Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Úvahy a komentáře

Nápad kodifikovat minulost není nový, ostatně státní monopol na výklad historie byl jedním z nejdůležitějších indoktrinačních nástrojů jak nacistického, tak komunistického režimu: Who controls the past controls the future. Who controls the present controls the past, to dobře věděl už George Orwell.

Potíž, tak jako v Polsku, nastane, když se mocenského výkladu dopustí stát, který se pokládá za liberálně demokratický, a když navíc je tento výklad na štíru s realitou do té míry, že zločinci by se, účinností nového zákona, stala celá řada seriosních autorů historiografických prací; ledaže by historici svá tvrzení, nejlépe veřejně, odvolali a nové texty už sepisovali v souladu se zákonem, ale to, pokud známe přímou a čestnou polskou povahu, nelze rozumně předpokládat.

Bude-li skutečně zákonem popřen polský antisemitismus a veškerá odpovědnost za koncentrační a vyhlazovací tábory přenesena na Třetí říši, znamená to pro svobodu slova a vědeckého bádání paradoxně dobrou zprávu, protože čím víc popíračů, tím víc veřejné debaty a tím slabší posice nesvobodu zakotvující legislativy. I té, která nařizuje nepochybovat o holokaustu.

Někteří z mých čtenářů si možná ještě vzpomenou na rozsudek Nejvyššího správního soudu, dílo soudkyně zpravodajky Elišky Cihlářové (soudkyně mimořádně špatné a bohudíky již bývalé), jímž bylo rozhodnuto, že ve sporu o informace s předsedkyní Nejvyššího soudu nemohu uspět, protože jsem nepodal na její postup stížnost k ní samotné. Ano, pokud existuje soudcovské peklo, jsem pevně přesvědčen, že se do něj Cihlářová dostane a bude toto své rozhodnutí muset den co den odůvodňovat!

Nápad, tehdy arci naprosté novum, se ujal a vyústil v to, co na tomto blogu označujeme jako judikát Godunov: než může účastník řízení brojit proti nečinnosti ministra, musí si tomuto ministrovi nejprve na něho samotného stěžovat, jinak je žaloba předčasná. Rozhodnutí stejně hloupé jako nepředvídatelné.

Znejistět právnickou obec ohledně toho, jak určitou věc žalovat, je u NSS vůbec oblíbenou kratochvíli, a proces se dostává do nových obrátek: viz usnesení z loňského listopadu, jímž byla rozšířenému senátu předložena k rozhodnutí otázka, jak postupovat, podá-li žadatel o informace stížnost na průtahy a ta je zamítnuta. Vzniká dilema, má-li za takových okolností žalovat povinný subjekt, který informace neposkytl, anebo nadřízený orgán, který mu svým zamítavým rozhodnutím cestu k informacím uzavřel.

Správná a v materiálním právním státě jediná přijatelná odpověď je, že může žalovat oba dva, podle svého výběru, přičemž efektivnější je podat přímo žalobu na povinný subjekt. Neexistuje totiž žádné zlaté pravidlo, že v určité situaci musí existovat právě jeden postup, jak se domoci práva u soudu. Je-li znění zákona nejasné, tak jako v tomto případě, musejí soudy vždy postupovat in favorem žalobce a poskytnout mu ochranu, nikoli hledat důvody, jak se žaloby s co nejmenším mentálním úsilím zbavit.

Jenže to by nesměli být čeští soudci takoví, jací jsou: obludně líní, nevzdělaní, hloupí a v některých případech, jako soudkyně Cihlářová, prostě a jednoduše zlí.

O tom, proč je methoda pachové identifikace (MPI) v současné podobě podvodem a neměla by se vůbec používat (a proč se mýlí Ústavní soud, jestliže judikoval opačně), jsme psali v dubnu 2016.

Na České justici jsme se dočetli, že vyšel Zákon o advokacii a stavovské předpisy – Komentář. Část věnovanou konfliktu zájmů v advokacii zpracoval Tomáš Sokol. Tak tuhle knihu prostě musím mít, a abych nešel do Linde zbytečně, vezmu i komentář k zákonu o soudech a soudcích, v němž prý thema korupce pojednali rukou společnou a nerozdílnou Josef Knotek, Ondřej Havlín a Jiří Berka!

Blokové řízení, v němž se přestupce výměnou za explicitní nebo implicitní příslib nepokračování v policejní, případně úřední šikaně vzdává svých procesních práv, se nově jmenuje řízení o příkazu na místě. Podstata věci zůstává stejná a jak referuje D-Fens, možnosti aplikace se ještě rozšířily, protože úředník tento nástroj popření práva na spravedlivý proces aplikující může využít triku s podstrčením příkazu podezřelému k podpisu mezi jinými listinami, což v případě bloků dosavadních, které se provedením i formátem od běžných správních dokumentů lišily, nebylo tak snadno možné.

Zlaté pravidlo správního práva říká, že může-li být něčeho v neprospěch občana zneužito, dříve nebo později to zneužito bude. My, dlouhodobou mediální masáží poučení, sice víme, že právo zneužívají – kupříkladu formou triku s osobu blízkou, vzdálenou, mrtvou nebo, jak to trefně nazval jeden z diskuterů na našem blogu, triku s obhájcem – pouze přestupci, rozuměj piráti silniční, vodní, horští, polní, luční i jiní, přesto opakujeme základní zásadu při styku s veřejnou mocí: podepisujte jen to, čemu rozumíte a s čím bez výhrad souhlasíte, a využívejte svého práva k podpisu připojit své námitky a poznámky, např. že vám bylo odepřeno právo poradit se telefonicky s advokátem nebo že na vás orgán činil nátlak formou takové-a-takové výhružky nebo takového-a-takového slibu. A samozřejmě, nezapomeňte si od každé listiny, kterou máte podepsat, vyžádat kopii!