S opatrným disentem v kause ukradeného e-kola přišel soudce Nejvyššího správního soudu Karel Šimka. Ve svém článku na eprávu nejprve rekapituluje celé řízení, až po dosud poslední rozhodnutí, rozsudek NSS (námi kritisovaný), a pak uvádí:

„Nezbytnost“ totiž možná lze vidět i trochu jinak než tak kategoricky, jak ji vyložil anotovaný rozsudek. Například si lze klást otázku, zda v této souvislosti máme přemýšlet toliko v kategoriích normativního rámce, anebo zda do hry může vstoupit fakticita při jeho naplňování. Normativní rámec je jasný – podle platného práva má pravděpodobného zloděje vypátrat a chytit na základě záběrů z kamery, které jí předá okradený, policie. Státní monopol legitimního násilí je nepochybně jedním z pilířů moderního právního státu. Realita je nicméně, přiznejme si, také jasná – v podstatné části případů tohoto typu, tedy malých krádeží, policie ani tehdy, obdrží-li záběry pravděpodobného zloděje od okradeného, tohoto zloděje nevypátrá; možná proto, že na jeho vypátrání nemá takový zájem jako okradený, a proto není dostatečně invenční, aktivní, zkrátka nesnaží se tak, jak by se snažil okradený. Pokud tedy významná část zlodějů dopouštějících se drobných krádeží není vypátrána, nedá se argumentovat, že zveřejnění podobizny pravděpodobného zloděje je „nezbytné“ pro ochranu vlastnického práva okradeného? Protože jinak než svou vlastní aktivitou se okradený s velkou pravděpodobností odhalení a chycení zloděje nedobere. Protože státní monopol legitimního násilí zde selhává, není dostatečně efektivní. Jinak řečeno, nemá být svépomoc svým způsobem elastická, kopírující v jistém smyslu míru úspěšnosti či přesněji řečeno neúspěšnosti státního monopolu legitimního násilí při odhalování trestných činů či přestupků? […]

Konečné slovo tu bude mít zřejmě Ústavní soud, na který se, pokud vím, podnikatelka již obrátila; je však dobré, že se k případu veřejně vyjadřují i jiní soudci NSS.

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v pravém sloupci dole)