Autorem blogu je 
Mohutná vlna datově-schránkové latinyse vzedmula v posledních dnech v českých mediích. Kupř. na serveru ITBIZ v článku, na který odkazuje i Lupa.cz, autor Jiří Kocourek tvrdí (resp. tvrdil: článek byl později podstatně přepracován), že datové schránky umožňují, ne-li přímo podněcují trestnou činnost, a jako příklad uvádí podvodnou firmu, která k soudu podá velké množství návrhů na vydání platebního rozkazu k nonexistentním pohledávkám, očekávajíc, že ti z takto
oslovených, kteří si svou schránku nevybírají, skončí s exekučním titulem na krku.
Na podporu svého tvrzení si ITBIZ přibral advokáta Josefa Aujezdského, který hlouposti v článku uvedené sice přímo nepotvrdil, ale z textu není patrno, že by je uvedl na pravou míru.
Ve skutečnosti je popsaný postup cestou v lepším případě k chudobě, v horším do kriminálu: mediální bublináři totiž přehlédli § 17 odst. 4 větu za středníkem zákona č. 300/2008 Sb., která vylučuje fikci doručení tehdy, je-li vyloučena jiným právním předpisem, a tím je u platebního rozkazu ustanovení § 173 odst. 1 OSŘ.
Theoreticky je sice možné dosáhnout v případě žalovaného, který si datovou schránku nevybírá, rozsudku pro uznání, avšak ani v takovém případě nepůjde o nijak výnosný business, protože jednak je tu risiko, že žalovaný se ubrání exekuci (např. s poukazem na nález Ústavního soudu v kause Čepro), jednak jsou tu náklady řízení, které podvodník bude muset zaplatit těm, kteří se bránit budou, a samozřejmě i perspektiva trestního stíhání za tento druh
podnikání, na které platný TrZ pamatuje přiměřeně vysokými, dle výše způsobené škody odstupňovanými sazbami.
A kromě toho, společnost, která si nevybírá datovou schránku, bude jen stěží vlastnit exekucí postižitelný majetek: kde nic není, ani exekutor nebere.
Ve skutečnosti skýtají datové schránky podstatně vyšší míru ochrany než doručování klasické, kdy procesní úspěch začasté záleží na ochotě poštovní doručovatelky vypsat formulář oznámení o uložení zásilky. Ale to pro česká media není zpráva…
Nevěřte ničemu, co se píše o datových schránkách a jejich nebezpečnosti. Jedna polovina jsou lži a nepodložené katastrofické spekulace, druhá informatická červená knihovna a povídačky pro čtenáře, jejichž interakce s moderními technologiemi končí schopností zmáčknout tlačítko dálkového ovladače k televisoru a výkonnost v disciplině skoku na špek je pak tomu úměrná.
Ostatně slyšel jsem, že když se v českých zemích zaváděla železnice, bylo to prý ještě o něco horší…
Aktualisováno.
Článek byl, zřejmě pod vlivem kritiky přicházející z různých míst, nejen z tohoto blogu, podstatně přepracován, takže co jsem uvedl, již pro jeho současnou revisi neplatí.
Komentáře
2) "A kromě toho, společnost, která si nevybírá datovou schránku, bude jen stěží vlastnit exekucí postižitelný majetek: kde nic není, ani exekutor nebere." - to je naivni tvrzeni. Zacatkem listopadu jeste nadpolovicni vetsina pravnickych osob si nevyzvedla pristupove udaje. Male firmy se musi ohanet, aby se uzivily a tuto povinnost mohou zanedbat. To se jim nemusi vyplatit, o cemz je tento clanek.
3) diskutabilni platebni rozkaz jsou jen dva odstavce clanku. Ten zbytek je IMHO urcite platny. Kdo si nevybira DS, koleduje si maler. Mozna ne pomoci platebniho rozkazu, ale pravnici urcite vypisou desitky jinych prikladu.
Leos Literak
Dále se domnívám, že kolega Josef Aujezdský se ve svém vyjádření („rizika vyplývající z nevyužívání datové schránky jsou obdobná jako v jiných případech, kdy je nepřevzetí zásilky spojeno s tzv. fikcí doručení“ a „[n]icméně k tomuto dochází v praxi i v případech, kdy je doručováno pozemní poštou, zejména pokud podnikatelé nepřebírají zásilky v místě svého sídla či v místě svého podnikání“) snaží strašení datovými schránkami jednoznačně usměrňovat.
U „perspektivy trestního stíhání za tento druh "podnikání"“ jsem si vzpomněl na jeden judikát NS, pro zajímavost: 11 Tdo 229/2004.
RSS kanál komentářů k tomuto článku