Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Úvahy a komentáře

Na blogu Jiné právo upozorňuje Michal Ryška na dlouhodobě schizofrenní situaci v pojímání práva na náhradu za škodu na zdraví, jak ji traktuje soudobá česká jurisprudence.

Vrcholem této schizofrenie je usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2007, sp. zn. 30 Cdo 154/2007, jež lze ve zkratce charakterisovat jako thesi "if it walks like a duck and quacks like a duck, it is not a duck":

"[…] dovolatelka [v daném případě žalovaná; pozn. TP] se mýlí, pokud dovozuje […], že uplatnění nároků z titulu práva na ochranu osobnosti supluje resp. doplňuje a rozšiřuje rozsah náhrady škody podle ustanovení § 442násl. o.z. (resp. § 420násl. o.z.), neboť se jedná o zcela svébytné a samostatné nároky podmíněné rozrůzněnou sférou ochrany, kterou poskytuje občanský zákoník."

Ještě horší by mohla být situace po přijetí nového občanského zákoníku, neboť v něm by se theoreticky nárok z jediného škodního děje mohl rozpadat na tři složky: majetkovou, nemajetkovou a osobnostní.

Zatímco římskokatholická theologie vysvětluje Svatou Trojici jako něco, co bylo záměrně stvořeno jako lidskými schopnostmi neuchopitelné, české občanské právo tímto druhem výmluvy nedisponuje, ačkoli právě v tomto případě by se neobyčejně hodila…

1 komentář
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 1550

Nemám ani trochu rád prvoplánovou kritiku politiků jako charakterově odpudivých, nenasytných korupčníků, tak jak ji podávají různé televisní pseudozábavné show typu S politiky netančím, nicméně občas se nelze ubránit pocitu, že tato charakterisace sedí. Tak kupř. senátorské kluby se dohodly, že současný počet čtyř místopředsedů horní komory nemůže postačovat vysokým nárokům českého předsednictví EU, a proto bude zřízeno místo pátého místopředsedy.

Kontrolní otázka: Myslíte si, že po uplynutí doby českého předsednictví se počet místopředsedů opět sníží na čtyři?

Přidat komentář
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 1737

V dnešním judikatorním koutku si procvičíme náklady řízení. Podkladem budiž nález Ústavního soudu ze dne 29. 10. 2008, sp. zn. IV. ÚS 288/05 (ne, to není překlep v číslici, tímto tempem skutečně český Ústavní soud rozhoduje…).

Žalobce zažaloval žalovaného, tvrdě, že ten mu dluží cca 600 000 Kč. Žalovaný poté se žalobcem uzavřel dohodu, kterou společně vtělili do exekutorského zápisu s přímou vykonatelností a jíž se žalovaný zavázal tento dluh žalobci zaplatit.

Žalobce, který tak získal exekuční titul obsahově identický s tím, jehož se domáhal v řízení u soudu, vzal svou žalobu zpět. To však neměl dělat, neboť soud I. stupně sice nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, avšak Vrchní soud v Olomouci tento výrok změnil a uložil žalobci nahradit náklady řízení žalovaného řka, že podle judikatury je v případě zastavení řízení rozhodné toliko procesní, nikoli hmotněprávní zavinění.

Protože výrok o nákladech řízení nelze napadnout dovoláním, toto nesmyslné rozhodnutí musel napravit až Ústavní soud, který dovodil, že za situace, kdy měl žalobce v ruce přesně to, čeho se v řízení domáhal, v důsledku (mimoprocesní) aktivity žalovaného, by další vedení soudního řízení postrádalo jakéhokoli důvodu a bylo by krajně nehospodárné. Žalobci tudíž nelze vytýkat, že vzal svou žalobu zpět.

Čím soudci senátu 2 Cmo Vrchního soudu v Olomouci přemýšlejí, netuším, mozek v tom roli patrně nehraje: tak obludný formalismus a neschopnost elementární právní úvahy by byly alarmující i u okresního soudu, natožpak u soudu, který stojí v hierarchii o dva stupně výš a jehož rozhodnutí bývá nezřídka konečné.

Na závěr dvě poznámky:

  1. Nejenže náklady řízení neměl hradit žalobce, ale v dané situaci by naopak byly všechny předpoklady pro uložení povinnosti uhradit náklady řízení žalovanému, neboť právě ten svým jednáním podání žaloby i nutnost řízení zastavit zavinil (§ 146 odst. 2 in fine OSŘ).

  2. Jak správně konstatuje Ústavní soud, fakt, že exekutorský zápis byl později shledán nevykonatelným, a to pro pochybení na straně exekutora, nemůže mít na rozhodování soudu o nákladech řízení nejmenší vliv. Aby byl žalobce penalisován za chyby státního orgánu, je obludné tuplem.
Přidat komentář
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 1166

Jakkoli hlasitý je pokřik squatterů z pražské Cibulky, jejich věc se podle dostupných informací jeví být předem prohraná.

Rozeberme si stručně právní aspekty zásahu:

Policie tvrdí, že v objektu hledala pachatele závažného trestného činu. V takovém případě má právo provést prohlídku jiných prostor než bytu nebo domu i bez soudního příkazu (§ 83a TrŘ); příkaz k domovní prohlídce musí vždy vydat soud. Squatteři místo toho, aby po policii důsledně požadovali příkaz k prohlídce, a to optimálně k prohlídce domovní, se dali na ústup a vylezli na střechu objektu, odkud měli po policistech házet různé předměty.

To byla v dané situaci ta nejméně rozumná varianta.

Protože se zdá, že policie nejednala na základě žádosti vlastníka nemovitosti, mohli tvrdit, že se v něm zdržují s jeho svolením, a policisté by museli toto tvrzení napřed vyvrátit, přičemž i kdyby se neprokázalo, nebyly by zřejmě vzhledem k dlouhodobému charakteru užívání dány důvody pro policejní vystěhování squatu bez rozhodnutí soudu.

Takto se zdá, že squatterům zbudou oči pro pláč: právní prostředky, které měli na svou obranu k disposici, svou nerozvážností a ignorancí promrhali.

20 komentářů
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 1564

Kromě toho, že čestí úředníci mají světově unikátní právo stříhat občanům rohy jejich občanských průkazů, přibyla nyní další rarita: místo historického názvu místa narození se zapisuje název současný, a navíc úředníci toto místo svévolně změní na jiné v případě, že příslušná obec zanikla.

Zatímco až do r. 2004 se jako místo narození zásadně zapisoval údaj uvedený v rodném listu, sociálnědemokratičtí technokrati, aniž by se obtěžovali uvést jakékoli přiměřené vysvětlení v důvodové zprávě, nově nařídili, že se bude zapisovat současný název obce, kde se držitel občanského průkazu narodil. Realita ustoupila fikci: stokrát jste se mohli narodit v Gottwaldově, v občanském průkazu je místem vašeho narození Zlín, okres Zlín.

Přesto však postup, kdy úředníci zapisují místo neexistující obce název obce blízké, není v souladu se zákonem: katastrální území zaniklé obce se sice stalo součástí jiné obce nebo obcí (případně, což bude častý případ, vojenského újezdu), avšak název neexistující obce se tím nezměnil.

Jestliže se tedy agenturní zprávou zmiňovaný pan Štětina narodil v Přísečnici, má právo na to, aby toto místo bylo vyznačeno v jeho občanském průkazu jako místo narození: z Přísečnice se Kryštofovy Hamry nikdy nestaly. Pokud půjde za svým právem a podá správní žalobu, uspěje.

Protože identicky bylo upraveno zapisování místa narození do cestovních dokladů, napadá mne, že by mohly vznikat kuriosní spory v případě, kdyby zahraniční orgány odmítly uznat identitu takového občana s osobou, která dříve předložila cestovní pas vydaný před r. 2004: nikde v civilisovaném světě se totiž místo narození nemění a cizímu úředníkovi může být nepochopitelné, proč se jeden a ten samý občan najednou narodil ve zcela jiné obci.

9 komentářů
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 1832