DŮLEŽITÉ UPOZORNĚNÍ!
Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.
Aktuálně: Výnos sbírky pro Vlastimila Pechance dosáhl ke dni 6. 10. 2016 částky 59 416 Kč.
Výtěžek prvního benefičního koncertu, který se uskutečnil dne 12. 3. 2016, činil 13 500 Kč.

úterý 9. srpna 2016

Trestní řád

Vzbudiv zájem čtenářů, dovolím si pokračovat v tom, co jsem načal v souvislosti s působením Pavla Šámala a jeho příspěvku k destrukci (resp. neobnovení) právního státu, a pokusím se nastínit několik nejdůležitějších problémů, jimiž trestní řízení v České republice trpí a na jejichž vzniku se nese Pavel Šámal svou legislativní činností největší díl viny.

Čeho si každý člověk, který se s trestním procesem setkal poprvé, povšimne, je absolutní podřízenost všeho, co se v něm děje, trestním orgánům a jejich pohodlí. Obviněný má pro všechny úkony velmi krátké lhůty, trestní orgány nemají lhůty žádné, a když už v některých případech přece, bývají dlouhé-předlouhé. Pohodlí OČTŘ je nejvyšší hodnotou, s obviněným se zachází jako s méněcennou bytostí – ne-li rovnou jako s věcí – která tím, že byla policií obviněna z trestného činu, pozbyla svých práv a měla by se snažit jednat tak, aby orgánům své odsouzení neztěžovala.

Vazba je v trestním řízení stále těžce nadužívána a trvá několikanásobně déle, než by měla, a jejím skutečným účelem bývá obviněného přimět ke spolupráci, případně, jde-li o některý z četných právních experimentů, jaké s oblibou na obviněných trestní orgány u vědomí vlastní beztrestnosti praktikují, předběžně jej potrestat, a také naklonit soud kladnému rozhodnutí o vině: koho z vazby přivádí eskorta, je automaticky ještě o stupeň vinnější než ten, kdo do jednací síně přichází po svých. Je téměř neuvěřitelné, že vazba smí stále trvat až čtyři roky – to je možná světový unikát! – a během první třetiny této maximální doby není vůbec nutné postavit obviněného před soud. Policii ani soud přitom nic nenutí, aby vazební věci jakkoli uspíšily; příslušné ustanovení je ryze akademické, nemá ani lhůty, ani sankci.

Chybějící lhůty jsou vůbec velkým problémem trestního řízení. Policie smí vyšetřovat libovolně dlouho, a libovolně dlouho smí trvat i hlavní líčení a po něm případně následující justiční ping-pong: jediným korektivem je tu případné promlčení. Nikomu tak nepřijde divné, že se běžně řeší trestní věci zahájené před pěti, sedmi, deseti lety. Jestliže je, jak řečeno, obviněný pouhou věcí, je celkem jedno, jak rychle se jeho případ projedná. Přitom by stačily drobné úpravy trestního řádu, např. že o procesní stížnosti nebo námitce rozhodne nadřízený soud do tří pracovních dnů od dne, kdy k tomu obdrží podklady.

Pokud jde o procesní práva obviněného, ta jsou nyní osekána na samu dřeň. Paradoxně zůstává poměrně dost příležitosti k obstrukcím, nikoli k efektivní obhajobě. Obviněný například nemá po celé přípravné řízení přístup do spisu (resp. má, ale je na libovůli policejního orgánu, zda mu nahlížet do něj dovolí, např. jako odměnu za dobrou spolupráci), a to ani v případě, že je ve vazbě. K některým důkazům, např. k odposlechům, nesmí ani poté: výběr z nich provádí policie a je na dobré vůli soudu, zda je obviněnému přikáže poskytnout a kolik času mu na seznámení se s nimi dopřeje. Naprosto směšné je ustanovení, které zakazuje obžalovanému být přítomen při výslechu spoluobžalovaných. Jeho obhájce v soudní síni být smí, obžalovaný nikoli, a často se tak nedokáže ubránit ani zjevným lžím, protože se o nich nedozví.

Řízení ve fasi hlavního líčení by mělo být kontradiktorní, ale není, soud nejenže může provádět důkazy zcela podle své úvahy (ta bývá zhusta jednoduchá: cokoli navrhne obžaloba, a nic z toho, co navrhne obhajoba), ale obžaloba nemá ani povinnost obviněného usvědčit; proč také, když ten přichází do soudní síně jako viník a jen šťastnou shodou okolností se může obhájit. Státní zástupce si může číst noviny nebo spát, soudce pracuje za něj, a jeho optikou se také na obviněného dívá. Obviněn = vinen.

Místo porotních soudů, které by kvalitu rozhodnutí výrazně zlepšily, se stále uplatňuje jejich neumělá náhrada ve formě přísedících, o jejichž přínosu darmo mluvit.

Běžná je také šikana obhájců. Ta má jen málokdy přímou formu kárného postihu za procesní podání ve prospěch obžalovaného jako v kause Lucie Šlégrové, nejčastěji se stává, že ten obhájce, který s policií nedostatečně spolupracuje, bývá náhodně vybírán pro nelukrativní obhajoby ex offo, kdežto aspiranti na naši Cenu Karla Čermáka za nekvalitní obhajobu dostávají od policie přidělenu jednu lahůdku za druhou. Se seznamem pro přidělování obhajob se samozřejmě podvádí úplně stejně jako s přidělováním věcí na podatelnách soudů: téměř by se dalo říct, že podvod je v trestním řízení i v justici tak samozřejmou věcí, že se stává jejím synonymem, což je, uvědomí-li si člověk, co vlastně vyslovil, docela děsivé, bohužel však přesné.

Výsledkem je tristní stav, kdy spravedlnost je stále ke koupi, kdy je ve věznicích mnohem více nespravedlivě odsouzených než v okolních zemích (možná s výjimkou Slovenska) a skuteční zločinci si dokáží koupit beztrestnost, nejčastěji přímo od policie, nezřídka ale i od státních zástupců nebo soudců, již nejsou o nic méně prodejní než jiné osoby zastávající v této zemi veřejné úřady.

Trestní řád je stále tím komunistickým předpisem, podle něhož se soudilo za normalisace, víceméně jen kosmeticky upraveným, a dokud bude mít na trestní právo vliv soudruh Pavel Šámal, nic se k lepšímu nezmění.

9 komentářů:

  1. Vzpomínám si, když jsem byl jako koncipient plný teorie na svém prvním "hlavku". Tam to člověka praští rovnou mezi oči. Přitom to co píšete jsou vlastně naprosto subtilní věci. Jsou jiné - křiklavější. Na jedné straně se ve všech učebnicích píše, jak je ten náš proces moderní a kontradiktorní. Na straně druhé s to v praxi nikdo neobtěžuje ani předstírat.

    První šok nastane tehdy, když se dvě sobě rovné strany trestního řízení dostaví do jednací síně. Na jedné straně je prokurátor v taláru, který si se soudcem tyká, protože se znají dvacet let. Na druhé straně je mukl, který má deset záznamů a přivede ho eskorta nikoliv v taláru, ale v klepetech.

    Za symptomatické pak považuji úvahy o advokátních talárech. Řešilo se, zda se mají dát obhájcům namísto aby se řešilo, zda se nemají sebrat prokurátorům.

    Jiná věc: všimnul jste si, že obhajoba vlastně v rámci hlavního líčení nemá relevatní šanci vyjádřit se k věci samé? Prokurátor čte obžalobu - to je procesní stanovisko, kde vyjadřuje svůj názor na věc jak skutkový, tak právní. Nicméně obhajoba na obžalobu nereaguje svým přednesem, ale výslechem obviněného. Což ovšem není procesní stanovisko, ale součást dokazování.

    Jako obhájce vlastně v jádru trestního řízení - tj. HL - nesmíte nic. Co si člověk nevybojuje v přípravě, to nemá a souvisle můžete promluvit až v závěrečné řeči. Můj zásadní dojem z celé mé několikaleté obhájcovské kariery (naštěstí nikoliv intenzivní) je to, že jsem tam zcela zbytečný a dává se mi to po celou dobu okázale najevo.

    Vždycky je pak hezké, zažít ten šok znovu na někom jiném. Nedávno jsem vzal jednu naši koncipientku podívat se na vazebko (jako dalšího obhájce). Nejprve ji udivilo to, že návrh na vazbu (na který SZ na vazebku odkazuje) obhájce normálně ani nedostane do ruky. Po dvaceti minutách a jednom ústním odůvodnění ji pak udivilo to, s jakou lehkostí se u nás rozhoduje o osobní svobodě lidí. Jak jeden z mých kolegů kdysi vtipně poznamenal: "Vazební zasedání není žádné rozhodování - je to spíš taková recepce v kriminálu".

    PV

    OdpovědětVymazat
  2. Leon Kreutzfeld10. srpna 2016 9:42

    To je tedy desive cteni vazeni panove, jak od TP, tak od PV. Doufam, ze se zde brzy objevi nejaky poctivy policista, soudce, prokurator, nebo Yossi a Vase podvracecske reci brzy vyvrati padnymi argumenty.

    Uz me to vsak prilis neprekvapuje. Fungovani zapadni spoelcnosti stale vice zavisi na dodrzovani stale komplexnejsiho systemu pravidel, kteremu nerozumi nejen bezni uzivatele, ale ani jeho tvurci a ktery ma se zakladnimi moralnimi hodnotami desatera, spravedlnosti v metafysickem slova smyslu, nebo americkou deklaraci nezavislosti pramalo spolecneho.

    Aby bylo mozne takovy system provozovat, je treba tvrdsich donucovacich prostredku. Proto tedy “elity” v zapadnim svete oklestuji obcanske svobody (to se urcite bude hodit ve valce proti drogam, pedofilii a terrorismu) a poddani ovcane maji vetsi tendence volit tvrdsi kalibry jako Trump, Babis nebo Duterte v plane nadeji, ze ten system s nimi bude fungovat lepe, pripadne ze aspon zakrouti krky tem nenavidenym tradicnim politikum.

    Samalismus neni imho jen pubertalni neresti dospivajici ceske demokracie, nybrz i symptomem nemoci cele zapadni spolecnosti. Dost mozna je Samal i jednim z pioneeru toho jak zapadni justice bude vypadat za 20 let pokud zustane zachovan status quo jejich stavajicich elit.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. S Yossim nepočítejte, vp. Kreutzfeld, na Facebooku mi dal like, ten je pro vaše účely mimo hru. Zbývá Petrásek, a jestli snad má dovolenou nebo na můj blog z nějakého důvodu zanevřel, jste ztracen.

      Vymazat
    2. To mu zas křivdíte. Ani on není takový blbec, aby hájil tohleto. Myslím, že bude souhlasit. FB

      Vymazat
  3. Konečně se přestávám divit proč mám dlouhodobý pocit, že justice v trestní oblasti funguje nějak prazvláštně. Ona za daných podmínek vlastně ani dobře fungovat nemůže - anglosasové pro to mají výstižnou nálepku B.A.D. (Broken As Designed).

    OdpovědětVymazat
  4. Furt je to u nás lepší než v USA:
    http://zpravy.idnes.cz/soudce-se-popral-s-pravnikem-soudce-vyzval-pravnika-k-boji-pa1-/zahranicni.aspx?c=A140604_115656_zahranicni_bse

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. V USA toho soudce vykopli na dlažbu. V kontextu článku pana Peciny je zajímavé, že na Floridě má obviněný z trestného činu právo na projednání případu před soudcem do 175 dní.

      Vymazat
    2. Po 175 dnech si český obviněný teprve začíná zvykat ve vazbě.

      Vymazat
  5. A co by se stalo, pokud by se obviněný pokusil úspěšně z vazby útéct? Řekněme, že by si po těch 175 dnech nezvykl..
    Honza

    OdpovědětVymazat

Kursiva: <i>text</i>
Tučně (když už to musí být…): <b>text</b>
Odkaz: <a href = "http://adresa">název odkazu</a>, tedy <a href = ""></a>