Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Nepamatuji si přesně, kdy jsem dostal svůj první čtverečkovaný blok, mohlo mi být možná osm, možná deset let, ale určitě vím, že mi tento vynález učaroval. To bylo něco docela jiného než sešit s linkami, které člověka nutily psát rovně a stejnoměrně a tak, jak po něm chtěli! Psát, tedy ručním písmem, jsem se ostatně nikdy pořádně nenaučil: přece nebudu usilovat o vyniknutí v tom, co dokáže kdejaký základním školstvím prošlý trouba!

Čtverečkovaný papír, na kterém jsem mohl svoje myšlenky vyjádřit strukturovaně, to bylo něco docela jiného. Bloků jsem spotřeboval za život spoustu, většinou měly formát A5, a kdysi jsem k nim používal i čtyřbarevné propisky: ty jsem ale později kvůli složité logistické údržbě (musel jsem neustále dokupoval náplně, které pochopitelně v nepravidelném a diskordantním pořadí a obvykle v době, kdy jsem to nejméně potřeboval, došly, což mne velmi rozčilovalo) odvrhl a přešel na vyjadřování monochromní, pomocí keramického pera, které mívám dodnes stále u sebe.

Čtverečkované bloky mne neopustily ani v době, kdy jsem si koupil první počítač (právě před 20 lety, 386SX na 16 MHz). Konečný výstup toho, co jsem dělal, musel být samozřejmě precisní, ale blok mi dovoloval uspořádat si myšlenky a dospět ke konečnému tvaru, který měl obvykle vyjádření v počítačově pořizované formě: zdrojovém kodu, elektrickém schematu, algorithmu, organisačním nebo procesním schematu apod. Poté byl původní návrh, obvykle spolu s blokem, odložen a posléze ztracen.

Nevýhodou počítačů je, že jejich standardní vstupní periferie, klávesnice a myš, donedávna pořizovat poznámky tohoto druhu neumožňovaly, a tak bloky čtverečkovaného papíru přežívaly dlouhá léta vedle nich. Až cca před rokem se to změnilo a začal jsem používat Xournal, na který jsem si postupně zvykl a odložil tak i svůj poslední blok.

Je to příjemná aplikace (první v tomto směru byl, tuším, Windows Journal, vázaný ovšem na stroje s dotykovým displayem), která se naprosto nehodí na pořizování čistopisů jakéhokoli druhu, ale právě jen na náčrtky a pracovní verse; používám ji nyní jak na stolním PC, tak na mobilu (Nokia N900), a zvykl jsem si v ní malovat leccos: budoucí schemata nebo programy, hraji-li si s Arduinem, obecné algorithmy, weby pro následnou implementaci v Djangu, prostě všechno, co mě baví. Nákresy jsou to neambiciosní, jednoduché, ale účelné a velmi praktické.

A znovu jsou v barvách, takže je to vlastně takový příjemný návrat do dětství…
Komentáře   
0 # kocour 2011-08-14 12:58
Na čtverečkovaný papír nedám dopustit a nedám si ho vzít. Patřil k základnímu školnímu vybavení, protože jen na něm se daly hrát piškvorky. A taky se tam dodnes dobře kreslí různé mapy a jízdní řády.
Odpovědět | Odpovědět s citací | Citovat
0 # Tomáš Pecina 2011-08-14 17:04
To je pravda, bez nich se gymnasialní léta nedala přežít, resp. nebýt jich, byl bych zešílel už ve fasi středoškolského vzdělávání a nikoli až na mathfysu.
Odpovědět | Odpovědět s citací | Citovat
0 # Starý pán 2011-08-15 20:06
Úplně OT, ale knihovničku jste už zrušil:
www.kosmas.cz/knihy/156376/dokonce-ani-ne-spatne/
Odpovědět | Odpovědět s citací | Citovat
0 # kocour 2011-08-15 20:42
To mi nedělejte, Starý pane ... jeden se vyhýbá knihkupectvím obloukem, aby nepřišel na mizinu, a Vy na mne s knihkupectvím elektronickým :-)
Odpovědět | Odpovědět s citací | Citovat
0 # Starý pán 2011-08-15 21:12
Nemohu za to. My onehdá s TP diskutovali o tom, jestli teorie superstrun je definitivně teorií všeho...
Odpovědět | Odpovědět s citací | Citovat
0 # kocour 2011-08-15 21:31
Mně se superstruny nezdají ... příliš komplikované na to, aby to byla pravda.
Odpovědět | Odpovědět s citací | Citovat
0 # kocour 2011-08-15 21:37
To se mi spíš líbí teorie, že tak, jako je každá čára ve skutečnosti křivka a každý rozměr je zakřiven ("půjdu-li na sever, dojdu na jih"), je zakřiven sám do sebe i čas > budu-li se vzdalovat od velkého třesku, dostanu se do velkého třesku. Čímž se nám řeší otázka stvoření, co bylo před VT a tak.
Odpovědět | Odpovědět s citací | Citovat
0 # Starý pán 2011-08-15 21:54
To jste mě teda dostal. To zatím ještě neřešil ani Vodník, co bylo před Věrou Tydlitátovou :o)
Odpovědět | Odpovědět s citací | Citovat
0 # Wu 2011-08-16 00:06
Zajímavý program. Nejdřív se mi to nezdálo, pak jsem zkusil shape recogniser, ruler, vertical space - a ono je to opravdu efektivní. Asi bych si na to rychle zvykl.
Odpovědět | Odpovědět s citací | Citovat
0 # kocour 2011-08-17 23:29
Starý pane, podle teorie před Věrou Tydlidátovou byla Věra Tydlidátová. Sice vůbec nevím, kdo to je, ale je věčná :-)
Odpovědět | Odpovědět s citací | Citovat
0 # Anonymní 2011-08-18 03:59
Mozna, ze kazdy z nas je vecny,
slozeny z atomu ~ quarku ~ Planckovych casticek~ . Zijeme takto zestaveni par let--(ani ne vterinka vesmirneho casu)-- a pak se zase nase tela, spise ty zkombinovane castice, rozdeli na miliony, miliony bilionu a stanou se soucasti neceho jineho, podle strunovych vibraci. Treba budeme casti photonu-svetla v nejakem slunci daleke galaxie. Jednu takovou galaxii nedavno objevil Hubble. Je tak vzdalena, ze svetlo z ni k nam "leti" 13,2 miliardy SVETELNYCH let!!!!!
Odpovědět | Odpovědět s citací | Citovat
Přidat komentář