Pravidelní čtenáři tohoto blogu vědí, že nemáme ve zvyku svými texty nudit, a přijali by proto jistě nelibě, jestliže bychom další dění ve slopenské kause, po slavném pravomocném odsouzení Maroše Straňáka a Davida Šimona a ještě slavnějším polapení a propuštění pravděpodobného vraha Z. K. popsali věrně, krok po kroku. Nedělo se totiž nic, vyjma periodicky opakovaných návrhů na obnovu řízení, které soudy zamítaly s argumentací nás nezajímá, že máte na celý ten večer alibi a čí DNA se kde našla, pro nás je rozhodující, že vás označil za pachatele pes a potvrdil to absolutně věrohodný svědek-vězeň Milan Rakaš. Jistý obrat přinesl až letošní rok, kdy Ústavní soud v senátu soudkyně zpravodajky Kateřiny Šimáčkové vyhověl ústavní stížnosti obou odsouzených, arci pouze pro formální pochybení spočívající v tom, že pro rozhodnutí o stížnosti nebylo nařízeno veřejné zasedání.

Text nového rozhodnutí stojí za povšimnutí už jen třeba pro inovativní výklad omezené působnosti Úmluvy o ochraně základních práv a svobod provedený vrchním soudem v § 22: Návrh na obnovu řízení dle trestního řádu je dle své povahy mimořádným opravným prostředkem, vyloučeným z působnosti čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen Úmluvy), jenž na řízení o návrhu na obnovu řízení přímo nedopadá. Výsledek byl samozřejmě stejný jako u všech předchozích pokusů: methoda pachové identifikace je nezpochybnitelná a o věrohodnosti svědka M. Rakaše nelze vůbec vést rozumnou polemiku: Nikoho tak čestného tato planeta nenosila od dob Ježíše Nazarethského! Umíte vysvětlit, proč vás dva psi označili za pachatele? Neumíte! Tak mlčte! Vyšetřovatelé Milan Janoštiak a Pavel Kucík si po tomto usnesení mohli zamnout ruce, a policejní psi jistě dostali za odměnu porci zvlášť chutných granulí.

V červenci se proto David Šimon rozhodl změnit obhájce. Když jsme případ převzali, jako první krok jsme podali ústavní stížnost proti tomuto usnesení; tu jsme vystavili už v upoutávce na novou řadu seriálu. Zároveň jsme se pokusili vypátrat, jak to s vraždou bylo doopravdy, a najít případné nové důkazy.

První důkaz jsme objevili přímo ve spisu. Připomeňme, co o průběhu vraždy víme: soused viděl ve 22.30 hod. živého Sedláře před domem, spolu s osobou v kukle a v policejní uniformě, a sousedka slyšela po půlnoci zabouchnutí vchodových dveří u Sedlářova domku. Rovněž víme, že se na okraji obce našla kukla a rukavice a o nějaké čtyři kilometry dál odhozený Sedlářův mobil. Policie zajistila několik záznamů z různých kamerových systémů v okolí, ale nic, co by nám mohlo pomoci – s jedinou výjimkou. Tou byla kamera umístěná na domově pro seniory v obci Loučka. Umístěná pro naše účely značně neprakticky, protože jejím účelem je logicky chránit objekt a nikoli šmírovat okolí, ale protože v domově nechávali přes noc otevřenou bránu, zaznamenala kamera i pár metrů silnice. Když zachytíme jednotlivé nálezy a polohu kamery do mapy, vyjde to asi takto:

Což znamená, že když pachatelé po činu prchali (či spíš poklidně odjížděli, ale o tom o něco později) směrem Slovensko, nemohli kameru minout. A ovšem, mezi nějakými jedenácti hodinami večer a cca čtvrtou hodinou ráno zachytila kamera jeden jediný průjezd osobního auta ve směru Slopné → Újezd:

Byli to oni? Téměř určitě ano, protože jinudy jet nemohli a délka jejich návštěvy u Sedlářů mohla být celkem dobře dvě hodiny, to odpovídá spoušti, kterou po sobě zanechali. Doba záznamu 0.26 hod. je rovněž plně v souladu s výpovědí sousedky o tom, že bouchnutí dveří zaslechla po půlnoci, z postele.

Samozřejmě, že na tento důkaz přišli i policisté, ale vůbec se jim nehodil, a tak ho nezaložili do spisu (místo něj je v něm tento, víceméně nesmyslný: podobných aut Loučkou projely během dne desítky). Proč ho nezaložili? Protože znamená, že Straňák se Šimonem mají na dobu vraždy alibi: večer byli ve Zlíně ve Zlatém jablku a pak jeli do Uherského Hradiště, což je potvrzeno několika nezávislými a věrohodnými svědky.

Možná se ptáte, proč na tento záznam nepřišel ani nikdo z obhájců. Nu, zřejmě realisovali ideál Karla Čermáka, že obhájce je v jednací síni od toho, aby soudu usnadňoval odsouzení obviněného. Ostatně, aby mohli něco na záznamu najít, museli by začít tím, že si nechají ze spisu všechna důležitá DVD zkopírovat, a to neučinil ani jeden z nich.

Dále jsme se podívali na to, zda měl poškozený nějaké kontakty na Slovensku: je to téměř pohraniční oblast, ze Slopného k hranici je vzdušnou čarou 19 km, tedy za pokus to rozhodně stálo. O tom ale až v dalším pokračování seriálu.

(pokračování příště)

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v pravém sloupci dole)