Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Dělnická strana

Jak milé, dostávat pochvalné dopisy čtenářů. Jako např. tento e-mail:

From: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
To: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
Subject: Upozornění
Date: Sat, 20 Aug 2016 20:05:48 +0200 (CEST)
Poslouchej, ty tlustý prase, přestaň se ve svých článcích otírat o předsedu Vandase. Jestli máš nějaké frustrace, žes v životě dokázal hovno, tak si je vybíjej někde jinde. Radím ti dobře.
J.M.

Za nezištnou radu samozřejmě milému příznivci děkujeme, dělá své straně dobré jméno!

Proč je Marian Kotleba na županském úřadě a Tomáš Vandas setrvale pod jedním procentem, plyne názorně z ukázky práce druze jmenovaného, jíž se jeho Dělnická strana sociální spravedlnosti hrdě pochlubila na svém webu. Pochlubení bylo arci neúplné, minimálně v době, kdy jsem tam byl já, byla z odpovědi policie vystavena pouze první strana, ale obrázek si snad lze učinit i tak.

Nebudu řešit detaily incidentu, ty jsou z Vandasovy narace jasné, ale fascinuje mne tato jeho úvaha: DSSS nemíní tento případ hnát už dále. Už od samého začátku bylo jasné, jak dopadne celé prošetření. Je to jako bychom chtěli od zloděje, aby sám sebe potrestal za krádež, jíž se dopustil.

Takže policisté si pochybení sami vyšetřili, a my, protože jsme věděli od začátku, jak to dopadne (tak proč jste to, u Hermanna Göringa, vůbec psali!?), se dál bránit nebudeme. Nepodáme ani správní žalobu na ochranu před faktickým zásahem (což není divu, lhůtu pro ni jste už stejně zmeškali), ani se nebudeme svých práv domáhat pořadem práva civilního, přestože nárok minimálně na omluvu, a patrně i na peněžitou satisfakci, je v daném případě více než evidentní.

Prostě: český Kotleba zase jednou v akci.

Musel to být pohled (a poslech) pro bohy: komunistický senát Městského soudu v Praze soudkyně Hany Veberové, který jako by vypadl z komiksu, a před ním Tomáš Vandas, vůdce s hodně malým v a politik téměř zcela prostý charismatu i schopnosti přesvědčit jiné než již přesvědčené.

Thematem bylo, zda smí být po rozpuštění Dělnické strany její název užíván jiným politickým subjektem čili nic. Dilema by nebylo vzniklo, kdyby zákonodárce neopomněl přijmout zvláštní zákon, předpokládaný ustanovením § 16 zákona o politických stranách, který by upravil další důsledky zrušení strany a hnutí a pozastavení jejich činnosti. To, že takový právní předpis nebyl vytvořen, způsobuje nutnost kreativního výkladu, a při něm tahá městský soud za kratší konec provazu: positivněprávní zákaz užívat tímto způsobem opuštěný název totiž neexistuje.

Lze pouze tvrdit, že ten, kdo by název rozpuštěné strany převzal, by na ni ideově navazoval, jenže platné právo zná nejvýš sukcesi, nikoli ideové navazování, a navazuje-li na tuto stranu někdo, pak je to jistě – a dosud bez konfliktů se státní mocí – Vandasova DSSS.

V úvahu by přicházela i cesta aplikace ustanovení § 132 odst. 2 občanského zákoníku, tedy klamavost názvu právnické osoby, který skutečně může na určitý okruh osob působit dojmem totožnosti se stranou zrušenou, a protože Ústava, Listina i zákon o politických stranách o názvu strany mlčí, subsidiárně by se mohla uplatnit úprava obsažená v občanském zákoníku (to však není tak samozřejmé, protože např. rozpuštění politické strany trestním rozsudkem nejspíš možné není).

Pokud tentokrát náhodou Vandas nezmešká některou lhůtu, konečným arbitrem nebude Nejvyšší správní soud, nýbrž soud Ústavní, jemuž Ústava v čl. 87 odst. 1 písm. j) svěřuje pravomoc rozhodovat o tom, zda rozhodnutí o rozpuštění politické strany nebo jiné rozhodnutí týkající se činnosti politické strany je ve shodě s ústavními nebo jinými zákony. Těšíme se.

Tak jako existují samo-se-vyplňující proroctví (self-fulfilling prophecies), existují i samo-se-komentující zprávy (self-commenting news). Tahle je jednou z nich:
Dne 26. března 2013 vydal Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku rozhodnutí, jímž zastavil řízení o stížnosti rozpuštěné Dělnické strany a jejího bývalého předsedy. Důvodem rozhodnutí byla skutečnost, že stěžovatelé nereagovali na stanovisko vlády k přijatelnosti a odůvodněnosti jejich stížnosti, a to ani po upozornění ze strany Evropského soudu o procesních důsledcích, které může tento postup mít. V případě, že by Evropský soud dal stěžovatelům zapravdu, že rozhodnutí o rozpuštění Dělnické strany porušilo článek 11 Evropské úmluvy o lidských právech, mohli by stěžovatelé podat návrh na obnovu řízení před Ústavním soudem.  Proti rozhodnutí není možné podat opravný prostředek.
Takže, pokud tomu dobře rozumím, ESLP neodmítl stížnost na rozpuštění Dělnické strany pro zjevnou neopodstatněnost a rozhodl se jí věcně zabývat, avšak Tomáš Vandas neuznal zájem soudu za hodna své pozornosti a procesní korespondenci použil na otop, případně si jí podložil vratký kus nábytku. Vskutku, velká to osobnost české politiky!
Začíná, jak organisátoři provokativně, byť nakonec jen neoficiálně, zdůrazňují, nejteplejší týden v roce, festival homosexuální menšiny nazvaný Prague Pride 2012.

Teplo nám skutečně bude, zvlášť některým.

Předseda Dělnické strany sociální spravedlnosti Tomáš Vandas vystavil na stranickém webu text, ve kterém se kriticky vymezil vůči Janu Fischerovi a jeho toleranci k možnosti, aby homosexuální páry adoptovaly děti, a doslova uvedl: Jestli si ještě hodláte, kandidáte Fischere, brát do svých úst naše děti, které chcete zneužívat k perverzitám v rámci své předvolební kampaně, tak vám garantuji, že vám ty vaše hrabivé pazoury osobně přerazím!

Což je trestný čin vydírání podle § 175 odst. 2 písm. f) TrZ jako vyšitý, se sazbou od dvou do osmi let vězení, s jasnými konsekvencemi i vzhledem k Vandasově teprve nedávno započaté podmínce 4/20 měsíců.

K věci samé, tedy k adopci dětí homosexuálními páry, jen stručně uvedu, že v tom stejně jako J. Fischer nevidím zásadní problém, a považuji to spíše za odbornou otázku. Jako heterosexuál se v těchto věcech vůbec nevyznám a ponechal bych proto na odbornících, aby posoudili, zda taková adopce může vést k negativním důsledkům pro život dítěte; intuitivně předpokládám, že nikoli, a homosexuální adopce podporuji. Debaty o tom, zda je homosexualita nechutná, deviantní, perversní a amorální, ponechávám těm, kteří nemají na práci nic zajímavějšího – mně je to jedno.

Chladným mne nicméně nenechává Vandasův nesmyslný výpad vůči Fischerovi (vůči němuž jsem se kriticky vyjádřil již vícekrát, toliko tedy shrnu, že bych si jej snad mohl vážit, kdyby své marxistické přesvědčení, stejně jako své židovství, objevil v době, kdy to bylo nepopulární a nevynášelo to; takto jej mám za pouhého oportunistu a pohrdám jím, v přesvědčení, že kdyby Zemi okupovali Marťani, Fischerovi do týdne na čele počnou rašit tykadla).

O případu šesti závadových brněnských řečníků jsem psal na Paragraphu; rozsudek v tomto případu nemohu považovat za spravedlivý, protože jím byl kriminalisován legitimní politický projev. Těžko mohu stejným způsobem posoudit Vandasův poslední text. Jakkoli je možné, že se mu podaří přesvědčit orgány činné v trestním řízení, že přeražení hrabivých Fischerových pazourů mínil předseda DSSS čistě obrazně, v jemné metaforické nadsázce, mne přesvědčil již definitivně o tom, že svou stranu není schopen vést, protože svým chováním její členy diskredituje.

I populistická politika má v demokracii určitá pravidla.

Aktualisováno.
A už je to tady: Vandas prý svým textem o přeražení pazourů neměl na mysli fysické násilí. To zní moc dobře, tomu jistě každý soudce uvěří!