Další rozsudek v kause heparinového vraha Petra Zelenky padl dnes v Hradci Králové. Soudkyně Věra Adámková nepřiznala pozůstalým dvou z obětí právo na relutární satisfakci. Mlamoj, který zprávu sepsal a který si plete žalobu s obžalobou, patrně nemůže být spolehlivým zdrojem pro jakoukoli seriosní analysu případu, předběžně se mi nicméně jeví, že žaloba je po právu.

Rozhodující význam zde má ustanovení § 420 odst. 2 ObčZ (tj. zjednodušeně odpovědnost zaměstnavatele za škodu způsobenou zaměstnancem) a výklad pojmu exces, který aplikaci tohoto ustanovení vylučuje. Obvykle se zkoumá, zda mezi jednáním způsobivším škodu a pracovními úkoly zaměstnance existuje místní, časová a věcná souvislost, přičemž absence kterékoli z těchto složek odpovědnost zaměstnavatele vylučuje.

Jestliže Zelenka svým obětem heparin podával jako pracovník anesthesiologicko-resuscitačního oddělení nemocnice, činil tak v pracovní době a (domněle) v rámci jejich léčby, je odpovědnost nemocnice jednoznačně dána.

Čeští soudci jsou však lidé zvláštního ražení, a tam, kde by např. americký soudce nezaváhal a postavil se na stranu poškozeného jednotlivce proti instituci, český soudce, navyklý poslušnosti, má opačnou tendenci, a pokud může, vyhoví instituci proti jednotlivci. Viz, pars pro toto, skandální rozsudek Jitky Kalfeřtové, která se neodvážila vyhovět dítěti proti jeho škole.

Obávám se, že dokud budou soudci lidé jako V. Adámková nebo J. Kalfeřtová, z České republiky právní stát nikdy nebude.

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v pravém sloupci dole)