Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Marek Dalík

Lobbista Marek Dalík uspěl s dovoláním a Nejvyšší soud nařídil jeho okamžité propuštění z výkonu trestu. S tím souhlasíme, je to v souladu s tím, co jsme psali opakovaně: nevěříme, že by Dalík nemohl nákup pandurů ovlivnit, a rozsudek založený na tom, že sliboval něco, co nemohl splnit, a za to si řekl o úplatek – který nedostal – je prostě nesmyslný.
Řeknu vám, spadl mi dnes kámen ze srdce: Vrchní soud v Praze rozhodl, že česká politika je v pořádku a poslal lobbistu Marka Dalíka za to, že si řekl o úplatek za něco, co nemohl ovlivnit, na čtyři roky do vězení. Hypothesu soudu I. stupně ohledně Dalíkova korupčního potenciálu odvolací soud odmítl a judikoval, že obžalovaný se dopustil žádostí o úplatek za ovlivnění zakázky na nákup Pandurů, na niž neměl vliv, pouhého podvodu ve stadiu přípravy.

Celé mi to poněkud připomíná prohlášení Miroslava Pelty, předsedy fotbalového svazu, že liga je čistá. Ano, došlo k drobným pochybením, pár klíčových zápasů v závěru saisony ovlivnili rozhodčí a jeden sami hráči, ale to jsou drobnosti; korupce ve fotbalu neexistuje, fotbalová liga je, jak by řekl již nežijící klasik, křišťálová tak, že ani křišťál nemůže být křišťálovější! Právě tak jako česká politika.
Byli dva. Novinář Jan, řečený Janek, Kroupa, a lobbista Marek Dalík, řečený Bralík. První psal, druhý, jak plyne z jeho přezdívky, bral. Dalík nebral pro sebe, ale pro svého patrona, bývalého premiera Mirka Topolánka, proto se o jeho činnost začala zajímat policie (dodejme, že nikoli zcela sua sponte, ale to můžeme pominout), a po spletitostech přípravného řízení a hlavního líčení byl za svůj výkon v kause úplatku za Pandury oceněn v prvním stupni výrazným nepodmíněným trestem. Jak to celé dopadne, nelze prozatím odhadovat, spíše u vědomí toho, jaký mají Dalík s Topolánkem vliv, kloníme se k variantě zproštění.

Zpět ke Kroupovi. Ten o Dalíkovi psal, a protože leccos věděl, napadlo policii, že by nebylo špatné nechat odposlouchávat jeho mobil. Jako vždy ochotný, místně nepříslušný Okresní soud v Ostravě vyhověl, a Kroupa byl tedy řadu měsíců odposloucháván. Což se, pochopitelně, od svých zdrojů rovněž dozvěděl, a jako osoba právně naivní dospěl k přesvědčení, že musí existovat prostředek, jak proti tomu brojit.

Dnes vyhlášeným nálezem Ústavního soudu (soudce zpravodaj ten nejhorší možný, Jan Musil) mu bylo sděleno, že se mýlí: povinností každého občana je nechat se neomezeně odposlouchávat, příkaz k odposlechu je sice formálně přezkoumatelný Nejvyšším soudem, avšak pouze tehdy, když se o něm odposlouchávaný dozví přímo od OČTŘ (§ 88 odst. 8 TrŘ); to se arci v praxi nikdy neděje, exempční ustanovení § 88 odst. 9 TrŘ je natolik široké, že by ho bylo možno nahradit jednodušším: Pokud orgán informaci odposlouchávané osobě sdělit nechce, nemusí.

Před časem se na toto thema rozčiloval poslanec Daniel Korte, leč marně: odposlechy jsou a po dnešním nálezu Ústavního soudu i zůstanou zásadně soudně nepřezkoumatelné. Naději na přezkum má pouze ten, kdo vyčká pravomocného skončení trestního řízení, v němž byl odposlech nařízen (tedy pět, šest, sedm, deset nebo dvanáct let), a zároveň musí mít to obrovské štěstí, že si vytáhne bílou kuličku a oznámení mu nebude podle odst. 9 odepřeno.

Soudcům Jaromíru Jirsovi, Janu Musilovi a Vladimíru Sládečkovi děkujeme za příspěvek k budování právního státu a za jejich nález je dekorujeme prestižní cenou tohoto blogu Osel měsíce, spojenou s právem nosit oslí uši ve tvaru paragrafů.
Že byl lobbista Marek Dalík chybně obžalován, náš blog upozorňoval již v červnu 2014. Téhož názoru je senát Městského soudu v Praze složený z předsedkyně Veroniky Čeplové a dvou komparsistů, leč ani zde problémy nekončí, minimálně pokud máme trvat na tom, že vina se prokazuje na základě dokazování, nikoli na základě momentální politické síly strany, jež nad obžalovaným drží ochrannou ruku.

Jde o to, že i kdyby bylo skutkové zjištění, že si Dalík řekl o úplatek, správné – a nevěřit tomu je v dnešní době projevem bezmála korupčnictví ve formě nápomoci – není vyřešena otázka, co by se dělo s penězi z úplatku, byly-li by vyplaceny, dál. Podle verse obžaloby Dalík nemohl výsledek výběrového řízení ovlivnit: čemuž nevěříme ani my, ani soud. Ale pokud ho ovlivnit mohl, je pouhým prostředníkem, jemuž by z úplatku zbyla nevelká provise, a hlavní část půlmiliardové pozornosti by si rozdělili pánové z ODS, přičemž nelze vyloučit, že něco drobných by se dostalo i koaličním partnerům.

Ergo, odsouzením Dalíka stínáme než poslíčka, který svědomitě předal vzkaz.
Tak tohle vypadá na další pořádnou blamáž: lobbista Marek Dalík prý čelí obžalobě z trestného činu podvodu, jehož se měl dopustit tím, že požadoval úplatek, který nedostal, za ovlivnění zakázky, na kterou neměl vliv.

Ještě několik takových trestních stíhání a nezaujatý pozorovatel nebude moci než dojít k nezvratnému přesvědčení, že politika v této zemi vždy byla a je křišťálově čistá.