Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

No ano, jistě. Vím to. Jsem nesnesitelný, arogantní, agresivní, disociální kverulant, který kudy chodí, tam vyvolává konflikty.

Příkladmo dnes. Já si prostě nemůžu pomoct: stížnost, zvukový záznam k oné přiložený.

Asi by to chtělo nějaký kurs, třeba Jednání s úředníkem pro samouky; první lekce by mohla být Výcvik poníženosti.

9 komentářů
Kategorie: Naše případy
Počet zobrazení: 4959

Tak prý Zdeněk Altner vyhrál ve druhém stupni spor o palmáre za vysouzení Lidového (nesprávně též: Lihového) domu pro sociální demokracii, což by spolu s příslušenstvím mělo obnášet nějakých 350 milionů korun (nesprávně též: mega).

Případ neznám detailně, jen mám představu, jak to v této zemi reálně chodí, a tak nabízím realistický scenář věcí příštích:

Červen 2016: Rozsudek byl doručen oběma stranám a je pravomocný. Z. Altner vyzývá žalovanou ČSSD k zaplacení.

Srpen–listopad 2016: Žalovaná podává dovolání, Z. Altner svolává další tiskovou konferenci, na které informuje o navržené exekuci na majetek žalované. Když už hrozí, že exekutor začne z Lidového domu vynášet objevený majetek žalované, tedy, inter alia, nevylepené billboardy s upřímným Grossem, popelníčky, zásoby becherovky a vstupenek do Leninova musea, exekuce je s odvoláním na podané dovolání za poněkud záhadných okolností odložena.

Prosinec 2016: Nejvyšší soud dovolání odmítá, Z. Altner svolává další tiskovou konferenci.

Únor 2017: Žalovaná podává ústavní stížnost. Zastupuje ji Pavel Uhl. K projednání stížnost zcela náhodou dostává soudce zpravodaj Pavel Rychetský.

Březen 2017: Jiný senát Ústavního soudu rozhoduje, že P. Rychetský není podjatý, protože se žalovanou nemá a nikdy neměl nic společného a v jeho vlastní advokátní kanceláři působícího Uhla vůbec nezná. Exekuce je znovu odložena. Z. Altner svolává další tiskovou konferenci.

Únor 2019: Ústavní soud zrušuje rozhodnutí obecných soudů a judikuje, že odměna byla přiznána v rozporu s dobrými mravy. Z. Altner svolává tiskovou konferenci.

Duben 2019: Obvodní soud žalobu zamítá. Z. Altner podává odvolání a svolává tiskovou konferenci.

Prosinec 2019: Odvolání je městským soudem zamítnuto, Z. Altner raději už tiskovou konferenci ani nesvolává.

Únor 2020: Žalovaná vyzývá Z. Altnera k zaplacení nákladů řízení. Z. Altner si nechává narůst falešný plnovous a odjíždí do Švýcarska.

Aktualisováno.
Žalovaná ústy Milana Chovance avisovala, že chce dovolání opřít o údajné Altnerovy obstrukce, např. že nezaplatil včas soudní poplatek. Prodlení věřitele a institut soudní (dříve notářské) úschovy patrně v plzeňském vzdělávacím rychlíku nestihli probrat, přičemž je otázkou, zda je takto erudovaný ministr vůbec schopen pochopit, že existuje-li povinnost k plnění, nemůže ji věřitel obstruovat tím, že dlužníka žaluje a jak si v řízení o žalobě počíná.

Aktualisováno.
Zvukové záznamy: jednání [1], [2], rozsudek.
Mandátní smlouva.
26 komentářů
Nadřazená kategorie: Jiné případy
Kategorie: Zdeněk Altner
Počet zobrazení: 9254

Dopravní přestupky – čirá radost. Z authentického úředního záznamu Policie ČR:

19 komentářů
Kategorie: Humor
Počet zobrazení: 4663

Ve vynikajícím americkém filmu All the King's Men (1949) sledujeme počátek politické dráhy guvernérského kandidáta, který jednou vystoupí s neslaným-nemastným projevem, jímž nikoho nemůže zaujmout, a poté, po nějaké době, ten samý člověk promluví jednoduše, k věci a tak, že elektrisuje dav (pokud film neznáte, pusťte si ho, je skutečně dobrý; Američané vždycky uměli točit výborné filmy o politice).

Co to má co dělat s Adamem B. Bartošem, kterého policie v sobotu během projevu na Václavském náměstí zadržela a poté s nedůvodnou brutalitou zasáhla proti jeho příznivcům? Velmi mnoho.

Bartoš totiž ví, že může klidně říkat úplné nesmysly a absurdity, ale nikdy nesmí své posluchače nudit. Projevy stylu král promluvil, neřekl nic, si může dovolit politik-inkumbent. V tom je hlavní rozdíl mezi ním a Tomášem Vandasem, který svou Dělnickou stranu nejprve nedokázal uchránit před rozpuštěním, poté opomněl komunikovat s Evropským soudem pro lidská práva, který byl ochoten jeho případem se zabývat, a nakonec ze strany vyhnal jediné politiky, kteří uspěli v komunálních volbách, zjevně ze žárlivosti: v DSSS nesmí být nikdo schopnější a úspěšnější než předseda! Jeho charisma je přitom běžnými postupy nedetekovatelné a Vandasovy projevy tvořivě kombinují kouzlo banálního s půvabem frase.

Bartoš šokuje, protože musí, není to žádný fanatik, ale racionálně uvažující vůdce radikální národně konservativní strany. Bartošovy politické projevy není proto možné brát bez určité míry řečnické licence. Výzvy ke svržení vlády by snad mohly být vzaty v potaz, pokud by u koně demonstrovalo ne 300, ale 30 tisíc lidí; takto to jsou pouhé rhetorické figury, jejichž jediným účelem je vyvolat mediální zájem.

A součástí mediální hry je i jeho zadržení, které upomíná incident z r. 2009, kdy při oslavách 70. výročí vzniku Slovenského štátu Marian Kotleba řekl: Vyskúšajme si teraz demokraciu v praxi! a pozdravil přítomné Na stráž! – a policie ho okamžitě sebrala. Politicky to byl úspěch, protože vůdce prokázal, že nemá strach, a kriminalisace se stejně nezdařila, jeho trestní stíhání bylo po třech měsících zastaveno. A dnes je Kotleba hejtmanem a jeho 14 poslanců se dostalo do (150členného) parlamentu.

Nechci být špatným prorokem, ale tato divadelní inscenace začíná nabírat kontury velmi zdařilé reprisy.
49 komentářů
Nadřazená kategorie: Naše případy
Kategorie: Adam B. Bartoš
Počet zobrazení: 6678

Návštěva čínského presidenta mne ponechává celkem v klidu, neboť díky svému věku si ještě pamatuji na podobné podlézavě pompesní vítaní státní návštěvy perského (íránského) šacha v r. 1977. Krátce poté, co byl onen Husákem málem povýšen do šlechtického stavu a darem mu věnován Karlštejn i s korunovačními klenoty, byl jeho režim poražen a nahrazen theokracií, a šach dožil své dny v exilu. Nebyl bych proti, kdyby stejně skončili i president a režim čínský.

Leč dosti reminiscencí. Po právní stránce mne zaujaly tři detaily:

  1. Benevolence policie k čínským aktivistům, do místa vítání autobusy dovezeným a patřičnými proprietami vybaveným buď ambasádou nebo – pravděpodobněji – Tvrdíkovou komorou, kteří bránili svými těly i prapory projevům nesouhlasu s návštěvou. To je arci přestupek proti občanskému soužití, jehož pachatelé měli být policií vyzváni, aby svého jednání zanechali, a pokud by to nepomohlo, měli být podle § 26 odst. 1 písm. f) zákona o policii zajištěni.
  2. Informace, že policisté prý obnovovali vandaly porušenou vlajkoslávu. Protože tu po sloupích nechala rozvěsit soukromá Tvrdíkova komora, policisté jednali ultra vires a ten, kdo případně vydal k svémocnému obnovování porušené výzdoby rozkaz, se dopustil minimálně disciplinárního deliktu. Tak jako nemohu oprávněně čekat, že mi policie zasklí rozbité okno, nemá česko-čínská komora právo na to, aby policisté, z mých daní placení, obnovovali poškozenou výzdobu v ulicích.
  3. Několika nezávislými zdroji potvrzované podezření, že společnost CEFC, která, inter alia, vlastní podíl ve fotbalové Slavii, má úzké vztahy k čínské armádě a vojenské rozvědce. Nemyslím si, že by šlo o rozdíl zásadní, máme-li ho přirovnat k situaci v předlistopadovém Československu, bylo nepříliš podstatné, zda určitou zahraniční investici realisuje plzeňská Škodovka nebo Omnipol, oba podniky byly plně podřízené komunistickému vedení státu a kontrolované Státní bezpečností, přesto však není tato eventualita bez právní relevance: minimálně v tom, že jednání některých českých občanů by mohlo v budoucnu dojít nečekané trestněprávní kvalifikace.
14 komentářů
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 3758