Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Ztohoven

Dorazil rozsudek, jímž soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 1 Šárka Šantorová odsoudila členy umělecké skupiny Ztohoven za náhradu presidentské standarty olbřímími trenkami se stuhou v barvě trikolory.

Plně souhlasíme s odsouzením za krádež a poškození cizí věci, avšak co předvedla soudkyně Šantorová, pokud jde o výtržnictví, nelze než ocenit zvlášť, a to jediným příhodným způsobem, udělením naší ceny Osel měsíce, spojené s právem nosit oslí uši ve tvaru paragrafů. Posuďte sami:
Co se týká přečinu výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku, jednání obžalovaných bylo namířeno proti hodnotám společnosti, k čemuž volili i prostředky směřující k citelnému zásahu těchto hodnot, ale i k zásahu široké veřejnosti, když jednak svůj čin provedli v místě koncentrace velkého množství lidí, navíc své jednání zdokumentovali pořízením videozáznamu, který umístili na veřejně dostupném serveru, aby jej mohl shlédnout široký okruh veřejnosti, a nepochybně prostředky svého jednání volili i s předpokladem vyvolání zájmu médií a tedy poskytnutí publicity jejich jednání, právě s ohledem na symboly, vůči nimž směřovalo. Je nepochybné, že Pražský hrad jako sídlo českých králů a posléze prezidentů je symbolem svrchovanosti českého národa a prezidentská standarta jako jeden ze státních symbolů zakotvených v článku 14 Ústavy České republiky je symbolem státnosti. Zásah proti těmto symbolům provázený jejich odcizením lze stěží považovat za čistý demokratický projev názoru bez vyvození odpovědnosti. Přitom ochrana veřejného pořádku a slušného občanského soužití zakotvená v § 358 tr. zákoníku je, jak vyplývá ze soudní praxe a ustálené judikatury, poskytována objektům mnohem menšího významu než jsou objekty citované. Je nepochybně výrazem kulturní úrovně národa, v jaké úctě takto významné symboly chová a jak jim tuto úctu projevuje. Tyto symboly přitom nemají význam individuální, nejsou vztaženy ke konkrétní osobě, ale symbolizují celospolečenské hodnoty a v případě prezidentské zástavy instituci prezidenta republiky, která tradičně požívá celospolečenské úcty a vážnosti, přičemž tento symbol nepředstavuje konkrétní osobu právě úřad vykonávající. Způsoby jednání, v nichž je možno spatřovat hrubou neslušnost či výtržnost, jsou uvedeny v § 358 odst. 1 tr. zákoníku toliko příkladmo, přičemž jednání obžalovaných, kdy ústavně zakotvený státní symbol nahradili předmětem představujícím pánské spodní prádlo, je nepochybně možno označit za krajně neuctivé, směřující k hrubému znevážení tohoto symbolu, a tedy naplňující znaky hanobení státního symbolu. Těžko lze připustit, aby svobodou projevu bylo možno ospravedlnit zásah do oprávněných práv jiné osoby v rozsahu ochrany poskytované takovým právům zákonnými předpisy. Dle čl. 2 odst. 4 Ústavy ČR a čl. 2 odst. 3 Listiny základních práv a svobod může každý občan činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá. Jestliže přitom trestní zákoník postihuje zásah do majetkových práv a jím přesně vymezený zásah do těchto práv označuje za trestný čin a stanovuje za něj postih, je nepochybné, že takovéto jednání je zákonem zakázáno a pro případ porušení tohoto zákazu je sankcionováno. Je tedy zřejmé, že svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého a nelze přitom nadřazovat právo na svobodu projevu nad právo na ochranu majetku, do něhož v tomto případě zjevně bylo zasaženo způsobem a v intenzitě odporujícím zákonu.
Něco podobného jsem četl naposledy v předlistopadových rozsudcích nad Vladimírem Hučínem.

Inu, budou slušet. Blahopřejeme!
Se značnými průtahy a až pod vlivem podané správní žaloby nám Obvodní soud pro Prahu 1 zaslal kasační usnesení ve věci umělecké skupiny Zhotoven a jimi vyvěšených červených trenek na místě presidentské standarty. S názorem Městského soudu v Praze se rozhodně neztotožňujeme, pokud jde o kvalifikaci uměleckého počinu jako výtržnictví, souhlasíme, pokud jde o krádež, a připouštíme možnost, že pohyb umělců po střechách Pražského hradu mohl způsobit i poškození střešní krytiny, byť jisti si tím nejsme.

Pokračování v dubnu, u Obvodního soudu pro Prahu 1.
Obvodní soud pro Prahu 1 při poskytování informací rozhodně nespěchal, a tak nám poslal anonymisované usnesení soudkyně Šárky Šantorové ve věci umělců ze skupiny Ztohoven (v usnesení rovněž nesmyslně anonymisované) až po stížnosti a poté, co rozhodnutí bylo zrušeno odvolacím soudem. S názorem soudu I. stupně nesouhlasíme, domníváme se, že ke krádeži – i když nikoli k výtržnictví – došlo, a nyní budeme čekat, co na to odvolací Městský soud v Praze, který své kasační rozhodnutí dosud nevyhotovil.
Obvodní soud pro Prahu 1 dnes samosoudkyní Šárkou Šantorovou zprostil všechny tři obžalované aktery vyvěšení Zemanových rudých trenýrek nad Pražským hradem, resp. rozhodl o postoupení věci k projednání v přestupkovém řízení.

Nesouhlasíme, a to z důvodu, který jsme naznačili již v předchozím textu k této kause. Výměna standarty nebyla výtržnictvím, cesta po střeše nebyla poškozením cizí věci, avšak to, že si umělci původní standartu odnesli a vrátili ji daňovému poplatníku per partes, rozstříhanou na cca 1 000 kusů, byla krádež.

Pokud by šlo toliko o umělecké gesto, musela by skupina Ztohoven původní standartu vrátit majiteli, a to, přirozeně, neprodleně a vcelku. To arci neučinila a naopak se standartou nakládala jako s vlastní, tedy ji, řečí práva, odcizila. Jedinou otázkou, která zbývá k vyřešení, je, zda je trestní represe v tomto případě skutečně nezbytná a nestačil by mírnější prostředek nápravy, tedy v dané situaci to, že stát umělce zažaluje o náhradu škody nebo svá práva uplatní v adhesi u přestupku: vždyť přece úmyslem, jak by řekl jeden z místních diskuterů, jenž má v oblibě klasickou právní češtinu, činců nebylo o standartu se obohatit např. tím, že ji prodají, ale využití, které pro ni plánovali, bylo výhradně recesistické.

To si však nemyslíme. Úmysl obohatit se je sice pro krádež příznačný a jistě ve více než 99 % případů je pachatel touto pohnutkou veden, avšak není to její zákonná podmínka; jinak by nebylo trestné krást pro zábavu, jako adrenalinový sport. Ve spojení s tím, že hodnota odcizené věci přesahuje pětitisícovou hranici pro trestnost běžné krádeže více než šestinásobně, kloníme se k názoru, že k tomuto přečinu onehdy na střechách Hradu skutečně došlo.
Že se Česká republika stala po r. 1989 rozvojovou zemí, zemí třetího světa, je jasné kromě Čechů zřejmě každému; ne snad že by ostatní postkomunistické země stihl osud jiný: zlatá klec ruského imperia se otevřela a nelítostná příroda, nebo, jak říkají Angličané, the wild, si bere na nebohém ptactvu tuto spěšně a s radostí opustivším svou daň.

Průvodní jevy ve formě slámy z bot jsou arci zábavné a milé. Příkladmo poslední affaira s vyměněnou presidentskou standartou. Předesílám, že jsem nebyl šťasten, když Miloš Zeman usedl na presidentský stolec, namítaje od samotné volby, že se pro tento úřad bytostně, vnitřně stejně tak jako vnějškově, nehodí. V tomto kontextu jsou trenýrky s trikolorou trefnou zkratkou toho, jak se Zeman části elektorátu jeví: jeho výpady proti lumpenkavárně nebo trapnost s neexistujícím Peroutkovým článkem, nemluvě o kause těsného nepozvracení korunovačních klenotů, tak dostaly velmi pertinentní hrubou záplatu. Jak se do pražské kavárny volá, tak se z ní nyní ozvalo.

Právně, domnívám se, není co řešit: státní symbol nelze zneuctít tím, že na místo, kde obvykle bývá vystaven, umístíme cokoli jiného (to bychom byli na úrovni Ivo Svobody a jeho extremismu formou chybějící svastiky), případnou neslušnost nebo výtržnost lze jistě pokrýt právem na svobodný politický projev, a jediné, co theoreticky připadá v úvahu, je postih za krádež standarty, pokud by ji umělci hradní kanceláři po aktu nevrátili.