DŮLEŽITÉ UPOZORNĚNÍ!
Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.
Aktuálně: Výnos sbírky pro Vlastimila Pechance dosáhl ke dni 6. 10. 2016 částky 59 416 Kč.
Výtěžek prvního benefičního koncertu, který se uskutečnil dne 12. 3. 2016, činil 13 500 Kč.

neděle 21. ledna 2018

Tertium datur

Někteří z mých čtenářů si možná ještě vzpomenou na rozsudek Nejvyššího správního soudu, dílo soudkyně zpravodajky Elišky Cihlářové (soudkyně mimořádně špatné a bohudíky již bývalé), jímž bylo rozhodnuto, že ve sporu o informace s předsedkyní Nejvyššího soudu nemohu uspět, protože jsem nepodal na její postup stížnost k ní samotné. Ano, pokud existuje soudcovské peklo, jsem pevně přesvědčen, že se do něj Cihlářová dostane a bude toto své rozhodnutí muset den co den odůvodňovat!

Nápad, tehdy arci naprosté novum, se ujal a vyústil v to, co na tomto blogu označujeme jako judikát Godunov: než může účastník řízení brojit proti nečinnosti ministra, musí si tomuto ministrovi nejprve na něho samotného stěžovat, jinak je žaloba předčasná. Rozhodnutí stejně hloupé jako nepředvídatelné.

Znejistět právnickou obec ohledně toho, jak určitou věc žalovat, je u NSS vůbec oblíbenou kratochvíli, a proces se dostává do nových obrátek: viz usnesení z loňského listopadu, jímž byla rozšířenému senátu předložena k rozhodnutí otázka, jak postupovat, podá-li žadatel o informace stížnost na průtahy a ta je zamítnuta. Vzniká dilema, má-li za takových okolností žalovat povinný subjekt, který informace neposkytl, anebo nadřízený orgán, který mu svým zamítavým rozhodnutím cestu k informacím uzavřel.

Správná a v materiálním právním státě jediná přijatelná odpověď je, že může žalovat oba dva, podle svého výběru, přičemž efektivnější je podat přímo žalobu na povinný subjekt. Neexistuje totiž žádné zlaté pravidlo, že v určité situaci musí existovat právě jeden postup, jak se domoci práva u soudu. Je-li znění zákona nejasné, tak jako v tomto případě, musejí soudy vždy postupovat in favorem žalobce a poskytnout mu ochranu, nikoli hledat důvody, jak se žaloby s co nejmenším mentálním úsilím zbavit.

Jenže to by nesměli být čeští soudci takoví, jací jsou: obludně líní, nevzdělaní, hloupí a v některých případech, jako soudkyně Cihlářová, prostě a jednoduše zlí.

5 komentářů:

  1. Rozsudek Godunov podle me neni vylozene hrozny. Nejsem jeho fanousek, ale nemyslim si, ze je to katastrofa. Rika, ze se mohlo stat, ze to jen "zalozili." Ve skutecnosti to jen znamena, ze clovek musi cekat dalsich 30 dnu, ale aspon to dava smysl.

    V tomto pripade ale NSS tleskam. Tento judikat otevira neresenou Pandorinu skrinku, co delat, kdyz urad nerika pravdu, popr. vylozene lze. Rozsireny senat to samozrejme moc nevyresi, ale bude to dalsi judikat, ktery to posune dal. Nevim, jestli mate podobne pripady, ale ja ano, a kazdy soudce se toho boji, jak cert krize.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ale to je právě ten způsob myšlení, který kritisuji. Soudy jsou tu pro společnost, a mají sloužit občanům, ne jim vytvářet umělé překážky typu "tuto situaci musíte žalovat jen tak-a-tak", takže výsledkem je, že ani advokát nedokáže říct, koho a jak žalovat (a doporučí pro jistotu podat dvě nebo tři žaloby naráz, i s negativními nákladovými dopady).

      Naprosto obludné je to u žalob proti faktickému zásahu ze strany policie, kde i NSS nedávno uznal, že v judikatuře udělal takový zmatek, že nikdo nemůže vědět, kdo je v těchto sporech pasivně legitimován.

      Vymazat
    2. Nebo si přečtěte tu Cihlářové zrůdnost: špatně jsem prý v žalobě uvedl, že nečinný je Nejvyšší soud, když nečinná byla jeho předsedkyně Brožová. Přitom předseda není ničím jiným než orgánem soudu. Naprosto hnidopišské hledání důvodu, proč nevyhovět zjevně legitimní správní žalobě.

      A příkladů je daleko víc.

      Vymazat
    3. Nechme Cihlarovou Cihlarovou, ano, snazila se Vam za kazdou cenu skodit. Ale stale si myslim, ze ten judikat ma smysl, protoze dava aspon mesic vic casu, co se nekdy muze spravnimu organu hodit, protoze rozkladova komise se neschazi kazdy den.

      Take mam zaloby, kde soudci kopou za stat (hlavne socialni zabezpeceni) a to uplne neuveritelne. NSS to vraci treba za 50 dnu, protoze to jsou perly. Nedavno mi kolega dal k precteni (nepublikovany) judikat a chtelo se mi velmi sproste nadavat.

      Co si ale myslim, ze v rozsirenem senatu rict, jaky je preferovany zpusob, je dobre. Potom se utvori judikatura hlavne v tom smeru (tim myslim realne pripady, ne kdo kde muze zalovat).

      Jinak souhlasim, ze pokud je to v legislative nejasne (co teda v tomto pripade je), pak by mely soudy brat vsechny zpusoby, nebo, po vzoru USA, po dobu takto trvani podane zaloby stavet lhutu.

      Vymazat
  2. Ve skutečnosti je správní soudnictví jen nástroj státu k tomu, jak efektivně upírat jednotlivcům jejich práva a legitimizovat nezákonné jednání orgánů státu. V podstatě je správní soudnictví sabotážním odvětvím, které si dalo za cíl zlikvidovat jakoukoli důvěru v právní stát. Mnoho advokátů se s tímto stavem smířili.

    Mám zkušenost, kdy civilní soud žalobci (jednotlivci) přiznal jeho nárok na odškodnění proti státu avšak během přezkoumávání tohoto rozsudku vydal NSS rozsudky, které v základu postavili onen rozsudek civilního soudu vzhůru nohama. Civilní soudy jsou schopny paradoxně rozhodovat o veřejnoprávních otázkách kompetentněji, než správní soudy, které namísto ochrany jednotlivce před nezákonným postupem státních orgánů činí pravý opak a nezákonné jednání státu naopak aprobují. Velmi frustrující.

    Richard

    OdpovědětVymazat

Kursiva: <i>text</i>
Tučně (když už to musí být…): <b>text</b>
Odkaz: <a href = "http://adresa">název odkazu</a>, tedy <a href = ""></a>