To byla umelecka licence Otto. Historicky spravne jsem mel tedy napsat "soudruh z budouci NDR".

Je-li vyloučen důkaz pravdy, znamená to, že se nemůžete vyvinit tím, že prokážete pravdivost toho, co jste o státohlavě pronesl. Dokonce vám ani soud nedovolí takový důkaz provést, tím byste totiž dále hanobil (podobné je to u holokaustu, tam je rovněž důkaz pravdy, resp. lži vyloučen).

Vyloučení důkazu přesvědčení o pravdě znamená, že nelze prokázat absenci subjektivní stránky (zavinění) tím, že byste prokázal, že jste byl o pravdivosti tvrzeného přesvědčen – což je poněkud nadbytečné s ohledem na to, že ani samotná pravdivost by vám nepomohla. Nicméně takový důkaz je nepřípustný, soud bude prokazovat pouze to, zda jste výrok pronesl a zda je hanobící. Nic dalšího se řešit nebude; tedy vyjma vašeho trestu.

Tipl bych, že pokus obvinit panovníka ze zločinu (lhostejno, zdali pravdivě čili nic) spadal pod laesio maiestatis tak nějak odjakživa.

Omyl. Zákon na ochranu republiky č. 50/1923 Sb. z. a n. Od doby přijetí zákona do konce roku 1933, tedy za deset let, bylo vedeno 6244 politických procesů, během dalších dvou let jich bylo již 2728. Horší bylo, že zákon byl zaměřen hlavně proti komunistům a národnostním menšinám a byl navržen nikoliv jako dočasný právní předpis, nýbrž coby trvalá součást právního řádu, o čemž svědčí použité formulace v jeho textu. Neúměrně zostřoval tresty za tzv. politické zločiny, za akce směřující proti jednotě, bezpečnosti a charakteru státu, včetně jejich pouhé přípravy. Byla jím zcela suspendována demokracie, neboť stát na jeho základě zřídil pro zvlášť těžké činy proti bezpečnosti země neporotní státní soudy; zákon připouštěl zastavení periodického tisku, jehož psaní by závažně ohrožovalo bezpečnost státu a jeho činitelů nebo porušovalo národní či náboženskou toleranci atd. Zcela zbytečnou ochranu poskytoval státním symbolům a ústavním činitelům. Nejvyšší soud svými výklady zákon ještě zostřoval, takže trestnými se staly i výroky, že „ČSR je vazalem Francie“ či že „císař pán byl lepší vládce než Masaryk“. Když komunistický poslanec Josef Haken postavil v parlamentu před ministerského předsedu symbolicky láhev lihu ozdobenou československou vlaječkou zapíchnutou do korkové zátky a láhev se převrátila a rozbila, byl vydán podle zákona na ochranu republiky k trestnímu stíhání pro hanobení státních symbolů.