Autorem blogu je 
Celkem slušnou bouři ve sklenici vody vyvolalo odhalení, že softwarové Brettscheinderovo tlačítko
, kterým by měli uživatelé hlásit internetové stránky s nevhodným obsahem, odesílá do centrály kromě adresy inkriminované stránky i tři poslední URL z historie a IP adresu počítače, který hlášení činí, a to bez vědomí naivního uživatele, jenž si výdobytek do svého prohlížeče nainstaloval.
Věc se dá stěží posuzovat jako chyba programátora, ten zajisté věděl, co a proč dělá, a tak, s ohledem na předpoklad značného rozšíření bonzáckého produktu, je na místě uplatnit prostředky adekvátní závažnosti deliktu.
Nový TrZ nabízí hned několik skutkových podstat, pod které by se šíření Červeného tlačítka dalo s úspěchem podřadit:
- Poškození cizích práv podle § 181 odst. 1 TrZ. S přihlédnutím k ustanovení § 120 TrZ, podle něhož uvést někoho v omyl či využít něčího omylu lze i provedením zásahu do počítačových informací nebo dat, zásahu do programového vybavení počítače nebo provedením jiné operace na počítači, zásahu do elektronického nebo jiného technického zařízení, včetně zásahu do předmětů sloužících k ovládání takového zařízení, anebo využitím takové operace či takového zásahu provedeného jiným, může být tato skutková podstata docela přiléhavá. Trestní zákoník má ovšem i další, specifičtější skutkové podstaty.
- Porušení tajemství dopravovaných zpráv podle § 182 odst. 1 písm. c) TrZ. Neoprávněný přístup k historii browseru je dozajista takovým deliktem.
- Porušení tajemství listin a jiných dokumentů uchovávaných v soukromí podle § 183 odst. 1 TrZ. Ditto.
- Neoprávněný přístup k počítačovému systému a nosiči informací podle § 230 odst. 2 písm. a) TrZ. I taková charakterisace může být přiléhavá, neboť provozovatelé Červeného tlačítka získali přístup k počítačovému systému nebo k nosiči informací a neoprávněně užili data uložená v počítačovém systému nebo na nosiči informací.
Summa summarum, není toho tedy vůbec málo, z čeho by se Kocábovi lidé měli zpovídat policii.
Číst dále...