Před třemi týdny jsem upozornil na chybný rozsudek osmého senátu Nejvyššího správního soudu ve věci osvobození od soudního poplatku.
V rozsudku č. j. 3 As 28/2009-147 rozhodoval NSS o podobné kasační stížnosti a opět ji zamítl; v tomto případě ovšem správně. Subtilní, nicméně určující, rozdíl mezi oběma situacemi je v tom, že zatímco první žadatel o osvobození opomněl soudu oznámit, že je (spolu)vlastníkem nemovitostí, druhý žadatel nesplnil zákonnou podmínku a nedoložil mu údaje dosvědčující oprávněnost žádosti o osvobození.
A tak zatímco v prvém případě byla procesní sankce svévolí, ve druhém byla správnou a přiměřenou aplikací zákona.
0 komentářů:
Přidat komentář
Kursiva: <i>text</i>
Tučně (když už to musí být…): <b>text</b>
Odkaz: <a href = "http://adresa">název odkazu</a>, tedy <a href = ""></a>