Autorem blogu je 
Důležité upozornění!
Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.
Čarodějnický proces
Hlavní líčení v čarodějnickém procesu pokračovalo dnes u Obvodního soudu pro Prahu 2 tak, jak se na správný politický proces sluší a patří. Všechny důkazní návrhy obhajoby byly zamítnuty, poté následovaly téměř hodinu trvající závěrečné řeči. Ta přednesená státním zástupcem by klidně obstála v 50. letech, a došlo dokonce i na výtku stran urážek obhájce Roberta Cholenského vůči znalci Ivo Svobodovi: pan státní zástupce zřejmě trpí vzácnou vadou sluchu, protože my ostatní jsme slyšeli toliko serii urážek znalce vůči obhájci.
Po přerušení nejprve soudkyně Daniela Reifová rozhodla o námitce proti protokolaci a o námitce podjatosti, přičemž neopomněla zdůraznit, že vůči obhájci podjatá není, jen je jí líto obžalovaných, jak špatně jsou jím hájeny (ovšem: kdyby se plačtivě doznaly jako čtyři jejich spoluobviněné, mohla jim bojující demokracie jejich pochybení milostivě prominout nebo mohly dostat mírnější trest; snahou o obhajobu si jen přitížily). Protokol s pěti vykřičníky je pak samozřejmě zcela v pořádku.
Nakonec byl vyhlášen rozsudek, jímž soud dvě obžalované, viněné pouze z účasti na akcích pro děti, zprostil obžaloby, další dvě, které se zúčastnily i veřejných shromáždění, odsoudil k ročním podmíněným trestům. Pátá obžalovaná bude odsouzena v samostatném procesu později.
Nad dnešním jednáním cítím spíš smutek než hněv. Smutek nad soudkyní, pro kterou je svoboda prázdným pojmem, něčím, co si snad mohou dovolit, jak řekla v odůvodnění, někde v Americe, a která se neostýchá ponížit obhájce před jeho klientkami výtkou nekvalitně odvedené práce. Bohužel, toto je realita, v tomto stavu se současná česká justice nachází.
Po přerušení nejprve soudkyně Daniela Reifová rozhodla o námitce proti protokolaci a o námitce podjatosti, přičemž neopomněla zdůraznit, že vůči obhájci podjatá není, jen je jí líto obžalovaných, jak špatně jsou jím hájeny (ovšem: kdyby se plačtivě doznaly jako čtyři jejich spoluobviněné, mohla jim bojující demokracie jejich pochybení milostivě prominout nebo mohly dostat mírnější trest; snahou o obhajobu si jen přitížily). Protokol s pěti vykřičníky je pak samozřejmě zcela v pořádku.
Nakonec byl vyhlášen rozsudek, jímž soud dvě obžalované, viněné pouze z účasti na akcích pro děti, zprostil obžaloby, další dvě, které se zúčastnily i veřejných shromáždění, odsoudil k ročním podmíněným trestům. Pátá obžalovaná bude odsouzena v samostatném procesu později.
Nad dnešním jednáním cítím spíš smutek než hněv. Smutek nad soudkyní, pro kterou je svoboda prázdným pojmem, něčím, co si snad mohou dovolit, jak řekla v odůvodnění, někde v Americe, a která se neostýchá ponížit obhájce před jeho klientkami výtkou nekvalitně odvedené práce. Bohužel, toto je realita, v tomto stavu se současná česká justice nachází.
21 komentářů
- Autor: Tomáš Pecina
- Nadřazená kategorie: Naše případy
- Kategorie: Čarodějnický proces
- Počet zobrazení: 6470
Zvláštností tohoto blogu je, že na něm presentujeme dokumenty, o nichž by málokdo z mých čtenářů, mne v to nezřídka včítaje, tušil, že v systému české justice mohou vůbec vzniknout. Kdybych kupř. prohlásil, že může existovat protokol o hlavním líčení, v němž protokolující úřednice zachytí průběh jednání větou následovanou pěti vykřičníky, nařkli byste mne z bájné lhavosti: listiny takto okrášlené diakritikou se v soudnictví jistě vyskytují, ale nikdy je přece nemůže vyprodukovat sám soud! Může. Řečený skvost naleznete na str. 25.
Protokol, který se týká pondělního hlavního líčení ve věci Lid v. Resistance Women Unity, stojí arci za studium i v jiných partiích. I když emočně nadměrně disponovaná protokolující úřednice Jana Kraftová, zhlédnuvši se patrně v brněnském alfasamci Ivovi, celou řadu jeho výpadů proti obhájci Robertu Cholenskému nezachytila nebo zmírnila, jeví se mi naprosto neuvěřitelným, jaké invektivy a urážky znalce směřované k obhájci ponechala soudkyně Daniela Reifová bez povšimnutí, a naopak když Cholenský položil Svobodovi naprosto neutrální otázku, zda má titul z Plzně,
Nechci otřepaně srovnávat, vím, Horákovou pověsili, kdežto děvčata z RWU jenom zavřou, ale přátelé, je tohle vůbec ještě realita? Není celé to trestní řízení produkováno některou televisní společností a neobjeví se těsně po vyhlášení rozsudku produkční s hláškou
Protokol, který se týká pondělního hlavního líčení ve věci Lid v. Resistance Women Unity, stojí arci za studium i v jiných partiích. I když emočně nadměrně disponovaná protokolující úřednice Jana Kraftová, zhlédnuvši se patrně v brněnském alfasamci Ivovi, celou řadu jeho výpadů proti obhájci Robertu Cholenskému nezachytila nebo zmírnila, jeví se mi naprosto neuvěřitelným, jaké invektivy a urážky znalce směřované k obhájci ponechala soudkyně Daniela Reifová bez povšimnutí, a naopak když Cholenský položil Svobodovi naprosto neutrální otázku, zda má titul z Plzně,
samosoudkyně požádala obhájce Mgr. Cholenského, aby se vyjadřoval v souladu s etikou advokáta(str. 18).
Nechci otřepaně srovnávat, vím, Horákovou pověsili, kdežto děvčata z RWU jenom zavřou, ale přátelé, je tohle vůbec ještě realita? Není celé to trestní řízení produkováno některou televisní společností a neobjeví se těsně po vyhlášení rozsudku produkční s hláškou
Smile, you're on Candid Camera!? Já už tedy vážně nevím…
- Autor: Tomáš Pecina
- Nadřazená kategorie: Naše případy
- Kategorie: Čarodějnický proces
- Počet zobrazení: 5489
Jednou větou, bylo to hezké, a bylo toho dost:
Nejprve byl vyslechnut justiční kabaretiér Ivo Svoboda (1. část, 2. část). Každý zkušený kabaretní umělec ví, co od něj obecenstvo očekává, a že musí při každém vystoupení zopakovat všechny své základní, signaturní triky, na které se lidé těší – a pro něž ostatně též do varieté (případně k soudu) chodí. Proto jsme se dozvěděli, že obhájce Robert Cholenský nesahá judistovi odborně ani po kotníky, ježto se nezmohl ani na doktorát, a že je snad opilý, protože jinak není možné, aby byl někdo tak hloupý a géniovi českomoravského znalectví nerozuměl. Došlo i na oblíbené prášky na vysoký tlak, které tentokrát znalec při hlavním líčení skutečně pozřel. A ovšem, vždy je také nutné přidat něco nového, a ani v tom Svoboda nezklamal: požádal soud o zvukový záznam, jelikož na R. Cholenského podá trestní oznámení, nebo minimálně stížnost k advokátní komoře. Bravo, komiku, byl jsi skvělý, takhle tě máme rádi a nadšeně voláme encore!
Věcně, pravda, nepřinesl Svobodův výslech absolutně nic. Posudek byl zpracován v jiné trestní věci, podklady, z nichž znalec vycházel, se jako obvykle nepodařilo dohledat, a na dotazy po aplikaci methody diskursivní analysy na hnutí RWU se – ostatně nikoli prvně – ukázalo, že nejde o vědeckou methodu, ale o prosté šarlatánství bývalého středoškolského tělocvikáře, jemuž divná doba dovolila se vyšvihnout (a pak, že v češtině nefunguje aliterace!). Ale kdo by se nad takovými drobnostmi pozastavoval…
Pro řízení byl mnohem důležitější výslech jednoho ze dvou instantních znalců, Jana Ptáčníka, na jehož bedrech usvědčení čarodějnic převážnou měrou leží. A mladý muž se věru činil, nenechávaje nikoho na pochybách, že za trochu peněz šel by český znalec světa kraj (ano, Mefisto rozhodně nezůstal oslyšen). Podobně jako u Svobody je posudek, který s druhým plzeňským výtečníkem, Petrem Krčálem, na děvčata z RWU zpracovali, nepřezkoumatelný, protože veškeré listiny jsou v něm označeny toliko odkazy na dva různé spisy, aniž by se dalo zjistit, na kterou konkrétní listinu odkaz směřuje. Hnutí RWU podle znalce sice extremismus nepropagovalo, ale propagovalo a podporovalo jiná hnutí, která extremistická byla – a to je přesně to, co soudkyně Daniela Reifová, již dávno rozhodnutá obžalované odsoudit (ostatně po čtyřech přiznáních jí ani procesně v podstatě nic jiného nezbývá), potřebovala slyšet.
Ptáčníkova argumentace byla jednoduše směšná. Příkladmo, když měl vysvětlit, co je extremistického na tom, že děti na Dětském dnu střílely ze vzduchovky, vymyslel konstrukci, že extremistické bylo použití této fotografie pro zpravodajství o akci. Jenže ve skutečnosti to bylo úplně jinak, fotografii vybrala do protokolu o ohledání věcí z domovní prohlídky kpt. Bc. Zlata Pálfiová z ÚOOZ. To lze snadno ověřit, vezmeme-li protokol o ohledání ze dne 22. 6. 2010, č. j. ÚOOZ-42/TČ-2010-200407, ss. 28–34 (to je překvapení, plzeňský doktore Ptáčníku, viďte!: dokument a dokonce konkrétní stránku v něm lze označit, aniž bychom znali jeho – dosud nepřidělené – číslo listu ve spisu; ta jsou, jen pro pořádek, 585–591; chápeme, že na plzeňských rychloprávech se některé věci v tom fofru probrat nedají).
Na uvedených stránkách je výběr fotografií pořízených při dětském dnu, a jejich čísla, resp. názvy souborů, jsou: P1080521.JPG, P1080530.JPG, P108540.JPG, 101_3575.JPG, 101_3582.JPG, 101_3584.JPG, 101_3607re.jpg (patrně editovaný, minimálně oříznutý, snímek), 101_3611.JPG, 101_3612.JPG a 101_3615.JPG. Není-li člověk vystudovaný právník z Plzně (ale přestanu být jízlivý, doktoru Ptáčníkovi není třeba se vysmívat, spíš by nám ho mělo být líto), ví, že digitální fotoaparáty označují snímky sekvenčně, takže jde o záběry ze dvou různých přístrojů, přičemž u prvního byly ze 20 snímků pro policejní presentaci vybrány tři fotografie, u druhého z 41 vybrala kpt. Pálfiová sedm. Ergo výběr snímků skutečně proběhl, ale vinny jeho
A tak je to, bohužel, i se zbytkem Ptáčníkova a Krčálova posudku. Téměř všechny úvahy byly uskutečněny na základě premisy, že předměty zabavené při domovních prohlídkách patřily obviněným, bez ohledu na to, že v bytě žily např. tři nebo čtyři osoby. Našel-li se tedy příkladmo hrneček s Hitlerem a nápisem Dem Führer die Treue (mimochodem, neuvěřitelný kitsch!), Ptáčník a Krčál z něj vyšli a ve svém posudku dovodili, že stíhané dívky shromažďovaly v domácnostech závadové předměty. Podobně Mein Kampf, v Zítkově edici, jejž policie rovněž vyhodnotila jako extremistický předmět: slušný člověk by přece takové knihy doma neměl! Atd. atd., ad nauseam.
Upřímně se přiznávám, že mi výslech
Nejprve byl vyslechnut justiční kabaretiér Ivo Svoboda (1. část, 2. část). Každý zkušený kabaretní umělec ví, co od něj obecenstvo očekává, a že musí při každém vystoupení zopakovat všechny své základní, signaturní triky, na které se lidé těší – a pro něž ostatně též do varieté (případně k soudu) chodí. Proto jsme se dozvěděli, že obhájce Robert Cholenský nesahá judistovi odborně ani po kotníky, ježto se nezmohl ani na doktorát, a že je snad opilý, protože jinak není možné, aby byl někdo tak hloupý a géniovi českomoravského znalectví nerozuměl. Došlo i na oblíbené prášky na vysoký tlak, které tentokrát znalec při hlavním líčení skutečně pozřel. A ovšem, vždy je také nutné přidat něco nového, a ani v tom Svoboda nezklamal: požádal soud o zvukový záznam, jelikož na R. Cholenského podá trestní oznámení, nebo minimálně stížnost k advokátní komoře. Bravo, komiku, byl jsi skvělý, takhle tě máme rádi a nadšeně voláme encore!
Věcně, pravda, nepřinesl Svobodův výslech absolutně nic. Posudek byl zpracován v jiné trestní věci, podklady, z nichž znalec vycházel, se jako obvykle nepodařilo dohledat, a na dotazy po aplikaci methody diskursivní analysy na hnutí RWU se – ostatně nikoli prvně – ukázalo, že nejde o vědeckou methodu, ale o prosté šarlatánství bývalého středoškolského tělocvikáře, jemuž divná doba dovolila se vyšvihnout (a pak, že v češtině nefunguje aliterace!). Ale kdo by se nad takovými drobnostmi pozastavoval…
Pro řízení byl mnohem důležitější výslech jednoho ze dvou instantních znalců, Jana Ptáčníka, na jehož bedrech usvědčení čarodějnic převážnou měrou leží. A mladý muž se věru činil, nenechávaje nikoho na pochybách, že za trochu peněz šel by český znalec světa kraj (ano, Mefisto rozhodně nezůstal oslyšen). Podobně jako u Svobody je posudek, který s druhým plzeňským výtečníkem, Petrem Krčálem, na děvčata z RWU zpracovali, nepřezkoumatelný, protože veškeré listiny jsou v něm označeny toliko odkazy na dva různé spisy, aniž by se dalo zjistit, na kterou konkrétní listinu odkaz směřuje. Hnutí RWU podle znalce sice extremismus nepropagovalo, ale propagovalo a podporovalo jiná hnutí, která extremistická byla – a to je přesně to, co soudkyně Daniela Reifová, již dávno rozhodnutá obžalované odsoudit (ostatně po čtyřech přiznáních jí ani procesně v podstatě nic jiného nezbývá), potřebovala slyšet.
Ptáčníkova argumentace byla jednoduše směšná. Příkladmo, když měl vysvětlit, co je extremistického na tom, že děti na Dětském dnu střílely ze vzduchovky, vymyslel konstrukci, že extremistické bylo použití této fotografie pro zpravodajství o akci. Jenže ve skutečnosti to bylo úplně jinak, fotografii vybrala do protokolu o ohledání věcí z domovní prohlídky kpt. Bc. Zlata Pálfiová z ÚOOZ. To lze snadno ověřit, vezmeme-li protokol o ohledání ze dne 22. 6. 2010, č. j. ÚOOZ-42/TČ-2010-200407, ss. 28–34 (to je překvapení, plzeňský doktore Ptáčníku, viďte!: dokument a dokonce konkrétní stránku v něm lze označit, aniž bychom znali jeho – dosud nepřidělené – číslo listu ve spisu; ta jsou, jen pro pořádek, 585–591; chápeme, že na plzeňských rychloprávech se některé věci v tom fofru probrat nedají).
Na uvedených stránkách je výběr fotografií pořízených při dětském dnu, a jejich čísla, resp. názvy souborů, jsou: P1080521.JPG, P1080530.JPG, P108540.JPG, 101_3575.JPG, 101_3582.JPG, 101_3584.JPG, 101_3607re.jpg (patrně editovaný, minimálně oříznutý, snímek), 101_3611.JPG, 101_3612.JPG a 101_3615.JPG. Není-li člověk vystudovaný právník z Plzně (ale přestanu být jízlivý, doktoru Ptáčníkovi není třeba se vysmívat, spíš by nám ho mělo být líto), ví, že digitální fotoaparáty označují snímky sekvenčně, takže jde o záběry ze dvou různých přístrojů, přičemž u prvního byly ze 20 snímků pro policejní presentaci vybrány tři fotografie, u druhého z 41 vybrala kpt. Pálfiová sedm. Ergo výběr snímků skutečně proběhl, ale vinny jeho
závadovostínejsou obviněné, ale někdo úplně jiný.
A tak je to, bohužel, i se zbytkem Ptáčníkova a Krčálova posudku. Téměř všechny úvahy byly uskutečněny na základě premisy, že předměty zabavené při domovních prohlídkách patřily obviněným, bez ohledu na to, že v bytě žily např. tři nebo čtyři osoby. Našel-li se tedy příkladmo hrneček s Hitlerem a nápisem Dem Führer die Treue (mimochodem, neuvěřitelný kitsch!), Ptáčník a Krčál z něj vyšli a ve svém posudku dovodili, že stíhané dívky shromažďovaly v domácnostech závadové předměty. Podobně Mein Kampf, v Zítkově edici, jejž policie rovněž vyhodnotila jako extremistický předmět: slušný člověk by přece takové knihy doma neměl! Atd. atd., ad nauseam.
Upřímně se přiznávám, že mi výslech
Dr.Ptáčníka zvedl krevní tlak asi stejně, jako ho zvedly Ivo Svobodovi otázky obhajoby. Tak mladý, a už tak prodejný! Nebo opravdu jen tak obludně hloupý?
- Autor: Tomáš Pecina
- Nadřazená kategorie: Naše případy
- Kategorie: Čarodějnický proces
- Počet zobrazení: 4564
Milovníci politických procesů si mohou do kalendáře zapsat datum pondělí 14. října: u Obvodního soudu pro Prahu 2 se koná další hlavní líčení ve věci pětice mladých žen, viněných z pořádání dětských besídek a dalších podobně hrůzných zločinů, alias Lid v. RWU. Ačkoli jedna z obžalovaných je po operaci v nemocnici (zdravíme a přejeme rychlé zotavení!), soudkyně Daniela Reifová žádosti o odročení hlavního líčení nevyhověla: na sprosté obviněné musí být přísnost, extremistka stejně jistě jen simuluje!
Program bude nadmíru poutavý: že by se soudkyně konečně podvolila a vydala obžalovaným obžalobu, je sice nepravděpodobné, ale zato by měl s inovovaným revuálním číslem vystoupit známý soudní komik, doktor obojího (plzeňského) práva a také juda Ivo Svoboda.
Hlavní líčení se koná u Obvodního soudu pro Prahu 2 na Francouzské, v jednací síni č. 138. Začátek v 10.00 hod.
Program bude nadmíru poutavý: že by se soudkyně konečně podvolila a vydala obžalovaným obžalobu, je sice nepravděpodobné, ale zato by měl s inovovaným revuálním číslem vystoupit známý soudní komik, doktor obojího (plzeňského) práva a také juda Ivo Svoboda.
Hlavní líčení se koná u Obvodního soudu pro Prahu 2 na Francouzské, v jednací síni č. 138. Začátek v 10.00 hod.
- Autor: Tomáš Pecina
- Nadřazená kategorie: Naše případy
- Kategorie: Čarodějnický proces
- Počet zobrazení: 2394
Jde o dvě obviněné z
A jak ostatní,
Čisté, chirurgické řešení, které navíc soudu umožňuje před ostatními obviněnými rozsah a obsah obou doznání utajit, protože v těchto nových řízeních už nefigurují a nemají proto právo ani nahlížet do spisu. Že je něco takového ve frapantním rozporu s trestním řádem, asi nemusím dodávat: v zemi s fungující justicí by za to soudkyně Reifová skončila před kárným senátem, kam ostatně za své výkony v kause RWU dávno patří.
Vzhledem k těmto okolnostem zatím nevíme ani to, na jakých trestech se obviněné se SZ dohodly; u jedné z nich to prý měla být podmínka
Aktualisováno.
těžšízločinecké skupiny, Lucii Kuldovou a Marii Kostomlatskou, a soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 2 Daniela Reifová, které je zjevně nevhod, jestliže do jejího svérázného pojetí práva někdo mluví, vymyslela skvělou procesní fintu: v neveřejném zasedání vyloučila jejich věc k samostatnému projednání, avšak usnesení o tomto úkonu ostatním obviněným v rozporu s ustanovením § 137 odst. 1 TrŘ nenechala doručit, takže ty se nedozvěděly ani o tom, že k rozdělení řízení došlo, ani o termínu veřejných zasedání, kde se následná doznání, resp. schválení dohod o vině a trestu, konala. Vše tak proběhlo v klidu, bez dotěrných obhájců a bez veřejnosti.
A jak ostatní,
zatvrzeléobviněné na trik přišly? V podstatě náhodou, z infoSoudu: v jejich řízení figurovalo neveřejné zasedání, v němž bylo vydáno usnesení, které nabylo právní moci, aniž by bylo jejich obhájci doručeno. Nahlédnutím do spisu zjistily, že z řízení byly vyloučena dvě nová ([1], [2]), která skončila schválením dohody o vině a trestu ještě dříve, než se o jejich existenci dozvěděly.
Čisté, chirurgické řešení, které navíc soudu umožňuje před ostatními obviněnými rozsah a obsah obou doznání utajit, protože v těchto nových řízeních už nefigurují a nemají proto právo ani nahlížet do spisu. Že je něco takového ve frapantním rozporu s trestním řádem, asi nemusím dodávat: v zemi s fungující justicí by za to soudkyně Reifová skončila před kárným senátem, kam ostatně za své výkony v kause RWU dávno patří.
Vzhledem k těmto okolnostem zatím nevíme ani to, na jakých trestech se obviněné se SZ dohodly; u jedné z nich to prý měla být podmínka
3/3s dohledem. Protože L. Kuldová a M. Kostomlatská mají být vinny jedním dětským dnem, jednou mikulášskou besídkou a účastí na čtyř, resp. pěti demonstracích, zdá se to být velmi mírný trest a od SZ nanejvýš
fairovánabídka: za tak strašné zločiny by jinak dozajista nemohly od soudu odejít s nižším než pětiletým nepodmíněným trestem!
Aktualisováno.
- Autor: Tomáš Pecina
- Nadřazená kategorie: Naše případy
- Kategorie: Čarodějnický proces
- Počet zobrazení: 7773
4 / 6