Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Úvahy a komentáře

Místo děje: kterákoli advokátní kancelář v České republice.
Čas: blízká budoucnost.
– Pane doktore, včera jsem zbil ženu.
– To je mrzuté, pane Nováku. A ohlásila to na policii?
– Naštěstí ne.
– Ale já to bohužel oznámit musím. To víte, článek 28 Istanbulské úmluvy… Ale mám pro vás dobrou zprávu: jsem ochoten převzít vaši obhajobu a poskytnout vám 20% slevu. To je fairová nabídka, ne?

Jak tento fiktivní příběh dopadl, tedy zda byla smlouva o poskytování právních služeb řádně uzavřena a plněna, či zda se pan Novák dopustil vůči odborníkovi vázanému povinností ohlásit kompetentním organizacím či úřadům, že má důvodné podezření, že došlo ke spáchání závažného násilného činu, spadajícího do působnosti Istanbulské úmluvy, trestného činu se sazbou od tří do deseti let odnětí svobody, přenecháváme fantasii čtenářově. Faktem však je, že Úmluva Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí z května 2011 má jen minimální šanci, že bude v České republice ratifikována.

Hlavní důvod, proč tomu tak je, spočívá ve fundamentalistickém, ideologickém pojetí její textace: namísto aby její autoři (spíše arci autorky) zvažovali reálný přínos jednotlivých ustanovení pro praxi, zapomněli, že nesepisují feministický manifest frakce obzvláště radikálních sufražetek a dospěli k výsledku, který je pro veřejnost v celé řadě signatářských států nepřijatelný, přičemž jediným vítězem bitvy o Istanbul bude Putinův režim, protože se tak podaří přesvědčit další fragment populace cílových zemí ruské propagandy, že ze západní Evropy a jejích institucí přichází nesvoboda, zmar a všeobecné neštěstí, kdežto ex Oriente lux (pokolikáté už v historii?).

Putinova užitečného idiota Petra Piťhy jsme si vždy velice vážili, tentokrát však nerozumíme, proč slouží jako beranidlo něčemu, co je v příkrém rozporu s jeho katholickou, tedy západní vírou.

Tiskový orgán Agrofertu píše o pozoruhodném případu investičního poradce Dominika Mrvíka, který se zděsil toho, že, ač policií zjevně neobtěžován, dopouští se trestné činnosti, proto ukradl firemní databasi a jal se, za 20% provisi, pomáhat svým předchozím obětem. Poučné a dojemné, arci lehce šokojícím shledáváme, kolik lidí se dosud domnívá, že štěstí k nim přijde telefonicky, v podobě nevyžádané obchodní nabídky. Ta nepoučitelnost je po téměř 30 letech od změny poměrů neuvěřitelná. Já osobně podobné případy řeším rychle a nekompromisně; asi proto jsem tak chudý a neúspěšný!

Příležitost posílit svou prestiž a prokázat nezávislost na momentálním politickém zájmu a diktátu propásl Evropský soud pro lidská práva, který neshledal porušení Úmluvy v případě rakouské občanky Elisabeth Sabaditsch-Wolff. Ta se oprávněně pozastavila nad tím, že podle většiny hadísů pojal prorok Mohammed za manželku Aišu v době, kdy jí bylo šest let, a toto manželství bylo konsumováno (tzn. došlo k prvnímu pohlavnímu styku), když Aiše bylo devět. Označila proto proroka za pedofila, za což byla odsouzena k pokutě 480 euro.

Odůvodnění rozsudku je značně nepřesvědčivé až trapné, a neméně trapné je, že žádný ze soudců se proti němu neodvážil disentovat.

Domníváme se, že ochrana citů věřících má v liberálně-demokratické společnosti místo zejména v podobě ochrany náboženského kultu, tedy příkladmo práva na nerušený výkon náboženských obřadů. Stát však nesmí zajišťovat nikomu ochranu jeho víry před kritikou, vždyť ostatně moderní pojetí svobody slova se zrodilo ve Francii právě v souvislosti s právem kritisovat katholickou církev a její dogmata. Vedle toho je tu zjevné, že se opět neměří stejným metrem: islám je náboženství, jemuž přísluší vyšší stupeň ochrany než příkladmo křesťanství; jinak by totiž musel být pokutován každý, kdo zpochybňuje starozákonní, kreacionistická dogmata.

Šťastná země, která řeší podobné problémy: ředitel teplického gymnasia Zdeněk Bergman byl zřizovatelem onoho učiliště potrestán, protože v reakci na nejnovější tranši veřejně pronesených vulgarit presidenta republiky přikázal školníkovi, ať již dříve sejmuté podobizny sprostého státníka zahrabe do kompostu. Na jeho místě bychom školníkovi přikázali, aby obrazy okamžitě vyhrabal a vyvěsil ve třídách.

Ale vážně: úcta k autoritě nesmí být chápána jako něco jednou provždy daného a bezpodmínečného, protože jinak bychom se mohli ocitnout v roli profousů, kteří dohlížejí na vězněné vojáky při kázání opilého feldkuráta Katze. Est modus in rebus, sunt certi denique fines, a president, který při státním aktu málem pozvrací svatováclavskou korunu a do medií se v přímém přenosu vyjadřuje jazykem pomocného asfaltéra, podrývá autoritu úřadu natolik, že není na místě vynucovat ji mocensky.

Nabízí se sice řada dalších aktuálních právních themat, příkladmo právo na přesochání (což by se nám mohlo hodit posmrtně), potřebnost Senátu, hnízdo reakce a ideodiversní centrála v pražské kathedrále a právo na kultivovaný protest proti ní, leč budeme se věnovat jiné otázce, jež nás rovněž zaujala.

Jak referuje BabišPress, společnost T-Mobile dostala od Českého telekomunikačního úřadu (ČTÚ) spíše kosmetickou, půlmilionovou pokutu za to, že vymáhala po svých zákaznících prostřednictvím inkasních agentur smluvní pokutu domněle, leč neplatně sjednanou ve všeobecných obchodních podmínkách. V tom se, dle našeho názoru, zrcadlí bída českého právního řádu hned v několika rovinách.

Jestliže vymáhám po druhém pohledávku, o které s určitostí vím, že neexistuje, dopouštím se trestného činu, nikoli správního deliktu, který by měl řešit ČTÚ (T-Mobile se brání rozhodnutím Nejvyššího soudu, které však podle udané spisové značky ani data nelze na webu vyhledat, a i kdyby existovalo, platí princip většího razítka a precedenčních účinků publikovaných nálezů Ústavního soudu). Za druhé, i kdyby operátor takto vymohl pětisetkorunovou pokutu po tisíci a jednom zákazníku, vyplatí se mu to: právní řád, který neumožňuje postihnout deliktní jednání dostatečně citelnou sankcí, neplní svůj účel a je delikventovi oprávněně pro smích. Za třetí by podobné excesy neměl trestat ČTÚ, ale postižení by měli mít možnost bránit se hromadnou žalobou; hromadná žaloba je arci zatím ve stavu legislativního procesu, a to v podobě, která z ní dělá místo efektivního prostředku ochrany práv lidí lukrativní business několika velkých kanceláří, s nesmírným prostorem pro korupci.

Právo zaplakalo, úřední šiml radostně zařehtal, a karavana utrápených jde dál.