DŮLEŽITÉ UPOZORNĚNÍ!
Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.
Aktuálně: Výnos sbírky pro Vlastimila Pechance dosáhl ke dni 6. 10. 2016 částky 59 416 Kč.
Výtěžek prvního benefičního koncertu, který se uskutečnil dne 12. 3. 2016, činil 13 500 Kč.

pátek 5. srpna 2016

Cibulka aneb Příspěvek k aplikovanému šámalismu

Pavel Šámal je předseda Nejvyššího soudu, přirozeně bývalý komunista, a zřejmě vůbec nejvlivnější persona v této zemi v oblasti trestního práva. P. Šámal komunistou nejen byl, ale i zůstal, neboť jeho pojetí procesního práva se od chápání předlistopadového liší toliko v nuancích postřehnutelných než pod mikroskopem. Šámal hluboce nenávidí Ústavu a Listinu základních práv a svobod a byl by nejšťastnější, kdyby v trestním řádu stálo prostě obviněný nemá žádná práva; svými legislativními počiny ostatně činí vše k aproximaci tohoto žádoucího stavu, a ve svých snahách dosáhl pozoruhodných úspěchů.

Nechápejte mne, prosím, chybně: tato právní filosofie není důsledkem Šámalovy zkaženosti nebo bezcharakternosti, toliko realistickou reflexí toho, že orgány činné v trestním řízení jsou natolik neschopné, že svážeme-li je povinností respektovat práva obhajoby, nedopadnou, neusvědčí a neodsoudí už vůbec nikoho. A jako každý komunista, Pavel Šámal raději uvidí deset nevinných ve vězení než jednoho viníka na svobodě (to mu možná křivdím: řekněme tedy devět nevinných…).

Toto nazírání na právo, jemuž soukromě přezdívám šámalismus, nachází odraz mimo jiné v tom, že platný trestní řád nerespektuje čl. 4 Ústavy, jenž říká, že základní práva a svobody jsou pod ochranou soudní moci. To by mělo v praxi znamenat, že žádný zásah do základních práv jednotlivce nesmí procesně končit u státního zástupce, ale vždy musí existovat rekurs k soudu. To se týká mnoha aspektů trestního řízení, vazbou počínaje a pořádkovou pokutou konče. V šámalovsky pojatém trestním řádu je soud institucí, která má obviněného odsoudit, nikoli vstupovat do přípravného řízení, neřku-li obviněného před případnou zvůlí policie a státního zástupce chránit, a jakékoli výjimky z tohoto pravidla jsou proto pojaty s notnou legislativní nelibostí a vždy in favorem orgánů činných v trestním řízení, nikdy obviněného.

Pěkný příklad, co znamená šámalismus v praxi, ukázal Nejvyšší správní soud v rozsudku č. j. 10 As 11/2016-153 (zkrácené znění na mém serveru). Rozsudek se týká policejního vyklizení squatu Cibulka v Praze 5, při němž si policie počínala dosti brutálně a, inter alia, zakázala průběh zákroku natáčet na video; ovšemže, jak tvrdí v procesním stanovisku ministerstvo vnitra, bylo to jen ve prospěch squatterů, aby nahrávkou nedošlo k újmě na jejich právech.

Městský soud v Praze většinu bodů petitu zamítl, avšak právě v otázce zákazu natáčení žalobcům vyhověl. Nejvyšší správní soud nyní rozhodl, že k zákazu došlo v souvislosti s úkonem podle trestního řádu a ten proto nepodléhá přezkumu ve správním soudnictví. Žalobci se tedy měli obrátit – ano, přesně tam: na lampárnu, protože Šámalův trestní řád nedává osobám, do jejichž práv policie v trestním řízení neoprávněně zasáhla, možnost obrátit se na soud, a jedinou – hypothetickou – možností je využít prostředků daných zákonem č. 82/1998 Sb. Základní právo nebýt vystaven nezákonnému donucení není tak chráněno jinak než možností domáhat se za jeho porušení kompensace, což není ve světle čl. 4 ochrana dostatečná, neboť řádná ochrana základního práva musí být přiznána souběžně ve formě konstatace, prevence a kompensace. Přeneseno do jiného kontextu, představme si, že by policie přestala stíhat zloděje a okradeným sdělila, že se s nárokem mají obrátit na soud v civilním řízení a zloděje žalovat o vydání věci nebo o náhradu škody: přesně to názor Nejvyššího správního soudu říká ve vztahu k nezákonnému jednání policie, dojde-li k němu v rámci úkonů trestního řízení.

Doufejme tedy, že případ vyklizeného squatu Cibulka bude mít relevantní pokračování u Ústavního soudu.

23 komentářů:

  1. Slepecka hul mi nedovoluje vlozit anonymni komentar k poslednimu clanku, tak to s dovolenim cinim tady:

    http://slepeckahul.pecina.cz/2016/08/ukonceni-blogu.html

    Je to skoda. Nektere clanky na Slepecke holi patrily k tomu nejzajimavejsimu, co jsem na ceskem internetu cetl. (Precetl jsem ji tusim celou, odzadu dopredu).
    Tak mnoho zdaru, TP!

    OdpovědětVymazat
  2. Doufám, že slepeckou hůl necháte jako archiv a nesmažete ji!

    OdpovědětVymazat
  3. Prave takove kausy jako je Cibulka pozoruji nekteri radeji z velke dalky..Divne vnimani ciziho majetku.
    Vlastnictvi prece musi stat pravne nad nekterymi ustavnimi pravy, napriklad pravo na shromazdeni se nesmi praktikovat v soukromem vlastnictvi-prostoru , kdyz si to majitel nepreje.
    V kause Cibulka jde ocividne o ryzi squaterstvi, tedy nepovolena okupace ciziho objektu, i kdyby patril mestu. Nadto, smlouva mezi vlastnikem Cibulky a squatery nebyla smlouvou o pronajmu, ale o spolupraci, coz uz samo o sobe je nadmiru ironicke, protoze squateri nespolupracovali. Tedy smlouvu neuznavali nejmene od brezna 2015, kdy obdrzeli od majitelu vypoved.. Vubec se divim, ze s nimi nekdo smlouvu sepisoval, protoze obsazeni ciziho majetku je uz z podstaty nelegalni. To jako bych si sepsala smlouvu s nejakym squaterem v me garazi, - absurdni.
    Uz proto nemuzou squateri argumentovat a zduraznovat , ze Cibulku opravovali aby pamatka nechatrala. Od kdy je to jejich zodpovednost ? Cozpak uz se v Cesku znarodnuje ?
    Vyklizeni squateru policii se mi zda v poradku, jiste si zajistila pravni povoleni k zasahu, doufam, ze to pani zastupkyne potvrdila i pisemne, ctu totiz, ze byla u zasahu osobne.
    Zakaz filmovani dle meho usudku dokazan nebyl.


    Skutkovou podstatu vidim v tom, ze ilegalni squateri nemohou vymahat od vlastnika povoleni k pobytu, nemohou rozhodovat o tom, co neni jejich. Uz ta drzost zabydlovat se v necem bez pocatecniho povoleni nebo pozvani, v prostoru, ktery si proste osvojim, je udesna. Sice v pripade squatu Kliniky mesto Praha tak ucinilo, coz se mi zda nespravedlive vuci danovym poplatnikum, ale to neni moje vec.. .Aktivista a zastupce squateru P.Uhl ma holt sve vise o rozdelovani majetku dle sve ideologie.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tady není řeč o legitimitě obsazení cizího majetku, ale o nemožnosti obrátit se na soud, jestliže vám policie zakáže natáčet určitý zásah na video.

      Vymazat
  4. Čistě hypoteticky, jak měl dle Vás NSS za stávající právní úpravy rozhodnout, když konkrétní nástroj chybí?

    Yossi

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já přece netvrdím, že rozhodl nesprávně. Jen že je ústavně nekonformní úprava opravných prostředků v TrŘ.

      Vymazat
    2. Reagovala jsem na soudni spis, kde zalobci jmenuji nekolik bodu, kde si stezuji na nezakonne zasahy a jeden maly odstavec je venovan zakazu natacet video a audio. Uznavam, to je chyba, jedna z celeho zasahu, ktera je dle meho nazoru v oblasti pochybeni uredniho organu, pochybeni, ktere se da napravit radnym skolenim, nikoliv soudnim procesem. V krisovych situacich jsou mozne tisice variant mirnejsiho policejniho pochybeni, policajti jsou taky lide a ne roboti. Dokumentace mnohych prubehu konfliktu jsou prece bezne filmovane a postovane na Youtube, az jsem se divila, ze nekdo zase neprisel s ceskou specialitou o narusovani soukromych prav.
      Krome toho, zakaz policistu dokumentovat situaci se neuskutecnil. Zalobkyne Mgr.Z.,B., ktera prubeh natacela, pak predala videokameru T.P., ktery v porizovani zaznamu pokracoval a vyzvy policistu ignoroval.( Nikdo mu nevytrhl kameru z ruky a nerozslapal ji, nikdo kameru nekonfiskoval.). Takze ujma-ztrata se nestala a mozna, ze se objevi aktivisticke video s nalezitou dramatickou hudbou :-)...
      Ja si myslim, ze s obcanskymi pravy je na tom CR docela dobre, zatim. Branit se v CR proti policejni brutalite muzete, soudit policisty muzete take, pro dalsi hlidaci kroky budete asi muset nastavit jinak judikaturu, kdyz je to tak bolave thema.

      Vymazat
    3. TP:

      "Já přece netvrdím, že rozhodl nesprávně. Jen že je ústavně nekonformní úprava opravných prostředků v TrŘ."

      Tak pak OK, nebylo mi to z toho na první přečtení jasné.

      Yossi

      Vymazat
    4. soudit policisty muzete take

      Právě že nemůžete. Nejvyšším arbitrem správnosti policejního postupu je státní zástupce, což je špatně.

      Začínají se dokonce množit případy, kdy policie odmítá poskytovat informace podle InfZ s odůvodněním, že jí to zakázal státní zástupce, jako by měl státní zástupce v řízení podle tohoto zákona jakékoli pravomoci.

      Video z vyklizení s dramatickou hudbou máte zde :-)

      Vymazat
    5. Tomáš Marný6. srpna 2016 16:59

      Dozorová pravomoc SZ v InfZ? Zajímavé. :-)
      Máte ukázku ke zveřejnění?

      Vymazat
    6. Zakon o zakazu dokumentace policejniho organu pri akci prece nemate, takze policejni vyzva cibulkarum byla bezpredmetna. Neuposlechnuti nebylo trestne.. Ja vim, je tu obava pro "slippery slope", ze statni zastupci budou prekracovat svou pravomoc. Cibulka mi ale nepripada vhodny priklad pro policejni zvuli.

      Btw, diky za video o vyklizeni usedlosti, ale pod dramatickou hudbou bych si predstavovala neco jako:

      https://www.youtube.com/watch?v=Gj-tBVq61as

      Vzdyt na Cibulce se jednalo o horcicne seminko, ktere vyroste ve svetovou revoluci. :-)

      Vymazat
    7. Já myslím pane Pecino, že velký úspěch je už to, že odvolání řeší Ministerstvo vnitra a nikoli Policejní prezídium. Já když jsem řešil stížnost na postup policejního orgánu dle správního řádu, přešetření bylo z MV vždy posunuto na Policejní prezídium. Proč, to netuším.

      Vymazat
  5. Tomáš Marný6. srpna 2016 14:58

    Nějak se nemohu s Jejich Nejvyššími Správními Ctihodnostmi ztotožnit: zákaz pořizovat videozáznam policejního zákroku nebyl vydán podle trestního řádu, protože trestní řád nic takového neupravuje.

    Pokud vzali kameru z ruky osobě, aby ji mohli zadržet, pak nešlo o zákaz pořizovat videonahrávku, nýbrž o úkon v rámci trestního řízení.

    Pokud někomu dali příkaz, aby drze nenahrával policisty a nepořizoval tak důkazy o případných nezákonnostech páchaných policií, pak šlo o jednání mimo rámec trestního řádu, ať už obsahem nahrávky měla být činnost policie při trestním řízení či nikoli.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. V principu existují dva přístupy, jak ústavní deficit trestního řízení zhojit: svěřit dozor nad postupem PČR a SZ trestnímu soudu, anebo připustit ingerenci soudu správního. První by vyžadovalo novelisaci trestního řádu, druhého by se dalo dosáhnout pouhou změnou judikatury. Nejsem si ovšem jist, jestli je dobře, aby správní soudy tímto způsobem zasahovaly do trestního řízení, se kterým nemají zkušenosti: na jedné straně jsou oproti soudům trestním jistě daleko víc nakloněny respektu k lidským právům, ale na druhé je to pro ně právní materie, které nerozumějí a mohou řešit nepodstatné věci místo podstatných.

      Ostatně soudím, že trestní řád by se měl úplně přepsat. Současné znění umožňuje dalekosáhlé obstrukce, ale nikoli skutečnou obhajobu. Výsledkem je patrně nejvyšší počet justičních omylů na obyvatele na celém světě. Hlavní viník: Pavel Šámal.

      Vymazat
  6. Tomáš Marný8. srpna 2016 0:03

    S Vaší výkladem "šámalizmu" nesouhlasím (ať už za jeho hlavního proponenta označíme libovolnou osobu nebo jej pojmenujeme jakkoli).
    Tento právní směr není založen na předpokladu, že orgány jsou neschopné a je jim nutné pomáhat. To by znamenalo solidní dávku sebereflexe a sebekritiky, co je nepřípustné!
    Je to přesně naopak - základní premisou tohoto filozofického směru je, že co orgány činí, činí správně. A soud je taky orgán, takže má automaticky stát na straně policie, tedy na správné straně. A obviněný je jen sprostý obviněný, takže si práva nezaslouží.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To, co popisujete, je policejní myšlení: obvinění je vždy oprávněné a obhajoba, která ho zpochybňuje, tedy nečermákovská, je Zlo, proti němuž je morálně správné bojovat, k čemuž se musejí všechny OČTŘ spojit a "táhnout za jeden provaz".

      Šámalismus je něco poněkud odlišného, a máte pravdu, že je tam přítomen určitý prvek reflexe kvality policejní práce. Praktickým projevem šámalismu je např. § 88 odst. 6 TrŘ. Šámal dobře ví, že kdyby se obhajoba dostala ke všem odposlechům, nejen těm, které policie pro soud vybere, mohla by obviněného efektivně obhájit, a tomu je potřeba za každou cenu zabránit.

      Vymazat
    2. Naštěstí zatím nemám žádnou zkušenost s odposlechy nebo o tom aspoň nevím, ale dovolím si dotaz: věc se tedy má tak, že -například- z deseti pořízených odposlechů se dejme tomu dva použijí jako důkaz a k nim se tedy obviněný snad aspoň teoreticky dostane (samozřejmě s ohledem na Vámi jinde psané "K některým důkazům, např. k odposlechům, nesmí ani poté: výběr z nich provádí policie a je na dobré vůli soudu, zda je obviněnému přikáže poskytnout a kolik času mu na seznámení se s nimi dopřeje"). Zbylých osm viz "Ostatní záznamy je povinen policejní orgán označit, spolehlivě uschovat tak, aby byla zajištěna ochrana před neoprávněným zneužitím záznamů, a v protokolu založeném do spisu poznamenat, kde jsou uloženy" - z čeho konkrétně vyplývá, že tyto záznamy jsou tedy obviněnému zcela nedostupné? Je to napsáno na jiném místě TrŘ, v jiném předpisu, nebo?

      Vymazat
    3. To jsme řešili zde; ÚS ústavní stížnost meritorně projednal, nicméně zamítl.

      Vymazat
    4. Díky za upřesnění. K ESLP toto tedy nakonec asi nedošlo?

      Vymazat
    5. Ne, protože soud obžalovaným všechny odposlechy nakonec poskytl.

      Vymazat
  7. Pokud ovšem právo neposkytuje účinný prostředek ochrany, ať už jde o navěky nedostupné odposlechy, či o postupy "přezkoumávané" státním zástupcem, pak by to měla být otázka pro ÚS, potažmo ESLP.

    OdpovědětVymazat

Kursiva: <i>text</i>
Tučně (když už to musí být…): <b>text</b>
Odkaz: <a href = "http://adresa">název odkazu</a>, tedy <a href = ""></a>