Toto je další typicky postkomunistický (čti: kocourkovský) příběh: dopravce a policie zvažují, zda nezažalují/neobviní muže, který odřídil za namol opilého šoféra v Aši zbytek trasy, a to buď za to, že neoprávněně užil cizí věc, nebo že poté vrátil klíčky opilci, kterýžto následně autobus odvezl do garáží.

Na to, že můžete být trestně/přestupkově stíháni, jestliže si natlučete po pádu z vlastního kola, jsme si už zvykli. Že majitel neuklizeného chodníku neodpovídá za úrazy, které si na něm chodci přivodí, jak judikoval náš milý a moudrý Nejvyšší soud, na to se zvyká obtížněji, ale i to se může podařit, podobně jako že každý má právo fysicky napadnout a násilím zadržet toho, o němž se domnívá, že mu dluží pár korun (credits: Zdeněk Kühn, Nejvyšší správní soud), a že není trestným činem, když si soukromá obchodní společnost zřídí a vycvičí elektroměrné komando a když jeho členové vydírají její zákazníky.

Nyní bychom tedy měli přistoupit i na to, že když se dopravci ztříská pod obraz šofér autobusu, povinností cestujících je vyčkat jeho vystřízlivění, eventuálně zajištění náhradního kusu, a pokud už učiní tu chybu a bus v bezpečí odvezou do konečné stanice, je jejich povinností řidiči nevrátit klíčky, tak aby ten nemohl dopravcovu majetku ublížit.

Protestuji, to je v hrubém rozporu s tím, jak právo chápu já – a jak je chápáno i v demokratickém právním státě. Účelem (objektivního) práva je dosáhnout rozumného uspořádání společenských vztahů, není to absurdně vyložitelná matice pravidel bez vzájemných souvislostí a smyslu. Právní regulace je přitom až subsidiární, nastupující tehdy, když jednání vybočí z normálního společensky tolerovatelného průběhu. Muž zastoupivší šoféra se zachoval normálně a rozumně, a pokládám za nehorázné, jestliže by měl být za svůj postup jakkoli, natožpak trestněprávně, popotahován. Mám právo rád a opravdu těžko snáším, je-li takto znásilňováno.

Shodou okolností jsem byl tento týden přítomen jednání odvolacího soudu ve věci manželů Kolečkových. Senát za předsednictví komunistického soudce Alexandra Šímy činí vše pro to, aby Kolečkovým jejich bývalý pronajimatel nemusel za zničené bytové zařízení nic zaplatit, a hledá naprosto umělé důvody, jak toto své evidentně nespravedlivé rozhodnutí odůvodnit. I proto si myslím, že bývalí komunisté do justice nepatří: jsou to trvale mravně narušené osoby, které mají tendenci místo práva hledat a sofistikovaně odůvodňovat bezpráví.

Je jen na nás, co všechno a jak dlouho si necháme líbit; lhostejno zda v Aši, v Plzni nebo kdekoliv jinde.

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v pravém sloupci dole)