Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Platy a odměny

Nejsme děti! skandovali dělníci ČKD na slavném, nyní již, tuším, neexistujícím dvoře, a poté vypískali komunistického aparátníka Miroslava Štěpána, který se před nimi pokoušel hájit zásah 17. listopadu 1989 na Národní třídě.

 
Díky soudci Janu Musilovi se opět jako děti můžeme cítit. Jeho nález, kterým Ústavní soud zakázal poskytovat veřejnosti informace o platech a odměnách pracovníků placených z našich daní, se podle očekávání bleskurychle rozšířil po celé zemi. Tak jako nesmíme vědět, kolik berou úředníci ministerstva, nebudeme mít přístup ani k informacím o příjmech moderátorů České televise. Jak vysvětlil její ředitel Petr Dvořák, česká společnost není dostatečně zralá na to, aby podobné informace znala.
 
Nám nezbývá než lakonicky dodat, že zhruba za měsíc po svém vystoupení dlel Miroslav Štěpán v cele na Pankráci.

Chcete vědět, kolik který zaměstnanec ministerstva vnitra bere? Žádný problém, vše je k disposici v dokumentu, který ministerstvo žadatelům poskytlo. Tak podrobně jsme to snad ani nepotřebovali!

V článku Circulus vitiosus jsme vyjádřili určitou míru znechucení nad tím, že díky nejhoršímu ústavnímu soudci všech dob Janu Musilovi vyhráli úředníci nad občany boj o veřejnou známost svých platů a odměn. Kdybychom chtěli usilovat o změnu judikatury, znamenalo by to zaplatit 3+5 tisíc na soudních poplatcích a nakonec, po třech-čtyřech letech, sledovat, jak na nás Musil, Suchánek nebo jiný ústavní výtečník dělá dlouhý nos. Pročež jsme – prozatím – resignovali.

Na blogu D-FENS se rozhodli, že to tak nenechají, a vyhlásili akci, při níž dobrovolníci žádají ministerstvo vnitra o soupis platů a odměn ne pro tři, jako my, ale pro všechny ministerské úředníky. Jak se dalo předpokládat, na ministerstvu si žádostmi vytřeli okolí všech toto užití umožňujících tělesných otvorů a rozhodli se, že žadatelům poskytnou požadované informace v anonymisované, rozuměj bezcenné, podobě – tedy pouze v případě, že si žadatelé anonymisaci nejprve zaplatí.

Tahle bitva je, bojím se, skutečně pro tuto chvíli prohraná, platy z našich daní placených státních zaměstnanců jsou prostě tabu.

Jak to Lubomíru Metnarovi šlo u pohotovostního pluku ministerstva vnitra s pendrekem a kolik demonstrantů osobně zbil, nevíme, an měl dostatek duchapřítomnosti, aby na rozdíl od svého soudruha ve zbrani (resp. na stráži socialismu a míru) Zdeňka Ondráčka nedával své názory ostentativně mediálně najevo.

Terazky je ovšem ministrem vnitra a rozhodl, že odměny a platy jeho zaměstnanců zůstanou tajné. Prý jsem neprokázal, že by zveřejnění přispělo veřejné diskusi, a také prý, i kdybych se byl zavázal, že informace nikomu neprozradím, neznamená to ještě, že bych je dostal; s ohledem na to, že jde o ministra za Agrofert, v tomhle mu věříme!

Jestliže si arci podmínku artikulovanou v rozhodnutí rozebereme, zjistíme, že jde o klasický circulus vitiosus neboli začarovaný kruh: dokud žadatel neprokáže, že plat a/nebo odměny určité osoby jsou nestandardní, nemá právo se jejich výši dozvědět. Prevenční působení informačního zákona se tím kompletně neguje.

Správní žalobu vážně zvažuji, jen se mi příliš nechce ji psát, představím-li si řadu tupých tváří správních soudců Městského soudu v Praze a (některých) soudců Nejvyššího správního soudu, kteří do sporu s Janem Musilem určitě nepůjdou a tak mou žalobu a kasační stížnost s jednoduchým odkazem na jeho nález zamítnou. Možná by bylo lépe smířit se s tím, že v této zemi si prostě úředníci vydobyli to, co nikde jinde v Evropě nemají, a právně se realisovat jinde a jinak.

K mimořádnému výkonu na poli práva blahopřejeme Martině Horčičkové z ministerstva vnitra, která stvořila rozhodnutí, podle něhož jsme zneužili právo na informace, jestliže jsme chtěli vědět, jaké odměny pobírají z našich daní placení státní úředníci. Cena Osel měsíce, spojená s právem nosit soukromě i v práci oslí uši ve tvaru paragrafů, je laureátce k disposici na adrese tohoto blogu.

Rozumí se samo sebou, že si takovou drzost nenecháváme líbit a podáváme rozklad.