Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Směsný obsah

Bad things come in threes, říkají Angličani. Přesně tak je tomu teď v českém právu.

První špatnou zprávou byl pozměňovací návrh Pirátů prolamující advokátní mlčenlivost, který napoprvé u poslanců neprošel, avšak ti, kteří ho mladým hochům a dívkám podstrčili, to jistě budou zkoušet znovu. Následuje krátká pausa na nafackování, příhodný koncept uvedený do praxe D-FENSem.

Po ní můžeme přejít ke druhé zprávě, což je boj o GIBS. V něm jde o to, zda Babišova vláda v demisi přinutí zmíněný orgán, aby dělal svou práci tak špatně, jak si přeje trestně stíhaný premier, a nikoli – jako dosud – tak špatně, jak si přejí jiní. Kdo vyhraje, není zatím jasné, kdo bude poražen, ano: my.

Za třetí bude zakrátko vyhlášen rozsudek nad Davidem Rathem. Odsouzení by znamenalo, že by soud frapantně porušil zásadu rovnosti zbraní, protože rozhodnutí Nejvyššího soudu o stížnosti pro porušení zákona v neprospěch obviněného by mělo jiný než akademický význam. Neméně devastující by byl arci i rozsudek zprošťující, z důvodů, jež patrně netřeba rozvádět. I v tomto případě tedy věru báječná volba…

Minulý týden zemřel účastník protikomunistického odboje, agent C.I.C. a můj vážený klient pan František Zahrádka z Příbrami, který strávil v komunistických žalářích a pracovních táborech 13 let; jeho potrestání arci dovršila až Konfederace politických vězňů, jež Zahrádku v r. 2009 vyloučila ze svých řad.

Na jeho počest a ku poučení obecenstva zveřejňujeme posudek z r. 1949, na němž si můžeme ukázat, že některé věci v české justici se v čase nemění (tak jako se z režimu na režim nemění lidé, kteří spravedlnost prosazují). – Připadá-li vám, moji zvídaví čtenáři, podivné, že posudek postuluje skutková zjištění a zpracovali ho pracovník ministerstva obrany a estebák, a říkáte si, že to už je naštěstí za námi a dnes jsou autoři znaleckých posudků nezávislí, jsme nuceni vyvést vás s velkou lítostí z omylu: v trestní věci Adama B. Bartoše byl sice přibrán znalec Josef Zouhar (ono opatření vzorně nenávodným a nic nepředjímajícím způsobem uvádí, že se tak stalo v trestní věci nenávistných projevů podezřelého), avšak ten dokázal znalecky pojmout jen malou část obžalovaným sepsaných nebo vydaných knižních publikací, a tak soud, který odmítl seznámit se s obsahem Bartošových knih in extenso přímo jejich přečtením v soudní síni, oznámil, že vyjde z posudků, jejichž autorem je nestranný a nezávislý znalec – sám policista případ vyšetřující. Příslušný znalec, kpt. Bc. Milan Ulrich, by snad měl být soudem i v postavení znalce vyslechnut (toto arci uvádíme jako nepodloženou informaci, protože něčemu takovému nejsme sami schopni uvěřit).

Zajímá vás, jak vyhodnocení obsahu knihy policejním znalcem vypadá? Prosím, jak je libo, nahlédněte! A zdá-li se vám, že popis obsahové myšlenky (pomineme-li fakt, že hovořit v policejním dokumentu o myšlence je jako zmínit se o příslovečném provazu v domě oběšencově) jaksi nesedí s realitou, skutečně se nemýlíte, jak lze snadno seznat, porovnáme-li imprese bakalářovy se skutečným obsahem knihy. To se ovšem soud nikdy nedozví, protože knihu si nepřečte a znalci se přece musí věřit!

Třemi pěknými kousky nás v následujících dnech obšťastní Ústavní soud.

Ve čtvrtek 20. dubna bude vyhlášen nález ve věci odnětí případu Nečasová a spol. – zneužití vojenského zpravodajství zákonné soudkyni Heleně Králové. Náš názor je jasný, jedná se o zjevnou svévoli. Soudce zpravodaj je Kateřina Šimáčková.

V úterý 25. dubna by měl Ústavní soud přehodnotit pohled obecných soudů na běh lhůty k podání opravného prostředku – v daném případě dovolání – za situace, je-li napadené rozhodnutí modifikováno opravným usnesením. Stávající judikatura tvrdí, že účinky předvídané v ustanovení § 240 odst. 1 věty druhé o. s. ř. (tj. běh nové dovolací lhůty od doručení opravného usnesení) nastávají pouze v případě takové opravy, jejímž důsledkem je obsahová změna výroku rozhodnutí z hlediska práv a povinností, jež po opravě vymezuje (v porovnání se stavem před opravou), nebo nebylo-li rozhodnutí ve znění před opravou v důsledku takové chyby v psaní materiálně vykonatelné. Jaká oprava se takto kvalifikuje a jaká nikoli, je arci zcela na úvaze soudu, který o opravném prostředku rozhoduje, což lze pokládat za nepřípustně arbitrární výklad zákona; máme za to, že každé opravné usnesení zasahuje do textu rozhodnutí a musí proto vyvolávat běh nové lhůty k podání opravného prostředku. Soudce zpravodaj: Jiří Zemánek.

Téhož dne se nálezu dočká i soudce Miloš Zbránek. Naše stanovisko je i v tomto případě jednoznačné. Soudcem zpravodajem je Vladimír Sládeček.

Krajský soud v Brně dnes podle očekávání zamítl odvolání Adama B. Bartoše proti trestu za umístění tabulky k symbolickému hrobu Anežky Hrůzové v Polné. Předseda senátu vysvětlil, že se v žádném případě nejedná o politický proces; něco takového není v naší rozvinuté bojující demokracii vůbec možné! Zde je úplný zvukový záznam ústního odůvodnění ve formátu MP3, ale předem upozorňujeme, že to není nic pro slabší povahy.

O něco lépe dopadla Adriana Meleková, mladá žena vinná pomočením a spálením koránu: tu dnes slovenský Nejvyšší soud propustil z vazby. Prý na svobodu; to je, dovolíme si poznamenat, v tamních, stejně jako zdejších, podmínkách pojem velmi relativní.

Dvě právně relevantní události minulého dne vyžadují komentář, který, i s ohledem na pokročivší hodinu, odbudu než stručně:

Ústavní soud, pro mne arci překvapivě, po dosti těsném hlasování ponechal nezměněn přístup k archivaliím vzniklým komunistickým represivním aparátem, notabilně tedy činností Státní bezpečnosti. Sedm disentů bylo víceméně očekávaných, osobně mne zklamala pouze Milada Tomková, od které si ovšem slibuji méně a méně, příjemně naopak překvapil soudruh vojenský prokurátor Jaroslav Fenyk, jenž hlasoval s majoritou. Rozhodnutí zpřístupnit svazky StB bylo výsostně politické a jeho korekce zásahem soudní moci by byla nesmírně nešťastnou volbou, a jsem rád, že k ní nedošlo; nejde totiž o ochranu osobních údajů, ale o to, že by vznikly dvě třídy badatelů – státní, soustředění v ÚSTRu, kteří by mohli ke kompletním údajům, a ostatní, badatelský plebs, kterému by byly prvně jmenovanými poskytovány jen zbytky se stolu. To by bylo jednak unfair, jednak nesmírně lehce zneužitelné. Zneužíván je ostatně už stávající zákon: když chcete svazek týkající se mravnostní delikvence expolitičky vládní strany Petry Buzkové, nedostanete nic, svazek privilegovaných disidentů typu Marta Kubišová má podobu ementhalu, neboť chráněným osobním údajem je v něm skoro vše, kdežto jde-li o běžného čičmundu, ÚSTR, resp. ABS, si nedá práci ani s tím, aby začernil informace o jeho homosexualitě nebo manželské nevěře; a můžete mi věřit, svazků StB jsem studoval desítky a vím, o čem mluvím.

Dále mne šokovalo prohlášení Andreje Babiše, že svůj Agrofert převede do dočasné svěřenské správy. Tím by ale střet zájmů neeliminoval, protože měl-li by možnost svého vlastnictví se opět ujmout, měl by stejný zájem jako nyní, aby Agrofert prosperoval a jeho konkurentům se vedlo co nejhůř. Má dvě možnosti: Agrofert si ponechat a strpět pokles jeho výnosů v důsledku nemožnosti získávat určité druhy státního financování a účastnit se veřejných zakázek, anebo ho prodat, avšak bez jakékoli možnosti znovu ho přednostně získat, tedy např. bez předkupního práva. Vzhledem k tomu, že A. Babiš je čestný muž, jistě zvolí tu nejčestnější a nejtransparentnější alternativu: nechme se překvapit (ano, byla to ironie…).