Právě před půl rokem skončil můj spor s Policejním presidiem o informace k databance DNA. Policie byla poražena na hlavu a poté, co prohrála soudní spor, mi musela poskytnout všechny požadované informace – které nyní využijeme v řízení o žalobě na ochranu osobnosti, jež po více než dvou letech u Městského soudu v Praze bude mít tento měsíc na pořadu první jednání.

Podobný osud se dá očekávat i u žádosti o informace, jíž se domáhám zaslání závazných pokynů policejního presidenta upravujících provoz database závadových osob, příhodně nazvaného Očista. Žádost o informace byla odmítnuta, následuje odvolání, a v případě, že rozhodnutí potvrdí i ministerstvo vnitra, sejdeme se znovu u soudu. Text rozhodnutí je koncipován podle téhož vzoru jako v případě sporu o DNA: policie nemůže poskytovat veřejnosti vůbec žádné informace, aby nebylo ohroženo plnění jejích úkolů. Jako celoživotní investor do této výtečně řízené instituce mám arci pocit, že ty informace, které získávám bezděky a spontánně při styku s jejími údy, plně odůvodňují domněnku, že je tomu právě naopak: kdyby policie o své činnosti zveřejnila všechny údaje, které tak pečlivě střeží, musela by být okamžitě rozpuštěna a vybudována znovu, s jinými lidmi a podle naprosto jiných organisačních principů.

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v pravém sloupci dole)