Nad dvěma rozhodnutími Nejvyššího správního soudu

1. Není banka jako banka

Rozsudkem ze dne 15. 6. 2010, č. j. 7 As 51/2010-63, NSS zamítl kasační stížnost přípravného výboru občanského sdružení NEW CENTRALBANK-ING o. s., jemuž ministerstvo vnitra odmítlo registraci s odůvodněním, že spolek – jehož cílem má být mimo jiné provádění osvětové činnosti týkající se úlohy a role centrálního bankovnictví v západoevropské a angloamerické ekonomice – se svým názvem pokouší vyvolat dojem, že je držitelem bankovní licence.

Nevím, co je skutečným úmyslem tohoto spolku, nicméně odůvodnění rozsudku mne v žádném případě nepřesvědčilo. Podle § 3 odst. 1 zákona o bankách smí slovo banka nebo spořitelna, jeho překlady nebo slova od nich odvozená užívat v obchodní firmě pouze právnická osoba, které byla udělena licence, pokud není zřejmé ze souvislosti, v níž se slovo banka nebo spořitelna používá, že tato osoba se nezabývá činností uvedenou v § 1 odst. 1 zákona o bankách. Posledně uváděná hypothesa byla podle mého názoru zcela zřejmě naplněna, protože občanské sdružení nemůže vůbec podnikat a nemůže se tedy licenovanou činností zabývat: pokud by tak snad činilo, jednalo by a limine protiprávně. V principu jde o stejnou situaci, jako kdyby ministerstvo nepovolilo registraci řekněme První soukromé bance DNA nebo Podnikatelské databance.

Přístup NSS nemohu proto hodnotit jinak než jako přehnaně pečovatelský a v demokratické společnosti stěží přijatelný.

2. Kdy je podáno prostřednictvím DS?

Usnesení ze dne 15. 7. 2010, č. j. 9 Afs 28/2010-79, řeší otázku, kterým dnem je prostřednictvím datové schránky učiněno podání adresované orgánu veřejné moci, a odpovídá na ni, že dnem, kdy je datová zpráva dodána do datové schránky adresáta.

Omyl: tak jako odesilatel nemůže ovlivnit, kdy se příslušný úředník do systému datových schránek přihlásí (a způsobí tak doručení dodaných zpráv), což rozhodnutí správně reflektuje, nemůže ovlivnit ani to, kdy provozovatel ISDS odeslanou zprávu adresátu dodá. Podáno je tudíž dnem, kdy je zpráva prostřednictvím ISDS odeslána. Argumentace NSS je tupým formalismem (typickým příkladem, jak to kdosi pertinentně nazval na Jiném právu, české školy formálněprávní) a nemůže sub specie ústavněprávních garancí obstát.

V tomto případě se ovšem konečný verdikt od Ústavního soudu nedozvíme, protože podáno bylo tak jako tak opožděně: SŘS totiž stanoví lhůtu pro podání kasační stížností dvoutýdenní a nikoli, jak je všude jinde v procesních předpisech obvyklé, patnáctidenní. A kterýpak že legislativní myslitel je autorem tohoto vpravdě kolosálně pitomého nápadu? No přece Michal Mazanec!