DŮLEŽITÉ UPOZORNĚNÍ!
Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.
Aktuálně: Výnos sbírky pro Vlastimila Pechance dosáhl ke dni 6. 10. 2016 částky 59 416 Kč.
Výtěžek prvního benefičního koncertu, který se uskutečnil dne 12. 3. 2016, činil 13 500 Kč.

středa 24. listopadu 2010

Další zajímavý nález na obzoru

Kromě toho, že se (možná) dozvíme, proč se L. a L. nechtěli jmenovat L. a L., připravil Ústavní soud na příští týden další bonbonek ve formě vyhlášení nálezu sp. zn. I. ÚS 1783/10, jenž se zabývá velice podstatnou věcí, totiž právem stěžovatele na projednání jeho stížnosti ve správním řízení za situace, kdy je daná agenda – konkrétně ochrana osobních údajů – svěřena namísto soudu správnímu úřadu.

Správní soudy, včetně prvního senátu Nejvyššího správního soudu, dovodily, že je-li dané řízení vedeno ex officio, nemá stěžovatel právní nárok na jeho zahájení, a s jeho stížností jej poslaly ne přímo na lampárnu, ale velmi blízko: do řízení o ochraně osobnosti u civilního soudu.

Takový výklad je podle mého názoru vně ústavnosti: stěžovatel, do jehož právní sféry bylo zasaženo, tak sice není zcela zbaven práva na přístup k soudu, ale řízení, v němž bude o věci rozhodováno u správního úřadu, je vyňato z jeho disposiční sfery do té míry, že nemusí být ani zahajováno. Soud pak prostě může jeho žalobu zamítnout s tím, že příslušný orgán neshledal důvody pro intervenci a není proto dán základ nároku – nehledě na to, že odbornost civilních soudců v těchto odvětvích práva nebývá právě vysoká, na rozdíl od pracovníků správních úřadů, jež jsou specialisovány, tak jako v daném případě Úřad pro ochranu osobních údajů.

Dalším podobným případem je pojímání práva poškozených v trestním řízení. Ti podle současného výkladu, který dosud potvrzoval i Ústavní soud, nemají právní nárok na to, aby bylo zahájeno trestní řízení, a jejich právo na přezkum rozhodnutí státního zástupce se k soudu, vyjma Ústavního, vůbec nemůže dostat, neboť nejvyšší instancí je zde státní zastupitelství druhého stupně. Je to podobné: i když civilní soudy nejsou rozhodnutím, že k trestnému činu nedošlo, striktně vázány, opět je tu úsilí poškozeného vpravdě sisyfovské.

Vnese Ústavní soud světlo i do této otázky, minimálně obiter dictum?

1 komentář:

  1. K oné věčně zábavné anonymizaci: "hlavní město P." (28 CDO 1127/2009) :o)

    OdpovědětVymazat

Kursiva: <i>text</i>
Tučně (když už to musí být…): <b>text</b>
Odkaz: <a href = "http://adresa">název odkazu</a>, tedy <a href = ""></a>