DŮLEŽITÉ UPOZORNĚNÍ!
Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.
Aktuálně: Výnos sbírky pro Vlastimila Pechance dosáhl ke dni 6. 10. 2016 částky 59 416 Kč.
Výtěžek prvního benefičního koncertu, který se uskutečnil dne 12. 3. 2016, činil 13 500 Kč.

středa 7. prosince 2011

Ústavní soud se nezastal svobody projevu

Ústavní soud dnes vyhlášeným nálezem setrval na své předchozí rozhodovací praxi a zamítl i druhou ústavní stížnost ve věci transparentu Národní odpor.

Čtvrtý senát ÚS se tak přihlásil k doktrině bojující demokracie, když ústy soudce zpravodaje Miloslava Výborného uvedl: Garance základních práv nelze zaměňovat za slabost demokracie či za její neschopnost bránit se. Demokracie, která by zcela odmítla používat proti svým odpůrcům státní moc, otevřela by brány nejen anarchii, ale také totalitě.

Ano: svoboda projevu budiž, proč ne, ale nepřehánět a rozhodně ji nepřiznat těm, s nimiž nesouhlasíme.

Aktualisováno.
Nález byl zveřejněn.

Jeho obsah, jenž je fakticky manifestem bránící se demokracie (§§ 24–30), mne naplňuje děsem, zvlášť v části, kde ÚS neuvěřitelně ideologickým jazykem ztotožňuje nekonformní názory a (blíže neurčené) zlo (§ 26). Naivně jsem se domníval, že pojímat demokratický politický proces jako boj dobra se zlem je něco, co má místo na předvolebním meetingu populistů, případně militantních náboženských radikálů, leč zmýlil jsem se.

Domnívám se, že dnešní den byl velkou porážkou demokracie a českým občanům byl státní mocí odňat další významný díl jejich politických práv.

14 komentářů:

  1. A co jste čekal jiného?

    OdpovědětVymazat
  2. Měl by se rozmyslet, zda anarchii nebo totalitě, protože takhle to vypadá, že chtěl postrašit hloupější jako čert, akorát mu přišlo hloupé dělat "bllllll".

    OdpovědětVymazat
  3. Očekával jsem alespoň nějaké to votum separatum, které by přinejmenším řeklo, že i bojující demokracie musí sledovat své cíle přiměřenými prostředky...
    Taky by mě zajímalo, jak by ÚS obhájil, že bojující demokracie si z neprátel demokracie selektivně vybere jen některé (neonazi) a ostatní blahosklonně toleruje (komunisté).

    OdpovědětVymazat
  4. Ono prave jiz "pojímat demokratický politický proces jako boj dobra se zlem" je ta totalita! Protoze potom uz neni mozne stanovit hranice mezi nazorem "demokratickym" ale pripustenym, a nedemokratickym nepripustenym. A tak, spravna pripominka - dnes jsou to "neonazi", zitra komuniste, pak odpurci rozpoctoveho setreni. Ovsem predtim jeste tradicionalisticti katolici (Hajek). Bude zalezet jen na sile/moci vrchnosti, co si muze dovolit a koho umlcet. Timto cinem ("nalezem") US moc a silu vrchnosti rozsiril.

    OdpovědětVymazat
  5. Po formální stránce je to rozhodnutí brillantní. Výhrady mám toliko k citaci judikatury. Rozsah je přiměřený a odůvodnění pádné. Assistentu Výborného, nebo kdo to fakticky psal, lze jen pogratulovat. Zpochybnit lze snad jen §§ 46 a 47. Vlajka schwarz-weiss-rot byla primárně vlajkou vilémovského Německa. Třetí říše ji používala toliko officiálně jako výraz distance od výmarské republiky a pouze od 14. 3. 1933 do 15. 9. 1935. Proto i Němci mají rozum a její používání nepersekuují.

    Obsahově je ten nález něco příšerného. ÚS vyhlásil válku lidským právům. Klíčové jsou §§ 42 a 43.

    OdpovědětVymazat
  6. V § 43 se tvrdí jen to, že když mám na transparentu Národní odpor, nemohu se hájit tím, že nic takového vlastně neexistuje. Což je fakt.

    Argumentace je opravdu rázná: na kohokoli "demokracie" ukáže jako na svého nepřítele, pozbývá veškerých svých politických práv.

    OdpovědětVymazat
  7. TP: cemu se divis? V kolebce demokracie se chysta zakon, ktery schvaluje neomezenou detenci kohokoliv, na koho ukazou jako na nepritele demokracie. Zakon jeste neprosel, ale uz to, ze ho tam vubec mohli navrhnout (pricemz vetsina Americanu zrejme nema tuseni, co se s jejich ustavou deje), je vice nez vymluvne! V Britanii prohlasili demonstrace "Occupy..." za soft terrorism. Zacina nova era a ja se modlim, aby nebyla moc dlouha!

    OdpovědětVymazat
  8. V § 43 se tvrdí jen to, že když mám na transparentu Národní odpor, nemohu se hájit tím, že nic takového vlastně neexistuje. Což je fakt.
    Nikoliv. V § 43 se tvrdí, že když někdo drží ceduli Národní odpor, tak tím propaguje zakázané hnutí, ergo je to excess z jeho svobody projevu.

    To má přímý důsledek pro Šlégrovou: Pokud řekla: „národní socialism“, tak tím myslela NSDAP, tedy propagovala zakázané hnutí.

    OdpovědětVymazat
  9. Erik Sedláček7. prosince 2011 21:02

    Stěžovatel T.P. byl uznán vinným tím, že se – stručně řečeno – podílel na přípravě a
    organizaci předmětného shromáždění, na němž bylo propagováno a oslavováno hnutí „Národní
    odpor“.

    Myslím, že svolavatel shromáždění nebyl ani obviněn, ale rozhodně ne souzen a odsouzen, na rozdíl od T.P., který působil pouze jako „zástupce svolavatele“. Ačkoliv se svolavatel nepochybně „podílel na přípravě a organizaci předmětného shromáždění“ minimálně stejnou měrou jako zástupce, jediný rozdíl je v tom, že pro PČR nebyl zájmovou osobou určenou k „likvidaci vězením“. Takže dva svolavatelé téhož shromáždění, kteří dělají přesně totéž, přičemž o jednoho se OČTR vůbec nezajímají, zatímco druhý si dva roky posedí. Víc není k motivům celého trestního řízení potřeba dodávat.

    Právo menšiny na vyjádření jejího politického postoje nesmí být zaměňováno za právo libovolnými prostředky hlásat zlo.
    Zajímavé, že v USA není toto právo justičními orgány nijak zpochybňováno – a světe div se, tamní demokratický systém se doposud nezhroutil, ani nebyl svržen „zastánci zla“.

    Bylo by zajímavé zkusit Štrasburk.

    OdpovědětVymazat
  10. V poslední době se mi dostalo do ruky několik usnesení ÚS - odmítnutí pro zjevnou neopodstatněnost - se stížnostmi na spravedlivý proces. Jeden by nevěřil, jaká alotria obecných soudů dokáže ÚS prohlásit za "nedosahující ústavněprávní dimenze." Ale netruchlím nad tím, naopak jsem rád, že si česká justice již dopředu vymezuje, jaký chce mít jednou proces vedený proti ní.
    J. Janečka

    OdpovědětVymazat
  11. Ad GP:

    To jste nepochopil procesní diskurs. Když si něco dám na transparent, pak to propaguji, z definice. Ale šlo o to, že se N.o. nemůže stát den ze dne neonacistickou organisací, aniž by se o tom osoby, které s takovým transparentem někam vyjdou, měly možnost dozvědět.

    Obhajoba Kláry Slámové, a rovněž formulace ústavní stížnosti, byla ovšem zaměřena tím směrem, že N.o. 1. vlastně neexistuje; a 2. nebyl propagován. Což je obojí neudržitelné a ÚS to v §§ 42–43 správně odmítl.

    Můj přístup byl napadnout subjektivní stránku ve vazbě na seznatelnost práva, ale jak je zřejmé z Holländerova usnesení, ani tudy cesta nevedla.

    Je kuriosní, že ani jedna ústavní stížnost neakcentuje zásah do práva na svobodu projevu, u vědomí zjevné marnosti snažit se něco takového u českého ÚS prosadit.

    OdpovědětVymazat
  12. Ad JJ:

    Vidím, že jste justiční revolucionář. To, co navrhujete, bych nepřál ani těm nejhorším soudcům a státním zástupcům :-)

    Fakt ale je, že 2/3 až 3/4 současných soudců jsou trvale nezpůsobilé stát se soudci v demokratické zemi. Bohužel, stejnou možnost jako Němci po znovusjednocení, kteří komunistické soudce prostě nahradili normálními, nemáme, takže se bude muset hledat jiné řešení. Cesta generační obměny ale selhala, fatálně.

    OdpovědětVymazat
  13. Taky si myslím, že se obhajoba nevydala nejlepším směrem, protože byla zjevně účelová. Národní odpor existuje a byl propagován. Hraní si na ignoranta může pomoci před literalistickými obecnými soudy, ale ÚS si na to nehraje a nikdy nehrál.

    Ale šlo o to, že se N.o. nemůže stát den ze dne neonacistickou organisací, aniž by se o tom osoby, které s takovým transparentem někam vyjdou, měly možnost dozvědět.
    To je pravda, ale to se v tom řízení zjevně neřešilo.

    Můj přístup byl napadnout subjektivní stránku ve vazbě na seznatelnost práva, ale jak je zřejmé z Holländerova usnesení, ani tudy cesta nevedla.
    Tím myslíte toto?

    Je kuriosní, že ani jedna ústavní stížnost neakcentuje zásah do práva na svobodu projevu, u vědomí zjevné marnosti snažit se něco takového u českého ÚS prosadit.
    To není kuriosní, to je ostudná chyba. Byl jsem z toho zděšen, když jsem odkaz na svobodu projevu v § 1 nenašel. Myslel jsem, že je to nějaká chyba ÚS, ale zjevně nebyla.

    OdpovědětVymazat
  14. Já a revolucionář? Letos mám 20 let praxe, celou dobu pracuji s hodně problémovými lidmi a ještě mne nikdo nenapadl ani mi neunesl dítě. Čímž chci třeba říct, že se klidně mohu vyjadřovat k absurditě utajování jakýchkoliv běžných informací o soudcích... Jinak těch pár úspěchů u soudů jsem nedosáhl žádným revolucionářstvím, ale naopak trpělivostí a tím, že si pořád melu tu svoji mantru, že u soudu se lhát nemá. A soudcům říkám co si myslím proto, aby si zase jednou nestěžovali, že nevěděli. Mimochodem, to že někdy od 98 tvrdím, že doživotnost soudců je nesmysl není žádná nová revoluce, ale dotažení těch hodně minulých, protože do republikánského systému nepatří žádná doživotní funkce. J.J.

    OdpovědětVymazat

Kursiva: <i>text</i>
Tučně (když už to musí být…): <b>text</b>
Odkaz: <a href = "http://adresa">název odkazu</a>, tedy <a href = ""></a>