Na rozdíl od situace v některých jiných evropských zemích, např. v Nizozemí, je v České republice squatting, dlouhodobé užívání vlastníkem opuštěné, derelinquované nemovitosti skupinou osob odlišných od vlastníka, možné fakticky pouze s vlastníkovým souhlasem, jinak se jedná o trestný čin neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo k nebytovému prostoru podle § 249a TrZ. Tato relativně přísná úprava způsobuje, že české squaty postupně zanikají, neboť málokterý vlastník je ochoten podstoupit risiko, že na něj dopadne odpovědnost např. za škodu způsobenou požárem, který squatteři, osoby jaksi již z definice nepříliš opatrné, v budově založí. Porušení povinností vlastníka pak prokáže i nepříliš zdatný policejní orgán.
Squatting lze tedy provozovat pouze se souhlasem vlastníka, typicky na základě nájemní smlouvy – a pak o squatting v běžném slova smyslu nejde – anebo, což byl právě případ Milady, pokud nemovitost vlastníka nemá. Platná právní úprava totiž není již půl století vedena zásadou superficies solo cedit, a není dokonce stanovena ani vyvratitelná právní domněnka, že vlastníkem stavby je vlastník pozemku.
Milada sice stojí na parcele, jejímž vlastníkem je Česká republika, s právem hospodaření Ústavu pro informace ve vzdělávání, avšak stavbě nebylo přiděleno popisné ani evidenční číslo a nebyla zapsána v katastru, a jednalo se tudíž právně o res nullius, věc bez vlastníka.
Jak je zřejmé z výpisu z katastru nemovitostí, to se změnilo v letošním roce, kdy se stát o vlastnictví vily přihlásil. Příslušné řízení na katastrálním úřadě pravomocně skončilo 2. června 2009 a od té doby Milada opět právně existuje jako budova s číslem popisným a má vlastníka, Českou republiku, který se výkonu vlastnických práv, jak je zřejmé, rasantně ujal.
18 komentářů:
Kursiva: <i>text</i>
Tučně (když už to musí být…): <b>text</b>
Odkaz: <a href = "http://adresa">název odkazu</a>, tedy <a href = ""></a>