Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Šifrování

Zatlačeno do kouta v našem již pátým rokem se vlekoucím šifrovacím sporu, ministerstvo vnitra, ústy Petra Nováka, ředitele jakéhosi utajovacího odboru, sáhlo k nejsilnějšímu kalibru a v dalším odmítavém rozhodnutí prohlásilo, že prima facie nesmyslná (a korupčními penězi šustící) zakázka byla brněnskou technikou skutečně splněna. Vědci prý pro policii vyvinuli hardwarové zařízení, které zapojíte k datovému kabelu, s ohledem na cenu zakázky patrně lhostejno, zda elektrickému nebo optickému (to je mimochodem jediné, co rozhodnutí věříme, dodejme poněkud jízlivě), a škatulka na připojený externí disk sype dešifrovaná data. Zvládne vše, od Herodotovy šifry přes Blowfish, AES a eliptické křivky po šifru mistra Leonarda – aby taky ne, za tu cenu!

Hezká představa, Petru Novákovi bychom arci doporučili sledovat méně bondovek a více přemýšlet o tom, jak se vyvléct z podezření, které na něj padlo: on je totiž právě tím, kdo je z přijetí úplatku za tuto od první chvíle nesmyslnou a nesplnitelnou zakázku mezi ministerským úřednictvem nejpodezřelejší.

Nejzajímavějším ze sporů, které v současné době se státem vedu, je patrně spor podle InfZ o zadávací dokumentaci k zakázce na prolomení šifrovacích algorithmů. O žádné prolamování se přirozeně nejedná, je to od počátku věcně nesmyslná, korupční zakázka, ze které úředník ministerstva vnitra, který její přidělení brněnskému universitnímu pracovišti zařídil, dostal luxusní vývar; což je, pro mne stejně jako pro orgány činné v trestním řízení, arci daleko mimo mez prokazatelného. Akademici cosi sepsali, ministerstvo to zaplatilo a obratem hodilo do koše, a úředník má zas o nějakou tu stovku tisíc tučnější konto.

Zajímavé ovšem je, jak soudy k mé žádosti o informace přistoupily. Městský soud v Praze, v senátu nechvalně známé, fenomenálně hloupé soudkyně Evy Pechové, si zadávací dokumentaci vyžádal, spolu s průvodními dokumenty si ji přečetl, a v druhém rozsudku mi sdělil, že je utajována oprávněně, ovšem proč, to vědět nesmím: na to je dokumentace příliš tajná. A paradoxně správní rozhodnutí ministra jako nepřezkoumatelné zrušil.

Proti tomu jsem podal kasační stížnost, ale protože vím, jak loni dopadl u Evropského soudu pro lidská práva Václav Regner, budu volit poněkud jinou taktiku: odmítám jakákoli svá podání v této věci odůvodňovat, protože nemám přístup ke klíčovému důkazu, který byl v řízení proveden. Budu tedy chtít, aby kasační stížnost za mě odůvodnil sám Nejvyšší správní soud. Jen tak lze zajistit aspoň minimální standard ochrany mých procesních práv. A protože je jasné, že odůvodnění kasační stížnosti bude odkazovat na tajnou zprávu, musí být logicky i ono tajné, a tajný samozřejmě bude, pokud jde o odůvodnění, i rozsudek, který se s touto tajnou kasační stížností vypořádá.

S tímto rozsudkem se, po mezikroku u Ústavního soudu, vypravím do Štrasburku, a snad se mi podaří přesvědčit jeho soudce, že se jedná už o takovou komedii, že na ni prostě nemohou dát své razítko: což už bezmála odmítli učinit v kause V. Regnera. Nebýt naivity soudců ze západních zemí, kteří nevědí, že v celém postkomunistickém světě jsou tajné služby rejdištěm bývalých agentů komunistických tajných služeb, dopadlo by hlasování plena opačně, což je zcela zřejmé z disentů, jejichž studium lze čtenářům doporučit daleko spíš než majoritní votum.

O pokrocích na tomto poli budu pravidelně informovat.

Tedy, přesněji řečeno, rozsudkem Městského soudu v Praze mi bylo vyhověno, ale soud nenařídil žalovanému, aby mi informace poskytl, nýbrž rozhodnutí zrušil pro domnělou nepřezkoumatelnost a zároveň dal ministerstvu návod, jak ho lépe odůvodnit. Senát: Eva Pechová, Gabriela Bašná, Milan Tauber, tj. ten vůbec nejhorší, který u tohoto soudu minimálně na správním úseku působí.

Řešena byla rovněž důležitá procesní otázka, zda mám právo seznámit se s těmi částmi správního spisu, které jsou ministerstvem vydávány za utajované. Opakovaně jsem s odkazem na ustanovení § 45 odst. 4 SŘS soudu vysvětloval, že se nemohu vyjádřit k důkazu, se kterým se nesmím seznámit, a opakovaně jsem ho žádal, aby mi nahlédnutí do spisu umožnil – marně.

Zvažuji, že proti rozsudku podám opakovanou kasační stížnost, pro chybějící výrok nařizující žalovanému poskytnutí informací, ovšem nevím, jak ji – bez znalosti obsahu listinných důkazů, které byly soudem provedeny – řádně odůvodnit.

Aktualisováno.
Kasační stížnost.

Jak avisováno, senát Nejvyššího správního soudu ve složení Radovan Havelec, Jaroslav Vlašín a Jan Vyklický zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ve věci informací – zadávací dokumentace ke státní zakázce požadující prolomení šifrované komunikace.

Rozsudek nám dal za pravdu, že soud se musí s informací nejprve sám seznámit, než o správnosti jejího podřazení pod utajované informace rozhodne (navíc si povšiml, že správní spis předložený soudu není úplný), a stejně jako my upozornil, že odposlech šifrované komunikace nelze podřadit pod sledování osob a věcí.

Spor s ministerstvem vnitra tedy dostává ústavněprávní rozměr, neboť se samozřejmě budeme domáhat kopie všech listin, které měl soud při svém rozhodování k disposici, protože se nemíníme smířit s postavením účastníka, jenž, v nejlepší tradici fémového soudnictví, musí vyvracet soudu hodnocení důkazů, které sám nesmí znát.

Sledujte proto tento kanál, bude to ještě dlouhé a dobrodružné!

Zatím známe výsledek toliko ve formě zkráceného rozsudku, a protože Nejvyšší správní soud nerozhodl sám, ale napadený rozsudek Městského soudu v Praze, týkající se zadávací dokumentace k zakázce na prolomení šifrované komunikace, toliko zrušil, není jasné, nakolik dal naší kasační stížnosti za pravdu a jaké pokyny soudu I. stupně vydal. Přesto jsme příjemně překvapeni, od soudce zpravodaje Radovana Havelce jsme vyhovující rozsudek nečekali.