Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Příběh z Kroměříže

V pátém dílu našeho seriálu z Kroměříže prostudujeme obžalobu, kterou na čtveřici obviněných podal Ivan Hrazdira z brněnského KSZ, a vysvětlíme si na ní nejčastější techniky, které policie a státní zastupitelství užívají, pokud chtějí usvědčit někoho, o kom vědí, že žalovaný trestný čin nespáchal (jedno podobné představení nám, mimochodem, právě teď běží v Olomouci v souvislosti s vyšetřováním útoku na tenistku Kvitovou). Je to poučná četba, a rozhodně by jí měl věnovat pozornost každý, komu hrozí, že se kdy znelíbí orgánům činným v trestním řízení – právě takto může jednou skončit kdokoli z nás.

V dnešním díle si tedy konečně řekneme, kdo unesl Zuzanu Vybíralovou, bohatou podvodnickou dcerku z Kroměříže. Policisté měli dostatek podkladů, aby to zjistili, ale, jak jsme si vysvětlili, jejich priority byly nastaveny jinak. Budiž předesláno, že údaje, s nimiž budeme pracovat, jsou neúplné, protože ve snaze poskytnout obhajobě co nejméně důkazů policie do spisu nezařadila ani tak důležitý podklad, jakým je přehled telefonních hovorů Ladislava Faltýnka (jediného skutečného pachatele, jehož byla schopna vypátrat); přesto se i s těmito neúplnými důkazy dostaneme mnohem dál než naši nevyšetřovatelé, zprvu zlínští, poté brněnští. K čemuž dodejme, že naše snažení bude představovat spíše než skutečné vyšetřování jeho post mortem: pitvu mrtvoly, která dávno vychladla: možnost, že by někdo z pachatelů mohl být ještě dnes usvědčen, je minimální, hrozbu objasnění únosu se policistům podařilo bezpečně odvrátit. Dobrá práce, chlapci!

V minulém díle našeho seriálu historek z kroměřížského podsvětí jsme sice slíbili, že odhalíme identitu pachatelů únosu Zuzany Vybíralové, leč cítíme, že než k tomu přistoupíme, je třeba se aspoň krátce zastavit nad tím, jakou roli hráli v celém případu státní zástupci. Bez nich, jak je každému právně orientovanému čtenáři jistě jasné, by případ tak obludného selhání policie nemohl proběhnout. Ukážeme si proto několik dokumentů a povíme si, kdo je kdo. Můžeme slíbit, že pro nikoho z těch, o nichž hodláme psát, to nebude příjemná četba.

V úvodním dílu našeho seriálu jsme poznali Kroměříž a jejím podsvětím vládnoucí rodinný klan Vybíralů, a dozvěděli jsme se, že sličnou Zuzanu, dceru momentálně vazbou indisponovaného vůdce a patriarchy klanu Radomíra, kdosi neznámý unesl a pokusil se ji vydírat stylem tak bizarním, že to nelze připodobnit k ničemu jinému než k únosu Karla Gotta s požadavkem, že Gott na únosce okamžitě převede svou vilu na Bertramce, a za druhé se jim podepíše na booklet svého posledního alba. A také jsme poznali zkorumpovaného policistu z ÚOOZ Jana Ovčáčka, který vycítil příležitost, jak si vyřídit účty se svými nepřáteli.

Našemu blogu, jenž je znám stylovou a genrovou rozrůzněností, doposud jeden genre chyběl – detektivní román na pokračování, takový, jaké vycházely v prvorepublikových novinách a kvůli nimž se tyto mezi tehdejším plebsem, dělníky, zedníky, posluhovačkami, domovnicemi a dalšími profesemi, jinak o věci veřejné se vesměs nezajímajícími, těšily takové oblibě. Napravujeme, a slibujeme, že v románu bude vše, co dnešní plebs vyhledává a čím se mediálně vzrušuje: pohádkové bohatství, organisovaný zločin, policisté na jeho stopě, někteří zkorumpovaní toliko částečně, jiní prohnilí do morku kostí, státní zástupce, který na hladkou spolupráci mezi zločinem a policií dohlíží (a je za to posléze povýšen mezi soudce, protože i tam potřebuje organisovaný zločin své lidi), soudkyně tak hloupá, že kdyby hloupost nadnášela, nestačil by, jak obvykle píšeme, polstrovaný strop, protože ten by jako Mefisto s Johannem doktorem Faustem prorazila a vyletěla na oběžnou dráhu, a ovšem i několik komických postav, jež příběhu dodají patřičnou šťávu. A protože píšeme detektivku, slibujeme, že na konci čtenáři najdou i odhalení pachatelů; tedy pokud nám to řečení zkorumpovaní policisté dovolí a neobviní nás ještě během publikace seriálu ze zvlášť závažného zločinu maření maření vyšetřování. Slibujeme, že budeme psát sine ira et studio, nikoho nešetříce, vedeni zásadou, že amicus Plato, sed magis amica veritas.