Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Šifrování

Domníváte se, že je to nesmysl, protože podle § 106 odst. 1 SŘS musí kasační stížnost obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, a v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá? Není tomu tak, a slyšeli jsme to z úst nejpovolanějších: od soudce Nejvyššího správního soudu Radovana Havelce.

Jde o spor o tajnou dokumentaci k šifrovací zakázce: podali jsme kasační stížnost, do které jsme napsali, že ji prozatím nemůžeme odůvodnit, protože neznáme všechny podklady napadeného rozsudku (městský soud nám neumožnil nahlédnout do spisu), a nyní se, prostřednictvím předsedy soudu Josefa Baxydozvídáme, že dle Havelcova názoru odůvodnění vlastně ani není potřeba.

Budeme tedy muset přitvrdit a požadovat, že odůvodnit kasační stížnost není jen naší povinností, ale i naším právem: což je ostatně logické, protože kasační stěžovatel nemůže ponechat na soudu, aby si důvody, proč s napadeným rozsudkem nesouhlasí, domýšlel a jeho podání takto svévolně dotvářel. Co když jsem chtěl proti rozsudku brojit z úplně jiných důvodů, než si myslí Havelec?

Laureát naší prestižní ceny, soudce Nejvyššího správního soudu Radovan Havelec, nemohl nebýt oceněn, neboť jeho svěží dílko je pitomost tak zjevná a frapantní, že by bylo hrubou neúctou k jeho výkonu, kdybychom je ponechali bez náležité odezvy.

Připomeňme si stručně fakta: již pátým rokem vedu spor s ministerstvem vnitra o zadávací dokumentaci k zakázce na prolomení šifrované komunikace. Proti poslednímu rozsudku jsem podal kasační stížnost, avšak neodůvodnil jsem ji, protože mi soud neumožnil seznámit se s důkazy, o něž své rozhodnutí opřel. Osel Havelec nyní tvrdí, že k tomu, abych mohl s rozsudkem kvalifikovaně polemisovat, tyto důkazy znát nepotřebuji, a dokonce – a zejména za tuto pasáž cenu obdržel – že je nemusí mít k disposici ani sám NSS.

Argumenty oslova přípisu jsou prima facie scestné: jestliže městský soud při prvním přezkumu (bez znalosti utajované části spisu) rozhodnutí nepřezkoumatelným neshledal, a neshledal je takovým – rovněž bez znalosti kompletní spisové dokumentace – ani Nejvyšší správní soud, a jako nepřezkoumatelné bylo rozhodnutí zrušeno až poté, co soud I. stupně provedl (in camera) důkaz utajovaným spisem, je mým právem seznámit se s tím, co tak zásadního ve spisu je, že to přimělo změnit soud názor, a poté rozvinout argumentaci založenou na tom, že tyto důvody takový závěr neospravedlňují a soud měl rozhodnutí zrušit spolu s uložením povinnosti informace poskytnout, nikoli začít alibisticky tvrdit, že jde o rozhodnutí nepřezkoumatelné.

These, že proti rozsudku mohu brojit, aniž bych se směl seznámit s jeho důvody, není udržitelná nejen v rovině ústavního práva, ale je v příkrém rozporu i se základními principy soudního řízení zakotvenými v procesním právu podústavním.

Nyní je na čase, aby mě NSS k doplnění (zjevně deficitní) kasační stížnosti vyzval, já nevyhovím a znovu, již potřetí, požádám o nahlédnutí do spisu, načež bude kasační stížnost podle § 37 odst. 5 SŘS odmítnuta a já podám ústavní stížnost, protože po mně bylo požadováno něco, co jsem při nejlepší vůli nemohl splnit. Snad bude mít Ústavní soud pro můj nehorázný požadavek seznámit se s důkazy, na jejichž základě byl napadený rozsudek vydán, více pochopení než řečený trouba v taláru.

Oceněnému pitomci srdečně blahopřejeme; oslí uši ve tvaru paragrafů, které může nosit k taláru i k běžnému oblečení, na něj čekají v redakci blogu.

Zatlačeno do kouta v našem již pátým rokem se vlekoucím šifrovacím sporu, ministerstvo vnitra, ústy Petra Nováka, ředitele jakéhosi utajovacího odboru, sáhlo k nejsilnějšímu kalibru a v dalším odmítavém rozhodnutí prohlásilo, že prima facie nesmyslná (a korupčními penězi šustící) zakázka byla brněnskou technikou skutečně splněna. Vědci prý pro policii vyvinuli hardwarové zařízení, které zapojíte k datovému kabelu, s ohledem na cenu zakázky patrně lhostejno, zda elektrickému nebo optickému (to je mimochodem jediné, co rozhodnutí věříme, dodejme poněkud jízlivě), a škatulka na připojený externí disk sype dešifrovaná data. Zvládne vše, od Herodotovy šifry přes Blowfish, AES a eliptické křivky po šifru mistra Leonarda – aby taky ne, za tu cenu!

Hezká představa, Petru Novákovi bychom arci doporučili sledovat méně bondovek a více přemýšlet o tom, jak se vyvléct z podezření, které na něj padlo: on je totiž právě tím, kdo je z přijetí úplatku za tuto od první chvíle nesmyslnou a nesplnitelnou zakázku mezi ministerským úřednictvem nejpodezřelejší.

Nejzajímavějším ze sporů, které v současné době se státem vedu, je patrně spor podle InfZ o zadávací dokumentaci k zakázce na prolomení šifrovacích algorithmů. O žádné prolamování se přirozeně nejedná, je to od počátku věcně nesmyslná, korupční zakázka, ze které úředník ministerstva vnitra, který její přidělení brněnskému universitnímu pracovišti zařídil, dostal luxusní vývar; což je, pro mne stejně jako pro orgány činné v trestním řízení, arci daleko mimo mez prokazatelného. Akademici cosi sepsali, ministerstvo to zaplatilo a obratem hodilo do koše, a úředník má zas o nějakou tu stovku tisíc tučnější konto.

Zajímavé ovšem je, jak soudy k mé žádosti o informace přistoupily. Městský soud v Praze, v senátu nechvalně známé, fenomenálně hloupé soudkyně Evy Pechové, si zadávací dokumentaci vyžádal, spolu s průvodními dokumenty si ji přečetl, a v druhém rozsudku mi sdělil, že je utajována oprávněně, ovšem proč, to vědět nesmím: na to je dokumentace příliš tajná. A paradoxně správní rozhodnutí ministra jako nepřezkoumatelné zrušil.

Proti tomu jsem podal kasační stížnost, ale protože vím, jak loni dopadl u Evropského soudu pro lidská práva Václav Regner, budu volit poněkud jinou taktiku: odmítám jakákoli svá podání v této věci odůvodňovat, protože nemám přístup ke klíčovému důkazu, který byl v řízení proveden. Budu tedy chtít, aby kasační stížnost za mě odůvodnil sám Nejvyšší správní soud. Jen tak lze zajistit aspoň minimální standard ochrany mých procesních práv. A protože je jasné, že odůvodnění kasační stížnosti bude odkazovat na tajnou zprávu, musí být logicky i ono tajné, a tajný samozřejmě bude, pokud jde o odůvodnění, i rozsudek, který se s touto tajnou kasační stížností vypořádá.

S tímto rozsudkem se, po mezikroku u Ústavního soudu, vypravím do Štrasburku, a snad se mi podaří přesvědčit jeho soudce, že se jedná už o takovou komedii, že na ni prostě nemohou dát své razítko: což už bezmála odmítli učinit v kause V. Regnera. Nebýt naivity soudců ze západních zemí, kteří nevědí, že v celém postkomunistickém světě jsou tajné služby rejdištěm bývalých agentů komunistických tajných služeb, dopadlo by hlasování plena opačně, což je zcela zřejmé z disentů, jejichž studium lze čtenářům doporučit daleko spíš než majoritní votum.

O pokrocích na tomto poli budu pravidelně informovat.

Tedy, přesněji řečeno, rozsudkem Městského soudu v Praze mi bylo vyhověno, ale soud nenařídil žalovanému, aby mi informace poskytl, nýbrž rozhodnutí zrušil pro domnělou nepřezkoumatelnost a zároveň dal ministerstvu návod, jak ho lépe odůvodnit. Senát: Eva Pechová, Gabriela Bašná, Milan Tauber, tj. ten vůbec nejhorší, který u tohoto soudu minimálně na správním úseku působí.

Řešena byla rovněž důležitá procesní otázka, zda mám právo seznámit se s těmi částmi správního spisu, které jsou ministerstvem vydávány za utajované. Opakovaně jsem s odkazem na ustanovení § 45 odst. 4 SŘS soudu vysvětloval, že se nemohu vyjádřit k důkazu, se kterým se nesmím seznámit, a opakovaně jsem ho žádal, aby mi nahlédnutí do spisu umožnil – marně.

Zvažuji, že proti rozsudku podám opakovanou kasační stížnost, pro chybějící výrok nařizující žalovanému poskytnutí informací, ovšem nevím, jak ji – bez znalosti obsahu listinných důkazů, které byly soudem provedeny – řádně odůvodnit.

Aktualisováno.
Kasační stížnost.