DŮLEŽITÉ UPOZORNĚNÍ!
Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.
Aktuálně: Výnos sbírky pro Vlastimila Pechance dosáhl ke dni 6. 10. 2016 částky 59 416 Kč.
Výtěžek prvního benefičního koncertu, který se uskutečnil dne 12. 3. 2016, činil 13 500 Kč.

sobota 26. května 2012

Zrušme poslaneckou imunitu, dokud je čas

Mediálně kolotající případ Davida Ratha mne den ode dne silněji vede k přesvědčení, že poslanecká a senátorská imunita je anachronismus, který je nutno zrušit, a to čím dřív, tím lépe. Řada aspektů imunity a procedury jejího odnětí (tj. vydání zákonodárce k trestnímu stíhání) balancuje na hranici ústavního pořádku, jiné, zejména v podobě, v níž jsou aplikovány u D. Ratha, jsou jednoznačně mimo meze ústavnosti.

Kontroversi budí samotná otázka, komu vlastně imunita svědčí a jaká subjektivní práva s sebou nese. Názor zastávaný např. Pavlem Uhlem, že jde o oprávnění komory jako takové, naráží na ústavní zákaz dehumanisace (např. zde): je-li rozhodováno o právu poslance (nebo senátora; bez újmy obecnosti však budu pro zjednodušení v dalším textu hovořit pouze o poslanci), a to o jednom z nejdůležitějších oprávnění vůbec, o právu nebýt (šikanosně) trestně stíhán, nemůže se tak dít bez toho, aby tento poslanec dostal ve vydávacím řízení přiměřený příděl procesních práv. Sněmovna tu vůči vydávanému poslanci vystupuje jako orgán veřejné moci, řízení před ní vyústí ve vrchnostenské rozhodnutí a jako takové musí být spravedlivé, bez ohledu na to, že jde vlastně o určitý trestněprávní nadstandard.

Vztah mezi ústavním vydávacím a trestním řízením má některé nečekané důsledky.

Davidu Rathovi byl například odepřen přístup k informacím, které od policie a SZ obdržel mandátový a imunitní výbor sněmovny, a na Spiritce se pak odehrála trapná scena, kdy se Rath měl hájit, aniž věděl, na základě jakých důkazů je viněn; členové výboru je znali, on ne. Lze namítnout, že pokud by se Rath rozhodl vypovídat v přípravném řízení, byl by ve stejné situaci, avšak tam jej nic k výpovědi nenutí, kdežto v případě vystoupení před výborem – a ještě víc před plenem sněmovny – jde o úkon, na který nelze resignovat bez podstatného poškození vlastních práv.

Představa, že se tak může dít za situace informační asymetrie, je absurdní: členové výboru nebo dokonce všech zbývajících 199 poslanců by znalo podklady, které by jedinému Rathovi zůstaly nedostupné, a on by se přesto měl proti nim obhajovat; to je ovšem to samé, jako kdyby se obviněný dozvěděl až z rozsudku, proti jakým důkazům se měl obhájit. To je zcela mimo meze spravedlivého procesu, je to nedůstojné a kategoricky nepřípustné. Být Rathovým obhájcem, napadl bych už nyní z tohoto důvodu proceduru vydání jako neústavní.

Druhým problémem je povaha poslaneckého hlasování. Rozhodování sněmovny nemůže být nikdy judiciální povahy, protože hlasovat smějí i poslanci, kteří jsou na výsledku hlasování zainteresováni – a tato zainteresovanost je naopak při hlasování parlamentních komor typická. O vydání mohou proto hlasovat Rathovi přátelé, nepřátelé, případní spoluobvinění i Rath sám, a to bez jakékoli záruky, že rozhodnutí o vydání bude vyústěním fairového procesu; často může být naopak pouhým odrazem faktu, že obviněný poslanec patří k oposici, takže o vydání rozhodne prostá numerická převaha poslanců vládní koalice proti poslancům oposičním.

Ochrana před policejní/justiční šikanou je v této podobě jen těžko slučitelná s ústavním imperativem rovnosti a s čl. 40 odst. 1 Listiny, podle něhož o vině a trestu za trestné činy rozhoduje pouze soud. Sněmovna, jak bylo vysvětleno, soudem není a její rozhodování nemůže soudní rozhodování nahradit, protože jeho požadavkům, např. příkazu vyloučit z rozhodování podjaté rozhodovatele, nemůže dostát a nesnese jeho ústavně zakotvená kriteria.

Za třetí je tu otázka Rathových spoluobviněných. Pokud David Rath vydán nebude, svědčí jim beneficium cohæsionis a jejich stíhání musí být zastaveno. Avšak představme si, že se tak nestane, a v důsledku toho, že se Rath bude moci seznámit s odposlechy a dalšími důkazy, které policie zatím před obhajobou tají, vznikne mezi ním a ostatními značná nerovnost. Ano, před uzavřením vyšetřování budou odposlechy (pravděpodobně) zpřístupněny i ostatním spoluobviněným, ale to může být za tři roky, těsně před podáním obžaloby. Po kteréžto tři roky budou Rathovi obhájci moci opatřovat důkazy na základě podstatně širší vědomosti o důkazní situaci, a v okamžiku podání obžaloby bude tak Rath v daleko lepší posici než jeho spoluobvinění. A i kdyby Rath nedostal tyto důkazy přímo ze sněmovny, může se k nim jeho obhájce dostat od kteréhokoli ze 199 poslanců, jimiž k disposici budou. Na rozdíl od OČTŘ totiž poslanci nejsou ve vztahu k těmto záležitostem vázáni mlčenlivostí a pokud chtějí, klidně mohou mařit trestní řízení…

To je podle mého skromného názoru neřešitelné dilema, a být obhájcem některého z ostatních obviněných, okamžitě napadnu přípravné řízení z této příčiny jako nespravedlivé.

Velmi sporné je i použití odposlechů. Zastávám názor, že odposlouchávat nevydaného poslance nelze vůbec (a nejsem zdaleka jediný, kdo si to myslí). Poslanci ovšem budou o vydání svého kolegy rozhodovat právě na základě odposlechů. Což představuje další velký problém a potenciální munici pro Rathovu obhajobu i pro obhajobu jeho spoluobviněných. Představme si, že by si Kott a Pancovou měli jít sednout na základě prostorového odposlechu, který ovšem vůči imunnímu Rathovi nebude použitelný!

Dále: Rath bude mít právo promluvit ve sněmovně. To mu nelze upřít a jak je v tuto chvíli už jasné, minimálně před rozhodnutím o vydání promluvit bude moci. Takže další frapantní nerovnost mezi spoluobviněnými. Kdybych s ním byl spoluobviněn, chci to samé právo: i já chci mít možnost hovořit ve sněmovně a chci, aby můj projev přenášela televise. Nikdo nesmí omezit, o čem Rath bude hovořit, a tak může ovlivňovat veřejné mínění, může zastrašovat svědky, může vyzvat k organisování masových akcí za své propuštění. Který jiný vazebně stíhaný obviněný má taková práva? Ano, je to poněkud přitažené za vlasy, ale co se na to podívat z hlediska, že svědčí-li beneficium i jim, rozhoduje se ve sněmovně i o nich? Opravdu je obhajitelná these, že mluvit má právo jen Rath? Nota bene v kolusní vazbě?

A jestli dojde k tomu, co predikuji, tzn. Rath dostane možnost vykonávat svůj mandát i z vazby, bude mít celou řadu dalších možností, jak pracovat na své obhajobě, stýkat se s lidmi, komukoli telefonovat, psát dopisy na hlavičkovém papíře sněmovny apod., zatímco jeho komplicové budou sedět za katrem a studovat nejvýš stěny své cely. To je už přímo parodie na rovnost procesního postavení mezi spoluobviněnými!

Tyto problémy ovšem nesouvisejí přímo s Rathovou imunitou, pouze s jeho mandátem. Ten přináší také řadu praktických otázek, s nimiž se vypořádat nebude snadné. Např. kdo má rozhodovat o Rathově vazebním nadpráví, např. o účasti při hlasování dolní komory. Podle usnesení Ústavního soudu ve věci Miroslava Sládka tak činí vazební soud, a to opatřením. Podle jiných výkladů je k tomu příslušný státní zástupce (Lenka Bradáčová již Rathovi povolila návštěvu červnové schůze), případně ředitel jeho věznice, a to individuálně případ od případu. Dovedeno ad absurdum, o důvěře Nečasově vládě může za pár měsíců rozhodovat podle své volné úvahy jistý plukovník Líbal, o kterém jsem do dnešního dne neslyšel a o této jeho významné ústavní pravomoci jsem rovněž nic netušil.

Omluvte jistou neuspořádanost těchto úvah, pouze jsem sepsal, co se mi v souvislosti s vývojem Rathova případu v těchto dnech honí hlavou. Na to, jak tato kausa dopadne, se ve světle nastíněných eventualit skutečně těším!

Aktualisováno.

Novinky upozorňují na další důvod, proč nelze zákonodárce odposlouchávat: mají-li právo odepřít výpověď, nelze od nich privilegované informace získávat ani cestou odposlechu. To zní velice rozumně.

Těším se tedy čím dál víc.

Aktualisováno.

Zde je čerstvé usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 770/06 ke kause odposlechů v souvislosti s tzv. Kubiceho zprávou (soudce zpravodaj Dagmar Lastovecká). Na to, že ústavní stížnost ležela na Ústavním soudu pět a půl roku, se z tohoto judikatorního díla nedozvíme téměř nic, co by nám mohlo v kause Rath pomoci. Podobné produkty by možná měli v NALUSu zařazovat pod souhrnnou kategorii Hora porodila myš.

88 komentářů:

  1. informační asymetrie = D.Rath mohl lhát, aby nebyl vydán. Poskytnutím odposlechů výborům mu tato výhoda byla odepřena. Co je na tom špatně ???

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Na tom, že odposlechy byly poskytnuty výboru, není špatně vůbec nic. Jen na tom, že je neměl sám Rath.

      Vymazat
    2. V tom případě si ovšem může stěžovat pouze na svou špatnou paměť ...
      Pokud si ovšem policie neopatřila zdatného imitátora ...

      Vymazat
    3. Tak si zkuste představit, že byste se na úřadě vyjádřil k obvinění z dopravního přestupku, a pak vám přišlo rozhodnutí, že správní orgán vás shledal vinným, protože přihlédl k důkazu svědeckou výpovědí, o níž jste neměl tušení. Vaše představy o spravedlivém procesu jsou, řečeno hodně jemně, infantilní.

      Vymazat
    4. Eee, poněkud si protiřečíte, i když postup jste popsal přesně. Odkdy jde u českých soudů o spravedlivý proces, natož pak spravedlnost ??? Úřad při přestupku už, prosím, vůbec neřešme. Ostatně v delším souvislém textu máte na mušce především papírové právo - tedy soulad či nesoulad s předepsanými postupy.

      Vymazat
    5. Pokud jste stoupencem představy, že důležité je "spravedlivé odsouzení zločince", bez ohledu na proces, tento blog není pro vás. Zkuste diskusi v Blesku nebo na iDnes.

      Vymazat
    6. Au to bolí, že blok není pro nás. Přesto bych Vám rád sdělil, že obdivuji Vaši zaťatost pro věc právních postupů - obzvláště česky psaných ...
      Bojující demokraté si své lány sklízet vetřelci nenechají.
      Na vzniklou situaci předepsaný postup prostě není ... a nikdy by k ní vlastně nemělo dojít. Takže někdo zodpovědný nakonec prohlásí, že zvolil to nejlepší ze špatných řešení.

      Vymazat
    7. Ano, to je velmi pravděpodobné: lynch provedený medii bude parlamentem i soudy pouze formálně dokončen; přece "lid" si to tak přeje.

      Vymazat
    8. Většina lidu dovede rozlišit míru spolehlivosti mezi svědeckou výpovědí (byť pod přísahou a od ústavního soudce) a akustickým záznamem (byť od recidivisty a na mobil) - tedy dokud to nějaký hlasitý znalec náležitě neosvětlí.

      Vymazat
  2. Pokud jde o možnost vazebně stíhaného zákonodárce účastnit se zasedání zastupitelského sboru, je na místě zabývat se kromě zmíněného nálezu Ústavního soudu také zněním § 29 zákona č. 293/1993 Sb. http://aspi.pecina.cz/Zakon%20293-1993%20o%20vykonu%20vazby.txt

    R. Mikula

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To může mít význam pouze z hlediska vyčerpání právních prostředků obrany před podání ústavní stížnosti. Není to procesní opravný prostředek proti rozhodnutí ředitele VV. Tím může být v daném případě patrně jedině správní žaloba (řešilo se to nedávno u Ústavního soudu v souvislosti s kázeňskými tresty).

      Vymazat
  3. Jaký to má "význam (...) z hlediska vyčerpání právních prostředků obrany před podání ústavní stížnosti", jestliže to "není procesní opravný prostředek proti rozhodnutí ředitele VV"?

    R.M.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Protože ÚS vykládá subsidiaritu ústavní stížnosti velmi extensivně a dokáže najít takový "právní prostředek k ochraně práva", že se stěžovateli protočí panenky.

      Vymazat
    2. Uvedený § 29 výslovně stanoví SZ jako dozorový orgán pro VV, takže by takový postup snad až zas tolik "ex" nebyl.

      Vymazat
  4. Co se týče informační povinnosti, problém je daleko širší. Česká justice, včetně Ústavního soudu se jen s obtížemi vyrovnává s vývojem judikatury ESLP ve věci povinnosti přiměřeně rovných zbraní v řízení o vazbě, především s právem obhájce se seznámit s těmi důkazy ze spisu, na nichž založil žalobce návrh na vzetí do vazby. Ač to tak dříve nebylo, judikatura "dokonvergovala" k tomuto právu. Více viz druhá část článku JUDr. Bohumila Repíka - ADVOKÁT VE SVĚTLE JUDIKATURY EVROPSKÉHO SOUDU PRO LIDSKÁ PRÁVA (BULLETIN ADVOKACIE 2002 11-12).

    OdpovědětVymazat
  5. Co se týče poslaneckého mandátu, považuji za klíčové dvě věci: Indemnitu, materiální jádro imunity, ponechat minimálně v rozsahu "cokoliv řečeno ve sněmovně", "hlasování", "cokoliv řečeno přijatelného při politické činnosti povoleného politického subjektu", "jednání, které slouží k objasnění informace, jež je důležitá pro informování a rozhodování PS". (Pokud bude například vláda popírat, že AČR má jaderné zbraně, a poslanec je vyfotí ve vojenském objektu...).

    Další věcí, kterou naše ústava obešla a třeba EP ji běžně dělá, je stanovení mezí a režimu zasahování do práce a osobní svobody poslance v různých druzích řízení na návrh té či druhé strany, s tím, že přiměřený výkon mandátu má standardně přednost. (Například nelze načasovat výslech na dobu zasedání...)

    Jinak vyslovení imunity ve věci trestního stíhání bych obrátil. S návrhem na ochranu by se měl na PS obracet poslanec po ukončení přípravného řízení...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mně by se líbil britský model, kde imunita sice existuje, ale trestního stíhání se netýká.

      Vymazat
  6. Pokud David Rath vydán nebude, svědčí jim beneficium cohæsionis...
    Tomáši, Vy jste pil?
    Zůstaňte raději u extremistů, tak máte zpravidla pravdu, ale teď už jste přespříliš kreativní!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Také mne to překvapilo, ale skutečně je to tak.

      Vymazat
    2. Přirozeně ne, nemůže jim svědčit právní institut, který se na ně z podstaty věci nevztahuje.

      Vymazat
    3. Precedens je senátor Jaroslav Musial. Ten nebyl v r. 2000 vydán, a poté bylo zastaveno trestní stíhání všech spolupachatelů. Je to zřejmě teleologický výklad institutu nevydání: je-li stíhání motivováno jako politická msta u poslance/senátora, nemůže být přípustné ani u dalších osob stíhaných za identický skutek.

      Vymazat
    4. Sam nejlepe vite, ze z ojedineleho navic evidentne nespravneho rozhodnuti OCTR nelze delat precedent. Mozna si to pan senator uz dokazal "pohlidat".

      S beneficiem cohaesionis to nema nic spolecneho. Pozitivne pravni argument predpokladam neexistuje. Nechci vypadat jako formalista, ale tahle argumentace vypada jako parodie na Elisku Wagnerovou.

      Pokud by to tak fungovalo, jdu zitra se svym petiletym synem vyloupit banku...

      OR

      Vymazat
    5. To vám doporučit nemohu, ledaže by se důvody, pro které nelze stíhat jeho, vztahovaly i na vás :-)

      Nicméně nemáte pravdu, postup OČTŘ byl ústavně konformní (a zda vůbec byly jiné potenciální precedenty, tzn. nevydaní zákonodárci, kteří měli spolupachatele, mi není známo).

      Vymazat
    6. Obecne mam za to, ze poslaneckou imunitu, jako vyjimku z principu rovnosti, je treba vykladat prisne restriktivne. Interpretace, ze jde o pravo parlamentu, nikoliv o vysadu poslancu, mi prijde tez spravnejsi.

      OR

      Vymazat
    7. Pak ale bude o člověku rozhodováno jako o věci, a to je právě to, co německý spolkový ústavní soud zakázal.

      Vymazat
    8. Ad beneficium cohaesionis: to tvrdí kdo, že to tak je?
      Máte-li nějaké takové rozhodnutí naskenované, prosím, dejte ho sem, ať to mohu vidět na vlastní oči. Jinak institut b.c. má úplně jiný účel a pokud byl aplikován tak, jak tvrdíte, tak to byla absolutní blbost.
      (co kdyby jeden z pachatelů měl diplomatickou imunitu nebo byl prezident? to by taky nešlo zbylé spolupachatele odstíhat?)

      Vymazat
    9. Rozhodnutí nemám, ten teleologický výklad, který jsem jako možný nastínil, mi nijak zvlášť scestný nepřipadá.

      Vymazat
    10. Tedy spáchá-li prezident republiky vraždu ve spolupachatelství, nelze spolupachatele trestně stíhat???
      Mně to přijde přímo ujeté (nejspíš na nějaké substanci).

      Vymazat
    11. To jsem neřekl. Tam je nestíhatelnost dána ex lege, nikoli ex actu (usnesení o nevydání).

      Vymazat
    12. Ten teleologicky vyklad, ktery jste nastinil, je samozrejme evidentni nesmysl jiz na same hranici blabolu.

      Beneficium cohaesionis je sice pekny latinsky vyraz, hezky to zni, ale obsahove je to neco uplne jineho. Pokud u jakehokoliv spolupachatele neni dana trestni odpovednost, at uz hmotnepravni (prezident) nebo procesni (poslanec), na odpovednost ostatnich spolupachatelu ci ucastniku se to nevztahuje.

      OR

      Vymazat
    13. Naopak, ten teleologický výklad je jediný možný. Jak jinak byste to usnesení o zastavení chtěl odůvodnit?

      Vymazat
    14. Proc bych to probuh mel nejak oduvodnovat? Ja preci tvrdim, ze duvod pro zastaveni neni.

      Je preci spis na vas, abyste svuj nazor, ktery zrejme pripada bizarni nejen mne, oduvodnil.

      OR

      Vymazat
    15. Já jsem uvedl, že je to zřejmě standardní rozhodovací praxe, a dodal odůvodnění, kterým nejsem nadšen, ale jsem ochoten se s ním smířit.

      Vymazat
    16. Zřejmě myslíte tohle: " Je to zřejmě teleologický výklad institutu nevydání: je-li stíhání motivováno jako politická msta u poslance/senátora, nemůže být přípustné ani u dalších osob stíhaných za identický skutek." To je ale očividný nesmysl.

      Jak chcete teleologickým výkladem pravidla "poslance ani senátora nelze trestně stíhat bez souhlasu komory, jejímž je členem" dojít k závěru, že nelze stíhat ani jeho spolupachatele, je záhadou.

      Věta "Já jsem uvedl, že je to zřejmě standardní rozhodovací praxe, a dodal odůvodnění, kterým nejsem nadšen, ale jsem ochoten se s ním smířit" je intelektuální alibismus. Žádná "standardní rozhodovací praxe" neexistuje.

      Imunita se týká jen a pouze poslance, nikoliv jeho blízkých, natož spolupachatelů. Pokud imunita nechrání poslance před trestním stíháním jeho dětí či manželky, proč by ho měla chránit před stíháním jeho spolupachatelů?

      OR

      Vymazat
    17. Teleologický výklad je přece naprosto zřejmý: je-li účelem imunity jedině a pouze ochrana před politicky motivovaným stíháním poslance/senátora, pak v případě, že komora rozhodne o nevydání, znamená to, že k takové situaci došlo, a toto stíhání je neústavní i v případě spolupachatelů. Tento výklad vám může připadat násilný, ale na druhé straně je jím zajištěna aspoň určitá úroveň ochrany principu rovnosti před zákonem.

      Vymazat
    18. Nic takoveho z ustavy nevyplyva ani nahodou. Rozhodnuti o nevydani je politickou vysadou parlamentu a neustavnost stihani rozhodne neimplikuje. K necemu takovemu nema parlament ani pravomoc. Parlament rozhoduje o vydani/nevydani, nikoliv o ustavnosti/neustavnosti trestniho stihani. Myslim ze obsahove je institut imunity ustalen uz po staleti, toto je uz opravdu hooodne "advokatske" :-)

      OR

      Vymazat
    19. ad TP: případ Musial neznám, resp. nevím kdo byli spolupachatelé a jaký byl důvod zastavení jejich trestního stíhání. Z popisu případu mi vyplynulo spíše že v tom byl docela sám (nepředpokládám, že tam figurovalo více ředitelů).
      Dále je už ze zápisu jednání Senátu dost zjevné, že se jednalo o velmi mlhavý a dost možná i úplně vykonstruovaný případ a proti nikomu v podstatě nebyly žádné důkazy.
      Zde jsou proti ostatním spolupachatelům důkazy hojné a pádné.

      Co se týče "rovnosti před zákonem" tak je přece porušena už samotnou existencí imunity, čili nemá smysl se jí v tomto případě zabývat. Její extenze na spolupachatele je kontextuálně tak nelogická až je směšná, neboť by to znamenalo, že stačí mít za kumpána osobu s imunitou a v případě jeho nevydání (které může mít politické důvody) je páchání trestné činnosti beztrestné. To je natolik absurdní, že před tím žádný teleologický výklad nemůže obstát. Exempce má být výjimkou z rovnosti před zákonem, nikoli pravidlem :-)

      Takže pokud v případě Musial OČTŘ zastavily trestní stíhání ostatních obviněných (nepodařilo se mi dohledat ani ty), pak k tomu zcela zjevně byly skutkové důvody. Pokud to někdo zdůvodnil imunitou senátora, to je samozřejmě špatně, ale protože se jednalo o rozhodnutí ve prospěch obviněných, nikdo si nestěžoval. Thats all.

      PS: beneficium cohesionis nemá takovýto rozsah ani normálně :-) Například u obnovy procesu na základě stížnosti ministra BC spolupachateli, který podnět ke stížnosti nepodal (resp. v jehož případě není stížnost podána), nesvědčí; musí si podat vlastní podnět a ministr novou stížnost. Z praxe.

      Vymazat
    20. Tady asi někdo neumí číst (nevím, zda NS, MSpr nebo vy). Podle § 269 odst. 2 i.f. TrŘ se v řízení o SPZ přiměřeně použije ustanovení § 261 TrŘ, takže BC platí i tam.

      Vymazat
    21. Mea culpa, zapomněl jsem dodat, že řízení bylo vyloučeno k zvláštnímu projednání. Pamatuji si na to právě proto, že mne zaujalo, že se BC na tento případ nevztahuje.

      Vymazat
  7. Protože nejsem právník, měl bych zde malý dotaz. Pořád všude čtu o "důkazech" získaných z tzv. prostorových odposlechů. Podle mého názoru, prostorový odposlech lze získat dvojí cestou. První pomoci zařízení se směrovou anténou, ale všichni operativci vám potvrdí, že takto získané výsledky jsou velmi mizerné kvality a v praxi nepoužitelné. Druhou cestou je umístění tzv. štěnice, nebo v praxi více štěnic, přímo do bytu (kanceláře). U té kanceláře nevidím problém, u bytu značný. Jak se ta štěnice do toho bytu dostala? A zase máme dvě cesty, z 80% ji tam umístil technik policie v době, kdy v bytě nebyl nikdo přítomen a 20% nechávám pro někoho z "přátel, známých" atd., těch odposlouchávaných, kterého policie zverbovala.

    Osobně, kdybych byl obhájcem kohokoliv z těch obviněných a policie by vyrukovala s prostorovými odposlechy, první moje otázka by byla, jak je získali, kdo a kdy umístil příslušné zařízení do bytu. Hned poté by následovalo trestní oznámení na neznámého pachatele pro hrubé zneužití pravomoci veřejné osoby. Pochybuji, že by nějaký soudce posvětil příkazem to, že se policie může někomu vloupat do bytu. Právníci vysvětlete to prosím, pokud umíte.

    OdpovědětVymazat
  8. Tohle je pravne nejslabsi blogspot, jaky jsem od vas zatim cetl. Trochu premyslim, zda to neni recese...

    Zakaz dehumanizace, beneficium cohaesionis, pravo na spravedlivy proces poslance pred soudcoparlamentem, podjatost soudcoposlancu... ja opravdu neverim svym ocim...

    OR

    OdpovědětVymazat
  9. ...blogpost... :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vidíte, já ho naopak řadím k nejlepším. Je trochu "advokátský", ale argumenty pokládám za dobře podložené.

      Vymazat
    2. A vidíte, já ne. ;-)
      Mj. se obávám, že směšujete zásady z různých druhů procesů. Řízení o (ne)vydání není trestní řízení, takže nelze automaticky tvrdit, že všechny zásady z trestního řízení se mají mechanicky aplikovat. Pokud nebude poslanci umožněno nahlédnout do spisu v řízení o (ne)vydání, kde se řeší nikoli vina, nýbrž politický aspekt trestního stíhání, ovšem později v trestním řízení se mu nahlédnout umožní, nepokládám to nutně za protiústavní.
      Jiná věc je ovšem neseznámení se spisem při vazebním zasedání. Tady bych byl hodně opatrný a být já soudce, nejspíš bych řekl státnímu zástupci, že buď vezme návrh na vzetí do vazby zpět nebo obviněnému umožním nahlédnout do trestního spisu, než rozhodnu o případném vzetí do vazby.

      Vymazat
    3. Vůbec nic nesměšuji. Ale má-li D. Rath právo o svém vydání hlasovat, má rovněž právo seznámit se s podklady, které PSP od policie dostala. Takže se s nimi seznámit smí jako poslanec i v případě, že by s nimi nemohl seznámit jako obviněný. Což je, jak jsem vysvětlil, mimo jiné porušením zásady rovnosti v trestním řízení. Nevím, co je na tom tak složitého k pochopení.

      Vymazat
    4. Ústava právo poslance hlasovat o svém vydání neřeší. Z logiky věci by se sám poslanec měl hlasování v této věci zdržet; pokud tak neučiní, je to smutný obraz o něm samém. Stejně tak není řešen sám proces vydání; teoreticky může Sněmovna rozhodnout bez znalosti jakýchkoli podkladů. Nikde není totiž řečeno, že OČTŘ ji musí s nějakými seznamovat. Sněmovna dokonce ani nemá pravomoc něco takového nařídit. Může jen žádat a nemusí jí být vyhověno. To sice nese riziko, že stíhaného nevydá, ale to už je věc poslanců, jestli si to vezmou na triko, obzvláště v tak křiklavém případu.
      Jinými slovy, proces vydání k trestnímu stíhání není trestní proces a ani přiměřeně se na něj nevztahují pravidla trestního procesu.

      howgh

      Vymazat
    5. Souhlasím, že není povinností OČTŘ žádné podklady dodat (a riskovat neúspěch žádosti o vydání), ale pokud už dodala, má právo se s nimi hlasující poslanci seznámit? Odpovíte-li ano, přiznáváte Rathovi nadpráví nad spoluobviněnými.

      Poslanecké hlasování je zásadně stranické, takže praxe hlasování o sobě se zdržovat je věcí toliko zvykovou (ovšem např. Pithart sám o sobě kdysi hlasoval, a jistě by se našly i další příklady).

      Vymazat
    6. Zvykovou, nicméně ústavodárcem předpokládanou. V naší době by se tam samozřejmě lépe vyjímal "tvrdý" příkaz. To ovšem v podstatě znamená upravit celý proces rušení exempcí.

      Čistě na okraj, umím si představit i případ, kdy hlasování osobě je přípustné,a le jedná se o okrajovou záležitost, cosi ve stylu "dákazy zcela nejasné, hlasování o vydání totálně zpolitizované, justice zřetelně podjatá a rozhoduje jeden hlas". Asi tak.

      Vymazat
    7. Ústavodárce nic takového nepředpokládal. Dovedeno o stupeň dál, může o předloze hlasovat její autor?

      Vymazat
    8. Ústava je celá zřetelně koncipována s tím, že zákonodárci budou dodržovat bono mores.

      Předloze myslíte zákona? Samozřejmě. Zákon se týká všech, nejen předkladatele. Pouze v případě, že by se jednalo o zákon osobní, např. u nás oblíbený "zasloužil se o stát" :-) pak bych spatřoval příčinu ke zdržení se.

      Vymazat
    9. Připusťme tedy, že poslanec by o svém vydání neměl sám hlasovat, z morálních důvodů. S tím problém nemám, i když si to nemyslím.

      Ale co uděláte s jeho právem vyjádřit se k obvinění? Není s ním automaticky spojeno právo seznámit se s těmi podklady, které má ostatních 199 poslanců na stole?

      Vymazat
    10. Dobré mravy jsou pouhý korrektiv; ty nikdo nedodržuje. Nepleťte si je s morálkou. Navíc dobré mravy se latinsky řeknou boni mores.

      Vymazat
    11. ad GP: díky za upozornění; původně jsem psal "nebudou jednat contra bono mores" a už to tam pak zůstalo.
      Jestli je dodržuje nebo ne - nerelevantní. Jsou jedním z důležitých hodnotících kriterií, pokud se hledí na platnost a závaznost řady právních úkonů. Samozřejmě nejsou totéž co morálka, ale jsou to instituty velmi blízké. Právní boni mores by měly být v podstatě odrazem morálky (a zdravého rozumu) v právu.

      ad TP: to by neměl zcela přirozené. Dokonce i tak nevýznamném a zpolitizovaném procesu jako jsou kandidatury do vnitrostranických orgánů se tohle pravidlo běžně dodržuje. Že někteří jedinci z pravidla vybočují, vypovídá pouze o nich samých.

      Řízení o vydání k trestnímu stíhání není řízením o vině. Čili není důvod aby se někdo seznamoval s nějakými podklady. Osobně si myslím, že by OČTŘ měly dát na stůl jen tolik, aby přesvědčily komoru, že se nejedná o politickou objednávku. K tomu bohatě dostačují okolnosti zadržení, resp. skutečnost, že mohl být zadržen, neboť podmínky pro toto jsou ex lege přísné. Ona celá ta otázka je postavěná obráceně; imunita není běžný stav, nýbrž exempce zpod pravomoci OČTŘ a komora se rozhoduje, zda ji uplatní nebo neuplatní. Problém tudíř de facto stojí obráceně; vydání by mělo být automatické, pokud nejsou nějaké vážné indicie k uplatnění imunity.

      Vymazat
  10. Žalobkyně: Policie může odposlouchávat každého. I Ratha
    http://aktualne.centrum.cz/domaci/kauzy/clanek.phtml?id=746310

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milý Anonyme, pletete si jabka s hruškami. Telefonní odposlechy jsou něco naprosto jiného. Ty povoluje soudce, odposlechy jsou zaznamenány na zapečetěné zařízení a jsou použitelné jako důkaz u soudu. Tzv. "prostorové odposlechy", t.j. ty, co jsou získány z nějaké štěnice umístěné u někoho v bytě, to jsou ty o kterých jsem psal. No a u těch by mě zajímalo, jak byly získány, zda se našel nějaký soudce, který by povolil aby se někdo vloupal někomu do bytu a umístil tam štěnici. Takže já osobně bych nikdy s nějakým argumentem, že se někde někdo "rochnil nad balíkem peněz" nikdy nevystoupil. Tyto odposlechy slouží pouze jako podklad pro získání dalších již oficiálních důkazů. Ale oficiálně s nimi žádný policista ani SZ nemůže nikde vystoupit.

      V kauze Bárta a spol, to bylo něco jiného. Tam se nahrávali vzájemně sami, bez účasti policie.

      Vymazat
    2. Nemáte pravdu, bohužel. § 158d odst. 3 TrŘ policii dovoluje vloupat se na základě soudního povolení komukoli do domu a umístit tam štěnici.

      Vymazat
    3. Jinak zákaz odposlouchávat poslance nikde výslovně uveden není a já osobně jej řadím do kategorie "když se mi to hodně hodí, tak to nějak dovodím". Pokud sleduji diskuze právníků, zdaleka takové tvrzení není obecně přijímané.

      Vymazat
    4. Poslance samozrejme odposlouchavat lze. Poslanec ma stejna prava jako kterykoliv jiny obcan, pokud z ustavy neplyne opak. Neni to nedoknutelny nadclovek. Z ustavy jasne plyne, ze jej nelze trestne stihat, zadrzet ani postihnout za prestupek (za urcitych podminek). Tecka.

      OR

      Vymazat
    5. To: Tomáš Pecina

      Jak jsem poznamenal, nejsem právník. Jestliže jak uvádíte § 158d... toto umožňuje, tak pozdrav pánbůh. Jak to tedy naplňuje článek 12, odst.3) Listiny?

      (3) Jiné zásahy do nedotknutelnosti obydlí mohou být zákonem dovoleny, jen je-li to v demokratické společnosti nezbytné pro ochranu života nebo zdraví osob, pro ochranu práv a svobod druhých anebo pro odvrácení závažného ohrožení veřejné bezpečnosti a pořádku.

      Podezření z přijetí úplatku snad z toho něco naplňuje?

      Jen na okraj v létech 1961 - 1968 jsem působil jako kriminalista u hospodářské kriminálky, ale něco podobného nepamatuji. A to prosím bylo v totalitním režimu. (Ne že by se to nedělo, ale ilegálně a móóóc si každý rozmyslel, než do něčeho podobného šel). Tenkrát dokonce ani telefonní odposlechy nebylo možné použít jako důkaz u soudu.

      Vymazat
  11. Chápu, že se jedná o blog o právu (také se jím jako advokát občas v práci zabývám), ale v tomto případě není dle mého názoru přes stromy vidět les. Jedná se o válku klanů o „veřejné“ zdroje. Je to souboj zločineckých organizací „ovládajících“ výkonnou, zákonnou, soudní a kontrolní moc. Nežijeme v právním státě či v demokracii (to jsou jenom takové pojmy, aby to lépe šlapalo). Jediným smyslem existence národního státu je odklánění veřejných prostředků (v globálním měřítku). Staré měchy jsou naplněny novým vínem. Toto je revoluční doba, mechanismy právní regulace veřejné moci jsou zcela podlomeny. Na takovéto věci se podle mě nelze dívat z pozitivněprávního pohledu – to s tím nemá vůbec nic společného (to je jako rozpitvávat nacistické zákonodárství pozitivněprávním pohledem). Pokud chceme studovat ústavní normy, bylo by vhodné se věnovat nanejvýše čl. 23 Listiny.

    OdpovědětVymazat
  12. Řešení existuje.
    Je možné zatknout všechny poslance (tedy už jen 199) a držet je ve vazbě tak dlouho, než sněmovna rozhodne o jejich vydání, nebo než uplyne této sněmovně volební období, což bude samozřejmě dříve.
    Obviněni mohou být z úmyslného ohrožení svrchovanosti, samostatnosti a územní celistvosti státu, čehož se dopouštějí všichni (všichni také kradou a zneužívají informace získané veřejnou funkcí).

    OdpovědětVymazat
  13. V souvislosti s Rathovým případem mi čím dál víc mi připadá, že současný politický režim v této zemi skončil. Důvěra veřejnosti je zhruba tam, kde byla v létě 1989, a očištění veřejného života nelze provést jinou než revoluční cestou.

    Jak by jistě cynicky poznamenal vp. Kreutzfeld, nejvyšší čas podat přihlášku do Holešovské výzvy.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Proc zrovna v souvislosti s Rathovym pripadem?

      Vymazat
    2. Vážený pane Pecino, gratuluji k prozření :-)
      T. Moláček

      Vymazat
    3. Dost jsem se v poslední době zabýval obdobím řekněme 1911-1919. Jednou z nejhorších věcí každého převratu je, že hrozí, že část lidí přestane brát jakékoliv autority, nejen ty staré, ale i nové. A začnou se chovat jako zvěř.

      Pokud se chcete vyhnout potokům krve, musí se převraty dělat velmi opatrně, asi jako to dělali pánové z Národního výboru v roce 1918 (a ani tam se nevyhnuli krvi úplně - při dobývání poraženého česko-německého území, ale aspoň nedošlo k sociálním střetům - sláva buď ministru vnitra a zastupujícímu premiérovi Švehlovi). A nebo jako to udělal De Gaulle v roce 1958.

      Vymazat
    4. A ted pujde scenar jako v kazde totalite. Vlada bude muset pritvrzovat vzhledem k obcanum. Zacne se zavirat za ideozlociny. Zacne se perzekuovat rok od roku vice.

      Kdyz vlada ztratila podporu obcanu, bude ji muset drzet pomoci strachu.

      Nicmene nic noveho pod sluncem. Zacit v roce 1989 s tim, ze moralka je na nic, zhasneme, nezname spinave penize. A vse se da ospravdnit penezi a ziskem, jiny konec byt nemohl.

      Vymazat
  14. To je velice zajímavé období: anenské patenty, Kramář, mimořádně odporný a hnusný Stürgkh, po zásluze zavražděný, nedoceněný světec Karel Poslední. Kdysi jsem k tomu napsal pár poznámek.

    A co jste zjistil? Znáte Státní převraty, jak se dělají a jak se jim zabraňuje?

    OdpovědětVymazat
  15. To je mi ale názor! I neposlanci mají právo mluvit k poslancům hlasujícím o vydání Ratha, a pokud ten nebude vydán, nebude možné stíhat ani ostatní obviněné. Čas ukáže, že je tento názor úplně mimo. Kontrola bude jednoduchá. Sokol obhajuje Kotta i Pancovou, a ať už si o něm kdo chce myslí cokoli, je to expert na trestní právo a všechny v úvahu přicházející instituty důsledně využije ve prospěch svých klientů. Ale buďte si jist, že tento názor prezentovat nebude, z jediného důvodu - ztrapnil by se před všemi, kteří trestnímu právu rozumí...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsem zvyklý na to, že na mém blogu právu, ať trestnímu, ústavnímu nebo jinému, rozumějí nejlépe anonymové; proto zůstávám v klidu.

      Vymazat
  16. Tak jste se dostali od imunity k potřebě zjednat tady pořádek. Příčinou rozkladu státu je to, že v roce 89 nedošlo k očištění státnho aparátu od bývalých komunistů, a to zejména ve vedoucích funkcích. Tito polistopadový stát z příčin spočívajících v jejich myšlení i cítění fakticky sabotovali. Jako příklad OČTŘ. Jestliže za komunistů postupovali podle direktiv strany a vlády vyvíjet tvrdou represi na ochranu socialistické ekonomiky a vůbec socialistického řádu, po listopadu jakoby nebyli schopni vůbec rozumně uvažovat, rozeznat zlo od dobra,uchylovali se pouze pozitivistickému přístupu k právním normám a otočili o 180 stupnů pokud jde o represi, nehledě na to, že přímo trestnou činnost mnohdy přehlíželi (podporováni nerozumnými výroky např. Klause, aby nebyli kriminalizováni podnikatelé) a dodnes přehlížejí, už i proto, že tuto již nelze zvládnout, věznice plné. Toto je podle mne z pozorování těchto lidí v praxi příčina dnešního rozkladu našeho státu. Podobně exkomunisté pronikli po převratu takřka do všech pol. stran a to se projevilo na činnosti parlamentu.

    OdpovědětVymazat
  17. Sokol... expert...trestni pravo.... panecku, vy jste take expert, pane z 0:17 :-)) .... videl jste nekdy Sokola u liceni? Poslouchal jste jeho argumentaci atd... realne, ne na nejakych strizich v televizi nebo jeho moudra jinde v mediich ?
    Kdepak, jeho fenomen je postaveny na necem uplne jinem, nez na tom, ze by mel byt ... expertem. Ostatne, porad cekam na to, az dotahne ten svuj zakaz komunistickoue stranu, jak se tehdy busil v prsa, coby prokurator, expert :-))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. jj, taky se vždycky směju těm lidovým poznámkám: ten má sokola! tvorba mýtů a jejich nekritické přijetí je holt naším národním sportem.

      Vymazat
    2. Ono je ale opravdu jedno, jestli je Sokol schopnej, nebo ne, ovšem pod ten názor by se - pevně věřím - nepodepsal nikdo, kdo trestní právo skutečně zná. :-) Rovnost před zákonem. Ano, poslanec jako poslanec, neposlanec jako neposlanec, ne neposlanci jako poslanec, případně poslanci jako neposlanec atp. To by se v konečném důsledku každý obviněný mohl dovolávat imunity. Už slyším argumentaci delikventa: "Vždyť kdyby se toho činu dopustil poslanec, měl by právo, aby se k přípustnosti jeho trestního stíhání vyjádřili všichni poslanci, tak proč to právo nemám i já? To je diskriminace!!!" A jinak prostá a logická odpověď "ty ale nejsi poslanec" by zřejmě nestačila. :-) Poslanec je prostě poslanec, ústavní činitel, což s sebou nese jisté výhody, tak to vždy bylo a bude i v budoucnu, jde jen o to, aby těch výhod nebylo moc.

      Vymazat
    3. Jak můžete tvrdit, že tento argument neuspěje, jestliže dosud nikdy nebyl v praxi uplatněn? Představujete si něco jako: "Mlčte, obžalovaný, přece se nechcete srovnávat s panem poslancem!"

      Vymazat
    4. Přesně tak, "pan" poslanec je totiž osoba se specifickým právním postavením (viz Ústava), přičemž to postavení je velmi silné (viz též Vaše minulé příspěvky - přijde mi, že teď jejich filosofii poněkud popíráte). A tvrdit si to dovolím proto, že právu, což si dovolím tvrdit také, docela rozumím. Velmi bych se divil, kdybych se mýlil, byť divit se je lidské. :-) Poptejte se na svůj názor např. prof. Šámala či libovolného jiného akademika, uvidíte sám. V každém případě Vám přeji příjemný zbytek dne!

      Vymazat
    5. Na rozdíl od vás jsem nikdy netvrdil, že právu rozumím. To musejí posoudit jiní. Také bych si nedovolil argumentovat tím, že být tu nějaká autorita (Sokol, Šámal…), moje názory by hravě smetla. Tato úroveň diskursu je možná obvyklá u dětí mateřskou školou povinných (kdyby tu byl můj brácha, ten by tě zbil!), od svých čtenářů čekám víc.

      Ve svém textu mimo jiné poukazuji na střet poslaneckých privilegií a zásady rovného procesního postavení obviněných, resp. občanů před zákonem obecně. To je poměrně silný princip, který v některých zemích, například ve Velké Británii, vede k tomu, že trestněprávní imunita neexistuje. Vy opravdu pokládáte za spravedlivý proces takový, ve kterém má jeden spoluobviněný, poslanec, přístup k důkazům, které ostatní spoluobvinění znát nesmějí?

      Vymazat
    6. No, víte, ony kapacity v oboru práva, mezi něž prof. Šámal zcela jistě patří (ať už se Vám to líbí, nebo ne), a dokonce mezi ně patří i Sokol (ať už si kdo chce říká co chce), prostě a jednoduše existují, tak jako v jiných oborech. Právo, jinak regulérní vědecká disciplína, má - bohužel - tu nevýhodu, že v mnohých vyvolává dojem, že mu plně porozuměli a mohou se v něm etablovat. Kupříkladu autoři nesmyslných reakcí na hodnocení Sokola jako dobrého advokáta. Takové reakce mohly přijít právě a jenom od někoho, kdo má (mylný) pocit, že právu (nebo spíš všemu) rozumí nejlépe. Sokol (a já - zdůrazňuji - ho nemám příliš v lásce) totiž skutečně je velmi dobrý právník (zejména co trestního práva týče). Jenže je třeba si uvědomit, že většina jeho vyjádření a postupů je mnohdy ovlivněna jedním podstatným činitelem - pokyny a zájmy jeho klienta. A proto někdy může působit (a působí) prazvláštně. To je ale podstata advokacie. Ovšem přesto to nic nemění na faktu, že je to dobrý advokát (naopak, byl by špatný advokát, kdyby upřednostnil svou image před zájmy klienta). A tvorba mýtů? Samozřejmě, že je nesmysl tvrdit "vezmu si Sokola a jsem v klidu, on mě z toho dostane" (to také každý rozumný tvor ví, aniž by na to bylo třeba poukazovat).

      Vy jste evidentně jedinec, který není schopen přijímat názory jiných (a tím spíše od odborníků, které raději předem shazujete). Nemístný příměr k mateřské škole to jen příhodně dokresluje. Já bych si nedovolil nastudovat něco (například) o operaci srdce a pak tvrdit, že to Pirk dělá špatně, případně, že to vlastně ani není žádný odborník. A pokud by mě někdo upozornil, že si kapacity z oboru kardiochirurgie (pardon za ten pojem, který zjevně nemáte rád) myslí něco jiného, nedovolil bych si mu říct, že se chová jako předškolák (sám bych si totiž v tu chvíli jako předškolák připadal). Ale to je o nátuře.

      A jsme u toho, co jsem psal na začátku. Zatímco třebas do řemesla lékařů si laici (zase se omlouvám za ten pojem) až tak "fušovat" nedovolí, u práva to je prostě něco jiného. Viz mnoho Vašich úvah, jejichž kritiku apriori (a dosti agresivně) odmítáte, viz mnoho (pochvalných) komentářů pod nimi atp. atp.

      Původně jsem se chtěl zaregistrovat, nicméně v této společnosti "výjimečných a všeznalých" o to opravdu již nemám zájem. Stejně tak, jako tato společnost nemá zájem o mé názory, neb přijímá jen chválu či (hloupé) doplňující dotazy. Tedy si nebudeme navzájem překážet, Vy a Vaši sympatizanti se tu oddávejte svým, pro právní teorii i praxi velmi přínosným úvahám a chvalte si je, oproti tomu já se s nimi nadále nebudu seznamovat a reagovat na ně, a všichni budeme spokojeni. :-)

      A úplně na závěr: Rath má (a nadále bude mít) k důkazům úplně stejný přístup jako ostatní obvinění. Opačný závěr je jen Vaším výmyslem. Ale vysvětlovat, proč jde o nesmysl, už nebudu, nemám na to čas ani sílu, a beztak bych se dočkal jen sdělení, že jsem úplně pitomej, protože prostě méte pravdu.

      Tedy přeju příjemný zbytek večera, týdne, roku a celého života! Sbohem. :-)

      Vymazat
    7. Já jsem přece nic o Sokolovi nepsal, proč mi to podsouváte?

      Od autorit mám odstup, domnívám se, že zdravý.

      Vaše argumenty mne zajímají a jsou tu vítány. Nikoli primitivní demogogie typu "Kdybyste se zeptal Šámala, viděl byste, že je to, jak říkám".

      Vymazat
  18. V takto zvlčilém prostředí už i jinak slušní zejména mladší lidé se dopouštějí tr. činnosti a z nastalé situace těží zase jen komunisté, jejichž preference nutně stoupají, protože běžný člověk si to nedovede vysvětlit. Kdo měl hlavně ekonomické informace po převratu, kdo byl ve vedení povinných osob při restitucích a rozdával blahosklonně stát. majetek? Nejdříve exkomunisté infiltrovali do ODS, která se začala podobat svými vnitřními vztahy, morálkou členů atd. KSČ v modrém.Vždyť jednou ze známých věcí z teorie, praxe, historie je, že dojde- li k dohodě mezi zastánci starých a nových pořádků, výsledek je špatný a to dramatik Havel s poradcem Čalfou jistě předpokládali.

    OdpovědětVymazat
  19. Takže thready přestaly fungovat i zde, proto reaguji na DG na konci.

    Zklamu vás, ani contra bono mores není správně.

    Imunita by jistě měla být výjimečná, a jsem pro její úplné zrušení, pokud jde o trestní stíhání, ale to neznamená, že pokud imunita existuje a řízení o vydání je vedeno, neřídí se žádnými pravidly; např. že poslanec nemusí být seznámen s podklady, ke kterým se má vyjádřit, což se evidentně stalo.

    OdpovědětVymazat
  20. ad TP:

    pokud to není správně, tak je na vině náš vzdělávací systém :-) Jak to tedy je správně? Latina nikdy nebyla můj velký kobyl.

    To, že imunita existuje, je zjevné. To, že se řízení o vydání řídí nejakými pravidly, už tak zjevné není. Zatímco pravidla legislativního provesu a dalších prosedur jsou upravena, u řízení o vydání tomu tak není.

    Nejsou-li pravidla, nastupuje úsudek; tj. logicky je třeba zvážit, jaký záměr měl ústavodárce při zavádění institutu vydání k trestnímu stíhání. Lze se oprávněně domnívat, že tímto záměrem bylo:
    ad 1) imunizovat činnost související s politickou aktivitou, tedy zejména veškeré projevy a výroky
    ad 2) zabránit účelové kriminalizaci nepohodlných osob

    Co naopak ústavodárce (zcela jistě) nesledoval, bylo:
    ad 1) učinit osobu s imunitou trestně nepostižitelnou
    ad 2) zahrnovat jakékoli další osoby pod ochranu výjimečného institutu imunity.

    Zváženo podtrženo, tzv. kombinatorika, jak tomu říkám já, nesmí dojít k výsledku, který je zjevně absurdní. Tohle je zrovna typický příklad, kdy kombinací logických faktorů vznikne absurdita; v právu se to stává docela často (namátkou vzpomínám na svou debatu s K. Eliášem o 200% tichém společenství).

    Jinými slovy, je nutné postupovat proporcionálně. Osobně se domnívám, že seznámení dotyčného poslance s podklady by mu přineslo oproti ostatním obviněným unfair výhodu. Naopak jejich neposkytnutí v zásadě nevadí, neboť proces vydání sněmovnou ještě není trestním procesem a nerozhoduje se v něm o vině. Jinými slovy, ano, mám za to, že lapení někoho s miliony v krabici je dostačujícím důvodem k tomu, aby proporcianlita převážila ve prospěch neposkytnutí a umím si představit i situace, kdy by tomu bylo naopak. Uf. Napsal jsem to srozumitelně?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Používejte kvalitní zdroje. Link.

      Proč i řízení o vydání musí splňovat podmínky spravedlivého procesu, jsem vysvětlil dostatečně, pouze bych se opakoval. Jistě, je legitimní názor, že toto řízení spravedlivé být nemusí, ale soukromě bych tipoval, že v ústavním přezkumu neobstojí.

      Vymazat
    2. Já bych zase tipl, že zastavení trestního stíhání spolupachatelů na základě nevydání osoby s imunitou neobstojí před soudem dějin :-)

      Vymazat
  21. ad Tomáš Pecina, 30.5.2012, 14:11
    Souhlasím, a myslím, že by měla být omezena jen na výroky poslanců senátorů v parlamentu. No a protože to poslanci a senátoři nikdy sami neudělají, navrhuji celostátní referendum.
    Mirek Vorlický

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Karel Vážný1. června 2012 2:17

      Představte si, že s tím třeba já nesouhlasím (a nejsem ani straník, ani poslanec, o komunální politiku jsem jenom kandidaturou kdysi škrtl, nemám poslance ani senátory v přízni a jsem jen řadový zaměstnanec, příliš daleko od státních zakázek...).

      Ale myslím si, že i legislativa má právo na ochranu před justicí a OČTŘ, pokud se utrhnou ze řetězu. A že to není nic nemožného nám ukazuje, nejen první republika, ale především retribuční soudnictví a soudnictví po roce 1948, kdy ještě z počátku platily "normální" zákony, ale prvním "křivitelem" veřejného prostoru byla justice a OČTŘ. Komunistické zákonodárství přišlo až poté (pokud za ně nepovažujeme Benešovy dekrety - ty ale byly spíše revolučně národně socialistické v nejhorším toho slova smyslu).

      Vymazat
  22. ad Karel Vážný, 1.6.2012, 2:17

    Ano, imunita pro tvorbu zákonů a pro celý proces kolem toho (a na to je právě parlament), ale proč pro sražení ženy na přechodu pro chodce?

    Smysl justice je ochrana práv (i ženy na přechodu, pro spravedlnost ona musí věřit, že její právo jej bezpečně přejít je chráněno), tedy je třeba se starat, aby justice tuto funkci plnila (což je i úkol poslanců a senátorů), ne aby proti NÍ měl někdo ochranu (to je přece nesmysl). Kdo by pak chránil práva občanů, nás? Nevím co je OČTŘ.

    Mirek Vorlický

    OdpovědětVymazat
  23. slovo do pranice...

    http://www.ceskapozice.cz/domov/pravo-bezpecnost/jeden-napad-jak-zacvicit-s-poslaneckou-imunitou

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je podstatně složitější, než si p.t. autor představuje. Nejprve by musel dokázal, že existuje subjektivní právo na trestní/přestupkové stíhání druhého.

      Vymazat

Kursiva: <i>text</i>
Tučně (když už to musí být…): <b>text</b>
Odkaz: <a href = "http://adresa">název odkazu</a>, tedy <a href = ""></a>