DŮLEŽITÉ UPOZORNĚNÍ!
Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.
Aktuálně: Výnos sbírky pro Vlastimila Pechance dosáhl ke dni 6. 10. 2016 částky 59 416 Kč.
Výtěžek prvního benefičního koncertu, který se uskutečnil dne 12. 3. 2016, činil 13 500 Kč.

pondělí 21. března 2011

Nad třemi rozsudky justice, která zešílela

Serie šílených a zdánlivě nekompatibilních trestních rozsudků hýbe medii. Vítkovští žháři dostali výjimečné tresty v rozmezí 20–22 let, nejdecká travička, zatím nepravomocně, rovněž výjimečný trest 25 let, a mladistvému romskému útočníku z Krupky snížil odvolací Vrchní soud v Praze trest za brutální napadení a znásilnění chlapce z deseti na pět let vězení.

To nedává smysl a tak by to jistě být nemělo.

O vítkovském i nejdeckém případu jsme zde již psali. V obou případech je zřejmé ovlivnění soudu medii generovanými veřejnými náladami, rozsudky jsou nepřiměřeně přísné a vůbec neodpovídají tomu, že je ukládán trest sice za mimořádně brutální, ale nedokonaný trestný čin.

O okolnostech krupského případu není k disposici tolik informací, a osobně se nedomnívám, že vinu za těžko pochopitelné zmírnění trestu odvolacím soudem nese okolnost útočníkova ethnického původu. České soudy obecně nemají tendenci posuzovat romskou kriminalitu mírněji, spíš naopak, což je markantní zvlášť při rozhodování o vazbě: romský původ obviněného je běžně chápán jako dostatečný důvod, proč vazbu uvalit.

Na vině je v prvé řadě nesmyslně nízká hranice trestního postihu pro mladistvé delikventy. Je-li možno poslat pachatele, který v době spáchání trestného činu dovršil osmnácti let věku, do vězení na doživotí, není žádný důvod, proč v případě, že skutek byl spáchán o den dřív, omezovat výměru trestu hranicí deseti let, a zjevně neadekvátní tresty např. u vraždy pak dohánět theoreticky až doživotní detencí v ústavu. Za výjimečné zločiny, jakými byl ten v Kmetiněvsi nebo ten v Krupce, musí přijít výjimečný trest, protože zájem na ochraně společnosti před pachatelem tak závažného trestného činu musí mít přednost před ohledy na jeho předpokládanou mentální nevyzrálost.

Tvrdá trestní represe kriminality mladistvých není v rozporu ani s mezinárodními závazky České republiky. Konkrétně Úmluva o právech dítěte toliko stanoví, že za trestné činy spáchané osobami mladšími osmnácti let nesmí být uložen trest smrti a trest odnětí svobody na doživotí bez možnosti propuštění na svobodu.

V souvislosti s třemi zde zmíněnými kausami by mohlo být zajímavé konfrontovat dnešní tresty s těmi, které by byly uloženy podle téměř sto let platného rakouského trestního zákoníku z r. 1852. A šlo o zákoník relativně přísný, připomeňme, že např. za vraždu byl jediným možným trestem trest smrti.

Za útok ve Vítkově by žháři mohli podle § 167 písm. e) TrZ/1852 dostat od deseti do dvaceti let žaláře, tedy méně, než kolik jim uložily moderní soudy.

I za otravu dcery fridexem by matka dostala méně než dnes, deset až dvacet let (§ 138 TrZ/1852).

Za útok v Krupce by pachatel, bez ohledu na svůj věk, jenž by byl pouze polehčující okolností, dostal trest ve výměře do dvaceti let (§ 128 TrZ/1852).

Takové tresty by byly sice přísné, ale přiměřené a spravedlivé.

6 komentářů:

  1. to je takzvana ingerence pravnich teoretiku do prava...

    jg

    OdpovědětVymazat
  2. Naprosto přesné! Takhle bych to chtěl napsat, kdybych se k tomu dokopal.

    Komparace se zákonem č. 117/1852 ř. z. je zajímavá, ta by mne nanapadla. Ukazuje se, jak Šámal nemá vůbec pro trestání cit.

    Excessivně vysoké tresty má, podle mého názoru, na svědomí volání veřejnosti po krvi.

    Excessivně nízký trest má, podle mne tři příčiny:

    a) zákonem stanovené příliš nízké tresty pro nezletilé,
    b) místy přežívájící pojetí, že trest nemá být příliš příšný, protože hlavní je resocialisace pachatele, a
    c) dualistická koncepce trestání.

    OdpovědětVymazat
  3. Šámal necitlivě převzal ustanovení o trestnosti pokusu podle stejné sazby jako u dokonaného trestného činu, což bylo zřejmě dědictví sovětského pojetí trestního práva (objevuje se již v TrZ/1950).

    OdpovědětVymazat
  4. Leon Kreutzfeld21. března 2011 20:12

    Zajimavy clanek. Rad bych se zeptal, jak do toho schematu zapada pripad zharu z Bedrisky?

    Pripady Bedriska a Vitkov se jiste lisi motivem, ale poskozeni obeti mohlo dopadnout stejne, tak bych cekal, ze vitkovsky trest bude o neco vyssi kvuli rasove motivaci a ze vyrazne vyssi bude vyse kompenzace kvuli skodam (coz teoreticky je).

    Zatim to dopadlo tak, ze vitkovsti dostali o hodne vyssi flastr, ale poskozenym se dostane asi tak stejne odskodneni jako tem z Bedrisky, prestoze skody byly napachany o mnoho vetsi.

    OdpovědětVymazat
  5. I v Bedřišce by to bylo od deseti do dvaceti.

    Adhese není podstatná, jednak proto, že v ní stále nelze vymáhat náhradu za imateriální újmu, jednak kvůli ilusornosti přiznané náhrady: exekutor to může nejvýš strhnout útočníkům v base z kapesného.

    OdpovědětVymazat
  6. To TZ 1950 křivdíte: „Pokus je trestný jako čin sám, avšak při výměře trestu se přihlédne k okolnostem a důvodům, pro než k výsledku uvedenému v zákoně nedošlo, a k tomu, jak se jednání k tomuto výsledku přiblížilo.“ Naopak TZ 1852 obecně nic moc: „Proto užíti se má ve všech případech, kde zákon zvláštních výjimek nenařizuje, všelikých ustanovení pro zločiny vůbec daných i na pokusy zločinné, a trestati jest pokus zlého skutku za použití § 47 lit. a) týmž trestem, jenž uložen na zločin dokonaný.“

    OdpovědětVymazat

Kursiva: <i>text</i>
Tučně (když už to musí být…): <b>text</b>
Odkaz: <a href = "http://adresa">název odkazu</a>, tedy <a href = ""></a>