Napsal jsem před časem, v souvislosti s pohřbem Václava Kočky ml.: Je charakteristickou vlastností společností postkomunistického typu, že jejich skutečný charakter a společenská struktura se navenek ukazují neplánovaně, jaksi mimoděk. Těchto prozření bývá jen několik za desetiletí, a když už k takové události dojde, neměli bychom zůstat k tomu, co se nám nabízí k vidění, slepí.

Uplynulých 48 hodin bylo dalším takovým okamžikem, a snažme se proto krátké období před tím, než nám realita opět přibouchne okenice, nepromarnit. Pozornému diváku se toho k vidění nabídlo až-až, a některé exponáty z obludária, které před našimi zraky oddefilovaly, musely vzbudit pochyby, zda jde ještě o skutečnost nebo již sledujeme produkt jakési fantasmagorické, horečnaté vise.

Předně je tu Jana Nagyová, premierská milenka, žena tak výkonná, že jí za to byly ze státního rozpočtu vypláceny na mimořádných odměnách stovky tisíc korun. Chápeme, dobrý sex něco stojí, zvlášť je-li spojen i s jinými mimořádnými předpoklady, např. se schopností zařídit sledku na milencovu manželku. To celé v balení vysoké státní úřednice, momentálně v CPZ, s návrhem na kolusní vazbu, jemuž se metropoli nepřátelsky nakloněný a levicově orientovaný soudce z Ostravy asi nebude příliš zdráhat vyhovět. Nuže, přátelé, upřímně: kdyby podobnou postavu zobrazil ve své knize takový Viewegh, neměli byste pocit, že vás autor vodí za nos, že taková osoba prostě nemůže existovat?

Pak je tu vojenská kontrarozvědka, vedená dvěma elitními ramby z Afghánu, kteří nemají nic proti občasnému melouchu na Úřadu vlády: je to jen pro dobro jejich kariéry a navíc jistě ve státním zájmu. Kontrolní mechanismy, které by něčemu takovému zabránily, nebo aspoň prostý pud sebezáchovy zpravodajských generálů? Zapomeňte. Bohužel, tajná akce se nezdaří, operativci byli sledovanou osobou odhaleni. Jak musí práce této služby vypadat při jiných, běžných operacích, raději nedomýšlet.

A pak Vrchní státní zastupitelství v Praze, jehož náměstek je prověřován pro podezření z účasti na zločinném spolčení, a tak, aby o trestním řízení a povoleném odposlechu nebyli do druhého dne informováni podezřelí, je dozor bez jeho vědomí delegován do Olomouce. Jak se arci ukázalo, ani to nestačilo, aby se o plánovaném zásahu nedozvěděli kmotři Janoušek s Rittigem; jediný, kdo o něm neměl tušení, byl moula premier, který do odposlouchávaného telefonu své pobočnice jistě pronesl takovou spoustu indiskrecí, že se proti tomu affaira Berlusconiho a jeho ztepilé tanečnice musí jevit dětskou kratochvílí.

Zlatým hřebem a hlavní atrakcí jsou ovšem domovní prohlídky a výsledky razie v safe boxech Komerční banky. Sto dvacet až sto padesát milionů v hotovosti, drahé kovy zatím nezváženy, to vše patrně jen pro strýčka příhodu stranou odložené prostředky JUDr. Romana Janouška a Ivo Rittiga. Oba jmenovaní, jak řečeno, mezitím bezpečně v trapu, a kdyby došlo k nejhoršímu, lobbista v této zemi není povinen prokazovat původ svého majetku, tak jako nemusí nikomu vysvětlovat, co si povídá s pražským primátorem po šifrovaném spojení.

Zkrátka, bylo to hezké a bylo toho dost, a téměř jsem rád, že už to snad končí a několik dalších let nám místo nevábných útrob moci bude opět předváděno obvyklé pimprlové divadlo – hra na demokracii.

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v pravém sloupci dole)