Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Jan Šinágl

Ústavní soud usnesením svého toho času patrně nejhoršího senátu, se soudcem zpravodajem Vladimírem Sládečkem, odmítl stížnost Jana Šinágla a pochválil soudkyni Městského soudu v Praze soudružku Moniku Křikavovou, jak dobře rozhodla, když mu zakázala, v rozporu se zákonem, nahrát si soudní rok.

Jen tak dál, to právo bylo v zákoně stejně jen pro zlost: nahrávat si soudce je privilegium, kterého si občan musí náležitě vážit a ne ho znevažovat např. tím, že nahrávku dá k disposici veřejnosti anebo snad se na jejím základě opováží soudruha v taláru kritisovat.

Na usnesení si, prosím, povšimněte, jak detailně a příkladně se soudce zpravodaj, resp. jeho asistent, vypořádal se všemi stížními body. Smekáme!
K předvídanému sesutí nebeské klenby mělo dojít v pátek 28. července 2017, kdy ministerstvo průmyslu a obchodu zaslalo Janu Šináglovi požadované informace o odměnách svých vedoucích zaměstnanců za rok 2015. Tabulka obsahuje, jak vyžaduje rozsudek, pouze jména, arci není problém spojit je s původními informacemi, a tak vidíme, kolik který náměstek nebo vedoucí odboru obdržel. Nejvíc, přes 100 tisíc měsíčně, inkasoval na odměnách Mládkův náměstek Tomáš Novotný (to prozradil Mládek už loni Blesku), mediálně nejznámější Lubomír Odstěhujte se do Polska Bokštefl ve funkci v onom roce nebyl, i když nepochybujeme, že i on pracoval pro svého ministra příkladně.


Spor Jana Šinágla s ministerstvem průmyslu a obchodu o odměny náměstků a šéfů odborů jde do dalšího kola. Nový rozsudek, jak se dalo očekávat, nebyl s ohledem k počtu zúčastněných osob nijak rychlý, avšak jeho obsah je prakticky identický jako minule.

Nyní se budou řešit kasační stížnosti, a pokud některé z nich NSS přizná odkladný účinek, budou informace poskytnuty možná někdy v polovině příštího roku.
Domnívali jste se, že dává-li vám § 6 odst. 3 zákona o soudech a soudcích právo nahrát si jednání soudu, nemůže vám ho soudce jen tak odebrat? V tom případě doporučuji přečíst si usnesení senátu soudkyně Městského soudu v Praze soudružky Moniky Křikavové, které vás okamžite přesvědčí o opaku: český soudce smí, cokoli si zamane.

Jak zjistíme na našem systému, jde o hlavní líčení v trestní věci, kde je jedním z obžalovaných Antonín Michal, syn Martina Michala, manžela národního pokladu – a je tedy jasné, že takové jednání soudu si Jan Šinágl nemohl nechat ujít. A stejně tak je jasné, že si nenechal líbit drzost komunistické soudkyně Křikavové a proti usnesení podává ústavní stížnost.
Dnes něco k volbám. Zásada sociálnědemokratické strany Rozsudek platný, jen když vyhrajete, došla uplatnění i v případě sporu o informace, který Mládkovo ministerstvo průmyslu a obchodu prohrálo s Janem Šináglem. Ministerstvo podalo kasační stížnost a učinivši tak, dospělo k závěru, že nemusí nejen vysouzené informace poskytnout – což má jistou, řekněme stopovou, logiku: informaci jednou poskytnutou nelze nijak příjemci odebrat, odposkytnout ji – ale rozhodlo se, že nezaplatí ani náklady řízení. Jistě chvályhodná procesní opatrnost: co by tomu řekl daňový poplatník, kdyby náklady byly podle rozsudku zaplaceny a sprostý oprávněný je po úspěchu ministerstva s kasací nevrátil!? A tak raději Mládkovi lidé zatížili daňového poplatníka náklady v pořadí již druhé exekuce.

Daňový poplatník děkuje a u urny řádně zhodnotí.