Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Lucie Šlégrová

Na právu je krásné, jak lze sledovat, takříkajíc v přímém přenosu, vývoj argumentace, jak ta či ona procesní strana své argumenty ciseluje a zkrášluje, až jsou dokonalé jako precisně vybroušený briliant. Čím argumentovalo ministerstvo spravedlnosti v zamítavém stanovisku ohledně odškodnění pro Lucii Šlégrovou, jsme probírali nedávno, a dnes tu máme další iteraci téhož.

Suché, neplodné argumentační větve byly odříznuty a opuštěny – příkladmo ta, podle níž by bylo nemravné odškodnit pachatele trestného činu – ty nadějnější, notabilně že delikventka měla podat stížnost proti zastavení promlčeného stíhání, ministerstvo propracovalo a rozhojnilo své podání o novou thesi, že na průtazích se obžalovaná částečně podílela sama, a proto si nezaslouží ani náhradu za průtahy (čím průtahy zavinila, když vyjma jedné námitky vůči znalci a jedné vůči soudkyni byla celých pět let pasivní, sdělí arci ministerstvo nejspíše až osobně při jednání).

Co se mi osobně na tomto Blábolu V2.0 líbí nejvíc, je pasáž, že kdyby se (náhodou) soud nedal přesvědčit údernou dikcí odstavce, jak se žalobkyně sama zbavila svého práva na náhradu, protože nepodala ve svůj neprospěch (nepřípustnou) stížnost, nelze odškodnění vyplatit ani podle § 12 odst. 1 písm. b) OdpŠk. Copak ono ustanovení praví? Že právo na náhradu škody nemá ten, kdo byl zproštěn obžaloby nebo bylo proti němu trestní stíhání zastaveno jen proto, že není za spáchaný trestný čin trestně odpovědný nebo že mu byla udělena milost anebo že trestný čin byl amnestován. O promlčení ani slovo, ale nevadí: vhodně motivovaný soudce tam jistě shledá jasnou analogii!
Najdou-li se mezi mými milými čtenáři tací, kteří si mysleli, že ministerstvo spravedlnosti poskytne Lucii Šlégrové aspoň část z požadované částky náhrady za nedůvodné trestní stíhání dobrovolně, měli by se nad svou naivitou vážně zamyslet.

Nikoli: obviněná nemá nárok ani na korunu. Vymyslet, proč, to ovšem bylo nesnadné. Nakonec ministerstvo přišlo s nápadem, že obžalovaná měla podat proti usnesení o zastavení promlčeného trestního stíhání ve svůj neprospěch stížnost a měla se domáhat jeho pokračování. Že něco takového nejde? Že taková stížnost je přímo ze zákona nepřípustná? Nevadí! Důvod máme, státní prostředky jsme (dočasně) ušetřili a ty, občane, si nějaký ten rok počkej na rozsudek soudu – proti kterému, přirozeně, jak je naším zvykem, podáme odvolání.

Jak říkám, jsou měsíce, kdy jeden Osel nestačí.
Přinášíme rozsudek Městského soudu v Praze, jímž senát ve složení Naděžda Řeháková, Ivanka Havlíková a Martin Kříž zrušil rozhodnutí odvolacího kárného orgánu České advokátní komory, kterým byla advokátu Petru Kočímu za údajně antisemitskou námitku podjatosti uložena pokuta ve výši 100 tisíc korun.

Vzhledem k otřesné kvalitě napadeného rozhodnutí jsme tento výsledek předpokládali: ostatně, co jiného než pseudoprávní paskvil plný logických chyb a nesmyslů očekávat od lidí, které do svého čela postavila korporace, jež místo hájení zájmů svých členů advokáty, zejména ty, kteří nejsou kvalitou vedení Komory halasně nadšeni, rutinně šikanuje.
Městský soud v Praze zrušil rozhodnutí odvolacího kárného senátu České advokátní komory v kause advokáta Petra Kočího, kterému byla uložena stotisícová pokuta za námitku podjatosti vůči bývalému znalci Michalu Mazlovi. Žádné další podrobnosti zatím známy nejsou.
Okresní soud v Mostě včera zastavil trestní stíhání Lucie Šlégrové pro zvlášť závažný zločin závadového řečnění, jehož se pachatelka měla dopustit v listopadu 2010 v Litvínově svým dnes již zlidovělým projevem o národních socialistech, co nejsou žádné ovce a nedají se zastrašit. Protože obžaloba byla podána v květnu 2011 a obžalovaná nebyla od té doby ani nepravomocně uznána vinnou, její trestní odpovědnost uplynutím pětileté promlčecí doby zanikla (obžalována byla pro projev sympathií podle § 404, což je přečin s nejvýš tříletou sazbou). Blahopřejeme, po soudružce soudkyni Huňáčkové se nám bude opravdu stýskat!

Naopak druhé trestní stíhání, jež se týká závadového mávání praporem Dělnické strany, dosud promlčeno není, protože v tomto případě činí promlčecí doba deset let; arci nepochybujeme, že pravomocně rozhodnuto nebude ani v r. 2021, takže i v tomto případě čeká obžalovanou extremistku, nyní, mimochodem, již druhým rokem matku extremistického dítěte, šťastný konec.

A šťasten může být i daňový poplatník: na nákladech obhajoby zaplatí několik desítek tisíc a cca. 100 tisíc korun by měl L. Šlégrové stát vyplatit za průtahy v řízení. Judikatura, jež se týká jiných forem satisfakce, tu použitelná není, promlčení trestní odpovědnosti nelze v těchto případech přičítat obviněnému.