Komunistická prokurátorka Ludmila Brožová-Polednová dostala milost presidenta republiky a byla po necelých dvou letech propuštěna z vězení. Řadím se mezi ty, kteří jsou touto agraciací pobouřeni a pokládají ji za výsměch obětem procesu s Miladou Horákovou, jež tato dělnická prokurátorka
pomohla dostat na šibenici.
V právním státě má milost pevné místo a jasně stanovený smysl: je to prostředek, jímž lze v případech hodných zvláštního zřetele dosáhnout odstranění nebo zmírnění tvrdosti zákona – nic víc a nic méně. Samozřejmým předpokladem její aplikace je, že příjemce milosti svým postojem k uloženému trestu a ke skutkům, za něž byl odsouzen, prokáže, že účelu trestu bylo již dosaženo. Právě to v případě Brožové-Polednové nenacházím: je-li její vztah ke zločinu, na němž participovala, takový, jaký naznačují její mediální výroky, pak jí milost neměla být v žádném případě udělena.
Zavřít více než pětaosmdesátiletého člověka do vězení je vždy kruté a lze to odůvodnit jen zcela mimořádnou závažností provinění, jehož se dopustil. Účast na několikanásobné justiční vraždě mezi taková provinění patří a trest za tento čin, jakkoli přišel opožděně, je ospravedlnitelný jak z hlediska práva, tak i morálně.
Co ospravedlnit nelze, je tato presidentská milost, udělená člověku, který svých zločinů a jejich obětí dokonce ani nelituje.
Důležité upozornění!
Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.
Milost
- Autor: Tomáš Pecina
- Kategorie: Úvahy a komentáře
- Počet zobrazení: 2967
Komentáře
A pokud bych rád viděl někoho v base, nejsou to už komunističtí důchodci, ale ti současní piškuntálci. Aby další potenciální piškuntálci věděli, že trest je dostihne dřív než jako důchodce..
Ale když už byla odsouzena, tak si měla trest i odpykat. Milost je v jejím případě podle mne nevhodná a vzhledem ke Klausovu světonázoru i pokrytecká. Trochu mi to připomíná toho krále z pohádky, který lidi sice zavíral do vězení, ale pak jim nosil pilníky zapečené v chlebu.
Jinak milost jak ji vnímám já, je milost vždy nezasloužená, nespočívá v kvalitách "povolaného". (Protože cokoli jiného, co záleží na zásluhách, není milost.) Ale spíš ve svrchovanosti toho kdo ji uděluje, kdo má k tomu pravomoc. Je to tak trochu loterie, neboť jeden je bez přičinění přijat, druhý odmítnut.
Takže milost prostě je. Paní prokurátorka si ji nezasloužila a ani o píď se nenapravila. Ale to s tím nesouvisí, milost je vždy bez zásluh i ta transcendentní. A že prostě milost zasahuje staré a nemocné více než jiné je prostě pro mne přijatelný fakt.
Karel Lébl
Pokud se týče osoby Klause, jeho "milosti" jsou velice sporné a mnoho z nich lze označit za záměrný zásah do výkonu práva ne ve prospěch odsouzených zločinců či jako akt slitování, ale jako kálení na hlavu obětem a celému systému spravedlnosti. Útěchou nám budiž to, že i on se bude jednou muset z této své činnosti zpovídat.
RSS kanál komentářů k tomuto článku