Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Na CS-magazínu vyšly vzpomínky redaktora Svobodné Evropy Jaroslava Dreslera (1925–1999), který stál téměř 40 let v čele kulturní redakce této stanice.

Poměry v propagandistické stanici líčí Dresler se značnou mírou upřímnosti:

Z českého Mnichova zbyla nakonec fara u svatého Štěpána, odkud se vysílaly české a slovenské katolické mše, a nedaleká klubovna Velehrad. […] Olga Kopecká, tenkrát asistentka ředitele oddělení Pavla Pecháčka, tam jednou přišla povídat o RFE. Byl jsem v důchodu a měl jsem k věci větší odstup. Když tvrdila, že Svobodná Evropa usiluje o nejvyšší možnou objektivitu zaprotestoval jsem. Objektivní jsou zprávy. Ty dělají anglicky redaktoři z USA, Kanady a Austrálie a pak se překládají a editují do češtiny. Neobjektivní je archiv, to znamená vyhodnocovací a rádoby vědecké oddělení, kde příslušné materiály manipuluje několik let Vladimír Kusín. A uvedl jsem příklad: v archivu je několik desítek tisíc osobních karet, na nichž je podle abecedy zaznamenán skoro každý, kdo se v Československu za posledních čtyřicet let nějak veřejně projevil jako žurnalista, spisovatel, politik, funkcionář, špičkový sportovec. Většinou jednořádkově jsou zaznamenány články, knihy, projevy v rozhlase a televizi, zkrátka vše, co se objevilo v médiích, včetně odborných ekonomických, filozofických ba i lékařských časopisů. Tedy nikoli špionážní materiály, nýbrž největší český a slovenský osobní rejstřík k našim soudobým dějinám. Kusín tento rejstřík manipuloval tak, že z něho odstranil karty bývalých komunistů, kteří pracovali v rádiu, pak svých nejbližších spolupracovníků z exilu Goldstückera, Pelikána, Hejzlara, Liehma a mnoha dalších a nakonec v roce 1989 těch komunistických chartistů a jiných opozičních levičáků, o nichž se předpokládalo, že půjdou nahoru jako Dienstbier a mnozí jiní. Má námitka by byla zapadla, ale seděl tam Ota Filip, stálý spolupracovník listu Frankfurter Allgemeine Zeitung. Filip se obrátil na rádio, kde to referent pro styk s tiskem kategoricky a popřel. Rádio přešlo do protiútoku, surovým způsobem Filipa denuncovalo ve FAZ. Filip mě požádal, abych svou story sepsal, znovu se spojil s rádiem a rádiu hrozila veřejná ostuda. Nějaký týden byl klid a pak přišli do archivu tři pracovníci CIA. S nikým se nebavili, prohlédli si plechové skříně s kartami a odešli. Za několik dní dostal Vladimír Kusín výpověď.
Komentáře   
0 # Jan Vaněk jr. 2008-12-27 22:11
Se značnou mírou kritičnosti nepochybně; jak to je s přesností, těžko posoudit (Škvorecký že by si od něj nechával tlumočit do němčiny?! Dresler mu zjevně pořád nemůže zapomenout porážku v té polemice o Blažka a moderní literární jazyk vůbec).
Odpovědět | Odpovědět s citací | Citovat
Přidat komentář