Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Hledá se Borl

Hezkou stříbrnou příčku v našem dubnovém Oslu měsíce vybojovala soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 2 Otília Hrehová svým rozsudkem ve věci policejních razií uskutečněných v rámci policejní operace Hledá se Borl, volně navazující na podobně úspěšnou Operaci Fénix.

Kdykoli čtu podobně koncipované rozhodnutí, sestávající z neuvěřitelně přerostlé rekapitulace, následované několika neuměle splácanými větami nahrazujícími právní argumentaci, propadám depresi a zatoužím žít někde jinde, případně aspoň v nějaké jiné, velmi odlehlé době. Lidská hloupost je nesmírně demotivující a pro svobodného lidského ducha fatálně a neodvratně ničivá.

Žalobci již avisovali svou vůli se odvolat, i když nelze vyloučit, že si to po přečtení rozsudku ještě rozmyslí, naznavše, že obrátit se s důvěrou na justici je v této zemi projevem dětinské naivity, a svého činu aspoň následně zalitují.

Ne, neměl jsem tam chodit. Moje chyba. Odůvodnění zamítavého rozsudku v kause nezákonných prohlídek ve dvou bytech, zazněvší z úst soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 2 Otílie Hrehové, se natolik vymyká provedenému dokazování i logice, že je nesnadné jakkoli je racionálně uchopit.

Jak jsme informovali, policie, hledajíc Lukáše Borla, podnikla v r. 2016 serii razií v bytech osob, o nichž se domnívala, že onoho mohou skrývat. Poškození se tomu brání u soudu, a dnes se dozvěděli, že policie mohla razii uskutečnit, protože měla ve všech případech podezření hraničící s jistotou, že v prohledávaném bytě se Borl nachází: připomínáme, že v osm večer pojala ono podezření v Praze, a následujícího dne brzy ráno v Brně. Fakt, že hledaný se nikde nenašel, řečenou výtečnou soudkyni nevyvedl z konceptu: zřejmě utekl kanalisací, případně se kvantově teleportoval.

I my máme podezření hraničící s jistotu: že O. Hrehová má intelektuální potenci, jež ji plně kvalifikuje pro působení u soudu, arci výhradně ve styku s podlahovou plochou, nikoli s účastníky řízení, a při obsluze mopu, ne při rozhodování o tak důležitých věcech, jako je právo každého na ochranu domovní svobody.

O nadlidských schopnostech policistů v oblasti intelektové (též známých pod označením mozkové myšlení) píšeme často. Dnes máme to potěšení oblažit vzácné čtenářstvo zprávou o mimořádném výkonu policejních odborníků, v daném případě z někdejšího Útvaru pro odhalování organisovaného zločinu (zlovolníky přezdívaného, zvlášť po úspěchu operace Fénix, Útvar pro organisování odhalovaného zločinu), rovněž v oblasti sensorické.

Soudní spor o náhradu za serii nezákonných domovních prohlídek, při nichž policisté hledali Síť revolučních buněk alias Lukáše Borla, dospívá, minimálně v I. stupni, k závěru, a tak není divu, že žalovaná Česká republika, jednající ministerstvem vnitra, sahá k nejsilnějším možným prostředkům.

Při včerejším jednání před Obvodním soudem pro Prahu 2 proto předložila tento úřední záznam, z něhož vyplývá, že policisté L. Borla těsně před pražskou razií skutečně spatřili, an si odemyká dům a poté doň vchází.

Problém se ukázal, když jsme se podívali na Google Maps a zjistili, že vzdálenost mezi domem a křižovatkou činí 60 metrů a zázračné rozpoznání se navíc mělo udát po západu Slunce. Jediným vysvětlením je, že podezřelý se před vstupem nejen rozhlédl, jak policisté tvrdí, ale zamával jim a směrem ke křižovatce zakřičel: Ahoj, to jsem já, Lukáš!
Přesněji řečeno hledal se v dubnu, a protože ho hledala Policie České republiky, šly zákony stranou. Účet za tři razie v bytech, které přitom policisté provedli, dostalo ministerstvo spravedlnosti a jeho prostřednictvím daňový poplatník, a to v celkové výši 900 tisíc korun: za první razii žádají poškození po sto tisících, za druhou, opakovanou, o polovinu víc.

Osobně se nejvíc těším na dojemné projevy zástupce ministerstva u soudu, až bude vysvětlovat, že taková nezákonná domovní prohlídka, to přece nic není, a že on sám, případně ona sama, by si nechal/nechala byt od policie dobrovolně prohledat i dvakrát týdně. Vždyť slušný občan se přece nemá čeho obávat, no ne?