Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Yekta Uzunoğlu

Krajský soud v Praze dnes zamítl odvolání kurdského podvodníka Ergüna Yekty Uzunoğlu proti rozsudku Okresního soudu Praha-východ, jímž byl tento výtečník spolu s recidivistou Václavem Faktorem odsouzen k podmíněnému trestu za intriky proti Uzunoğlově bývalé manželce Monice. Blahopřejeme, zdá se, že se voda nakonec dovařila.

Jistý vývoj zaznamenal i volně související případ syna a bývalé snachy JUDr. Zdeňka Hraby z Říčan, ve kterém jsme dekorovali Oslem měsíce října policistu Adama Kunce. Protože jsme o sporu psali, JUDr. Hraba usoudil, že jsem autorem exsnašiných podání, a toto strašlivé zjištění neopomněl ihned intimovat soudu. Že jsem velmi podivná existence, s Hrabou souhlasím, leč žádné podání protistrany jsem nejen nepsal, ale ani neviděl. To se ovšem nyní bude muset změnit: jsem-li z autorství podezřelý, budu muset průběžně dohlížet, aby tyto texty měly dostatečnou odbornou a stylistickou úroveň!
Ergün Yekta Uzunoğlu je turecký imigrant žijící v České republice, známý tím, že byl cca 13 let neúspěšně stíhán jako hlava – patrně a limine neexistující – kurdské mafie v České republice, poté osvobozen a odškodněn. Ač je to podvodník, není prost intelektu a dokáže se s jelínkovskou obratností vetřít do přízně mocných.

Nyní ovšem, jak se zdá, narazila kosa na kámen a Uzunoğlu byl Okresním soudem pro Prahu-východ nepravomocně odsouzen pro trestný čin pomluvy a křivého obvinění, jehož se dopustil intrikami proti své exmanželce, o 24 let mladší Monice.

Zatím nepravomocný rozsudek je poučné čtení: kupř. jímavá pasáž, jak recidivista a nynější Uzunoğlův spoluobžalovaný Václav Faktor svému otci občas promluvil do duše pár fackami. Určitě by si ho měli přečíst všichni, kteří v minulosti kurdskému podvodníkovi dopřávali přízně a dávali mu, tak jako europoslanec Jaromír Štětina, prostor pomlouvat a ostouzet slušné lidi.
Podle zprávy ČTK prohrál kurdský podnikatel, neprávem v 90. letech vězněný pro obvinění ze závažné násilné trestné činnosti, další soudní spor s Českou republikou. Z celkem požadovaných 650 miliard korun tak Uzunoglu v souhrnu vysoudil jen necelých šest milionů.

Na jedné straně přijímám tento výsledek Uzunoglových sporů s velkým osobním zadostiučiněním: opakované lži vůči partnerům, nekonečné intriky a porušování daného slova mu přinesly ovoce v podobě série procesních neúspěchů – tedy přesně to, co si tento hochštapler zasloužil.

Na druhé straně je ovšem takový výsledek prachšpatnou visitkou stavu České republiky jako právního státu: více než dva roky trvající vazba – nehledě na 13 let trvající trestní stíhání – Kurdovi prokazatelně zabránila pokračovat v podnikání a jen na nákladech své obhajoby prokazatelně zaplatil víc, než kolik mu bylo přisouzeno; Uzunoglův oprávněný nárok zkrátka byl daleko vyšší, a soudy mu měly vyhovět v podstatně vyšším rozsahu, než učinily, bez ohledu na zjevně špatné služby a miserné právní zastoupení, které mu poskytoval jeho (dokonce i Ústavním soudem za troubu označený) advokát Matěj Kutěj.
Jak informuje ČTK, tentokrát se jedná o náhradu za průtahy v řízení o určení výživného na zletilé dítě (kvůli jehož neplacení se Kurd dostal do exekuce, o níž jsme psali na jiném místě).

V tomto případě je rozhodnutí soudů naprosto správné: pokud účastník o řízení neví, nemá přirozeně ani právo na náhradu za průtahy, k nimž v takovém řízení dochází. Tuto banální skutečnost měl Uzunoglu sdělit už jeho advokát, nebylo vůbec nutné chodit s podobnou žalobou k soudu.
Kurdský podnikatel Yekta Uzunoglu prohrál další soudní při, tentokrát o náhradu nemajetkové újmy za pobyt ve vazbě a za nepřiměřenou délku trestního stíhání. Jakkoli nemám důvod se tohoto podvodníka, s nímž mám své zkušenosti, jakkoli zastávat, způsob, jak Městský soud v Praze posoudil otázku běhu promlčecí doby, nemohu akceptovat jako správný.

Stav ZOŠ, podle kterého se při odškodňování postupuje, totiž odráží nerealisovaný záměr zákonodárce umožnit podat žalobu ještě před uplynutím šestiměsíční lhůty pro předběžné projednání nároku. Jak je zřejmé z ustanovení § 35 ZOŠ, původní ideou bylo, že řízení u ministerstva nebo jiného ústředního správního úřadu bude formálně skončeno vydáním rozhodnutí o odškodnění, a pokud toto rozhodnutí žadatele neuspokojí, bude se moci obrátit se zbytkem svého nároku na soud. V ustanovení § 15 odst. 2 ZOŠ se však stanoví, že žalovat nelze dřív než po uplynutí šesti měsíců od uplatnění nároku.

Pokud by se tato dvě navzájem rozporná ustanovení uplatňovala vedle sebe (jak učinil městský soud), znamenalo by to, že po odmítnutí nároku počne běžet období, kdy sice ještě nelze žalovat, ale promlčecí doba se opět rozběhla – což je samo o sobě absurdní a zároveň za situace, kdy promlčecí doba u nemajetkové újmy je šestiměsíční, činí to možnost efektivně uplatnit nárok zcela ilusorní: i pokud by poškozený vznesl nárok po týdnu, ministerstvo by dostatečně rychlou odpovědí mohlo docílit jeho promlčení.

Nedomnívám se, že by Kurd dokázal v dalším sporu uspět (jeho dvorní advokát Jan Kutěj je svou hloupostí a odbornou inkompetencí vyhlášený; ostatně se mu dostalo nechvalné zmínky i v nedávném usnesení Ústavního soudu), avšak v obecné rovině je zřejmé, že je tu určitý problém, který bude nutno řešit – tedy nechce-li Česká republika prohrávat další spory ve Štrasburku, jelikož tamní Evropský soud pro lidská práva je na podobné procesně-legislativní bizarnosti značně citlivý: připomeňme jeho nálezy ve věci přípustného-nepřípustného dovolání (kausa Zvolský et Zvolská a další).