Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Úvahy a komentáře

Advokáti liechtensteinského rodu se podle všeho rozhodli obejít restituční zákonodárství a podali serii vlastnických žalob na nemovitý majetek, který byl rodu neprávem odňat na základě Benešových dekretů.

Je velmi dobře, že to udělali, a to, i kdyby jediným výsledkem jejich akce bylo ukázat Čechům, jak se na jejich občanského světce a jeho dekrety dívá civilisovaný svět.

Český národ kdysi naivně se Stalinovým Ruskem uzavřel pakt, jehož plody sklízíme dodnes. Rusové věděli, že na Čechy, u nichž identifikovali jako dominantní vlastnost zbabělost, se nejlépe zatlačí tak, že se jim pohrozí skutečným nebo domnělým nebezpečím. Výměnou za možnost okrást a vyhnat Němce a za ochranu před jejich oprávněnými nároky tak bylo, že se Československo definitivně vyřadilo ze společenství západních zemí, protože v západní Evropě, jakkoli ji můžeme kritisovat, nelze bez trestu krást a zabíjet na základě ethnického klíče: to naopak šlo v Sovětském svazu a v zemích, které byly součástí jeho imperia. Nebylo tak cesty zpět, a jestliže dnes komunisté společně s nacionalisty (Okamurovci a klausovským křídlem ODS) volají po obhajobě národních zájmů, nedělají nic jiného, než že realisují tento dávný Stalinův plán; ironií je, že pouze prvně jmenovaní tak činí vědomě.

Prostor pro nápravu křivd, který se otevřel po r. 1989, zůstal nevyužit, strach politiků z hysterické reakce desítky let indoktrinované populace byl příliš silný, a tak přízrak Stalina a jeho vasala Beneše obchází touto zemí dodnes.

Výroční zpráva Bezpečnostní informační služby (BIS, tzv. čučkařů), ve své veřejné části, bývá obvykle nudnou, suchopárnou četbou. Ne tak letos: výroční zpráva této služby za loňský rok právem vyvolala značný mediální ohlas, a to, paradoxně, hlavně vinou jedné jediné poznámky pod čarou na straně 7, která zní:

Sovětský svaz prohrál studenou válku, ale sovětskou propagandu nikdo neporazil a její kontinuální vliv nenarušil. Moderní dějiny prezentované ve školách jsou de facto sovětskou verzí moderních dějin a proruským panslovanstvím je do jisté míry zasažena i výuka českého jazyka, resp. literatury (národní obrození). Trvající vliv sovětské propagandy a fakt, že Rusové ovládají moderní dějiny (Orwell: Kdo ovládá minulost, ovládá budoucnost. Kdo ovládá současnost, ovládá minulost.), tvoří základ pro současné ruské vlivové operace všeho druhu a tedy i hybridní strategie.

Výtky mohly být a byly směřovány dvěma směry: jednak, že BIS nemá pravdu, a pak, že leží mimo její působnost pravdu v takové citlivé věci mít (a veřejně vyjevovat).

Pojďme si tedy oba aspekty popořádku rozebrat.

V lednu 2017 jsme napsali:

Dále mne šokovalo prohlášení Andreje Babiše, že svůj Agrofert převede do dočasné svěřenské správy. Tím by ale střet zájmů neeliminoval, protože měl-li by možnost svého vlastnictví se opět ujmout, měl by stejný zájem jako nyní, aby Agrofert prosperoval a jeho konkurentům se vedlo co nejhůř. Má dvě možnosti: Agrofert si ponechat a strpět pokles jeho výnosů v důsledku nemožnosti získávat určité druhy státního financování a účastnit se veřejných zakázek, anebo ho prodat, avšak bez jakékoli možnosti znovu ho přednostně získat, tedy např. bez předkupního práva.

Českým úřadům – ostatně již do značné míry personifikovaným právě v osobě Andreje Babiše – převedení majetku do svěřenského fondu stačilo, Evropské komisi podle všeho nikoli, ana, podobně jako my, naznala, že svěřenské fondy jsou pouhou rouškou halící skutečného vlastníka.

Pro tuto kůrovcem, řepkou a Agrofertem sužovanou zemi to arci není dobrá zpráva, protože evropskými dotacemi krmený Babiš byl aspoň částečnou zárukou, že se politika České republiky definitivně nepřeorientuje tam, kam by ji chtěla mít zaměřenu Babišova někdejší, tedy komunistická strana. Z hlediska dlouhodobé perspektivy by možná bylo nejlépe, kdybychom se mu na ty dotace složili.

O úředních deskách a jejich skrytých půvabech píšeme na tomto blogu pravidelně, arci jsou přesto situace, které nám vyrazí dech. Příkladmo zde vyzývá na úřední desce mosteckého soudu vyšší soudní úřednice Dana Pichová jistou Anitu Fakovou z Obrnic, aby jí ve lhůtě jednoho týdne sdělila informaci nezbytnou pro určení místní příslušnosti soudu. Škoda, že chybí poučení, co se nešťastné dámě stane v případě, že výzvu oslyší.

My ovšem víme, co se stane Daně Pichové: získá prestižení ocenění našeho blogu Osel měsíce, spojené s právem nosit oslí uši ve tvaru paragrafů; zároveň se zavazujeme, že v případě, že Faková skutečně na výzvu odpoví, vyšší soudní úřednici cenu slavnostně odejmeme.

Místo děje: kterákoli advokátní kancelář v České republice.
Čas: blízká budoucnost.
– Pane doktore, včera jsem zbil ženu.
– To je mrzuté, pane Nováku. A ohlásila to na policii?
– Naštěstí ne.
– Ale já to bohužel oznámit musím. To víte, článek 28 Istanbulské úmluvy… Ale mám pro vás dobrou zprávu: jsem ochoten převzít vaši obhajobu a poskytnout vám 20% slevu. To je fairová nabídka, ne?

Jak tento fiktivní příběh dopadl, tedy zda byla smlouva o poskytování právních služeb řádně uzavřena a plněna, či zda se pan Novák dopustil vůči odborníkovi vázanému povinností ohlásit kompetentním organizacím či úřadům, že má důvodné podezření, že došlo ke spáchání závažného násilného činu, spadajícího do působnosti Istanbulské úmluvy, trestného činu se sazbou od tří do deseti let odnětí svobody, přenecháváme fantasii čtenářově. Faktem však je, že Úmluva Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí z května 2011 má jen minimální šanci, že bude v České republice ratifikována.

Hlavní důvod, proč tomu tak je, spočívá ve fundamentalistickém, ideologickém pojetí její textace: namísto aby její autoři (spíše arci autorky) zvažovali reálný přínos jednotlivých ustanovení pro praxi, zapomněli, že nesepisují feministický manifest frakce obzvláště radikálních sufražetek a dospěli k výsledku, který je pro veřejnost v celé řadě signatářských států nepřijatelný, přičemž jediným vítězem bitvy o Istanbul bude Putinův režim, protože se tak podaří přesvědčit další fragment populace cílových zemí ruské propagandy, že ze západní Evropy a jejích institucí přichází nesvoboda, zmar a všeobecné neštěstí, kdežto ex Oriente lux (pokolikáté už v historii?).

Putinova užitečného idiota Petra Piťhy jsme si vždy velice vážili, tentokrát však nerozumíme, proč slouží jako beranidlo něčemu, co je v příkrém rozporu s jeho katholickou, tedy západní vírou.