Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Prague Pride

Nebo výhra? Nevíme, a ponecháváme věc k úvaze čtenářově, představujíce mu toliko samotný pramenný materiál, rozsudek soudce Obvodního soudu pro Prahu 7 Jana Kobery, kterýmž se prozatím uzavírá náš sedm let trvající boj s policií a ministerstvem vnitra o zákonnost akce, již v horkém létě 2014 provedla při pochodu aktivistů sexuálních menšin pre-crime jednotka pražské policie pod vedením policisty slynoucího nerozsáhlými vědomostmi o právu, zato však hypertrofovaným vědomím vlastní moci, jinak též známého kasinového bijce Davida Obuška Jandy.

Nepřiznání jiné než verbální satisfakce zde nepředstavuje zásadní problém, úspěšní žalobci by ostatně měli obdržet zvláštní náhradu za průtahy v řízení, jež se vleklo tak dlouho, že hrozilo jeho zdědění jejich potomky.

Podstatné je, že rozsudek jasně vyslovil nepřípustnost jakékoli policejní prevence založené na pouhém vzhledu osoby, již policista vyhodnotí jako náležející mezi potenciální nositele určitého politického názoru. To je malý, přesto ne zcela bezvýznamný mezník na cestě od policejního k právnímu státu.

Jubilejního dvacátého vyhovujícího nálezu Ústavního soudu jsme dosáhli v kause Prague Pride 2014. Případ je tím po šesti letech od konání akce restartován a bude se znovu rozhodovat o důvodnosti odvolání, přičemž soud by měl vzít v úvahu precedens, loňský nález ve věci jediné žalobkyně, která měla nárok na osvobození od soudního poplatku a jejíž nárok by měl být vyhodnocen jako důvodný. Připomeňme, že osmý žalobce, Pavel Matějný, již pravomocně uspěl a získal za nezákonné tříhodinové zadržení náhradu 5 000 Kč.

Poučení: Nikdy se nevzdávat, byť se zpočátku nárok zdá být naprosto ilusorní a celé úsilí se jeví jako pouhá strategická litigace. Ovšem, důležité je taky rozsudku se dožít, protože česká justice není právě rychlá…

Vleklý spor týkající se protestu skupiny aktivistů proti Prague Pride v r. 2014 bude pokračovat v úterý vyhlášením dalšího nálezu Ústavního soudu. Ten předchozí byl vyhovující a týkal se Jany Pokorné, v úterý vyhlášený má šest stěžovatelů (odůvodnění jejich ústavní stížnosti) a bude jím řešena toliko dílčí otázka poplatkové povinnosti v řízení o náhradě za újmu způsobenou státem.

Pro nás je to přesto nález významný, protože pokud bude vyhovující, půjde o náš jubilejní, dvacátý. Soudcem zpravodajem je Radovan Suchánek.

Ti nám to pěkně v tom Sarajevu vyvedli, viďte? vyťukal na klávesnici operátor falešného policejního profilu Brettschneider, odklepl myší status a silný ukazovák jeho pravé ruky počal mlsně kroužit, zprvu ve směru hodinových ručiček, poté v opačném, nad klávesou PrintScreen. Jako první se objevil komentář z uživatelského účtu Palivec. A mám ho!, zajásal policista a rychle vytvořil kopii obrazovky, jež se tak stala nevyvratitelným důkazem internetového trestného činu, k němuž musí každý soud přihlížet.

Interpretace nálezu ve věci protestu proti Prague Pride je, žel, zřejmě jediná možná. Připomeňme, že v nálezu sp. zn. III. ÚS 3844/13 senát soudce zpravodaje Jaroslava Fenyka poskytl soukromým statusům a komentářům na Facebooku ochranu obdobnou ochraně telekomunikačního tajemství a judikoval (§ 51):

Pokud orgány činné v trestním řízení v rámci postupu před zahájením trestního stíhání za účelem odhalení trestné činnosti a spravedlivého potrestání pachatelů musí v nezbytně nutné míře přistoupit k určitému omezení základních lidských práv a svobod účastníků řízení (např. vazba, domovní prohlídka, odposlech a záznam telekomunikačního provozu), je jejich povinností postupovat striktně v souladu s trestním řádem a v jeho mantinelech, za maximálního šetření těchto práv. Za situace, kdy tomu tak není, nelze takto získané informace přičítat k tíži stěžovatele, jako tomu bylo v projednávaném případě.

V onom případě získala policie přístup k informacím tak, že jí je poskytl svědek, který se do svého profilu na pokyn policisty přihlásil. Nyní byla situace odlišná v tom, že printscreeny dodal policejní informátor, jehož má Pavel Matějný, nevěda, mezi svými přáteli, ale to byla jediná odlišnost; tedy vyjma faktu, že soudcem zpravodajem byl Josef Fiala, civilista, který nemá na rozdíl od zkušeného prokurátora a advokáta Fenyka s trestním právem prakticky žádnou zkušenost a věří, že co policie činí, činí vždy správně, čestně a podle práva.

V nově judikovaném případě Jany Pokorné nemá použití denunciantem pořízených printscreenů prakticky žádný nepříznivý dopad, protože se jimi prokázalo toliko to, že P. Matějný organisoval protest, nikoli, že mělo jít o protest násilný. Přesto nemůžeme souhlasit, že by situace byla co do ústavněprávních konotací odlišná a závěry třetího senátu neměly být zohledněny.

Jde zde totiž o povahu soukromého prostoru, který každý na sociální síti vytváří tím, že určitý post nebo komentář zpřístupní toliko vymezenému okruhu osob, přátelům anebo přátelům přátel. Fenykův senát správně dovodil, že narušit toto soukromí nelze bez povolení soudu, Fialův do něj naopak pustil policejní informátory a (sic!) falešné policejní profily a učinil z otisku obrazovky obsahující politicky závadný projev soudně použitelný důkaz.

Máme za to, že na místě bylo předložit věc v souladu s § 23 zákona o Ústavním soudu plenu, nikoli hledat odlišnosti tam, kde jich není.

Josef Fiala arci mínil jinak a nám, sprostým občanům, tak nezbývá než své účty na sociálních sítích důkladně deratisovat a bez milosti z nich odstranit každého, jehož identitou nebo spolehlivostí si nejsme jisti.

Jdu na to.

Ve sporu Jany Pokorné s policií, o němž jsme psali minulý týden, se Ústavní soud postavil na stranu stěžovatelky, a i když se podle našeho mínění vyjádřil nedostatečně kriticky k validitě důkazu výslechem policisty, který před soudem hájí zákonnost svého vlastního postupu a má tudíž značnou motivaci vypovídat účelově, v otázce oprávnění policie zakázat potenciálním protestujícím přibližovat se do blízkosti demonstrace byl nekompromisní a judikoval, že takové opatření je možné pouze v případě, že by se ze strany konkrétní osoby dalo očekávat násilné jednání, výhrůžky násilím anebo jiný způsob narušení demonstrace.

Po téměř pěti letech se tedy případ pochodu Prague Pride 2014 začíná ubírat nadějným směrem: jen se ještě dožít jeho konce!