Παραγραφος

Malleus maleficarum

2012-02-14T00:31:00.007+01:00

U příležitosti nadcházejícího procesu s RWU si dovolujeme státní zástupkyni Galkové poskytnout inspiraci, jak by mohla pojmout svou obžalovací řeč:

Akce Lotta aneb Policie odhalila další strašlivé zločiny veřejných nepřátel

2012-02-10T20:26:00.004+01:00

Stalo se dlouho očekávané a policie obvinila patnáct aktivistek organisace Resistance Women Unity (RWU) z celkem třinácti skutků, před jejichž závažností bledne i čin Olgy Hepnarové, o miliardových úplatcích za pražskou čističku odpadních vod, kausu Pandurů nebo Mosteckou uhelnou ani nemluvě.

Za trestný čin podpory a propagace ve druhém odstavci zločinným aktivistkám nyní hrozí až osm let vězení.

Aktualisováno.
Zpráva ČTK, zpráva na iDnes, zpráva na Novinkách.

Rozsudek Strasser II

2012-02-10T14:53:00.002+01:00

Dnes byl doručen i druhý rozsudek Městského soudu v Brně ve věci zkříženého meče a kladiva, z pera Barbory Sýkorové. Je podobný jako rozsudek Kabelíkův, a ani tento nemá smysl hlouběji analysovat.

Ano, oba soudci běžně řeší vykradené byty, hospodské rvačky, neodvedená cla a drobné úvěrové podvody, historická materie podobného druhu je jim vzdálena a podle toho příslušné pasáže rozsudků vypadají, zvlášť když byli odkázáni na odborné vědomosti znalce Ivo Svobody, jehož jedinou odborností je, jak si namastit na účet státního rozpočtu kapsu (pokud můžeme odhadovat z počtu posudků a jejich ceny, jen za loňský první máj tento znalec inkasoval za svou copy&paste tvorbu přes dvě stě tisíc korun).

Věcné nepřesnosti v obou rozsudcích jsou přesto zarážející. Vskutku, Otto Strasser nebyl nikdy za své válečné zločiny postaven před soud, neboť tomu bránila jedna maličkost: s Hitlerovou NSDAP se rozešel dávno před vypuknutím války, navíc to, co proti nacistům spolu se svými spolupracovníky vykonal, je známkou mimořádné osobní statečnosti. Nesouhlasím se Strasserovými politickými názory, ale vážím si jeho osobní integrity a odvahy. Srovnání Strassera s Rudolfem Hessem, jedním z tvůrců Norimberských zákonů a třetím mužem v hierarchii Třetí říše, je přímo urážlivé.

Na straně druhé je přínosem, že rozsudky odmítly bezbřehé rozšiřování kriminalisace extremistické symboliky – čímž zároveň přistřihly křídla výdělkovému rozletu znalců-šejdířů třídy Mazel – a jasně deklarovaly, že trestný může být jen symbol široké veřejnosti srozumitelný. Což, dovedeno do důsledku, znamená, že 1. podobné činy bude možno soudit i bez znalců; a 2. vytvoří se aspoň provisorní stav právní jistoty ohledně toho, co je a co není trestným činem.

Dobré zprávy tedy převažují.

Čtenost tohoto blogu

2012-02-09T22:24:00.002+01:00

Ve snaze čelit obviňování, že Vladimíru Stworovi závidím čtenost jeho Zvědavce, zveřejňuji aktuální údaj o návštěvnosti tohoto blogu: ten má v současné době 72 tisíc přístupů měsíčně. Encyklopedický server Iurudictum se dlouhodobě drží mezi 40 a 50 tisíci přístupů měsíčně, Slepecká hůl je momentálně bez nových aktualisací, takže má měsíčně jen něco přes 10 tisíc přístupů.

Kníže Kinský uspěl ve Štrasburku

2012-02-09T19:41:00.003+01:00

Kausa Kinský se vrací k českým soudům poté, co Evropský soud pro lidská práva částečně vyhověl stížnosti Františka Oldřicha knížete Kinského a judikoval, že postupem českých státních orgánů došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy. Přiznána jeho synovi, jenž po smrti knížete nastoupil do řízení na jeho místo, byla pouze symbolická satisfakce ve výši 10 tisíc euro, avšak četba štrasburského rozsudku, zejména v jeho narativní části, vede k otázce, zda je tu skutečně řeč o středoevropském státu, který se dožaduje, aby byl svými občany i cizinou považován za stát právní, anebo o postup orgánů některého středoamerického banánistanu.

Zajímavé bude, jak si s rozsudkem poradí české soudy, které, jak známo, doposud odmítaly úspěšným štrasburským stěžovatelům obnovu civilních řízení s argumentem dlouhý nos, neboli nás nějaký -censurováno- Evropský soud pro lidská práva a nějaký -censurováno- čl. 46 odst. 1 Úmluvy nezajímá, my máme své soudy a své zákony, a lepší.

O kause kriminálního nátlaku na knížete Kinského jsme poprvé informovali před třemi lety. Knížeti Karlovi i jeho právnímu zástupci Jaroslavu Čapkovi upřímně blahopřejeme!

Za zábavou do Brna

2012-02-09T11:28:00.006+01:00

Jedna pozvánka pro příznivce dobré justiční zábavy: 29. února od 13.15 hod. se u Městského soudu v Brně koná hlavní líčení se třemi ze šesti držitelů závadového transparentu Evropo povstaň! (na fotografii), v němž soudní znalec Ivo Svoboda neomylně rozpoznal podporu a propagaci neregistrovaného hnutí Národní odpor. Soudí David Otevřel, obhajuje Petr Kočí.

A zajímá vás, jak se v Brně takový pochod – prominete-li odborný termín – stupidních deprivovaných hovad prakticky připravuje? To prozrazuje tento dokument: je z něj patrné, že svolavatel musel úřadu předložit, stejně jako před r. 1989, ke schválení všechny projevy, které budou proneseny. Leč ani to nestačilo a jak víme, jeden z řečníků byl – i se svým tlumočníkem – následně za extremistický trestný čin stíhán.

Nejvyšší soud stanovil cenu lidské svobody

2012-02-09T10:47:00.003+01:00

Učinil tak v rozsudku sp. zn. 30 Cdo 2357/2010, v němž judikoval, že za den neoprávněné vazby přísluší poškozenému náhrada ve výši od 500 do 1 500 Kč.

Pro ověření této sazby navrhuji provést test proporcionality, všechny tři soudce, (exkomunistu) Františka Ištvánka, Pavla Pavlíka a Lubomíra Ptáčka poslat na rok do vazby a vyplatit jim každému 182 500 Kč. Pak je nechat rozhodnout o přiměřené částce znovu. A ani by to nezatížilo státní rozpočet – neoprávněně vazebně stíhaní by se na náklady takového experimentu jistě rádi složili.

Samolepkový proces byl nařízen na březen a duben

2012-02-08T16:34:00.005+01:00

Dva velké monstrprocesy s extremisty nás čekají v letošním roce. První z nich, soud s protistátní samolepkovou skupinou Vondrák-Dupová, má už termín hlavních líčení. Nově přidělená soudkyně Dana Šindelářová nařídila první hlavní líčení na 19. března od 9.00 hod., a druhé na 2. dubna, rovněž od 9.00 hod., obě do jednací síně Obvodního soudu pro Prahu 1 č. 126, 1. patro. Jak soudkyně avisovala, rozsudek však ještě vyhlášen nebude a hlavní líčení bude pokračovat dalšími jednacími dny: ovšem, trestná činnost pachatelů je rozsáhlá a nelze předpokládat, že by se ji podařilo rozkrýt rychleji než během 11 dnů, po které trvalo hlavní líčení s Miladou Horákovou!

O obžalobě jsme psali před dvěma lety: ze všech žalovaných skutků nejbizarnější je zřejmě projev, který Michaela Dupová chtěla pronést, ale nepronesla, na shromáždění v Jihlavě. Protože v případě těžkého zločinu, z něhož je sedmice obžalovaných viněna, je trestná i příprava, je klidně možné, že Dupová půjde do vězení i za svůj neuskutečněný projev.

Po devíti letech naděje pro pana Ž.

2012-02-06T23:32:00.005+01:00

O křížové cestě pana Ž. jsme psali před třemi lety. Dnes, devět let a tři měsíce po incidentu, byl doručen rozsudek Nejvyššího soudu, kterým bylo vyhověno dovolání pana Ž. ohledně nedostatečnosti relutární satisfakce ve výši 50 tisíc korun, a věc se vrací zpět k Městskému soudu v Praze.

Na jedné straně je dobře, že Nejvyšší soud začal vyhovovat nenárokovým dovoláním týkajícím se výše přiznaného zadostiučinění, na druhé by bylo docela fajn, kdyby tak činil pokud možno ještě v době, kdy budou k disposici nějací žijící svědkové události, jež má být odškodňována. Mělo by to i praktické výhody: za 9 let řízení se touto zemí přežene tolik judikatorních změn a posunů, že uspět se žalobou tak, aby se nestala v žádné fasi neprojednatelnou nebo nedůvodnou např. z důvodu promlčení, je práce pro futurologa a ne pro právníka.

Krajský soud v Praze rozhodl s rekordní rychlostí

2012-02-06T15:44:00.001+01:00

Rozhodnutí berounského soudu, jehož autorka si vysloužila listopadového Osla měsíce, bylo nyní po právu oceněno i odvolacím Krajským soudem v Praze. Pozoruhodné je, že odvolací soud o odvolání (které podaly v prakticky shodném znění obě strany) rozhodl sedm dnů poté, co spis obdržel.

Ptám se: proč není podobný přístup možný ve všech případech? Kdyby se o všech návrzích, které jsou způsobilé k projednání bez nařízení jednání nebo jiných nutných prodlev, rozhodovalo v podobných lhůtách, měli bychom stejně rychlé soudnictví jako v západní Evropě. Proč to nejde?

Rozsudek Strasser I doručen

2012-02-06T13:47:00.009+01:00

Zveřejňujeme rozsudek ve věci Lid v. Otto Strasser, resp. Lukáš Stoupa (poté, co jméno obviněného traktoval prakticky celý Internet i masová media, nemá valného smyslu je tajit).

Soudce Kabelík se v něm musel vypořádat se svou vlastní prejudikaturou, ve které odsoudil nositele trička s označením 88. Oceňme, že to učinil, byť způsobem, který nepůsobí příliš přesvědčivě: pro neznalého je číslovka 88 stejně kryptická jako zkřížený meč a kladivo.

Ještě tíže mohou obstát úlitby bojující demokracii ve věci interpretace historie. Je propagací stalinismu, umístím-li si na oděv portrét spisovatele Pavla Kohouta, který, jak známo, patřil v 50. letech k nejhorlivějším stalinistům?

Ohledně kursivou pojednané pasáže obiter dictum týkající se zveřejňování zvukových záznamů nezbývá než opakovat, co jsem uvedl dříve: absolutně odmítám obvinění, že bych zveřejňováním jakýchkoli informací působil újmu poškozeným nebo nezúčastněným osobám. Lze si povšimnout, že např. v kause extremisty-pedofila jsem vůbec nezveřejnil rozsudek, právě s ohledem na to, že nikomu není příjemné, probírá-li se veřejnost v informacích o jeho soukromém životě. Podobně v případě neprávem odsouzeného Jana Šafránka nezveřejním, a to ani ve formě iniciál, jména dvou znásilněných dívek, a budou-li takové informace obsaženy ve zvukových záznamech, odstraním je i tam.

Na straně druhé budu i nadále zveřejňovat záznamy týkající se vystupování protiextremistických soudních znalců, protože mám za to, že jedině dostatečné informace ohledně jejich výkonů i vazeb na policejní orgány mohou vést k tomu, aby byla současná neblahá praxe – již není nemístné označit jako masivní institucionální korupci znalců – zvrácena.

Aktualisováno.
Při druhém čtení rozsudku jsem si povšiml, že 88 na tričku bylo tehdy kvalifikováno podle § 261a TrZ/1961, tedy jako popírání nacistických zločinů. Nic proti tomu, ale nebylo by přesnější posoudit to jako loupežné přepadení?

Plzeňské R.I.P.

2012-02-06T03:06:00.001+01:00

O kause plzeňských práv jsem psal poprvé v květnu 2010, a to včetně analysy, o jejíž správnosti jsem dodnes přesvědčen, i chmurné, infaustní prognosy. Takže vlastně už nemám, co bych na záležitosti komentoval…

Nestrannost znalce Svobody zpochybnil další obhájce

2012-02-06T02:52:00.002+01:00

Po Petru Kočím se proti znalci Ivo Svobodovi postavil i Robert Cholenský, advokát obhajující samolepkového zločince Patrika Vondráka a tři osoby stíhané v monstrprocesu Power, zaměřeném proti organisátorům koncertů závadové hudby.

Tisková zpráva.

Vladimír Stwora udal policii dva své diskutéry

2012-02-05T23:19:00.004+01:00

Sám to popsal, včetně policejní výzvy, na svém serveru Zvědavec. K odmítnutí by nebylo třeba příliš moc odvahy, ale tu Stwora evidentně nemá, a tak se z nekonformního – byť pro mnohé, včetně mne, lehce vyšinutého – bloggera změnil v loyalního policejního konfidenta.

Jason Bourne Reloaded

2012-02-04T17:30:00.003+01:00

Znáte film The Bourne Identity (2002)? A vzpomínáte si, jak z prchajícího Jasona Bourna a jeho přítelkyně udělá tajná služba zločince, které se snaží dopadnout policisté celé Evropy? Přesně tak si musí připadat Václav Hlinovský, řidič automobilu se zastřelenou pětadvacetiletou spolujezdkyní, který je medii vydáván za nesmírně nebezpečného pachatele, jehož se policie snaží odhalit a zneškodnit všemi prostředky.

V čem spočívá jeho nebezpečnost? Samozřejmě v tom, že je jediným střílejícímu policistovi nestranícím svědkem středečního incidentu. Nerad bych se mýlil, ale celá mediální šaráda by mohla být jen přípravou na to, že Hlinovský své dopadení nepřežije.

Ztratil se most, poctivý nálezce bude odměněn

2012-02-03T18:20:00.003+01:00

Úpadek občanského práva hmotného v éře komunismu dokumentuje kukský případ: obec našla na svém katastru most a po půlroční karenční lhůtě si jej přivlastnila.

Přirozeně, že nemovitá věc se nemůže ztratit ani nalézt, je možné ji nejvýš to, že ji vlastník opustí, a poté se jedná o věc opuštěnou, res derelicta. Příslušnou úpravu, kterou komunisté zneužívali k tomu, aby se zmocnili majetku emigrantů bez nutnosti jej konfiskovat (nechvalně proslulé § 453 a § 453a ObčZ), v současném znění ObčZ nenajdeme, zůstala tam pouze možnost postupovat analogicky podle § 135 odst. 4, avšak tato úprava je zjevně deficitní, protože analogie s věcí nalezenou nemůže pro věci opuštěné z logiky věci fungovat.

Dobrá zpráva je, že (Eli)ObčZ opět ustanovení upravující derelikci obsahuje (§ 1045 odst. 2).

Do Kuksu tedy směřujeme dotaz, kdo most nalezl a komu bylo vyplaceno nálezné, a těšíme se na odpověď.

Michaela Dupová obviněna za tetování

2012-02-02T21:46:00.002+01:00

Jak jsem již avisoval v aktualisacích, Michaela Dupová byla obviněna a hrozí jí vazební stíhání za tetování se symbolem Národního odporu, které má na krku.

Nyní máme k disposici příslušné usnesení, z něhož vyplývá, že deliktu, v němž policejní orgán spatřuje projev sympathií podle § 404 TrZ, se měla dopustit v rámci Svatováclavské manifestace dne 24. 9. 2011 v Kladně.

Ta toto vpravdě arkánní obvinění jí nyní hrozí až tři roky odnětí svobody, a především nové vzetí do vazby, z níž byla před třinácti měsíci propuštěna. Dovolíte-li, dále případ komentovat nebudu, neboť mi připadá obscenní něco podobného vůbec s vážnou tváří analysovat.

Aktualisováno.
Podle čerstvých zpráv byla nebezpečná extremistka právě propuštěna na svobodu. Podrobnosti připravujeme.

Záhada

2012-02-02T02:39:00.000+01:00

Tak už je to tady: buď schizofrenie, anebo senilní demence v pokročilé fasi. Napsalo mi Nejvyšší státní zastupitelství, že jsem se na ně obrátil s podnětem k dohledu, a já přitom vůbec nic nevím!

Policie zastřelila dalšího nevinného člověka

2012-02-01T12:02:00.006+01:00

Že v civilisovaných zemích se auta nezastavují střelbou, tvrdíme roky. Jak vyplývá ze zprávy ČTK, čeští kovbojové v uniformě dnes v Praze zastřelili dalšího nevinného člověka, spolujezdkyni řidiče kradeného auta.

Vzhledem k tomu, že podobné případy se opakují se železnou pravidelností, spíše než o výjimečné a individuální selhání jde o systémovou chybu. Jak známo, čeští policisté by s sebou nejraději vozili samopaly, tak jak to znají třeba z ruského filmu Бумер.

Podotýkám, že je velký rozdíl mezi tím, když někdo střílí po zloději odnášejícím kořist, tak jako se to stalo v ivančické sběrně, nebo po ujíždějícím automobilu, kde lze důvodně předpokládat přítomnost dalších osob kromě řidiče. Ty nemohou řidičovo chování rozumně ovlivnit a stávají se tak vlastně jeho rukojmími.

Jednání policistů, ač se opírá o zákonné zmocnění § 56 odst. 1 písm. f) PolZ, přesto hodnotím s ohledem na omezení odst. 4 jako trestný čin usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 2 TrZ, se sazbou do šesti let odnětí svobody; pokud by se prokázalo, že policisté o přítomnosti spolujezdkyně přímo věděli (což je vzhledem k popisu události velmi pravděpodobné), šlo by o trestný čin vraždy.

Aktualisováno.
O rozdílu mezi nepřímým úmyslem a vědomou nedbalostí napsal poznámku Guy Peters. Souhlasím, že rozdíl mezi vím, že mohu způsobit, a kašlu na to a vím, že mohu způsobit, ale nemoudře předpokládám, že nezpůsobím, je subtilní, nelze však vyjít z pouhého hodnocení pravděpodobnosti dosažení škodlivého následku. Faktorů je ve hře daleko víc, a z větší části subjektivních.

Aktualisováno.
V dané situaci mám stále za to, že šlo spíš o vraždu než o usmrcení z nedbalosti. Střílející policista jednal v jistotě, že pokud by někoho v autě zastřelil, inspekce ho v tom nenechá, tak jako nenechala nikdy žádného jeho kolegu. Tedy nepřímý úmysl způsobit smrt, daný vztahem lhostejnosti k následku střelby.

Michaela Dupová má jít znovu do vazby

2012-02-01T02:12:00.006+01:00

Státní zástupkyně Zdeňka Galková navrhla, aby soud vzal znovu do vazby dvaadvacetiletou Michaelu Dupovou, obžalovanou z těžkého zločinu lepení samolepek (na tomto blogu s ní nedávno vyšel rozhovor). Zároveň Galková chce, aby čtyřsettisícová kauce, kterou se Dupová v prosinci 2010 z vazby vykoupila, propadla státu.

Chápeme to: obžalovaný, kterého přivede eskorta, se soudu jeví vždy více vinným než ten, který je stíhán na svobodě. Co nechápeme, jsou důvody, o něž Galková svůj návrh opírá, totiž že Dupová se zúčastnila několika akcí pravicových extremistů, čímž je prokázáno, že na svobodě nevede řádný život.

Protože maximální doba vazebního stíhání, jež činí dva roky, již uplynula, bude zřejmě nutné obvinit ji znovu, ale to bude jistě jen formalita – stíhání tak extremně nebezpečných individuí, jako je Dupová, je přece prvořadou otázkou bezpečnosti státu!

Aktualisováno.
Podle čerstvých informací je důvodem stíhání tetování na krku, obsahující vlajku v ozubeném kole. M. Dupová byla převezena do cely předběžného zadržení, o vazbě rozhodne dnes nebo zítra kladenský soud.

Aktualisováno.
Pravděpodobný nástroj hrůzného zločinu.

Chomutov aneb Co se v mládí naučíš

2012-01-31T20:03:00.009+01:00

Královské město Chomutov, slynoucí obludnou korupcí, populistickými primátory a slavnou akcí exekuce na dávky, po níž muselo město exekutorovi zaplatit náklady mnohem vyšší, než kolik jím bylo vymoženo od dlužníků, bojuje nyní i proti pouliční prostituci. Pozoruhodná je samotná vyhláška zapovídající učinit na veřejném prostranství sexuální ofertu mj. různými posunky a pohyby těla, jakož i odhalováním intimních částí těla. Prokazování takového deliktu v přestupkovém řízení by mohlo být celkem zajímavé, zejména z hlediska možné potřeby přibrat k němu znalce (popř. zkušenou znalkyni).

Neméně pozoruhodná je abusivní praxe, kterou popsal náměstek chomutovského primátora Jan Řehák takto: Odvážíme prostitutky na služebnu na druhém konci města, abychom jim ztížili návrat na trasu. Podobně to dělala Státní bezpečnost, která své klienty po výslechu odvezla třeba do křivoklátských lesů. Z Chomutova není daleko do Krušných hor, a vyvézt prostitutku na takový Skelný vrch, to by se mnohá nevrátila do druhého dne! A pro zostření by bylo možné vyrobit podobné řetězy, jaké používá David Copperfield, a delikventku předtím, než bude zanechána svému osudu, v lese spoutat. Možná se vrátí, možná ne, v každém případě by byla přízeň chomutovských voličů zaručena.

Otto Strasser uspěl u soudu i podruhé

2012-01-30T12:35:00.002+01:00

Podle očekávání skončil dnes v Brně zprošťujícím rozsudkem i druhý strasserovský proces.

Ač nebyl procesně řádně přibrán, hlavního líčení se účastnil i znalec-komik Ivo Svoboda (přiznejme si, bez něj by ty soudy nebyly ono!), který opět přišel se svými, v realitě nezakotvenými theoriemi o poměrech v NSDAP, a rozvedl i Výborného myšlenku, že mít na sobě tričko se zkříženým kladivem a mečem není samo o sobě trestné, neděje-li se tak na akci tzv. pravicových extremistů.

Myslím, že bojující demokracie si po dnešním dnu bude muset přikládat na hlavu chladivé obklady…

Aktualisováno.
Zpráva na Novinkách.

Robert Cholenský právníkem roku

2012-01-30T12:12:00.004+01:00

V pátek 27. ledna proběhl sedmý ročník předávání ceny Právník roku, pořádané serverem epravo.cz a Českou advokátní komorou.

Je mým potěšením oznámit, že v kategorii Pro bono byl touto prestižní cenou honorován advokát Mgr. Robert Cholenský, s nímž mám tu čest spolupracovat na celé řadě případů: mj. na obhajobě tří obviněných v kause závadového zpěvu (aka akce Power I), na případu nálepkových zločinců, protistátního spikleneckého centra Vondrák-Dupová, a také na kause nároku potomků Jana A. Bati vůči České republice, což je případ, o němž jsem na svém blogu zatím příliš nepsal, ale v nejbližších měsících se to změní.

Roberta Cholenského považuji za vynikajícího, velmi inteligentního a odvážného advokáta, u něhož se pojí znalost hmotného i procesního práva se schopností bezprostředně a relevantně reagovat. Domnívám se, že nebýt jeho, byli by v tuto chvíli už Patrik Vondrák a Michaela Dupová ve vězení, a je i jeho zásluhou, že Okresní státní zastupitelství Brno-venkov sepisuje obžalobu na Power I už pátý měsíc, zjevně nevědouc, co do ní pojmout, aby mu ji ze soudu neposlali zpátky přímo z podatelny.

Robertu Cholenskému upřímně blahopřejeme!

Odběry DNA konečně v mediích

2012-01-27T15:28:00.007+01:00

Problematiky plošných odběrů vzorků DNA všem sprostým podezřelým si konečně povšimly i Lidové noviny (thema dnešního tištěného vydání). My jsme poněkud napřed, a jak je váženým čtenářům tohoto blogu známo, příslušná žaloba byla podána již vloni v srpnu.

Soudkyně Městského soudu v Praze Jaroslava Lobotková nejprve vyloučila požadavek na likvidaci informací do samostatného řízení, a poté toto řízení zastavila s tím, že není dána pravomoc soudů. S tím ovšem nesouhlasíme a odvolali jsme se.

Faktem ovšem je, že de lege ferenda by bylo mnohem praktičtější, kdyby spory o neoprávněné zpracování osobních údajů v prvém stupni řešil Úřad pro ochranu osobních údajů, který by byl nadán pravomocí přikázat tomu, kdo osobní údaje zpracovává neoprávněně, zjednat nápravu, a pokud tak neučiní, poškozený by mohl jeho rozhodnutí napadnout u soudu. Soudní cesta v řízení o žalobě na ochranu osobnosti je pomalá a jak je patrné z kvality usnesení J. Lobotkové, přinutit českého soudce prostudovat jemu cizí problematiku je úkol zhruba stejné složitosti jako provést kvadraturu kruhu.

Příběh z Vysočiny jde poprvé k soudu

2012-01-27T12:21:00.004+01:00

O osudu Jana Šafránka z Hlinska jsme podrobně psali vloni v květnu. Nyní jeho nárok na pětatřicetimilionové odškodnění projedná Obvodní soud pro Prahu 2 a vzhledem k tomu, že žalovaná Česká republika nemůže na svou obranu uvést téměř nic, mohli bychom se dočkat velmi zajímavého jednání i rozsudku. Soudí Markéta Jirásková.

Tisková zpráva, obsahující další podrobnosti.

Aktualisováno.
Zpráva na Novinkách, zpráva v Lidovkách.

Další těžký den bojující demokracie aneb Červená karta pro znalce Svobodu

2012-01-25T20:18:00.025+01:00

Po říjnové návštěvě politického procesu s Lucií Šlégrovou jsem si, upřímně řečeno, od mosteckého okresního soudu příliš dobrého nesliboval. Překvapen jsem však byl příjemně. Ne snad, že by se konal kontradiktorní proces, to je stále law in books a v praxi je úspěchem, dosáhne-li soudce, že si státní zástupce při hlavním líčení nečte noviny, příp. nespí, ale dosavadní průběh projednávání těžkého ideozločinu tří obžalovaných je celkem povzbudivý.

Ve svých výpovědích delikventi, kteří byli postaveni před soud pro přečin podpory a propagace podle § 403 odst. 1 TrZ/2009, shodně vypověděli, že prapor s logem Dělnické strany drželi v přesvědčení, že platí Šimíčkova slova.

Poté byli vyslechnuti dva policisté, mostečtí protiextremističtí specialisté Louženský a Lohse, svými klienty v parodických textech přezdívaní Louža a Plouža. Soudce Pavel Plch se zajímal mimo jiné o to, proč nezasáhli, jakmile podle svého názoru závadový prapor spatřili, a dovolili, aby tento byl veřejně presentován na dvou po sobě následujících shromážděních, a také proč právě tento symbol byl podle jejich názoru nedovolený, zatímco zcela obdobné, v jediném písmenu se odlišující logo Dělnické mládeže nikoli.

Výslech to byl, minimálně v porovnání s tím, jakého zacházení se policistům u českých soudů běžně dostává, značně ostrý a peprný, jak lze posoudit i z authentických zvukových záznamů (Petr Lohse, Lukáš Louženský); jejich poslech rozhodně doporučuji.

Poté se soudce zabýval námitkou podjatosti vůči znalci Ivo Svobodovi, kterou, ač byla soudu doručena již o weekendu, mu charakteristicky pečlivá mostecká soudní kancelář předala až těsně před jednáním. V části týkající se urážlivého výroku znalce soudce předběžně posoudil námitku jako důvodnou, s tím, že soud bude nyní ověřovat authenticitu výroku. Hlavní líčení bylo proto odročeno na 11. dubna.

Jak píši v titulku, těžký den pro bojující demokracii, a ještě těžší pro Ivo Svobodu, který, pokud si bude chtít uchovat svůj životní standard a pohádkové honoráře za svoje copy&paste-ové pseudovědecké výtvory, bude nyní muset zalhat a svůj výrok veřejně popřít. Tedy ne, že bych mu situaci, v níž se vlastní vinou ocitl, zlomyslně nepřál…

Sledujte tento kanál, bojující demokracie není sice ještě poražena, ale s takovým odporem jako dnes v Mostě se dlouho nesetkala!

Aktualisováno.
Znalec Svoboda se ke svému výroku ve čtvrtečních Lidových novinách (bohužel ne v elektronické versi) přihlásil, přičemž poskytl výklad, že prý užil odborného termínu sociální deprivace, který je odborné veřejnosti znám jako jedna z hlavních příčin extremismu. A dále – dodejme – pojmu hovado, který je i veřejnosti široké znám jako označení skotu, eventuálně, je-li ho užito o člověku, jako projev extremní nevychovanosti a hulvátství toho, kdo se takto vyjadřuje.

Na otázku, co když soud námitku uzná, poskytl JUDr. Svoboda tuto odpověď, již nelze necitovat in extenso:Pokud přijmeme myšlenku, že neonacisty nemůže posuzovat někdo, kdo je nemá rád, komu jsou nesympatičtí, tak se logicky dostaneme do stavu, že to může dělat jen ten, kdo je má rád. A to je přece paradox. Pokud pan soudce sezná, že je něco takového důvodem k věcné podjatosti, je to jen otázka jeho výkladu.
Kdepak že to pan znalec získal svůj doktorát obojího práva? No ovšem: v Plzni!

Pro případné laiky dodejme, že podstatou nestrannosti ve smyslu procesních předpisů je neutrální vztah ke stranám řízení: znalec, stejně jako státní zástupce nebo soudce, může odsuzovat spáchaný zločin (proto se ostatně řízení koná), nikoli ale předsudečně jeho pachatele např. proto, že je to černoch, Rom, homosexuál nebo – extremista.

Znalec Mazel není podjatý

2012-01-23T12:42:00.003+01:00

No, říkám si, není nad to, když soud své rozhodnutí náležitě a zevrubně odůvodní!

Aktualisováno.
Ještě že soudružka soudkyně byla tak laskava, že některé důvody vyjevila aspoň tisku, když do přípisu obžalované se neobtěžovala.

Bojující demokracie v Brně neuspěla

2012-01-23T10:32:00.008+01:00

Soudce Michal Kabelík dnes zprostil obviněného L. S. obžaloby za strasserovské tričko, a to způsobem, můžeme-li se vyjádřit poněkud prostořece, aby se establishment nažral a protisystémová oposice zůstala celá. Jistě, i on zná limity soudcovské nezávislosti a svobody slova v naší křehké demokracii, a v jejich rámci tedy učinil maximum možného. Státní zástupce si ponechal lhůtu na odvolání.

Podrobnosti a zvukový záznam připravujeme.

Druhé dnešní hlavní líčení, v Sokolově, se nekonalo a bylo odročeno na březen.

Aktualisováno.
Zatím na ČT (v čase 12:55; zde zpráva) a na iDnes. Ditto Deník.

Aktualisováno.
Zveřejňujeme odůvodnění rozsudku (mp3, 26 min.).

Soudce Kabelík v něm odmítl doktrinu ztrestňování a i s odkazem na nedávné mediální vyjádření Michala Mazla se vyslovil proti kriminalisaci tzv. zástupné symboliky. Plně souhlasím i s jeho hodnocením úrovně politické rhetoriky představitelů DSSS, potažmo praktičnosti a praktikability jimi proponovaných řešení.

Pokud jde o Kabelíkovu závěrečnou poznámku, že zveřejňováním zvukových záznamů ze soudního jednání může dojít k zásahu do osobnostního práva třetích osob (v jím konstruovaném hypothetickém případě oběti znásilnění), postačí konstatovat, že toho jsem si samozřejmě vědom a postupuji vždy tak, aby k zásahům tohoto druhu nedocházelo. Na straně druhé se ale nedomnívám, že by právo na podobnou ochranu svědčilo i osobám, které vystupují jako představitelé státní moci, případně jako znalci. Ti chráněni nejsou a pokud se před soudem chovají jako šašci, nechť to je co nejširší veřejnosti známo.

Další povedený kousek z pera Ivo Svobody

2012-01-22T19:10:00.005+01:00

Pro přátele závadového diskursu zde máme něco ke středečnímu mosteckému procesu: třicetistránkový znalecký posudek Ivo Svobody, v němž znalec dovodil, že vlajka (prapor) Dělnické strany ve skutečnosti propaguje neregistrované hnutí Národní odpor.

Pro neznalé bude možná nejzajímavější výpis z database závadových osob, policií humanisticky nazývané Očista, která jen čirou náhodou jako by z oka vypadla svazkům, vedeným někdejší Státní bezpečností na disidenty.

Přestože byl v tomto řízení ustanoven konsultantem Michal Mazel, není vyloučeno, že vzhledem k jeho – jak to říci vhodně… – korupční indisposici (rozuměj nevratné ztrátě schopnosti odpovědět na otázky obhajoby ohledně způsobu účtování znaleckých posudků) bude nakonec nasazen – a vyslechnut – autor původního posudku Ivo Svoboda.

O důvod víc do Mostu si ve středu udělat cestu.

Aktualisováno.
Ani taková zdánlivá maličkost jako gumičky ve vlasech delikventky bdělé policii neuniknou.

Osel měsíce má překvapivého vítěze

2012-01-21T19:08:00.015+01:00

Přesněji vítězku, protože laureátkou prestižní ceny tohoto blogu za mimořádný přínos českému právu se nečekaně stala Silvie Štěpánová, asistentka soudce Krajského soudu v Brně. Bránící se demokracie musí počkat, výkon této výtečné osoby prostě nelze neocenit.

Poslyšte justiční příběh, který není po stránce procesní nijak složitý, ale to, co oceněná oslice předvedla, je jedinečné:

Žalobce, podnikatel v oboru spedičních služeb, zaplatil v polovině r. 2008 žalované, provozovateli kamionové přepravy, omylem jednu fakturu dvakrát, a protože žalovaná, ač vyzvána, se k vrácení peněz neměla, podal na ni koncem toho roku k brněnskému krajskému soudu žalobu o vydání bezdůvodného obohacení. Rozhodně žádný hard case, naopak typická žiletka.

Proti vydanému platebnímu rozkazu podala žalovaná odpor, v němž uvedla, že platbu neobdržela. Půltřetího roku byl soud nečinný, a poté žalobci zaslal zmíněnou asistentkou Silvií koncipovanou výzvu, ve které jej pod sankcí ztráty sporu vyzval, aby svou žalobu doplnil o řadu dokonale irelevantních údajů o oné duplicitně uhrazené transakci. Být předmětem sporu ukradené kolo, s nemenší mírou logiky by mohl soud po žalobci požadovat, aby doložil své maturitní vysvědčení.

Asistentka Štěpánová je jistě dosud mladá, a tak jí přejeme, ať tento Osel není v její kariéře posledním: nepochybujeme, že osobám schopným prokázat takovou míru pitomosti jako ona skýtá české soudnictví neobyčejné možnosti karierního růstu. K ceně, spojené s právem nosit oslí uši ve tvaru paragrafu, samozřejmě srdečně blahopřejeme!

A zase nic!

2012-01-20T10:23:00.003+01:00

Tolik jsem se těšil, že se konečně dopustím přestupku – a zase nic!

Stupidní deprivovaná hovada vracejí úder

2012-01-18T09:51:00.000+01:00

Dnes ráno jsem si udělal radost. Nepředpokládám, pravda, že by měla dlouhého trvání. Předseda soudu mi jistě obratem odpoví, že nadávky a urážky je třeba posuzovat v kontextu: je něco úplně jiného, když občan nadává např. policistovi, soudci nebo znalci, anebo když znalec nadává občanovi. On to soudruh tak nemyslel, on je jinak moc uvědomělej!

Nejbližší program bojující demokracie

2012-01-17T13:57:00.008+01:00

Perné dva týdny čekají naši, prominete-li mi trochu volnější překlad anglického reinforced democracy, zostřenou demokracii. Poté, co se jí podařilo zvítězit nad vlkodlakem (obžalovaný nepodal proti trestnímu příkazu odpor, čímž podmínku 12/24 akceptoval), utkají se její soudy s několika dalšími případy závadového diskursu, resp. kontextuálního extremismu.

Nejprve se uskuteční odročené hlavní líčení ve věci L. S., z něhož pochází zvukový záznam výslechu znalce Svobody (Hammer und Schwert). Karty jsou rozdány, tedy se nechme překvapit, jak soudce Michal Kabelík rozhodne. Koná se u Městského soudu v Brně, termín je pondělí 23. 1. 2011 v 8.30 hod.

Téhož dne v 9.45 hod. se u Okresního soudu v Sokolově koná hlavní líčení ve věci obžalovaného O. S. Ten měl na sobě tričko s nápisy Good night left side! a Hasta la vista, antifascista! a na hlavním líčení se očekává výslech Ivo Svobody (vstupenky v obvyklých předprodejích TicketPro). Soudí Dana Kordíková a o případu jsme psali zde.

O dva dny později, ve středu 25. 1. 2011 od 12.30 hod., se u Okresního soudu v Mostě koná hlavní líčení s Lucií Šlégrovou a jejími dvěma komplici, kteří na demonstraci v říjnu 2010 drželi vlajku tehdy již rozpuštěné Dělnické strany, naivně se spoléhajíce na ujištění Vojtěcha Šimíčka, že rozpuštěním strany se její symboly nestávají zakázanými, naopak může být založena strana s identickým názvem a totožnou symbolikou. Mostecké OSZ bylo arci jiného názoru. Soudí Pavel Plch, jako konsultant byl k hlavnímu líčení přizván absolutně nestranný znalec Michal Mazel.

A konečně v pondělí 30. 1. 2011 v 10.15 hod. se u Městského soudu v Brně koná hlavní líčení s M. H., který je souzen za identický přečin jako O. S. Tento obviněný ovšem v přípravném řízení rozdílně od L. S. vypověděl, že význam strašlivého symbolu na svém tričku nezná, takže bojující demokracie bude mu bude muset prokázat opak. Soudí Barbora Sýkorová.

Něco mi říká, že o lednového Osla měsíce bude nutno tvrdě bojovat…

Zločin, kam se podíváš

2012-01-16T14:31:00.005+01:00

Novináři tu frasi milují, bez ohledu na její absentní (resp. nesmyslný) obsah: čelit trestnímu oznámení. Kdokoli může kdykoli podat trestní oznámení na kohokoli a za cokoli, takže čelení je stav vyvolatelný po libosti a prakticky neomezeně; jediným mantinelem je tu risiko trestního stíhání pro křivé obvinění, to je ale – zvlášť v konsumované, odsuzujícím rozsudkem zakončené formě – v našem vyspělém právním státě jaksi zriedkavé. Zhruba stejně jako zatmění Měsíce.

V novém roce se čelení rozmnožilo měrou nebývalou.

Tak čelí příkladmo Vojtěch Filip, za to, jak kondoloval do Koreje. S přihlédnutím k faktu, že mnozí Korejci čelí naopak obvinění, že se rmoutili nedostatečně, rýsuje se zde nepěkná paralela mezi oběma státy. Trestným činem IMHO kondolence nebyla, mohla by ale být klíčovým argumentem v návrhu na pozastavení činnosti KSČM: je to skutek straně jednoznačně přičitatelný a dostatečně určitý, aby se jím dala její nebezpečnost odůvodnit. Čímž netvrdím, že by se KSČM zakázat měla, jen na to v zájmu objektivity upozorňuji.

Čelí také lidé, kterým není nic svaté a považte, dělají si amorální legraci z vraždy Aničky Janatkové. Facebook prý s orgány činnými v trestním řízení ochotně spolupracuje (důležitý poznatek!) a kriminalisaci černého humoru jistě pomůže.

Asi bych měl také na někoho podat trestní oznámení, abych se necítil společensky méněcenný. Ale na koho? Na Michala Mazla, který na svých znaleckých posudcích pracoval a pracoval, až se téměř upracoval? To ne, to je příliš racionální, správné trestní oznámení musí být za verbální trestný čin, nejlépe pomluvu, podněcování, schvalování apod.

Poraďte, milí čtenářové!

Zvítězí bojující demokracie nad Otto Strasserem?

2012-01-15T17:47:00.009+01:00

Věru nelehký úkol stojí před českou justicí, jmenovitě soudcem Městského soudu v Brně Michalem Kabelíkem. Má snad vyšetřit záhadné zbohatnutí nejmenovaného expremiera, koupi nejmenovaného fotbalového klubu nejmenovaným ministrem dopravy, nebo snad přesvědčit jihoafrický soud, že nejmenovanému uprchlému podnikateli se v České republice dostane úplně fairového procesu, a není tedy důvod jej tam nevydat?

Omyl, přátelé: před Kabelíkovým soudem dějin stane, 38 let po své smrti, německý národně socialistický politik Otto Strasser a bude souzen za svou politickou činnost před 2. světovou válkou. Neobhájí-li se, zle se povede jistému L. S., stupidnímu deprivovanému hovadu, jež si, jak víme z okouzlujícího zvukového záznamu, obléklo tričko se symbolem na O. Strassera a jeho organisaci Schwarze Front odkazujícím.

Otto Strasser je zajímavá historická postava. Původně jeden z nejbližších Hitlerových spolupracovníků a přesvědčený nacista se postupně stal předním Hitlerovým odpůrcem, a patřil mezi ty, kteří v boji proti nacistickému režimu vykonali nesmírný kus práce, aniž by přitom od svého dřívějšího přesvědčení ve všech aspektech ustoupili. Uvidíme, zda se obhájí: hlavní líčení s Otto Strasserem se koná 23. ledna v 8.30 hod.

Další podání obviněného.

Aktualisováno.
Dojmy z výslechu znalce Svobody popsal na svém blogu rovněž Guy Peters.

Rozsudek v případu manželů Kolečkových

2012-01-14T18:17:00.005+01:00

Dnes byl doručen rozsudek Krajského soudu v Plzni, jímž se mnohaletý spor kompensaci za šikanosní chování pronajimatele Štefana Ortha k manželům Kolečkovým končí. Názory členů senátu naznačované při jednání o odvolání byly sice dosti šílené, nakonec je ale odůvodnění kvalitní a přesvědčivé.

Pokud bude rozsudek splněn dobrovolně a náklady nenarostou o výdaje za exekuci, pronajímatel, který svým protiprávním jednáním přiměl Kolečkovy k vystěhování, zaplatí – i s předchozím sporem o ochranu osobnosti – celkem 913 tisíc korun, nevčítaje v to náklady jeho vlastního právního zastoupení.

Pro mě tím končí jedna z důležitých a prestižních kaus, kterou jsem převzal začátkem r. 2007 a kterou se tedy po pěti letech podařilo dovést k úspěšnému závěru.

Stupidní deprivovaná hovada

2012-01-13T20:27:00.003+01:00

Omlouvám se těm, jimž snad titulek na tomto jinak korektním a zdvořilém blogu vyrazil dech. Jeho původcem nejsem já, nýbrž soudní znalec Ivo Svoboda, který takto v Týdnu tituluje objekt svého expertního zájmu. Aniž bych se chtěl pouštět do dalekosahajících úvah ohledně toho, je-li takto smýšlející znalec nestranný, jen podotknu, že se už nyní neskonale těším, až bude znalec při příští výpovědi vysvětlovat, zda je podle jeho odborného, dvěma doktoráty a titulem Ph.D. podloženého, názoru stupidním deprivovaným hovadem rovněž pan obžalovaný.

Dehonestační kampaň, den třetí

2012-01-13T02:34:00.011+01:00

Nápad uskutečnit tiskovou konferenci, na níž by byla presentována fakta o obsahu nyní již legendární námitky podjatosti, včetně jejího doplnění, se ukázal rozumným. Ne snad, že by o ní media referovala objektivně, ale byla přinucena učinit ze svých konsumentů bandu ťulpasů schopných uvěřit, že není nic podivného na tom, když znalec vyúčtuje za 50 pracovních dnů 690 hodin náročné, odborné práce (a to je přitom jen neověřený údaj, který poskytl sám Michal Mazel – klidně jich mohlo být i víc).

Jak se dalo očekávat, druhá strana nedostala včera v mediích téměř žádný prostor, a o tom, jak je třeba bojovat proti extremistům, hovořili na České televisi s moderátorem pouze Miroslav Mareš a Klára Kalibová. Mareš byl korektní, naopak Kalibová neřekla nic konkrétního a její vystoupení zanechalo dojem, že proti extremistům je nutno bojovat za každou cenu a všemi prostředky, neboť oni jsou Zlo, kdežto ona zastupuje universální Dobro; toť v kostce podstata tzv. tydlitátismu. Naštěstí Kalibová neumí vůbec mluvit a chybí jí charisma, takže přesvědčila jen přesvědčené.

A co by řekla druhá strana, kdyby byla do diskuse připuštěna? Patrně to, co požaduje, totiž právní jistotu, stav, že je-li určitý symbol jeden den legální, nestane se jeho užití přes noc trestným činem, a rovnost před zákonem, kdy orgány činné v trestním řízení budou trestnou činnost posuzovat nestranně a bez ohledu na to, kdo se jí dopouští.

Včerejším thematem bylo ohrožení soudních znalců, kteří za své záslužné a pro bojující demokracii neocenitelné služby čelí neustálým výhrůžkám a útokům. Znalec Svoboda tvrdil, že musí svou podobu a adresu bydliště skrývat (obojí je přitom volně na internetu, včetně čísla jeho mobilu: foto, adresa např. zde). Fysický útok přitom nikomu z nich nehrozí, druhá strana totiž pochopila, že je daleko účinnější bojovat proti jejich nefairovým posudkům právními prostředky.

Co bude dál? Nejdřív patrně zamítnutí námitky podjatosti v Mostě, s odůvodněním, které vzbudí u každého, komu je znám skutečný stav věci ohledně poctivosti páně Mazlovy fakturace, bujaré veselí, a poté serie prvostupňových rozsudků, v nichž medialně téměř do bezvědomí zmasírovaní soudci vysloví nehoráznosti, nad nimiž budou naše děti a děti našich dětí jednoho dne žasnout tak, jako my dnes žasneme nad Procesem H.

Zvukový záznam tiskové konference P. Kočího

2012-01-12T17:09:00.002+01:00

Délka: 17 min, wma, mp3.

Jiný sekáč aneb Lidový bavič před brněnským soudem

2012-01-12T04:01:00.032+01:00

Před Městským soudem v Brně stanul včera Ivo Svoboda, přední znalec v oboru závadového diskursu, a poskytl více než hodinovou výpověď ohledně toho, co společensky škodlivého zjistil na tričku jednoho z účastníků loňské prvomájové demonstrace v tomto městě (znalecký posudek – bez obrazové části).

Na taková hlavní líčení by se, myslím, měly prodávat vstupenky, protože, odhlédneme-li od nulové odborné hodnoty, Svobodův výslech (mp3) je pro kohokoli v problematice aspoň rudimentárně orientovaného zážitkem srovnatelným s tím, co staršímu a méně intelektuálně náročnému publiku poskytne sledování televisních silvestrů s Vladimírem Menšíkem: ten člověk má opravdu nevšední talent bavit druhé!

Od samolibého tonu úvodního exposé Svoboda přešel do útočnější polohy poté, co seznal, že obhajoba si na rozdíl od něj zjistila fakta a je schopna prokázat, že tvrzení jeho znaleckého posudku týkající se historie jsou pouhými produkty autorova přacího myšlení, a zakončil v témbru téměř uraženém, stěžuje si, jak mu, jedinému skutečnému odborníku v zemi, všichni ubližují a ostouzejí jej. Na závěr pak odmítl své vystoupení soudu vyúčtovat; pokud tak dodatečně učiní, přimlouval bych se, aby mu soud vyplatil vedle svědečného i zvláštní umělecký honorář, tzv. kabaretné.

Čistě věcně, ačkoli Otto Straßer nebyl žádný svatoušek, rozhodně se nedopustil jakýchkoli zločinů, pro které by přihlášení se k jeho odkazu mohlo být posuzováno jako podpora nacismu (nacistu by těžko po dobu pěti let hostilo demokratické Československo, které mu přes projevy nelibosti z německých oficiálních míst dovolovalo vyvíjet z Prahy činnost proti hitlerovskému režimu). Podobně, pokud by se znalec obtěžoval, snadno by zjistil, že jím posuzovaný symbol (zobrazen v záhlaví tohoto článku) na seznamu Spolkového úřadu pro ochranu ústavy jednoduše není. A co je zásadní problém tohoto trestního stíhání, vzít si na sebe tričko, na kterém je vyveden symbol, jehož význam je znám toliko zasvěceným, nemůže být projevem sympathií podle § 404 TrZ/2009, protože tu chybí publikum, na něž by tričko mohlo vykonat svůj zhoubný vliv.

Aniž bych chtěl předjímat další taktiku obhajoby, podotknu pouze, že Svobodou předestřená a explikovaná theorie závadového diskursu znamená, že aby orgány činné v trestním řízení obešly ústavně zakotvený zákaz trestat za názor, vytvořily doktrinu ztrestnění (nebo, jak by asi řekl Guy Peters, extremistické transsubstanciace). Ta je založena na presumpci, že trestným je každý symbol, který je používán extremistou, a tedy ve chvíli, kdy osoby zastávající určitý vládě nepříjemný myšlenkový směr začnou používat symbol nový, byť jím byl třeba bílý puntík v černém poli, stává se tento ipso facto symbolem extremistického hnutí, čímž dojde – pouhým faktem, že tento symbol je extremistou prvně presentován navenek – k jeho ztrestnění. Podle představy soudů je vše v pořádku, protože extremista není už trestán za názor, nýbrž za podporu a propagaci vhodného a dostatečně ohavného hnutí (jako např. Národní odpor), se kterým soudní znalec puntík kreativně spojí. Samotné bílé puntíky tím zůstanou nedotčeny: dokud je neobleče extremista, nejde o závadový diskurs a jejich nošení je beztrestné.

Mít takového Svobodu komunisté, okamžitě by měli vyřešen problém, co s máničkami: stačilo by prohlásit, že dlouhé vlasy podporují některé zakázané hnutí, a mohlo se zatýkat. Fakt jsem si nemyslel, že budu jednou dojatě vzpomínat na doby socialistické zákonnosti!

Ale nebudu už zdržovat planými řečmi a popřeji čtenářům příjemný a nerušený poslech. Ve vedlejších rolích vystupují soudce Městského soudu v Brně Michal Kabelík a známý antisemita a advokát, který nechce chápat, že obhajoba je součástí obžaloby, Petr Kočí.

Aktualisováno.
Zpráva iDnes.

Pozvánka na tiskovou konferenci

2012-01-11T11:00:00.002+01:00

Zítra v 11.00 hod. se v sídle AK Mašek, Kočí, Aujezdský koná tisková konference týkající se naší, hojně medialisované, námitky podjatosti vůči soudnímu inkvisitorovi (opravuji: znalci) Michalu Mazlovi.

Zde je podrobná pozvánka.

Na okraj poslední mediální kampaně

2012-01-11T04:41:00.012+01:00

Ptáte-li se, proč k probíhající skandalisační kampani nic nepíši, odpovídám, že vše podstatné už za mě napsal kolega-blogger Dušan Streit.

Dodám proto jen tolik, že tato kampaň se může snadno obrátit proti jejím osnovatelům, protože nelze donekonečna opakovat, jak je námitka podjatosti nechutná, aniž by se čtenářům sdělilo, o čem vlastně byla a jaká fakta o dosavadním fungování znaleckého průmyslu byla soudu v jejím rámci předložena.

V dnešních papírových Lidových novinách vychází další baterie denunciačních článků. Pobavila mne v nich myšlenka jistého emeritního advokátně-kamerálního bafuňáře, že měl Petr Kočí, který je sám židovského původu, obhajobu odmítnout. Proboha, proč? Smí snad Žid vypracovat na extremisty nezaujatý posudek, ale obhajovat je nesmí?

Nadto mám za zcela správné, že se klienti tuto informaci ani ode mě, ani od Petra Kočího nedozvěděli. Rasové předsudky totiž pokládám za závažnou poruchu úsudku a ani v nejmenším je nemíním podporovat: důležité je, jaký kdo je a ne zda je Žid, Rom, černoch nebo čistokrevný ušlechtilý příslušník nordického plemene, jakého si můžeme prohlédnout na nejrůznějších rasisticky orientovaných webech. To je něco, na čem trvám a z čeho neslevím, stejně jako neslevím z požadavku, že v demokratické zemi nesmí být kriminalisován politický projev.

V námitce podjatosti se neřeší, jak většině nadměrně emočně a nedostatečně intelektově disponovaných pozorovatelů patrně ušlo, jakási domnělá vada rasy, nýbrž trauma, které lze u nemalé části židovské populace objektivně pozorovat a které je naprosto přirozené: zkusme si představit, jak by dnes vnímali Češi Němce, kdyby v poslední válce nebylo zavražděno necelých pět, ale přes devadesát procent Čechů!

Byl bych velmi nerad, kdyby se za tím, jak mediální mainstream okolo námitky podjatosti vyvádí, ve skutečnosti skrýval jiný motiv: snaha zastrašit a ostrakisovat každého, kdo bude mít tu troufalost postavit se státu do cesty v jeho tažení proti základním demokratickým svobodám.

Nad třemi novými nálezy Ústavního soudu

2012-01-09T17:32:00.012+01:00

Dnes opět pojmeme čerstvou judikaturu Ústavního soudu hromadně; snad nám jeho soudci prominou.

Nálezem sp. zn. Pl. ÚS 24/11 (soudce zpravodaj Pavel Rychetský), proti němuž disentovala Ivana Janů, ÚS zrušil ustanovení § 88a TrŘ, které umožňovalo policii žádat soudy o povolení přístupu k tzv. provozním a lokalisačním údajům o telekomunikačním provozu, a to v případě libovolného trestního řízení. Jak ÚS zjistil, těchto žádostí bylo v poslední době podáváno cca čtvrt milionu ročně, takže jejich řádné odůvodňování ze strany soudů je spíše jen ilusí.

Podobně jako v nálezu týkajícím se data retention (psali jsme o něm vloni) soud dovodil, že ustanovení nemůže obstát v testu proporcionality, a to ani v jeho druhém, ani ve třetím kroku, neboť je zcela plošné a nijak nezohledňuje závažnost šetřené trestné činnosti ve světle zásahu do práva na informační sebeurčení jedince (tento termín je licencí německého ústavního soudu, IMHO ne zcela výstižnou), jenž je takto způsobován. Protože k derogaci došlo s odloženou účinností, od 1. 10. 2012, nález by neměl mít vzhledem k očekávané novelisaci trestního řádu žádné intertemporální dopady do stávajících ani nově zahajovaných trestních řízení.

Disent Ivany Janů je založen na tvrzení, že existuje ústavně konformní interpretace ustanovení § 88a TrŘ; s tím se ovšem nález dostatečně vypořádal v §§ 22–23 a potřebnost derogačního výroku byla podle mého názoru dostatečně přesvědčivě zdůvodněna.

Nález sp. zn. III. ÚS 1976/09 (soudce zpravodaj Pavel Rychetský) řeší nárok na náhradu za újmu způsobenou nedůvodným trestním stíháním. Právní příběh stěžovatele doporučuji přečíst v §§ 2–10 nálezu in extenso: je to něco neskutečného. Ústavní soud, jako již několikrát dříve, judikoval, že k zásahu do práv obviněného dochází zásadně každým nedůvodným obviněním z trestného činu.

Důležitá právní věta byla vyslovena v § 23: Musí-li jednotlivec snášet úkony prováděné orgány činnými v trestním řízení, musí v podmínkách materiálního právního státu existovat garance, že dostane, pokud se prokáže, že trestnou činnost nespáchal, odškodnění za veškeré úkony, kterým byl ze strany státu neoprávněně podroben. Dosavadní často uplatňovaný názor obecných soudů (zejména na úrovni soudu I. stupně prakticky evergreen), že stát odpovídá jen za excesy OČTŘ, tedy nemůže obstát.

V § 24 je pak vysloveno, že tato satisfakce musí mít relutární podobu vždy tam, kde doba mezi vydáním usnesení o zahájení trestního stíhání a výrokem, podle něhož se skutek, z něhož byl jednotlivec obviněn a obžalován, nestal, případně jej nespáchal obžalovaný, anebo skutek nebyl trestným činem, bude delší než v řádu týdnů či měsíců. Stigma trestního stíhání, které na člověku neprávem ulpí, nelze totiž odčinit jen soudním výrokem, trvá-li potvrzení neviny příliš dlouho.

V § 25 nálezu ÚS vyslovil mínění, že de lege ferenda by se otázka odškodnění měla vyřešit přímo v trestním řízení. To je i náš názor: odškodňování podle OdpŠk má materiálně zřetelně veřejnoprávní charakter a není nejmenšího důvodu vést o něm civilní soudní řízení. Optimální by bylo přiznat náhradu zvláštním výrokem zprošťujícího rozsudku, přičemž nebyl-li by obviněný spokojen, mohl by se ucházet o rozdíl v řízení podle OdpŠk; otázkou však je, zda by nebyl tím silnější tlak na trestní soudy, aby odsuzovaly i nevinné a tak šetřily státní kasu; vzhledem k žalostným osobním kvalitám trestních soudců je možná lépe, když jsou od následků svých rozsudků pro stát procesně odděleni.

Třetí nález, sp. zn. II. ÚS 1969/10 (soudce zpravodaj Eliška Wagnerová), byl na spadnutí už delší dobu. Ústavní soud v něm, podobně jako už dříve učinil v případe spolků, vyslovil přípustnost domáhat se soudní ochrany před postupem orgánů politické strany nad rámec zákonem výslovně připuštěného přezkumu. Existuje tu zjevný konflikt mezi potřebou autonomie vnitrostranického rozhodování a jeho ochranou před mocenskými zásahy státu, a na straně druhé právem fysických osob účastnit se politického života prostřednictvím činnosti v politických stranách, jemuž musí být v případě potřeby poskytnuta náležitá soudní ochrana.

Stěžovatele zastupoval advokát Pavel Uhl, jemuž k úspěchu blahopřejeme.

Je Milan Knížák orgán?

2012-01-09T13:30:00.001+01:00

Tyhle spory o ochranu osobnosti miluji: soud projednává žalobu požadující, aby se David Černý omluvil Milanu Knížákovi za výrok, že posledně jmenovaný je nafoukanej, kriploidní čurák, ovšem měl by tak učinit nikoli negací původního výroku, nýbrž ve formě dvojvětí: Mé přirovnání profesora Milana Knížáka k mužskému pohlavnímu orgánu za použití vulgarismu bylo neadekvátní. Za přirovnání k tomuto orgánu se omlouvám. Na Černého místě bych takto významově posunutou omluvu rozhodně odmítl a vyžadoval prostou negaci.

Okresní soud v Mostě: Znalec Mazel není podjatý

2012-01-09T12:32:00.002+01:00

Měli jste dojem, že s naší námitkou podjatosti se soud bude muset nějak vypořádat? Omyl: soudce se zeptal znalce, zda je podjatý, ten mu napsal, že nikoli, a tím to bylo vyřízeno. V námitce vůbec nejzávažnější obsažený důvod podjatosti, totiž že znalec při účtování posudků podvádí, což mu policie dlouhodobě toleruje, soudce Pavel Plch pro jistotu ani nerekapituloval, a stejně tak pominul všechny naše důkazní návrhy. Ano, zlaté pravidlo českého soudce: když nevíš, jak něco odůvodnit, předstírej, že takový argument nebo návrh nebyl přednesen. Ostatně, pštrosi to dělají podobně…!

Podraz aneb Tough luck, občane!

2012-01-07T20:09:00.009+01:00

Zdál se mi dnes takový sen… Volal mi klient, na mobil, a ptal se mě, jestli jsem si jist, že mu jakési pozemky, tuším, že někde pod železničním ranžírem, patří. Ujistil jsem ho, že ano, že právo je jednoznačně na jeho straně, nemám o tom ani stín pochybnosti. Pak se mě zeptal, jestli se tedy mohu zaručit, že soudní spor vyhraje. Na to jsem mu odpověděl, že v žádném případě. Dotázal se, zda si z něj dělám legraci. Snažil jsem se vysvětlit, že ani v nejmenším, jen prostě české soudy fungují na principu náhody a nepředvídatelnosti. Pak se hovor přerušil, a když mi mobil zazvonil znovu, hrůzou jsem se probudil. Byl to skutečně velmi nepříjemný (a realistický) dialog. Brr, nesnáším tyhle živé sny!

Kdosi, tuším, že Dan Dvořáček, navrhl před časem spojit loterijní zákon a občanský soudní řád do jednoho předpisu: nač mít dva zákony, pokud upravují prakticky totožnou materii. Bylo by to spravedlivější než současný stav, protože justice není ani poctivou sázkovou hrou, ale spíš takovou, jakou ukazují na začátku filmu The Sting (česky Podraz): jistě si vzpomínáte, Hooker vsadí v ruletě všechny své peníze na červenou, majitel herny nenápadně zmáčkne tlačítko pod stolem – a padne černá; Tough luck, kid!

Kdo mačká v české justici tlačítka, se lze dovtípit z toho, co řekl jistý vysoce postavený hodnostář justiční mafie, civilní profesí soudce, povahou ovšem prvotřídní gauner, jisté státní zástupkyni, totiž že když hrozí pád vlády, musí jít nezávislost justice stranou. Nezávislost justice chodí stranou celkem pravidelně i v případech, kdy pád vlády nehrozí, ale stát by musel zaplatit náhradu lidem, které poškodil.

Jako např. pana K., o němž jsme psali před týdnem. Aby se soud vyhnul povinnosti přiznat panu K. náhradu za zničený podnik (podle znaleckého odhadu přes tři a půl milionu korun), spolu s ministerstvem spravedlnosti vymyslel, že na promlčení nároku na náhradu škody způsobené trestním stíháním se uplatní dvouletá promlčecí doba podle § 33 OdpŠk, nikoli tříletá zakotvená v § 32 odst. 1 OdpŠk. Přestože dikce zákona je zcela jednoznačná, ba průzračně čistá, a neméně jasná je i sbírková judikatura v tomto smyslu. Prostě: když je ve hře zájem státu, musí jít nějaký čičmunda z Pardubic se svými směšnými odkazy na platné právo stranou.

V pátek byl rozsudek jako správný potvrzen odvolacím Městským soudem v Praze, opět bez nejmenší snahy o reflexi platného práva; řekněte, nebylo by to báječné, kdyby justice v téhle zemi fungovala aspoň jako poctivá sázková hra?

Krajský soud v Brně zmírnil tresty nad prvomájovými řečníky

2012-01-05T12:53:00.002+01:00

Krajský soud v Brně, v senátě složeném ze tří bývalých komunistů, dnes ve výroku o vině potvrdil rozsudek soudkyně Městského soudu v Brně Šárky Schinzelové nad šesticí prvomájových závadových řečníků, avšak zrušil peněžité tresty a ponechal v platnosti pouze podmínky.

Na obhajobě nikoho ze šesti odsouzených jsem se nepodílel, přesto mám za to, že nové rozhodnutí je skandální, zřejmě nejvíc v případě Michaely Dupové, která neřekla nic víc, než: Ve vašich očích vidím odhodlání, odhodlání bojovat za naši Evropu do poslední kapky krve, a proto už není jen prázdnou frasí Evropo, povstaň!, protože teď my a naše Evropa povstáváme jako Fenix z popela za společnou budoucnost, za společnou Evropu. Odpor! Za to dostala, dnes již pravomocně, sedmiměsíční podmínku se zkušební dobou dvou let.

Znalecký posudek Michala Mazla, na jehož základě byli řečníci odsouzeni, jsme rovněž zveřejnili.

Michal Mazel oznámil resignaci

2012-01-05T10:22:00.004+01:00

Zatím pouze neoficiálně, na blozích (zde a zde), oznámil Michal Mazel, soudní znalec v oboru praktické inkvisice a boje proti ideozločinu, ukončení své znalecké činnosti.

Blahopřejeme jemu i jeho obětem!

Aktualisováno.
Zde k tomu vyšel článek na Novinkách. O ostatních důvodech podjatosti, zejména o podvodech s fakturací, se pan znalec se skromností sobě vlastní nezmiňuje.

Ústavní soud zrušil § 88a TrŘ

2012-01-04T09:43:00.003+01:00

Dnes vyhlášeným nálezem sp. zn. Pl. ÚS 24/11 Ústavní soud vyhověl návrhu Obvodního soudu pro Prahu 6 (předseda senátu Kryštof Nový) a zrušil ustanovení § 88a TrŘ, jež umožňovalo vyžadovat pro účely trestního řízení tzv. provozní a lokalisační údaje, tj. mj. údaje o tom, které hovory byly z daného přístroje uskutečněny a které SMS odeslány nebo přijaty, a kde se v určitou dobu mobilní telefon nacházel. Na rozdíl od odposlechu, který lze – aspoň theoreticky – povolit jen u nejzávažnějších trestných činů, jako je vražda, znásilnění, obchodování s drogami nebo lepení nálepek, bylo získávání těchto údajů možné pro účely libovolného trestního řízení.

Tímto důležitým nálezem, včetně jeho intertemporálních důsledků, se budeme podrobněji zabývat po jeho publikaci.

Aktualisováno.
Text nálezu, zatím bez disentu Ivany Janů.

Zajímavý informační spor

2012-01-03T20:48:00.008+01:00

Před rokem a měsícem, po vyhlášení Güttlerova nálezu, jsem všechny soudy v České republice požádal o seznam soudců, kteří byli v r. 1989 členy nebo kandidáty Komunistické strany Československa. Zhruba o měsíc později zveřejnilo svůj seznam ministerstvo, proto jsem v těchto aktivitách ustal. S jednou výjimkou, a to byl Nejvyšší soud, neboť mě zajímalo, kdo z jeho soudců byl kandidátem vstupu do strany (členy jsem už znal).

Nejvyšší soud mi nevyhověl, podal jsem proto správní žalobu.

V prvém stupni jsem spor před Krajským soudem v Brně prohrál (Nejvyšší soud v něm byl zastoupen advokátem Pavlem Uhlem), a podal jsem proto kasační stížnost. O té nyní rozhodl Nejvyšší správní soud rozsudkem č. j. 7 Ans 5/2011-104. Jeho odůvodnění je poměrně velmi sofistikované (dle dikce předpokládám, že autorkou je Eliška Cihlářová), a dochází k závěru, že jsem pochybil, když jsem poté, co žádost o informace převzala předsedkyně Nejvyššího soudu, a ani ta mi všechny požadované informace nesdělila, nepodal opakovanou stížnost na její nečinnost podle § 16a odst. 10 InfZ. Přestože byl tedy rozsudek krajského soudu zrušen, moje vyhlídky ve sporu se jeví nepříliš růžovými a bude to patrně od r. 2003 první informační spor, ve kterém u soudu neuspěji.

Budu nicméně ještě bojovat.

Přestože ve správní žalobě ani v kasační stížnosti to výslovně neuvádím, opakovanou stížnost jsem zvažoval, avšak upustil jsem od ní, protože jsem dospěl k závěru, že by nemohla uspět. Podle ustanovení § 120 odst. 2 zákona o soudech a soudcích ministerstvo spravedlnosti nemůže vykonávat správu Nejvyššího soudu přímo, nýbrž toliko prostřednictvím předsedy soudu. Z toho vyplývá, že stížnost na nečinnost předsedkyně tohoto soudu by nemohla být předložena ministerstvu jako nadřízenému orgánu, ale za situace, kdy nepřichází v úvahu aplikace ustanovení § 178 odst. 1 ani 2 SprŘ a na Ivu Brožovou nelze (podruhé) aplikovat ani § 20 odst. 5 InfZ, nadřízený orgán neexistuje a mou stížnost by neměl kdo projednat.

Uvidíme, zda se mi podaří s touto argumentací prorazit (že to bude znamenat druhou kasační stížnost, je téměř jasné, krajský soud je, obrazně řečeno, tak o tři levely níž).

A za osobní urážku pokládám, že předsedou senátu NSS byl komunistický soudce Hubáček. Vím, že se opakuji, ale člověk, který sám v minulosti takto hanebně selhal, nemá nejmenší morální právo soudit druhé!

Ústavní soud k nákladům formulářových sporů

2012-01-03T18:20:00.005+01:00

Dnes zveřejněným usnesením sp. zn. IV. ÚS 2777/11 (soudce zpravodaj Miloslav Výborný) přispěl Ústavní soud k debatě o otázce náhrady nákladů řízení za bagatelní, z hlediska procesních úkonů žalobce automatisované (formulářové) spory. Společnost Bazcom, a. s., akciovka s jediným kyperským akcionářem, brojila baterií ústavních stížností proti tomu, že jí soudy odmítly přiznávat náklady na právní zastoupení ve sporech s černými pasažéry, kteří dlužili jízdné v prostředcích MHD v Ústí n. Labem.

Problém je to bezesporu po právní stránce zajímavý a rozhodně nikoli jednoduchý. Má totiž řadu rovin a nelze jej posuzovat odděleně jen na některé z nich.

Předně je zde sociální hledisko. V obecném vnímání není chápáno jako spravedlivé, jestliže člověk, který dluží pár korun, desetikorun nebo stokorun, musí nakonec v exekuci zaplatit cca 15 tisíc korun, z čehož připadne největší část advokátovi žalobce, další exekutorovi, pak státu za soudní poplatek a na věřitele se dostane jen zlomek vymožené sumy.

To je ale sporný koncept: jestliže by současné předpisy, od nichž se výše nákladů řízení odvíjí (z větší části je určená vyhláškami ministerstva spravedlnosti, z menší zákonem o soudních poplatcích), byly novelisovány tak, aby pro bagatelní částky byly tyto náklady přiměřeně sníženy, snadno by došlo k situaci, že by vymáhat tyto pohledávky přestalo být rentabilní. Je tedy třeba hledat rovnováhu mezi bagatelním dluhem jako zlatým dolem a stavem faktické nevymahatelnosti práva, který v zemi panoval před účinností ExŘ.

To úzce souvisí s druhým pohledem, a to svobodou podnikání. Advokacie je podnikání, ve většině svých aspektů úplně stejné jako každé jiné, a nelze ji provozovat v podmínkách právní nejistoty. A ať se nám to sebeméně líbí, legitimním podnikáním je i vymáhání pohledávek, a ani to nelze realisovat s vyhlídkou, že naše právo na náhradu nákladů řízení záleží na tom, jak se soudce vyspí a zda vůči nám použije nebo nepoužije § 150 OSŘ. To není v právním státě možné.

Dále je ve hře otázka rovnosti před zákonem. Představme si žalovaného, který musí na základě elektronického platebního rozkazu o milion korun, jehož sestavení trvalo méně než čtvrt hodiny, zaplatit žalobci na nákladech právního zastoupení téměř šedesát tisíc korun, a jiného, který měl to štěstí, že dlužil jen pětistovku za černou jízdu, takže to má zadarmo. Určování výše nákladů řízení podle paušalisujícího kriteria je jistě imanentně nespravedlivé, ale jestliže ho odmítneme, měli bychom být důslední a vyžadovat to samé u všech tříd žalovaných. Není důvod jedny vůči druhým diskriminovat.

Další otázkou je, že v daném případě bylo stěžovatelce odepřena celá odměna pro advokáta, místo aby byla tato odměna s přihlédnutím k případné menší pracnosti úkonů právní služby snížena. A ovšem, pokud bylo právní zastoupení neúčelné v případě rozsudku, nemohlo být účelné ani v řízeních, která skončila vydáním elektronického platebního rozkazu, což znamená, že soudy, řídíce se důsledně novým judikátem, by musely přestat náklady přiznávat i v samotných platebních rozkazech (OSŘ takový postup umožňuje).

A jsou tu i mezinárodní aspekty. Akcionář Bazcom, a. s., má možnost využít svých práv z mezinárodní dohody o ochraně investic a vést proti České republice spor u mezinárodní arbitráže. V ní se české straně bude obtížně vysvětlovat, proč Česká republika odmítla poskytnout tomuto druhu podnikání ochranu a kyperskou investici tak efektivně zmařila, navíc nikoli zákonem, ale nepředvídatelným a nejednotným rozhodováním svých soudů. V záloze je samozřejmě i ESLP.

Ústavní soud – patrně záměrně – volil pro své rozhodnutí formu odmítavého usnesení, jež nemá precedenční závaznost, a ani odůvodnění není nijak obsáhlé a věcně vyčerpávající, ba spíše lze říct, že se se stížními body, dle rekapitulace formulovanými poměrně kvalifikovaně a podrobně, vůbec nevypořádalo.

Mám proto dojem, že tento judikát není ještě konečnou stanicí, ač se tiskový mluvčí ÚS snaží tímto směrem usilovně mlžit.

Blog Jiné právo ke kause Šlégrová

2012-01-03T13:53:00.009+01:00

Hezky o našem blogu, v souvislosti s námitkou podjatosti v případu Lucie Šlégrové, píší na Jiném právu, v příspěvku Pavla Molka. Pravda, nejmenují nás, ale to patří ve vyšších právnických kruzích k bontonu. P. Molek tuto informační střídmost odůvodnil takto:Vím, že akademicky čisté by bylo doplnit zde úplný odkaz na tento blog, kdy jsem jej navštívil a kdo je jeho autorem či správcem, ovšem vzhledem k tomu, že se zveřejněním té námitky podjatosti bytostně nesouhlasím (z důvodů, jež se obratem vyjeví), nebudu se podílet na její popularizaci. Ostatně na Aha či další bulvární periodika bych taky neodkazoval, takže předpokládám, že bez odkazu na bulvární blog se laskaví čtenáři taktéž obejdou.
A tak to má být. Stejně jako v r. 1977 nepotřeboval průměrný člen komunistické strany znát obsah Charty 77 k tomu, aby ji se vší vehemencí a přesvědčivostí mohl odmítnout, ani dnes není nutné znát, proč byl v řízení Mazlův židovský původ namítán, abychom věděli, jaká to byla ohavnost.

Pro ty čtenáře, kteří jsou snad jiného názoru než Pavel Molek, uvádím několik poznámek:

Námitka podjatosti z důvodu (mimo jiné) předpokládaného židovského původu Michala Mazla byla reakcí na to, že tento znalec bez jakéhokoli rozumného důvodu dovodil, že zmínila-li se obžalovaná na dvou místech svého projevu o vyvolených, jde o projev antisemitismu. Že je to nesmyslná konstrukce, přesvědčivě doložil mj. revisní znalec, a je naprosto legitimní se ptát, zda tato vysoká míra sensitivity k domnělým nebo skutečným antisemitským podtonům nesouvisí s původem znalce, jemuž nasvědčuje jeho židovské příjmení. V další námitce podjatosti v řízení, kde M. Mazel antisemitismus nedovozuje, už tento důvod podjatosti uplatněn nebyl.
Každý, kdo mě zná, velmi dobře ví, že rasista, antisemita ani xenofob nejsem a nikdy jsem nebyl. Naopak, ač konservativec, jsem příznivcem multikulturalismu a politicky jsem orientován výrazně proisraelsky, a ničeho mi v tomto smyslu nelze vytknout ani v otázce Romů, o jejichž postavení, kulturu a také jazyk se dlouhodobě zajímám. Narážky na klávesu s dvojitou runou Sig jsou proto poněkud nevkusné a urážlivé.
Myslím si, že je celkem smutné, pokud u Nejvyššího správního soudu pracuje člověk, pro kterého je větším problémem to, jakou námitku uplatňuje v této trestní věci obhajoba, než za co byla obžalovaná postavena před soud a co je jí kladeno za vinu. Že se takový člověk při tom sám chová stejně jako někdejší ústřední výbor KSČ, by mělo být pozornému čtenáři signálem.
Na Jiném právu jsem na Molkův text stručně reagoval v komentáři. Ačkoli komentář ani neobsahoval link na tento blog, moderací neprošel. To je, myslím, věrný obraz o tom, jaký je současný český justiční establishment, který blog Jiné právo provozuje.

Aktualisováno.
Omlouvám se za bod 4, můj komentář nakonec zveřejněn byl.

Novela zákona o rozhodčím řízení připouští arbitrabilitu spotřebitelských sporů

2012-01-02T12:12:00.010+01:00

Presidentem republiky podepsaná novela zákona o rozhodčím řízení, která posiluje regulaci rozhodčích dohod a rozhodčího řízení zejména v oblasti spotřebitelských smluv, měla přinést spotřebitelům větší právní jistotu ve sporech s jejich dodavateli. Je však otázkou, zda namísto toho nezmařila slibně odstartovaný judikatorní proces směřující k úplné eliminaci rozhodčích ujednání ve spotřebitelských smlouvách.

Novelou se totiž stává obsoletní ta stávající judikatura, která arbitrabilitu sporů ze spotřebitelských smluv zpochybňovala, a místo toho se jí spotřebitelům poskytují nové instrumenty ochrany jejich práv. Tím je zejména možnost napadnout rozhodčí nález u soudu buď pro nesplnění – novelou významně rozšířené – informační povinnosti ze strany dodavatele nebo pro rozpor s právními předpisy stanovenými na ochranu spotřebitele nebo s dobrými mravy.

V tom je ovšem jádro pudla: kdyby bylo možno rozhodčí nález napadnout pro libovolnou vadu hmotněprávního posouzení sporné otázky, rozhodčí řízení by se stávalo pouhým předstupněm projednání věci u soudu. To si zákonodárce zjevně nepřál, a proto volil onu poněkud pythickou formulaci. Ta v praxi povede jednak k tomu, že (některé) soudy budou za právní předpis stanovený na ochranu spotřebitele považovat pouze zákon o ochraně spotřebitele a nikoli i ustanovení páté hlavy ObčZ, jednak k lehce paradoxní situaci, že nález, který odmítl uznat neplatnost kupní smlouvy z důvodu minuciosní vady její formulace, soud zruší, kdežto ten, ve kterém rozhodce odmítne přihlédnout ke spotřebitelem tvrzené a dokládané podstatné vadě výrobku, nikoli. Skutečně nevím, zda je toto cesta spíše do civilisovaného světa nebo kamsi do krajů divokého Absurdistánu…

Nově budou státem regulováni i spotřebitelští rozhodci, ale opět spíš polovičatě: nyní budou muset být bezúhonní a mít vysokoškolské právnické vzdělání, a bude rovněž zakázáno, aby jako stále rozhodčí soudy klamavě vystupovaly ty subjekty, které jimi nejsou. Sankce za porušení tohoto posledně jmenovaného zákazu ovšem – jak jinak v této zemi – v zákoně schází.

Odměny znalců za posudky o KSČM

2011-12-29T12:13:00.001+01:00

Od ministerstva vnitra jsem obdržel odpověď na dotaz, jaké odměny dostali znalci Mazel a Svoboda za své posudky týkající se možnosti pozastavit činnost KSČM.

Čtyřicet tisíc za 28 stran posudku – no co, zřejmě slušnej oddíl!

Příběh z Pardubic

2011-12-29T07:23:00.010+01:00

Pan K. z Pardubic byl příkladem muže, jehož by jako vzor mohla do svých předvolebních materiálů pojmout kterákoli pravicová strana: nespoléhal na stát, místo toho se pustil do podnikání a založil si malou, ale celkem slušně prosperující firmu. Ta nabízela v oboru pojišťovnictví zprostředkovatelské služby, které v té době nebyly běžně na trhu, a proto není divu, že se rozrůstala a nabírala po celé republice další a další spolupracovníky, pojistné makléře.

Až do osudného dne. Došlo ke sporu mezi panem K. a jednou z účastnic makléřských kursů, které pořádal, a protože přítelem této dámy byl policista, tedy v postkomunismu muž nad zákonem, nad osudem pana K. se začala stahovat mračna.

S panem K. a jeho společníkem bylo zahájeno trestní řízení, a i když každému muselo být od počátku jasné, že obvinění je nesmyslné, policejní objednávka způsobila, že soudy prvních dvou stupňů pana K. i jeho kolegu odsoudily. Spravedlnosti učinil zadost až Nejvyšší soud (psali jsme o tom krátce zde).

Po třech a půl letech měl tedy pan K. v ruce zprošťující rozsudek, ale protože stíhání bylo vedeno pro trestný čin podvodu, lze si snadno představit, co se stalo s jeho firmou. S trestně stíhaným podvodníkem nikdo rozumný a své cti (a peněz) dbalý nespolupracuje, a tak místo firmy s několikamilionovým obratem zbyly panu K. oči pro pláč. A dluhy, samozřejmě. Ty pan K. neměl z čeho splácet. V jeho domácnosti se tak začali střídat exekutoři jako svatí na orloji; když nebylo co odnést, vybrali aspoň úspory z prasátka jeho devítileté dcery.

Stát, jehož policie a soudy potíže pana K. způsobily, se ovšem k problému postavil čelem, a byl tak štědrý, že mu zaplatil část nákladů obhajoby, nějakých 40 tisíc. Nic víc. Platí přece, jak panu K. napsal jeden zvlášť škodolibý úředník ministerstva spravedlnosti, princip presumpce neviny a pokud s ním někdo nechtěl z důvodu jeho trestního stíhání spolupracovat, může ho žalovat!

Pan K. se brání u soudů, ale ty se rovněž tváří, že se jich problém netýká. Soudruh soudce Městského soudu v Praze Martin Valehrach projednává žalobu na ochranu osobnosti již víc než tři roky s takovou pílí, že zatím ani nerozhodl o osvobození od soudních poplatků, a Obvodní soud pro Prahu 2 stačil zatím žalobu zamítnout pro – zjevně nedůvodnou – námitku promlčení, kterou stát vznesl.

Pan K. a jeho rodina tak prozatím žije z ruky do úst a čeká, že se stane zázrak, a české soudy mu za nedůvodné trestní stíhání přiznají náhradu. Byl bych velmi rád, kdybych mohl říct, že v jeho konečný úspěch věřím, ale byl bych neupřímný. Mám stále silnější pocit, že v tomto státě se žije dobře jen ničemům, a je nejvyšší čas změnit ve Sněmovní nápis Salus rei publicae suprema lex esto na něco pertinentnějšího. Třeba Darebáci sobě.

Procesí Řádu ozubeného kola očima českého úředníka

2011-12-28T18:29:00.005+01:00

Extremismus je nutno potlačovat všemi prostředky a už v samotném zárodku, nebo nejraději ještě předtím, než se jeho risiko projeví.

Jak je patrné z přestupkového příkazu teplického magistrátu, i takové naprosto poklidné procesí Řádu ozubeného kola vytváří důvodnou obavu z hromadného narušení veřejného pořádku a když už se nenajde jiný paragraf, budeme účastníky pokutovat za to, že se maskovali. V čem takové jednání ohrožuje nebo porušuje zájem společnosti, aby se vůbec mohlo jednat o přestupek, a čím se procesí Řádu liší např. od karnevalového průvodu s maskami, nám nyní budou muset tepličtí úředníci vysvětlit.

A když už budou v tom vysvětlování, mohli by také doložit svou místní příslušnost, jelikož k domnělému přestupku došlo v Krupce a nikoli v Teplicích.

Jan Kysela pábí o závadovém kontextu a o svobodě projevu v USA

2011-12-28T15:01:00.003+01:00

Že jsem k odborným kvalitám Jana Kysely dlouhodobě velmi skeptický (resp. že jej pokládám za pitomce), není novinka. Další důkaz správnosti tohoto hodnocení přinesly Lidovky, kde se tento expert blýskl následujícím výrokem: Jsou mi bližší americké doktríny, které zkoumají nejen to, kdo co říká, ale také za jakých okolností to říká, v jakém kontextu. Když pronesete rasistický výrok doma u krbu, tak to má jiný význam než třeba před synagogou.

To je samozřejmě nesmysl. První dodatek americké ústavy garantuje svobodu projevu bez ohledu na kontext; ten se zkoumá jen v zemích, kde svobodu projevu neznají, jako např. v České republice.

Dotázat se na komunistickou minulost státního zástupce nebo soudce je přestupek

2011-12-23T12:37:00.004+01:00

Zjistit si informace v Národním archivu, v němž je deponována lístková kartotheka bývalých členů Komunistické strany Československa, není zcela bez risika. Jeden se při tom dopustí přestupku, ani neví jak.

Tentokrát jsem sice (doufám!) unikl, ale jen o vlásek; nepochybuji, že příště budu dopaden a moje nekalé archivnické rejdy neujdou spravedlivému potrestání.

NSS k použitelnosti záznamu z kamerového systému jako důkazu

2011-12-22T17:26:00.008+01:00

Pěkným obíčkem nás pod stromeček obdaroval Nejvyšší správní soud, který v rozsudku č. j. 2 As 45/2010-68 (soudce zpravodaj Radovan Havelec) rozebral otázku použitelnosti záznamů získaných z kamerového systému při dokazování v přestupkovém řízení.

Judikát nechává stranou systémy provozované veřejnou mocí – tam jsou pravidla jiná a víceméně vyřešená – a věnuje se situaci, kdy jde o systém provozovaný soukromým subjektem.

Prvním důležitým závěrem je, že z hlediska přípustnosti záznamu je irelevantní, zda kamerový systém byl řádně ohlášen jako zpracování dat u ÚOOÚ. Podle mínění NSS, stejně jako Ústavního soudu v citovaném usnesení IV. ÚS 2425/09, dojde registrací pouze ke splnění administrativní povinnosti, a zpracování osobních údajů může být i přes absenci registrace zákonné (a vice versa).

To je podle mého názoru poměrně závažný zásah do základních práv obviněného, a nejsem si jist, zda by tento přístup bylo možno obhájit na úrovni Ústavního soudu nebo ESLP. Povinnost zpracovávat osobní údaje pouze v souladu se ZOOÚ [výslovně v § 5 odst. 1 písm. c)] totiž znamená, že každá nahrávka získaná ze systému, který registrován není, tento zákon porušuje, bez ohledu na to, že kdyby správce o registraci byl požádal, byla by mu bývala udělena. Posuzovat registrovatelnost zpracování ex post factum je dosti sporné a domnívám se, že scestné.

K tomu přistupuje čl. 10 odst. 3 Listiny, podle něhož má každý právo na ochranu před neoprávněným shromažďováním, zveřejňováním nebo jiným zneužíváním údajů o své osobě. A zde NSS a ÚS takto dotčenou osobu nejen neochránily, ale připustily použití nelegitimně získané nahrávky ve správním řízení proti ní. Právní posice NSS se mi proto v tomto bodě jeví jako slabá a obtížně hájitelná.

Dále se rozsudek věnuje otázce, kdy je přípustné použít v přestupkovém řízení záznam získaný v rozporu se zákonem, a dospívá k závěru, že v těchto situacích je nutno aplikovat test proporcionality. To je podle mého soudu přešlap, krok špatným směrem: nezákonně získané důkazy nelze v trestním řízení, a tedy ani v řízení přestupkovém, proti obviněnému vůbec použít. Jedinou možností je dovodit, že důkaz byl získán způsobem zákonným, přičemž je k disposici několik cest, jak toho u sporné nahrávky dosáhnout: 1. pořízení nahrávky nemusí vůbec představovat zásah do soukromí, jak bylo judikováno např. u obchodního jednání; 2. právo na ochranu osobnosti je soukromé a ochrana jeho výkonu může být odepřena, příčí-li se dobrým mravům (situace může být dost složitá, v každém případě nevím o případu, že by tento argument byl někdy s úspěchem uplatněn – náš plzeňský případ skončil bohužel smrtí žalobkyně); 3. zásah lze ospravedlnit na základě testu proporcionality, a proto není protiprávní (argument nutnou obranou nebo krajní nouzí; zde však bude záležet na druhu přestupku, a identický kamerový systém může produkovat přípustné důkazy prokazující vloupání do objektu a nepřípustné usvědčující pachatele z nesprávného parkování); 4. v některých případech lze důkaz rozdělit na intrusivní a neintrusivní část, a dokazovat např. jen polohu nebo pohyb vozidla, s rozostřeným obličejem řidiče.

Je jistě dobře, že se Nejvyšší správní soud snaží hledat odpovědi na aktuální otázky praxe, byť v tomto případě, myslím si, nebyl použitý přístup zcela šťastný.

Ještě, že už nejde natrhnout strana patnáct!

2011-12-22T14:27:00.002+01:00

O zločinu perversní umělecké desekrace občanského průkazu jsme psali před půldruhým rokem. Případ, jak se ukázalo, byl nakonec pojat v trestněprávní rovině, a Obvodní soud pro Prahu 1 dospěl nyní k závěru, že tento druh umělecké zločinnosti nepotrestá, ježto mohlo jít nejvýš o přestupek. Komunistické stereotypy mají věru tuhý kořínek…

Nálepkoví zločinci mají novou soudkyni

2011-12-21T13:04:00.005+01:00

V případu nálepkových zločinců Michaely Dupové a Patrika Vondráka byl určen již třetí soudce. Poté, co původní soudkyně Věra Bártová odstoupila pro podjatost a nově přidělený soudce Libor Vávra byl přidělen k jinému soudu, se případu ujala Dana Šindelářová; ano, právě ta, o níž jsem se zmiňoval ve svém rozhovoru pro Antifa, soudkyně, jejíž senát neváhal odsoudit nevinného cizince jen proto, aby Česká republika nemusela vysvětlovat jeho nezákonnou vazbu. I v onom případě figurovala a čest státu zachraňovala státní zástupkyně Zdeňka Galková. Inu, dobří holubi se vracejí…

Dana Šindelářová obhajobě sdělila, že nové hlavní líčení hodlá nařídit na březen 2012, a zároveň rozhodla o vrácení kaucí za vazbu.

Nejvyšší soud omezil přístup občanů k informacím

2011-12-21T11:22:00.009+01:00

Ve skvělém tempu, pouze dva a půl roku od podání, projednal Nejvyšší soud moje dovolání ve věci karlovarské informační exekuce (naposledy jsem o ní psal zde). Ve svém zamítavém usnesení tento soud zašel ještě dál než Krajský soud v Plzni a judikoval, že rozhodnutí nadřízeného orgánu podle § 16a odst. 6 InfZ je pouhým pokynem povinnému subjektu, a nepředstavuje vykonatelný exekuční titul ani v případě, že jsou informace, které tvoří předmět žádosti, označeny individuálně a nikoli jen identifikací žádosti. Zda argumentaci mého dovolání soudci NS pominuli záměrně nebo ji jen nepochopili, není z rozhodnutí zcela zřejmé, v každém případě nepokládali za potřebné jakkoli se s ní vypořádat.

Je to výborná zpráva pro české úředníky, protože kdyby se tento právní názor prosadil do praxe, mohli by všechny žádosti o informace prostě házet do koše. Žadatel by po uplynutí patnáctidenní lhůty podal stížnost, na jejímž základě by nadřízený orgán přikázal povinnému subjektu žádost vyřídit, avšak žadatel by si stejně nepomohl, protože ztratil možnost, jak splnění této povinnosti na povinném subjektu vynutit. Rozhodnutí nadřízeného orgánu by tak mohl využít nejvýš při výzdobě vhodných prostor svého obydlí.

Exekuci na informace jsme přitom s úspěchem vedli již několikrát, dvakrát u obce Hajany, jednou v Karlových Varech, ve Ždáru u Mnichova Hradiště a v jednom případě jsme poslali do exekuce hlavní město Prahu. Ve všech případech se tento prostředek osvědčil jako efektivní cesta, jak úřednictvo přimět k činnosti: aby ne, když na obec nařízením exekuce dopadne inhibitorium a po dobu exekuce nelze převádět obecní majetek.

Usnesení NS nemohu napadnout ústavní stížností, protože informace jsem exekučně vymohl a o nákladech, které bych měl zaplatit, zatím rozhodnuto nebylo, takže není újmy, jejíž reparaci bych mohl požadovat. Bude proto třeba hledat jiné cesty, jak tento judikát zvrátit.

Neonacista-pedofil zproštěn obvinění

2011-12-19T14:15:00.006+01:00

Obvodní soud pro Prahu 8 dnes soudcem Pavlem Novákem zprostil obžaloby extremistu, jemuž při absenci jakýchkoli důkazů o vině vložili policisté mezi věci zajištěné při domovní prohlídce CD s dětskou pornografií.

Odůvodnění se opíralo o nenaplnění materiální stránky trestného činu: jeden nosič nestačí, příště budou muset policisté dodat celou sbírku pornografických nahrávek.

Státní zástupkyně se na místě odvolala (téměř jsem chtěl napsat propadla hanbou, avšak to by, bohužel, nebyla pravda).

Čtyři roky a dva měsíce? To přece nejsou žádné velké průtahy!

2011-12-19T12:27:00.006+01:00

Prosincový Osel měsíce, prestižní cena tohoto blogu za mimořádné výkony na poli českého práva, v senátní versi, putuje k Městskému soudu v Praze, jeho senát 30 Co ve složení Jana Knotková (předsedkyně senátu, obdrží oslí uši v prodlouženém provedení), Radka Šimková a Anna Vandáková vyprodukovaly tento blábol.

Protože řízení ve třech stupních soudní soustavy trvalo pouze čtyři roky a dva měsíce, tyto inteligentní dámy dovodily, že doba řízení v daném případě nemohla nikterak negativně zasáhnout psychickou sféru žalobce – tedy mne. Chtěl bych laureátky ubezpečit, že mou psychickou sféru negativně zasáhla už samotná četba jejich produktu, a měly velké štěstí, že jsem nebyl ústnímu odůvodnění přítomen, to bych je v náhlém pominutí smyslů mohl i pokousat.

Ústavní stížnost je povinností.

V přestupkovém právu zmýlená platí

2011-12-18T03:51:00.014+01:00

Kdy je vydáno rozhodnutí o uložení pokuty v blokovém řízení? Osmý senát Nejvyššího správního soudu (Passer-Hipšr-Mazanec) dospěl k závěru, že se tak stane až podpisem pokutového bloku pachatelem, do té doby je pokutující orgán oprávněn od řešení přestupku blokem ustoupit.

S tím příkře nesouhlasím. I ve veřejném právu se uplatňují základní principy občanského práva hmotného a je-li orgánem jednou bloková oferta vyřčena, je jí tento orgán vázán, a to i v případě, že by se mělo ukázat, že blokové řízení v dané situaci zákon nepřipouští, tak jako v judikované věci.

Proč? V ústavní rovině to vyvěrá z principu legality, tj. z povinnosti zákonného výkonu veřejné moci, a v rovině práva jednoduchého tento závěr vyplývá z vázanosti státních orgánů vlastními rozhodnutími, přičemž jako rozhodnutí v širším smyslu je třeba chápat i úkon, jehož perfekce záleží na akceptaci ze strany soukromoprávního adresáta.

Opak by znamenal, že by si mohl soud rozmyslet třeba jednou vydaný trestní příkaz.

Věřím, že toto rozhodnutí bude dalším z judikátů NSS, které u Ústavního soudu neobstojí. A úplně nejlepší, i když nerealistické, by bylo, kdyby soudce NSS konečně někdo naučil ústavní právo; podobných kopanců je v judikatuře tohoto soudu víc a víc, často, tak jako v tomto případě, dokonce i u sbírkových judikátů.

Cena dítěte konečně v oblasti luxusních automobilů

2011-12-16T14:13:00.004+01:00

Další malý krok pro člověka, ale velký skok pro české právo: Krajský soud v Brně samosoudcem Michalem Ryškou přiznal na relutární satisfakci za nedbalostní usmrcení dítěte každému z rodičů 1,5 milionu korun.

Podobný případ řešíme u Městského soudu v Praze. Tam jde ovšem o úmyslné usmrcení – vraždu – a dítě, v době události šestileté, žádá po vrahovi pět milionů, družka tři miliony a dvanáctiletý nevlastní syn (kterého však zavražděný po celý život vychovával) dva miliony korun. Úmysl se běžně považuje za jeden z významných faktorů pro zvýšení částky zadostiučinění, tak uvidíme, zda budeme v řízení úspěšní nebo zda jsou pražské taxy stále o řád nižší než brněnské.

Pro příště: když se nechat zavraždit, tak jedině v Brně!

Ústavní soud se zastal freislerovského pojetí práva aneb Soudce Musil opět ve formě

2011-12-16T10:47:00.004+01:00

Že ústavní soudce Jan Musil právem patří na náš top-list, potvrzuje dnes zveřejněný nález sp. zn. III. ÚS 2974/10 ve věci trestního postihu vybodovaných řidičů, kde byl Musil soudcem zpravodajem. Nález sice nemůže být oceněn Oslem měsíce, taková jeho úroveň přece jen není, ale příležitostnou Cenu Rolanda Freislera, jíž oceňujeme soudní rozhodnutí nadřazující pociťovaný veřejný zájem nad jednoznačnou dikci zákona, by dostat mohl.

Ústavnímu soudu předestřený problém je tento: Účinností nového trestního zákoníku zanikla trestnost skutku spočívajícího v tom, že řidič, který dosáhl 12 trestných bodů, dále řídil, přestože od úřadu obdržel oznámení o dosažení limitního skore, takže po uplynutí pěti dnů od jeho doručení svého řidičského oprávnění ex lege pozbyl. To ovšem nebylo možné nově podřadit pod trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání (ano, miluji tyhle nesmyslné kumulativní marginální rubriky, bravo, Pavle Šámale!) podle § 337 odst. 1 písm. a) TrZ/2009, protože to výslovně vyžaduje výkon činnosti, která byla pachateli rozhodnutím soudu nebo jiného orgánu zakázána nebo pro niž pozbyl oprávnění. Takové rozhodnutí neexistuje, pouze oznámení o tom, že došlo k právní skutečnosti dosažení 12 bodů.

Nad tímto faktem byla vedena rozsáhlá odborná polemika, jejíž závěry nebyly jednoznačné.

V systému, kde jsou ústavními soudci osobnosti jako Musil, ovšem nesmí uniknout spravedlnosti ani jeden viník, a zákon je v případě jeho rozporu s domnělým veřejným zájmem interpretován freislerovsky: z oznámení se tak stalo rozhodnutí, jímž se řidičské oprávnění pozbývá, přičemž III. senát ÚS ignoroval fakt, že tato písemnost nemá ani základní pojmové znaky takového správního aktu – jediná povinnost, kterou její doručení zakládá, je povinnost odevzdat ve lhůtě pěti pracovních dnů řidičský průkaz, a její nesplnění není tím, za co byla stěžovatelka potrestána.

Policajti v kasinu

2011-12-15T11:46:00.003+01:00

Příběh o tom, co se stane, když skupina elitních protiextremistických policistů zavítá do kasina, zpracovali na Primě, s využitím authentických záznamů z kamerového systému.

Hezké a poučné. Stejně jako závěr vyšetřování Inspekce ministra vnitra: k žádnému trestnému činu nedošlo, zapomeňte.

Rozhodnutí NSS v kause komunistických soudců zveřejněno

2011-12-14T02:31:00.001+01:00

Nejvyšší správní soud rozhodl o mém sporu s Vrchním soudem v Olomouci ohledně jeho komunistických soudců. Na rozsudek upozorňujeme pouze proto, že jde o řídký případ soudního rozhodnutí, které se skládá ze záhlaví, výroku, rekapitulace a poučení: odůvodnění v něm zcela absentuje.

Pro mnohé české soudce, řekl bych, optimální varianta…

Rampula v. Zeman

2011-12-14T02:29:00.000+01:00

Tak taková drzost se hned tak nevidí: Vlastimil Rampula, čerstvě odvolaný vrchní státní zástupce v Praze, požaduje po ministru spravedlnosti, aby podal kárnou žalobu na nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana za to, že ten letos v březnu nepodepsal osobně dovolání v neprospěch obviněného, čímž způsobil, že je Nejvyšší soud odmítl jako podané neoprávněnou osobou.

Novináři, celkem podle předpokladů, do detailů problémů nevhlédli, avšak my máme k disposici rozhodnutí velkého senátu Nejvyššího soudu, z něhož (a z několika dalších judikátů) je zřejmé, že dříve prevalentní praxi, kdy dovolání podávali za NSZ jeho náměstci, označil tento soud za nepřípustnou až letos v září (s dodatkem, že možné je toliko zastoupení jednorázové, delegace pravomoci je nepřípustná).

Nelze proto vinit Zemana, že by odmítnutí dovolání vědomě způsobil, a naopak se lze podivovat nad drzostí Rampuly, že takovou nehoráznost vypustí do světa. Ještě, že už je z VSZ pryč – brrr!

Kozel opět zahradníkem aneb Michal Mazel ustanoven konsultantem i v další trestní věci Lucie Šlégrové

2011-12-14T01:15:00.004+01:00

Že je duplexní Mgr. Michal Mazel soudním znalcem dosti zvláštního druhu, informujeme na tomto blogu poměrně pravidelně. Proto, když se Okresní soud v Mostě rozhodl ustanovit ho konsultantem v další trestní kause Lucie Šlégrové (kde jde o to, že měla držet vlajku rozpuštěné Dělnické strany, tedy další nesmírně závažný ideozločin), nemohlo následovat nic jiného než námitka podjatosti.

V tomto případě je Mazlův židovský původ bez významu, avšak velmi relevantní je jeho emotivní korespondence s obhájcem L. Šlégrové. Opravdu těžko si představit, že by si člověk vyprodukovavší/iniciovavší podobný přípis mohl dále vůči obžalované nebo jejímu obhájci udržet zákonem vyžadovanou nestrannost.

Uvidíme, jakého mínění bude soud.

Justiční expres znovu v akci

2011-12-13T13:11:00.003+01:00

O baseballce s nápisem Na Cikány… jsme psali skoro před dvěma lety, podivujíce se, že soudy dosud nevyřešily spor o omluvu za delikt, k němuž došlo v létě 2001.

A vida, netrvalo dlouho a krátce po desátém výročí incidentu padl nový pravomocný rozsudek.

To bude radosti, z takové omluvy!

Může být KSČM skutečně rozpuštěna?

2011-12-11T03:19:00.019+01:00

Ministerstvo vnitra zveřejnilo na svých stránkách analysu, kterou se jeho úředníci pokoušejí přesvědčit vládu i veřejnost, že nápad rozpustit (resp. pozastavit činnost, což fakticky znamená rozpuštění s podmíněným odkladem) Komunistickou stranu Čech a Moravy (KSČM) není dobrý, a posudky čtyř odborníků, kteří, jak se dalo předpokládat s ohledem na to, že byli vybráni ministerstvem, se s jeho závěrem ztotožnili.

Tyto dokumenty nejsou bez zajímavosti, už proto, že předpokládaný vývoj politické situace v nadcházejících letech směrem k vyšší radikalisaci soupeřících sil i veřejnosti učiní otázku eliminace oposičních politických subjektů justičními (a tedy z principu nedemokratickými) prostředky tak aktuální, že by se celkem snadno mohlo jednat o vůbec nejdůležitější aspekt domácí politiky.

Z dokumentů je nejpodrobněji a nejkomplexněji zpracována analysa Pavla Uhla. Kromě přehledné struktury je i dobře a kultivovaně sepsána, takže se příjemně a snadno čte, přestože je ze všech posudků nejdelší.

Uhl analysuje vyhlídky vládního návrhu na úspěch v jednotlivých instancích, jimiž by pravděpodobně prošel, tzn. u Nejvyššího správního soudu, u Ústavního soudu a u Evropského soudu pro lidská práva, zejména ve světle jejich prejudikatury. To vše v širokém kontextu možného vývoje a s úvahou nejrůznějších eventualit.

Po technické stránce lze analyse vytknout jedinou faktickou chybu: autor se mylně domnívá, že úspěch KSČM ve Štrasburku by znamenal obnovu řízení před Ústavním soudem. Tak tomu ovšem není, obnova je možná toliko v případě trestního řízení.

S čím však ne zcela souhlasím, je závěr, že NSS bude rozhodovat konsistentně s rozsudkem Dělnická strana II a proto návrh zamítne. Domnívám se, že opak je pravdou: pokud se NSS přidrží těch kriterií, která v tomto judikátu vymezil, činnost KSČM pozastaví, neboť téměř ve všech posuzovaných aspektech lze dojít k závěru, že KSČM je pro demokracii větší a bezprostřednější hrozbou než DS. Navíc je pravděpodobné, že NSS setrvá i u praxe dosti povrchního hodnocení důkazů, kterou v rozsudku Dělnická strana II nastoupil, a spokojí se jako s důkazy klíčových tvrzení s citacemi pochybných, kriticky nezhodnocených pramenů a/nebo s výpověďmi policistů, aniž by vzal v úvahu, že tyto osoby pracují pro jednu ze stran řízení a mají tendenci vypovídat v její prospěch.

Podceňovat nelze ani psychologický aspekt: Tomáš Vandas odmítl nabízené právní zastoupení a v ilusi, že díky procesu získá prostor v mediích, předvedl se soudu i veřejnosti jako, prominete-li ten výraz, totální trouba. Tuto chybu KSČM jistě nezopakuje, avšak na druhé straně si nemůže dovolit pojmout svou procesní obranu ryze technicky, bez toho, že by akcentovala své programové cíle a ideová východiska, což ovšem jak u veřejnosti, tak u soudců nemůže než vyvolat zděšení a v konečném efektu to výrok soudu ovlivní neméně, než Vandasovo trapné a neodborné vystupování.

Za neudržitelné pokládám i některé dílčí Uhlovy závěry, kupř. ten, že při rozhodování nemůže hrát roli název strany. Stačí si představit, co by se stalo, kdyby si někdo chtěl založit Nacistickou stranu Čech a Moravy; jediným rozdílem přitom je, že název KSČM byl 20 let tolerován. To je ovšem dost slabý argument, ve světle toho, k jaké ideologii a jaké předchůdkyni se tento název váže, a i to nemůže na NSS – kumulativně s dalšími argumenty – nezapůsobit.

Zcela naopak souhlasím s Uhlovým závěrem, že rozhodnutí Ústavního soudu by bylo nepředvídatelné, závislé zejména na osobě soudce zpravodaje. Méně jsem si ovšem jist, že by KSČM uspěla u ESLP. Ten totiž nikdy dříve neřešil tak masivní zásah do politické sceny v členské zemi Rady Evropy a očekávám od něj spíše alibistický přístup: ať si to v té České republice zařídí, jak umějí, my jim do tak zásadních otázek zasahovat nebudeme. To je přístup zcela konsistentní např. s postojem k ESLP k Benešovým dekretům nebo k otázce nerovného přístupu k restiticím, kde Soud rovněž do politických rozhodnutí ústavních orgánů České republiky neingeroval.

Za odborně nejzdařilejší považuji posudek Michala Mazla. Ten je stručnější než Uhlův text, avšak jeho závěry jsou přesvědčivější. Mazel s ministerskou analysou v řádě bodů nesouhlasí a k negativnímu celkovému resumé dospívá toliko s odkazem na nedostatek dosud shromážděných podkladů.

Tato analysa je méně spekulativní ohledně procesního diskursu u jednotlivých soudů, což však pokládám spíše za její přednost: procesní predikce jsou věcí odborné publicistiky, znalec není vědma.

Obsahově stručný posudek Miroslava Mareše nepředstavuje komplexní zhodnocení předestřené materie, je pouze jakousi poznámkou na okraj, zdůrazněním, jaké důkazy by mohly být na podporu návrhu navrženy, přičemž lze však mít oprávněné obavy z toho, zda by byly NSS shledány relevantními. Je sice pravda, že v rozsudku Dělnická strana II jsou jako významné hodnoceny některé zcela podružné skutečnosti, avšak ani s vynaložením značné dávky fantasie si neumím představit, že by NSS komunistické straně přičetl obsah internetové presentace ZO KSČM v Jablonném n. Orlicí, jak Mareš naznačuje.

Nejhorší je posudek Ivo Svobody. Ten, neuměje nic jiného, hledal u KSČM závadový diskurs, jejž však nenalezl, a to s odůvodněním, které náleží spíše do domény politologického humoru. Příkladmo pasáž o tom, že zpěv Internacionály při logicky odůvodněných příležitostech (např. oslavy 1. května jako Svátku práce) nelze bez dalšího označit jako glorifikaci komunistického systému, vede k otázce, zda by DS, nechtěla-li by být rozpuštěna, neměla na každoročních demonstracích k výročí Křišťálové noci provozovat Horst-Wessel-Lied, což by přirozeně rovněž nemohlo být označeno za glorifikaci nacismu.

Podobně nesmyslná je věta, že samotné užití srpu a kladiva bez dalšího nemusí být bezpochybně automaticky implicitním návodem k napojení na historický komunismus a jeho zločiny: podotýkám, že srp a kladivo je pro komunistické hnutí tím samým, čím je pro neonacisty svastika.

Na závěr bych rád uvedl několik vlastních poznámek.

Jakkoli mám za to, že KSČM by neměla být rozpuštěna (a to ani ve formě pozastavení činnosti), je to důsledek úvahy politické, nikoli právní: s oposicí se v demokratickém státě bojuje u voleb, ne u soudu. Právně je návrh na rozpuštění/pozastavení činnosti KSČM reálný a odůvodnitelný, a ve světle prejudikatury všech tří soudů má slušnou šanci uspět.

Za druhé straně je dlužno poznamenat, že zákon o politických stranách je nedodělek a legislativní zmetek. Např. § 16, který byl do něj včleněn až v ústavně-právních výborech Federálního shromáždění (byly dva, po jednom v každé komoře), předpokládá, že důsledky sankce rozpuštění/pozastavení činnosti budou precisovány zvláštním zákonem; ten však nikdy nebyl přijat. Proto české právo, na rozdíl např. od německého, nezakazuje založení následnické strany (Nachfolgepartei) ani nestanoví žádná jiná omezení pro její představitele. Sankce zakotvené ve volebním zákoně jsou spíše směšné (a podle mého soudu i protiústavní).

Nedořešené jsou zákonné podmínky k podání návrhu. Podá-li ministerstvo vnitra vládě podnět, avšak vláda jej neakceptuje, má možnost podat návrh president republiky: jenže s kontrasignací, takže jako by ji neměl. Důvod, proč by taková aktivní legitimace měla presidentovi příslušet, přitom neexistuje.

Z hlediska ústavnosti přímo hrůzostrašné je ustanovení § 13 odst. 7 zákona, které dovoluje konfiskovat straně nebo hnutí veškerý majetek.

Nedostatečně je upraveno i postavení Ústavního soudu jako odvolací instance. Zjevně excesivní byla, nyní naštěstí již opuštěná, praxe odmítat opravný prostředek proti rozhodnutí NSS v tříčlenném senátu (zákon o ÚS výslovně stanoví, že o návrhu musí být rozhodnuto v plenu, šlo tedy o neobhajitelnou praxi), avšak odkaz na ústavní stížnost a řízení o ní v ustanovení § 73 odst. 3 zákona je příliš povšechný.

Na to upozorňuje i Pavel Uhl, mýlí se nicméně, jestliže se domnívá, že ÚS přezkoumává rozhodnutí NSS jen z hlediska jeho ústavnosti: povinnost projednat opravný prostředek v plné jurisdikci, tedy z hlediska souladu napadeného rozhodnutí s ústavním i jednoduchým právem, vyplývá přímo z čl. 87 odst. 1 písm. j) Ústavy. Což na druhé straně nemusí bránit v odmítnutí návrhu jako zjevně nedůvodného, v tom nic protiústavního, stane-li se tak hlasováním plena, nespatřuji.

Případ závadového řečnění jde do druhého kola

2011-12-09T17:09:00.002+01:00

Počítač se jistě zapotil, než tenhle senát náhodně vybral: v kause projevu šesti představitelů Dělnické strany bude nyní rozhodovat senát Krajského soudu v Brně složený ze tří bývalých komunistů, tedy osob, které mají s persekucí disidentů a potlačováním svobody projevu největší zkušenosti.

Věra Tydlitátová ukradla pásmo

2011-12-09T16:01:00.006+01:00

Ne tedy pásmo na měření, nýbrž přenosové, přesněji jeho šířku neboli bandwidth. A nejen to. Hned objasním:

Na svém blogu vystavila Věra Tydlitátová osm ilustračních fotografií, jednu zobrazující sochu, ostatní kathedrálu Notre Dame de Paris, pocházející ze serveru IHNED.cz, a to tak, že do tagu IMG umístila odkaz na cizí server.

Čímž, zřejmě nevědouc, čeho činí, kromě toho, že porušila autorská práva k fotografiím, ukradla serveru IHNED.cz i přenosové pásmo, neboť každý, kdo si její článek zobrazí, stahuje fotografie přímo z tohoto serveru. Prvé je protiprávní, druhé toliko neethické, ani jedno jí ovšem čest nedělá.

Lidé věří tomu, co slyší z medií, skutečnost je nezajímá

2011-12-08T22:12:00.001+01:00

Před několika týdny jsem byl požádán, abych poskytl Konservativním listům e-mailový rozhovor na thema boje proti tzv. pravicovému extremismu, čemuž jsem rád vyhověl. Otázky kladl Dušan Stuchlík.

Při vašem zájmu o právo a právní problematiku se v poslední době často angažujete a na svém blogu vyslovujete k postupům státních orgánu vůči lidem, kteří jsou nazýváni jako extremisté. Jak jste se k této problematice dostal, co vás k tomu vede?

O tyto otázky se zajímám už více než deset let, přesto v nich stále objevuji nové souvislosti.

Pojem politického extremismu je tradiční a pevnou součástí kontinentálního evropského myšlení: zatímco například ve Velké Británii se politické názory dělí na běžné a excentrické, my na kontinentu máme pocit, že kdo s námi nesouhlasí víc, než je nám příjemné, je nepřítelem demokracie, extremistou, a je přípustné jej umlčet, případně rovnou poslat za mříže.

Před Listopadem bylo trestně postižitelným extremismem třeba veřejně prohlásit, že vládnoucí strana je zločinnou organisací, nebo nazvat ruskou vojenskou přítomnost v zemi okupací. Dnes se kritisovat smí, ale ne moc a hlavně ne všechny; jakmile někdo vysloví názor, který jde vládě proti srsti, hned se povolá soudní znalec a začne se zkoumat, zda vyslovený názor není extremistický, a běda takovému nešťastníkovi, pokud znalec dospěje k závěru, že jeho politický projev byl latentně antisemitský, rasistický, neonacistický apod.

Jistě, je to nemoc nedospělé demokracie, ale je velmi nebezpečná a potenciálně schopná i samu demokracii zahubit, protože ve svých důsledcích brání fungování demokratického politického procesu, možnosti obměny vládních garnitur, establishmentu a elit.

Nepodceňujme to, mějme na paměti, že svoboda projevu existuje jen tehdy, jestliže je přípustné vyjádřit i názory ostře menšinové, opovrženíhodné nebo šokující. Jak říká Noam Chomsky, i Goebbels a Stalin poskytovali svobodu projevům, se kterými souhlasili…

V jakých kauzách se angažujte, jak se k vám dostanou?

Zajímám se o celou řadu konkrétních případů, a tyto kausy se ke mně dostanou většinou tak, že se na mě postižený obrátí o radu. Snažím se pomoci, ale zároveň vždy obviněnému vysvětluji, že sám se jen těžko bude schopen hájit a měl by si uvědomit, že proti němu stojí cynická a profesionální mašinerie, státní aparát, od úkolovaných policistů a státních zástupců přes snadným výdělkem zkorumpované soudní znalce po soudce, kteří jako kdyby si neuvědomovali, že už nemusejí poslouchat ničí příkazy, a vydávají jako na běžícím páse rozsudky, které působí dojmem, jako by jen opsali obžalobu a dali na ni razítko.

Jenže s obhajobou se musí začít co nejdřív, nejlépe už v přípravném řízení, a stojí peníze, což bývá kámen úrazu, protože obvinění mají pocit, že když přece nic neudělali, nemůže se jim nic stát. Že je to jinak, obviněný zjistí zpravidla až ve chvíli, kdy už se s jeho věcí nedá nic rozumného udělat. Přitom náklady na obhájce by mu v případě úspěšného výsledku zaplatil stát…

Každý takový případ úspěšně odstíhaného extremisty je přitom motivací k nové vlně represe. Příkladmo před několika týdny byl v Mostě odsouzen trestním příkazem mladý muž, který měl na tričku motiv Iana Stuarta. Že nosit takové tričko není trestné, potvrdil už před několika lety soud v Mělníku, ale co je to platné, když obviněný nepodal proti trestnímu příkazu odpor a rozhodnutí o vině i trest tím akceptoval. Uškodil tím sobě i jiným, a ve finále bude muset stejně částku srovnatelnou s odměnou pro obhájce zaplatit, až od soudu dostane výzvu k úhradě nákladů trestního řízení.

Optimální by bylo, kdyby na tyto účely byl k disposici fond, ze kterého by náklady obhajoby mohly být hrazeny, ale ti, kdo peníze na tyhle účely dostávají, třeba Liga lidských práv, se tváří, jako kdyby se jich persekuce tzv. pravicových extremistů netýkala, a nevypomohou stíhaným ani korunou: jsou to přece náckové, jejich ideoví nepřátelé!

Tohle mě hrozně rozčiluje, copak si neuvědomují, že po náccích to budou právě oni, ekoteroristé a humanrightisté, kdo přijde první na řadu?

Jak v nich stát postupuje, co policii, státním zástupcům a soudům vytýkáte? Můžete to rozvést podrobněji?

Hlavním problémem je, že orgány činné v trestním řízení pracují na politickou objednávku. V demokracii přitom jak policie, tak veřejní žalobci musí být přísně apolitičtí, je nemyslitelné, aby jim vláda určovala, koho mají stíhat a koho nechat být.

Chcete důkaz? Tak třeba před několika týdny zahájila policie trestní stíhání čtyř osob, které měly vloni 28. října v Praze na nám. Jiřího z Poděbrad držet vlajku rozpuštěné Dělnické strany. Jenže vlajku tam drželo pět lidí, tak proč jednoho z nich nestíhají? Protože tento pátý muž mezitím své politické aktivity v Dělnické straně sociální spravedlnosti (DSSS) zanechal a stáhl se do soukromí.

Neumím si představit jasnější důkaz, že tu existuje politická objednávka a že ve skutečnosti nejde o boj proti neonacismu, ale o snahu zastrašit politickou oposici.

Je tedy podle vás jejich postup účelový, nebo jak si jej vysvětlujete? Můžete to na nějakých konkrétních kauzách demonstrovat?

Ovšem, stačí si přečíst ta usnesení o zahájení trestního stíhání nebo obžaloby a musí vám být jasné, že právo je zde aplikováno jako instrument politické persekuce, právě tak, jako se to dělo před r. 1989. Rozdíl je v tom, že tehdy si komunisté – paradoxně – mohli dovolit mnohem méně než dnešní vláda, protože vše bylo pod kontrolou občanských iniciativ typu Helsinský výbor nebo VONS a hlavně zahraničních medií.

Vzpomínáte si na proces s Plastiky v r. 1976? Tehdy vzbudilo velkou pozornost, že do jednací síně neměla přístup veřejnost, že ji celou zaplnili policisté v civilu a estebáci. A vloni to samé při procesu s extremisty udělala u Obvodního soudu pro Prahu 1 soudkyně Věra Bártová (mimochodem, předlistopadová členka KSČ), také nechala veřejnost stát na chodbě a jednačku obsadila policisty z Útvaru pro odhalování organisovaného zločinu v civilu, že prý z bezpečnostních důvodů.

Ovšem, na rozdíl od tehdejšího případu se o toto skandální porušení zákona nikdo nezajímá, nepsaly o něm jediné české noviny. Proč také, vždyť obžalovaní jsou extremisté a nezávislý soud jejich trestnou činnost (spočívající, mimochodem, ve vylepování samolepek a organisaci řádně ohlášené demonstrace) jistě správně zhodnotí.

Typické je rozšiřování trestní represe na nové a nové druhy skutků a dvojí metr, který se stále častěji proti extremistům uplatňuje. Tak například v současné době stojí před soudem místopředsedkyně občanského sdružení Dělnická mládež Lucie Šlégrová za to, že v jednom svém projevu na demonstraci hovořila o národním socialismu, což soudní znalec, jistý Michal Mazel, bývalý úředník ministerstva vnitra, z něhož je nyní nezávislý znalec a přední odborník na extremismus, posoudil jako propagaci nacismu. A co čert nechtěl, právě v den, kdy se v této věci konalo hlavní líčení, vyšla zpráva o tom, že si stranu s národním socialismem v názvu zakládá i Jiří Paroubek. Když se znalce Mazla obhájce dotázal, zda by bylo trestným činem, kdyby stejný text jako Šlégrová pronesl Paroubek, znalec odpověděl, že samozřejmě nikoli, trestnost určitého výroku je nutné odvozovat od toho, kdo ho vyslovil. Tam represi verbálních trestných činů nepřivedli ani komunisté…

Dalším velkým problémem je účelové obsazování senátů, kdy se v případech extremistických trestných činů naprosto nerespektuje ústavní imperativ, že přidělení věci konkrétnímu soudci nebo senátu musí být předvídatelné, a tyto případy dostávají zvlášť vybraní soudci. V Praze to byla bývalá komunistka Bártová, a v Mostě soudí L. Šlégrovou – jistě jen docela náhodou! – další exkomunistka, soudkyně Bohumila Huňáčková.

Jak si tento postup OČTŘ vysvětlujete, co jej podle vás motivuje, proč to dělají?

V politické rovině je to bezesporu snaha umlčet nepohodlnou, protisystémovou oposici, což je dnes vedle komunistů zejména DSSS. Proto tolik démonisace a hysterických reakcí v mediích. Ideálem je, že když někdo vysloví, že má cosi společného s DSSS, měl by se tím společensky deklasovat asi tak, jako kdyby o sobě prohlásil, že je pedofil. Každý občan by měl mít v hlavě psychologický vypínač, který, když se před ním řekne DSSS nebo neonacismus, okamžitě překlopí a posluchač přestane vnímat, o čem je řeč.

Pohodlné je to i pro policii, vždyť o co jednodušší je honit vyjukané – a přiznejme, politicky značně nezkušené – mladé lidi než zasahovat proti skutečnému organisovanému zločinu: to by mohlo být pro policisty i nebezpečné!

Nerad to říkám, ale Útvar pro odhalování organisovaného zločinu se pod svým současným šéfem Robertem Šlachtou stal politickou policií, tedy něčím, co jsme si v r. 1989 naivně mysleli, že už tu nikdy nebudeme mít.

Jakou roli v tomto podle vás hrají mainstreamová média?

Zcela zásadní, protože na nich je, aby policií fabrikované sdělení přetransformovala ve všeobecně srozumitelná klišé a tato klišé svým konsumentům naservírovala. Lidé se nezajímají o to, co se skutečně děje, ale o obraz, který jim o tom poskytují media, v prvé řadě samozřejmě mainstreamová.

Neuvěřitelná vlna mediální hysterie provázela tzv. vítkovský případ a pokusy učinit za tento útok odpovědnou Dělnickou stranu, což se nakonec nepodařilo. Přesto byly uloženy exemplární tresty, které neodpovídají závažnosti skutku, jen proto, že si to přála mediální masáží zmanipulovaná veřejnost. Musel se k tomu překroutit trestní zákon, protože ti útočníci – a brutalitu jejich činu naprosto neomlouvám! – evidentně přijeli zapálit dům, ale ne vraždit.

Anebo: pamatujete se na monstrosní zatýkání v červnu 2009? Šlachtovi lidé tehdy zadrželi deset osob, s velkou pompou a parádou a všemi obvyklými parafernáliemi typu vyrážení dveří u bytu v pět ráno, domovní prohlídky atp. Do medií policie vypustila zprávu, jak se jim podařilo najednou zneškodnit všechny špičky neonacistického hnutí. To, že do dnešního dne nebyla podána obžaloba a že do ní nemá státní zástupce co napsat, protože vyšetřováním se žádná trestná činnost neprokázala a celé obvinění stojí na vodě, resp. na nevěrohodných posudcích dvorních soudních znalců, kteří – mimochodem za královské a jinde nemyslitelné honoráře – policii napíšou přesně to, co chce slyšet, o to se ovšem už novináři nezajímají.

A co je horší, nezajímají se ani o to, že jednomu z obviněných policisté mezi věci zabavené při prohlídce vložili CD s dětskou pornografií, aby ho mohli obžalovat aspoň za něco.

Co v celém kontextu tohoto dění považujete za nejzásadnější?

Jednoznačně jeho širší politické dopady, devastující účinek boje proti tzv. extremismu na kvalitu demokracie a demokratické debaty v této zemi.

Podívejte se na Spojené státy: kdokoli tam může veřejně vyslovit jakýkoli politický názor, můžete si před dům vyvěsit vlajku se svastikou nebo, co já vím, vystavit si tam billboard s Hitlerem, a nikdo vás za to stíhat nebude (že se tím, řeknu-li to mírně, společensky znevěrohodníte, nechme stranou, to je jiná věc). Znamená to snad, že v USA je demokracie v ohrožení, že se tam mohou každou chvíli dostat k moci neonacisté? Ale vůbec ne, lidé tam chápou, co je podstatou svobody a demokracie, a uvědomují si, že bránit politická práva těch, se kterými nesouhlasíme, je stejně důležité – ne-li ještě důležitější – než hájit práva šířit názory, se kterými se ztotožňujeme.

Když dnes dovolíme, aby byla pošlapávána práva vandasovců, zítra bude stejně zakročeno proti komunistům – a plány na jejich rozpuštění se momentálně zcela vážně projednávají ve vládě –, pak proti nepohodlným ekoaktivistům, poté přijdou na řadu příliš hlasité odbory a nakonec zjistíme, že v naší dokonale ubráněné a ochráněné demokracii máme na výběr ze dvou stejně zkorumpovaných politických stran, které si ze státu udělaly své léno a ze státního rozpočtu dojnou krávu. A kdokoli by se mohl a chtěl pokusit o změnu, bude dávno vyřazen ze hry jako extremista.

Závadový diskurs v Rotavě

2011-12-07T23:18:00.012+01:00

Máme tu konečně odborné vyjádření znalce Ivo Svobody ke kause trička Hasta la vista, Antifascista/Good Night Left Side.

Bod získávají ti čtenáři, kteří odhadli, že oblečen tímto tričkem se obviněný dopustil závadového diskursu, a to konkrétně podpory neregistrovaného hnutí Národní odpor. Pro zvídavější tu mám i dokument, který na toto thema zpracovali policisté, ale marná sláva, údernost a přesvědčivost Svobodových argumentů to nemá…

Aktualisováno.

Je činnost stávkokazů vojenským cvičením?

2011-12-07T17:23:00.004+01:00

Jak známo, vláda vyslala na Slovensko třicet armádních lékařů, kteří pomohli slovenské vládě zlomit odpor stávkujících lékařů. Formálně se tak stalo podle ustanovení čl. 43 odst. 5 písm. b) Ústavy, tedy pod fikcí vojenského cvičení. V takovém případě je povinností vlády parlament toliko neprodleně notifikovat, přičemž kterákoli komora může absolutní většinou svých členů takové rozhodnutí vetovat (odst. 6).

Nedivím se Milanu Štěchovi, že má k takovému postupu výhrady a hodlá iniciovat u Ústavního soudu kompetenční spor podle čl. 87 odst. 1 písm. k) Ústavy. Bohužel, zvlášť v posledních letech je ústava v této zemi chápána nikoli jako základní zákon země, ale jako challenge, překážka, kterou postačí pokud možno co nejnápaditěji obejít, na čemž svorně participuje pravice, levice i samotný Ústavní soud.

Ale můžeme být rádi, příště by také mohl být výjezd – nebo příjezd – stávkokazů traktován jako turistický zájezd, a k němu není souhlas parlamentu potřeba vůbec.

Policie v Děčíně nepochybila

2011-12-07T12:48:00.002+01:00

Šestadvacetiletý romský mladík zemřel přirozenou smrtí, vyšetřila policie podezření na pochybení svých příslušníků při zákroku v děčínské kause.

Na celém případu mne fascinuje, že se jím vůbec nezabývala Inspekce ministra vnitra: patrně nebyl důvod, smrt zadržené osoby, stejně jako např. zastřelení spolujezdce v unikajícím automobilu, je běžnou provozní nehodou, banalitou, se kterou nemá smysl Inspekci obtěžovat. Ta má na práci důležitější věci, a jen díky její profesionalitě máme zřejmě nejméně zkorupmovanou policii na světě: tedy soudě podle toho, kolik případů policejní korupce je ročně odhaleno a vyšetřeno.

Ústavní soud se nezastal svobody projevu

2011-12-07T10:06:00.007+01:00

Ústavní soud dnes vyhlášeným nálezem setrval na své předchozí rozhodovací praxi a zamítl i druhou ústavní stížnost ve věci transparentu Národní odpor.

Čtvrtý senát ÚS se tak přihlásil k doktrině bojující demokracie, když ústy soudce zpravodaje Miloslava Výborného uvedl: Garance základních práv nelze zaměňovat za slabost demokracie či za její neschopnost bránit se. Demokracie, která by zcela odmítla používat proti svým odpůrcům státní moc, otevřela by brány nejen anarchii, ale také totalitě.

Ano: svoboda projevu budiž, proč ne, ale nepřehánět a rozhodně ji nepřiznat těm, s nimiž nesouhlasíme.

Aktualisováno.
Nález byl zveřejněn.

Jeho obsah, jenž je fakticky manifestem bránící se demokracie (§§ 24–30), mne naplňuje děsem, zvlášť v části, kde ÚS neuvěřitelně ideologickým jazykem ztotožňuje nekonformní názory a (blíže neurčené) zlo (§ 26). Naivně jsem se domníval, že pojímat demokratický politický proces jako boj dobra se zlem je něco, co má místo na předvolebním meetingu populistů, případně militantních náboženských radikálů, leč zmýlil jsem se.

Domnívám se, že dnešní den byl velkou porážkou demokracie a českým občanům byl státní mocí odňat další významný díl jejich politických práv.

Zločinný umělec Týc půjde do vězení

2011-12-06T14:22:00.004+01:00

– Za co jsi tu?
– Ále, vzal jsem tchyni po hlavě pohrabáčem.
– A ty?
– Já jsem odklonil finančák na daních o třináct mega. A za to sedíš ty?
– Vyměnil jsem v Praze na semaforech pro chodce sklíčka za taková srandovní, třeba s čurajícím panáčkem.

Takový dialog může již za pár týdnů zaznít v některé české věznici, kam má nastoupit člen umělecké skupiny Ztohoven David Hons, aka Roman Týc, alias David Brudňák, odsouzený pro poškozování cizí věci, poté, co odmítl zaplatit peněžitý trest ve výši 60 000 Kč.

Věříme, že i z vězení bude umělec vydávat pravidelné tiskové zprávy, abychom nebyli o další umělecké výboje tohoto uskupení ochuzeni.

Hasta la vista, soudnosti

2011-12-04T04:16:00.009+01:00

Sice jsem už opravdu nechtěl psát nic o extremismu, ale o tenhle dokument se prostě musím se svými čtenáři podělit.

Jak patrno, s patřičně namotivovaným soudním znalcem (v daném případě Ivo Svobodou) se policie může pustit i do větších akcí. Nám známá hubitelka vlkodlaků, sokolovská soudkyně Dana Kordíková (Dana the Werewolf Slayer), ovšem měla v tomto případně aspoň tolik rozumu, že nevydala trestní příkaz a nařídila hlavní líčení, jež se koná dne 23. 1. 2012 od 9.45 hod. v jednací síni č. 15. Dlouho jsem ve Falknově nad Ohří nebyl, takže není vyloučeno, že si tam výlet udělám: tuhle státní zástupkyni prostě musím vidět na vlastní oči, jinak v její existenci neuvěřím!

NSS znovu rozhodl o informacích o minulosti soudců

2011-12-03T16:11:00.003+01:00

Ačkoli hned po vyhlášení nálezu Ústavního soudu ve věci seznamu komunistických soudců (komunistický) soudce NSS Petr Průcha do medií prohlásil cosi o tom, že jeho senát se bude muset zabývat tím, jak uvést – přirozeně nesprávný – názor Ústavního soudu do souladu se zákoníkem práce, nakonec ustoupil a nátlaku nadřízeného soudu se podvolil.

Aktualisováno.
K tomu zpráva ČTK.

Vlkodlaci podporují Národní odpor

2011-12-02T23:00:00.029+01:00

Tak to máme černé na bílém: jelikož Pavel G. měl na meatingu závadových osob oblečenu mikinu s motivem vlkodlaka, čímž usiloval o návrat IV. říše a podporoval hnutí Národní odpor, byla mu za to na návrh OSZ v Sokolově trestním příkazem uložena roční podmínka. Závadová mikina propadla státu a bude na dvoře Okresního soudu v Sokolově justiční stráží rituálně spálena.

Orgány činné v trestním řízení, nevyzbrojeny znalcem, nejsou s to ani nápis na mikině správně přečíst, natož aby si zjistily, že v jiném členském státu EU je závadový symbol registrovanou ochrannou známkou.

Nad historickými a ústavněprávními aspekty Řezníka, Pitvy a Hrobky aneb Pobuřování reloaded

2011-12-01T22:31:00.008+01:00

(1) Kdo z nepřátelství k socialistickému společenskému a státnímu zřízení republiky nejméně dvě osoby pobuřuje
   a) proti socialistickému společenskému a státnímu zřízení republiky,
   b) proti její územní celistvosti, obranyschopnosti nebo samostatnosti, nebo
   c) proti spojeneckým nebo přátelským vztahům republiky k jiným státům,
bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta.

Poznali jste? To je on, slavný § 100 trestního zákona neboli pobuřování, miláček komunistických prokurátorů a soudců, skutková podstata tak pružná, vláčná a lepkavá, že jí šlo pojednat prakticky jakékoli jednání svobodomyslného jedince, od eseje přes politický projev po koncert závadové hudby (tehdy ještě, pravda, bez uvozovek).

Doba se změnila, lidé (a lidské typy) nikoliv, a poptávka po náhradě za pobuřování byla silná. Oblíbeným kladivem na nekonformní občany se stalo několik skutkových podstat, zčásti nových, zčásti modifikovaných totalitních.

Patrně nejoblíbenější z nich je podpora a propagace (§ 403), v novém trestním zákoníku rozšířená o projev sympathií (§ 404). Zejména projevem sympathií může být cokoli, třeba říct, že Třetí říše praktikovala promyšlenou sociální politiku nebo že Hitler stavěl dálnice. Evergreenem je popírání holokaustu (§ 405), což, jak víme, může být i požadavek na odškodnění vyhnaných sudetských Němců, a také hanobení (§ 355) a podněcování k nenávisti (§ 356). Posledního trestného činu se dopustíte třeba tím, když veřejně prohlásíte, že Romové kradou, parasitují na neromské většině a zneužívají sociální dávky. Doplňkově je využíváno i násilí proti skupině (§ 352) a šíření poplašné zprávy (§ 357) a samozřejmě výtržnictví (§ 358), které má tu výhodu, že jeho zákonné vymezení je tak volné, že zločincem-výtržníkem je potenciálně každý, kdo na veřejnosti vysloví něco, co státní orgány označí za (hrubě) neslušné.

V námi sledovaném případu závadových rapperů sáhly orgány činné v trestním řízení na jistotu a zvolily násilí proti skupině v kombinaci s podněcováním.

Na průběhu hlavního líčení mne zarazily dvě věci.

Za prvé je to akcentace principu začarovaného kruhu, neboli nerovnosti mezi pachateli extremistických zločinů. Protože Řezník, Pitva a Hrobka nejsou přece žádní náckové, nemůžeme v jejich musice hledat projevy zákonem zakázaných myšlenkových směrů; kdyby se ale např. prokázalo, že některý z nich byl členem Dělnické strany, bylo by okamžitě nad slunce jasnější, že klip je společensky nesmírně škodlivý, rasistický, xenofobní, vyzývající k násilí a vůbec způsobilý naplnit skutkovou podstatu celé řady verbálních trestných činů.

To pokládám za velké nebezpečí, protože uvykneme-li tomu, že jedni mají vyšší příděl politických práv a jiní nižší, nepotrvá dlouho a i naše vlastní práva budou relativisována podle naší vlastní politické historie: příznivec pseudopravicové strany typu ODS bude smět po libosti hovořit o Křišťálové noci nebo citovat Hitlera, protože je jasné, že to není žádný neonacista a on soudruh jen žertoval, kdežto řekne-li něco provokativního levičák, hned se začne hledat, zda náhodou necitoval některý zapadlý výrok Marxe, Lenina nebo Gottwalda, a tisíckrát běda, kdyby něco atribuovatelného vyslovil takový Vandas nebo Štěpánek!

Za druhé se u soudu téměř nehovořilo o ústavní dimensi případu. Běžnou praxí je, že na úrovni okresních soudů se o takových věcech nemluví, Ústava a Listina jsou tam téměř sprostými slovy, a když nějaké advokátské ucho zápověď přestoupí, je to pro soud jasným signálem, že jde o projev zoufalství, a indikátorem, že obhajoba je s argumenty v koncích.

Ústava a Listina však nejsou pouhým cárem papíru, ale v demokratickém právním státě musí, jak s oblibou říká ústavní soudce Pavol Holländer, prozařovat celým právním řádem – a my dodáváme, i jeho aplikací.

Jakkoli to komunistickými a raně postkomunistickými právnickými fakultami odkojeným praktikům může znít cize a snad i děsivě, Ústava s Listinou jsou přímo aplikovatelné právní předpisy. Nejde jen o samotný princip svobody slova (čl. 17 odst. 2 Listiny), ale i o další, průvodní a výkladová ustanovení, zejména čl. 4 odst. 4 Listiny, podle kterého při používání ustanovení o mezích základních práv a svobod musí být šetřeno jejich podstaty a smyslu. Taková omezení nesmějí být zneužívána k jiným účelům, než pro které byla stanovena.

To v praxi znamená, že je třeba zkoumat nejen to, zda jsou souladné s ústavním řádem samotné shora vyjmenované skutkové podstaty (a u některých z nich by o tom vskutku šlo s úspěchem pochybovat), ale i zda jsou, a to v každém jednotlivém případě, naplněny podmínky pro jejich aplikaci, tzn. zda se jedná o takový skutek, u něhož je trestní stíhání opatřením v demokratické společnosti nezbytným pro ochranu práv a svobod druhých, bezpečnost státu, veřejnou bezpečnost, ochranu veřejného zdraví a mravnosti (čl. 17 odst. 3 Listiny).

A neméně důležitý je čl. 22 Listiny, podle něhož zákonná úprava všech politických práv a svobod a její výklad a používání musí umožňovat a ochraňovat svobodnou soutěž politických sil v demokratické společnosti.

To je ale pravý opak toho, co české orgány činné v trestním řízení dělají: zatímco Listina expressis verbis předepisuje, chceme-li to tak nazvat, positivní diskriminaci politických stran, v praxi mají stranicky (oposičně) aktivní osoby horší postavení než občané politicky neangažovaní.

Že normy ústavního práva je nutno aplikovat přímo, roky marně vysvětloval Vojtěch Cepl st. V současné době to dělá – myslím, že díky mladým soudcům Šimíčkovi a Kühnovi – snad jen Nejvyšší správní soud, a v některých případech, ovšem s patrnou nelibostí a spíše na zapřenou, i soud Nejvyšší. U nižších soudů platí pravidlo, že od výkladu ústavního práva je tu Joštova, my jsme tu od výkladu práva podústavního: tak to bylo už od dob Rakouska-Uherska a není důvod od této praxe ustupovat. Modernistické výstřednosti typu Listina základních práv a svobod přicházejí a odcházejí, starý dobrý trestní zákoník a trestní řád zůstávají.

Závěrem: je jistě dobře, že Řezník, Pitva a Hrobka budou dál moci rappovat své zřeštěné texty a natáčet k nim místy nechutné videoklipy, ale ještě lépe by bylo, kdyby toto jejich právo bylo podloženo solidnějším fundamentem než jen shovívavě naladěným a relativně mladým soudcem. Počkejme si však na písemné odůvodnění rozsudku, o který obžaloba tím, že se nevzdala práva na odvolání, duchapřítomně požádala, třeba budeme příjemně překvapeni.

Mostecký proces s nebezpečnou extremistkou odročen

2011-12-01T14:01:00.001+01:00

Na zítřek nařízené hlavní líčení ve věci Lid v. Lucie Šlégrová bylo odročeno na neurčito.

Horrorcore u soudu

2011-11-30T15:56:00.001+01:00

Přinášíme úplný zvukový záznam z hlavního líčení v kause Řezník, Pitva a Hrobka. Na odsouzení netrval nikdo, i ze zlatonosné ústní dutiny znalce Michala Mazla zazněla klíčová slova nadsázka a umění (když už ne svoboda slova), státní zástupce OSZ pro Prahu 5 Jan Vučka navrhl zproštění, čemuž soudce Petr Hovorka s poměrně přesvědčivým a zevrubným ústním odůvodněním vyhověl.

Rozsudek ve věci manželů Kolečkových potvrzen

2011-11-30T12:52:00.006+01:00

Krajský soud v Plzni dnes vyhlášeným rozsudkem potvrdil prvoinstanční rozsudek ve věci manželů Kolečkových, jimž Okresní soud v Karlových Varech přiznal na náhradě škody způsobené pronajimatelem Štefanem Orthem přibližně 400 tisíc korun s příslušenstvím.

Je to překvapivé rozhodnutí, při jednání se zdálo, že soudci jsou na straně Š. Ortha, avšak hlasování nakonec skončilo ve prospěch žalobců.

Tím mnohaletý spor manželů Kolečkových, resp. pana Oldřicha Kolečka a dědiců jeho dnes již nežijící manželky Květy, s pronajimatelem, který jim ve snaze přinutit je k vystěhování zcela zničil byt, zřejmě definitivně skončil. Mezi jeho spektakulární průvodní jevy patřila např. exekuce na město Karlovy Vary pro odpírání informací – ta však paradoxně dodnes skončena není, Nejvyšší soud totiž již půltřetího roku rozhoduje, zda exekuce byla nařízena oprávněně a kdo tedy má uhradit její náklady.

Kausa DSSS v. Tonya Graves

2011-11-29T20:52:00.010+01:00

Celé by to mělo půdorys bouře ve sklenici vody, nebýt toho, že případu věnují relativně velký prostor iDnes a další media. Co přesně se ve Vimperku stalo, už asi nezjistíme, faktem je, že ve stejný den, kdy se tam konala odložená demonstrace Dělnické strany sociální spravedlnosti, došlo ke konfliktu v místní restauraci U stadionu. Jeho nespornou účastnicí byla americká zpěvačka černé pleti Tonya Graves.

Ta podle první zprávy iDnes uvedla: V té restauraci byli nějací lidé z Dělnické strany sociální spravedlnosti. Já tam byla sama a bylo to nepříjemné. Tahali mě za vlasy, plivali na mě a křičeli rasistická hesla. Tento popis víceméně potvrdil i číšník Milan Vojta, podle jehož sdělení útok vyústil v hospodskou rvačku s létajícími židlemi apod.

Druhá verse zní už střízlivěji. Útočník byl jeden, útok byl toliko verbální a po něm, s pomocí personálu a štamgastů, byl tento muž z restaurace vyhozen.

Tonyu Graves si pamatuji z poloviny 90. let, kdy krátce pracovala v bookstoru Globe, jenž se tehdy nacházel v Praze 7 nedaleko Štrossmayerova náměstí a já tam, v době ještě předinternetové, chodíval na kávu a na anglické knihy, a to – jak to říct? – jako mladou dámu dosti temperamentní a poněkud afektovanou. Domnívám se proto, že autorkou barvitější skutkové verse je právě ona, novináři iDnes pouze přesně reprodukovali to, co od ní slyšeli, a reálnější kontury dostala věc až na základě policií zjištěných skutečností.

Po právní stránce tím je affaira s největší pravděpodobností skončena: o trestný čin pomluvy se samozřejmě nejedná, o přestupek rovněž ne (nejvýš ze strany útočníka, pokud by byl nalezen a usvědčen), a případná žaloba na ochranu dobré pověsti právnické osoby ztroskotá na tom, že DSSS se nijak zvlášť dobrou pověstí pyšnit nemůže.

Aktualisováno.
Vida. Zatímco my jsme v závěrech opatrní, v Deníku Referendum mají jasno. Kritická redakční politika veškerá žádná, hlavně že je text dostatečně aktivistický.

Aktualisováno.
Policie prý vypátrala a z útoku obvinila dva muže.

Blýská se svobodě projevu na lepší časy?

2011-11-29T15:15:00.003+01:00

Dne 7. prosince 2011 vyhlásí IV. senát Ústavního soudu nález ve věci transparentu Národní odpor, svobodný-sociální-národní. Za jeho nešení v prvomájovém průvodu v r. 2007 dostalo sedm obviněných přísné tresty, včetně nepodmíněných. Pokud Ústavní soud vyhoví, bude to znamenat zásadní obrat v judikatuře a těžkou ránu současné protiextremistické kampani.

Proti napadenému usnesení Nejvyššího soudu jsem vloni v létě sepsal pro obviněného M. F. ústavní stížnost, v níž jsem se snažil akcentovat porušení principu předvídatelnosti práva, avšak kombinace ústavních soudců Mucha-Musil-Holländer (soudce zpravodaj) se ukázala být vražednou.

Takový normální zaměstnanec

2011-11-29T14:33:00.004+01:00

Další rozsudek v kause heparinového vraha Petra Zelenky padl dnes v Hradci Králové. Soudkyně Věra Adámková nepřiznala pozůstalým dvou z obětí právo na relutární satisfakci. Mlamoj, který zprávu sepsal a který si plete žalobu s obžalobou, patrně nemůže být spolehlivým zdrojem pro jakoukoli seriosní analysu případu, předběžně se mi nicméně jeví, že žaloba je po právu.

Rozhodující význam zde má ustanovení § 420 odst. 2 ObčZ (tj. zjednodušeně odpovědnost zaměstnavatele za škodu způsobenou zaměstnancem) a výklad pojmu exces, který aplikaci tohoto ustanovení vylučuje. Obvykle se zkoumá, zda mezi jednáním způsobivším škodu a pracovními úkoly zaměstnance existuje místní, časová a věcná souvislost, přičemž absence kterékoli z těchto složek odpovědnost zaměstnavatele vylučuje.

Jestliže Zelenka svým obětem heparin podával jako pracovník anesthesiologicko-resuscitačního oddělení nemocnice, činil tak v pracovní době a (domněle) v rámci jejich léčby, je odpovědnost nemocnice jednoznačně dána.

Čeští soudci jsou však lidé zvláštního ražení, a tam, kde by např. americký soudce nezaváhal a postavil se na stranu poškozeného jednotlivce proti instituci, český soudce, navyklý poslušnosti, má opačnou tendenci, a pokud může, vyhoví instituci proti jednotlivci. Viz, pars pro toto, skandální rozsudek Jitky Kalfeřtové, která se neodvážila vyhovět dítěti proti jeho škole.

Obávám se, že dokud budou soudci lidé jako V. Adámková nebo J. Kalfeřtová, z České republiky právní stát nikdy nebude.

Vážím si lidí, kteří se neodvrátili (rozhovor s Michaelou Dupovou)

2011-11-27T21:24:00.017+01:00

Michaela Dupová (nar. 1989) je zřejmě vůbec první politickou vězenkyní polistopadového režimu v této zemi. Do vazby se v říjnu 2009 dostala proto, že měla v Praze spolu se čtyřmi dalšími osobami vylepovat samolepky propagující hnutí Národní odpor a stránky www.odpor.org. Propuštěna byla po více než roce, v prosinci loňského roku.

Málokdo pochybuje, že skutečným důvodem jejího věznění nebylo lepení samolepek, ale její předchozí politické aktivity v rámci organisace Resistance Women Unity (RWU) a zejména Dělnické strany, za kterou v r. 2008 kandidovala do středočeského krajského zastupitelstva.

Její proces u Obvodního soudu pro Prahu 1 dosud neskončil, stále jí, stejně jako jejím spoluobviněným, hrozí trest od tří do osmi let vězení.

S jejími názory nesouhlasím, ale pokládám za důležité, aby je směla veřejně prosazovat a šířit. Kromě toho si vážím toho, že ani po roce ve vazbě své postoje nezměnila. Je zvláštní náhodou, že ve chvíli, kdy píšu tento perex, mi hraje z facebooku Spirituál kvintet a jeho píseň z doby normalisace Za svou pravdou stát. Nemyslel jsem si, že se dožiju doby, kdy bude tahle píseň znovu aktuální…

Bylo mi ctí požádat M. Dupovou o e-mailový rozhovor, který zveřejňuji.

Když jste byla uvězněna, měla jste krátce po jedenadvacátých narozeninách, takže jste byla, z hlediska nás starších, vlastně takové mírně odrostlejší dítě. Jak se z dítěte stane politický vězeň?

Na úvod vás musím opravit, v tu dobu mi bylo čerstvých dvacet – 21. narozeniny jsem už slavila na cele.

Dítě, to asi záleží na úhlu pohledu, já jsem se jako dítě necítila. Spíš mi to dávali najevo lidi z vězeňské služby anebo místní recidivistky, kterých jsem tam zažila spoustu. Nikdo z nich prakticky nechápal, proč tam vlastně jsme a ještě s vazebními důvody b) [tj. kolusní vazba, pozn. TP]. Komické byly např. reakce lékařů vazební věznice, ti nechtěli uvěřit tomu, že například neberu drogy nebo nějaké léky, a celkově jim trvalo vstřebat to, že nezapadám do profilu jejich klasické klientely. Až později jsem jejich údiv pochopila. Věk byl jen takový další faktor jejich údivu.

Jak se z dítěte stane politický vězeň? Jednoduše, dokonce velmi jednoduše. Teď Vás asi zklamu, protože v jednom článku jste mne nepřímo označil za takové páté kolo u vozu, ale já ze své pozice to vidím tak, že stačí lidově řečeno něco dělat, prostě být vidět. Nechat se zaškatulkovat jako neonacista není v téhle banánové republice nic těžkého, takže je to vlastně jedno, jestli je člověku dvacet nebo padesát, stačí přilákat pozornost státních špehů natolik, aby měli důvod Vás klepnout přes prsty. Pokud ten důvod mají, jde to velmi rychle.

Vzpomenete si, kdy jste si poprvé natvrdo uvědomila, že se pro své názory a pro svou politickou činnost můžete dostat do vězení?

Osobně si spíš myslím, že si to každý, teď použiju Vámi nabídnutý termín politicky činný člověk, do jisté míry uvědomuje stále. Ale hrajeme vabank – jsme nespokojení, tak to dáváme najevo. Hrajeme s těmi, co vznášejí takto fantasmagorická obvinění, až do konce a to může přinést i vazbu nebo vězení.

Živě si vzpomínám na to, jak jsem si říkala, že jsem pro ně malá ryba, byla jsem smířená s každodenním šmírováním, domovní prohlídkou, obviněním, ale ne s vazbou, to mne ani jednou reálně nenapadlo. Všechno jsme brala jako rutinní šikanu Systému.

Co vás ve vazbě nejvíc překvapilo, co je tam nejvíc jinak oproti tomu, co si představuje člověk, který takové prostředí zná jen z knih nebo filmů?

Jak jsem výše uvedla, překvapení pro mne byla celá vazba. První týden mi to nedocházelo, potom člověk teprve přijme realitu. Pro mne nebylo nijak hrozné ani to prostředí, jako spíš jeho obyvatelé. S naší výší trestní sazby jsem se tam potkala se všemi druhy kriminálnic od olašských zlodějek až po několikanásobné vražedkyně. Je vtipné, když si člověk vzpomene na to, že hrál volejbal proti někomu, kdo zmasakroval člověka sekyrou. Nefunguje tam soukromí, a nejvíc mi asi vadila ta celková bezmoc cokoliv na tom změnit.

Jak se k vám chovali bachaři? Dávali vám pocítit, v dobrém nebo ve zlém, že jste politická?

Když zpětně zapátrám v paměti, tak tam hrál roli čas. Zkraje nebyli ani trochu lidští, nedivím se, když jsem viděla, co některé obviněné dokážou. Oni nejsou moc zvyklí rozlišovat obviněné podle paragrafu, berou to spíš tak, že tam za něco hrozného přece se sazbou 3–8 let být musíte. Po čase se ale ukázalo, že jsou to taky jenom nespokojení lidé, a že sami dobře vědí, že jsem tam, protože to je to proces na politickou objednávku.

Jaký dojem jste měla ze soudkyně Bedřichové, která rozhodovala o vzetí do vazby? Byla podle vás skutečně přesvědčená o tom, že patříte do vězení, nebo prostě jen měla své instrukce?

Nejlepší odpověď na vaší otázku bude to, že si velmi dobře pamatuji na chvíli, kdy předstupujete před soudce s vědomím, že ač řeknete cokoli, o verdiktu je dopředu rozhodnuto. Advokát ex offo tam byl spíše jen do počtu, po tom co mi bylo sděleno, že další neupřesněnou dobu bude můj domov na adrese věznice Pankrác, mi sdělil, že vlastně moc nechápe, za co mne na vazbu dávají, ale že odjíždí na dovolenou a nebude to řešit dříve než za 14 dní.

O tom, že soudkyně Bedřichová měla jasně určeno, jak postupovat, nepochybuji, svědčí o tom i ten fakt, že rozhodnutí o vzetí do vazby leželo celou dobu orazítkované na stole a soudkyně jej jen poté podala eskortě, která nás poté převezla na Pankrác. Dále to to není asi třeba moc komentovat.

Vyvíjel na vás někdo ve vazbě tlak, abyste změnila výpověď a dosáhla tak svého propuštění, nebo vám takovou možnost aspoň nabízel?

Ne, v tomto směru na mne nikdo nic takového ani nezkusil. Vzpomínám si jen na to, že mi policejní eskorta nabízela, že pokud jim řeknu, kdo z policie nám dával vědět o raziích, zajistí mi lepší ubytování, ale ani oni sami nevěřili, že se něco dozví.

A vy sama, připustila jste si v některé chvíli možnost, že se přiznáte a začnete vypovídat tak, jak si přeje obžaloba, takže se dostanete na svobodu a skončíte s mírným trestem na pokrytí vazby?

Neměla jsem se k čemu přiznat a vypovídat k tak scestnému obvinění nemělo žádný smysl. Myslím, že by to stejně propuštění nepřineslo.

Vy jste se nicméně nepřiznala a setrvala na své výpovědi, naopak jeden z vašich spoluobviněných, říkejme mu Richard L., to udělal, změnil výpověď aspoň zčásti tak, jak si přála policie, a vypovídal proti ostatním, za což byl z vazby loni v létě propuštěn. Potom vám do vězení poslal slavný dopis, kde píše, jak zahrál u soudu divadlo. Jak se na jeho volbu díváte? Je pro vás zrádcem nebo ho chápete a odpustila jste mu?

Beru tento rozhovor i jako možnost vyjádřit se k mnoha dalším věcem a jednou z nich je určitě i celá záležitost kolem Langa. Ve chvíli, kdy jsem se z rozhlasu dozvěděla, že se naše řady na Pankráci rozrostly o jednoho člověka, byla jsem skálopevně přesvědčena, že vazbu uvalili na Milana Hrocha (také spoluobviněný), ve chvíli kdy mi bylo sděleno, že los padnul na Langa, věděla jsem, že je tam pouze proto, že policejní orgány dobře věděly, na jakého koně vsadit.

K tomu dopisu není asi už co dodat, pokud je někdo schopen psát z cely do cely prosebné dopisy o pomoc, svědčí to jen o tom, že jeho aktivistický život byl veden něčím jiným než bojem za pravdu a ideály. Richard se nezměnil, vždycky musel být to vystrašené stvoření, které jsem poté potkávala na chodbách věznice, a jeho několikaměsíční vazba ukázala všem jeho psychické problémy veřejně bez škrabošky bojovníka. Odpuštění musí přijít jinde, slova jako zrádce se možná nabízejí, ale ponechám na každém, ať si na něj udělá názor sám.

Jestli se dobře pamatuji, ve videoklipu pro RWU vystupujete velmi otevřeně proti Romům, feťákům, zlodějům atd. Ze dne na den jste se mezi takovými lidmi ocitla, a to na pár metrech čtverečních a na 24 hodin denně. Jaký to na vás mělo vliv?

Názory které někde zazněly, vždy vycházely z nás, to, jestli je někdo vyřkne nahlas, je jen otázkou cti. A pokud někoho uvězní za to, že poukazuje na rutinní problémy dnešní doby a jejich původce, dá se čekat, že se tam setkáte i s těmi, proti kterým byly směřovány. To že jste nakonec nuceni s nimi žít v jedné místnosti, je možná nepříjemné, ale alespoň vás to utvrdí v tom, že to, co jste si o nich mysleli, je podložené pravdou.

Kdybych to měla vyjádřit čísly, tak 80 % jsou Romky, z velké části za krádeže a loupeže (co pamatuji, prakticky všechny byly drogově závislé), zbytek tvoří vraždy a některé obviněné jsou tam za podvody. Takže není doopravdy o co stát.

Zaujaly vás osudy některé konkrétní spoluvězenkyně? Řeknete nám k tomu něco bližšího?

Na vazbě je těžké někomu věřit, spousta lidí si vymýšlí rozsáhlé příběhy, zač tam jsou. Ale jen ve zkratce. Pro mne byl asi nejzajímavější příběh jisté letušky, která dostala 10 let, po odvolání jí trest snížili na pět, za to, že díky svým kontaktům zahraničí zajistila práci synovi své kamarádky, který se tam později nechal zlanařit na pašování drog do Jižní Ameriky. Bohužel odposlechy mluvily jasně, tato matka od 17leté dcery se stala díky vykonstruovanému procesu českých policistů překupnicí s drogami. Byla to jedna z mála žen, která si určitě nezasloužila takový trest, jaký jí byl uložen. Dnes by snad měla být podmínečně propuštěna.

Jak jste prožívala první hlavní líčení, kam vás vedli chodbou plnou vašich příznivců, a pak jste viděla, že do jednací síně se nikdo z nich nedostal, jsou tam jen aktivisté a policisté v civilu?

Tenhle den byl po uzavírání spisů jeden z nejvypjatějších. Bylo těžké vidět kamarády, rodinu a opět se vracet na Pankrác. A dost deprimující bylo to, že státní zástupkyně opravdu věřila tomu, co je v obžalobě. Chtěli z nás udělat zločince proti lidskosti za vylepování samolepek. A přitom ani sami neprojevili trochu lidskosti tím, že nechali naše blízké stát na chodbě a do soudní síně si nasadili samé policejní ochotníky a mecenáše z řad rasisticky elitářských organizací jako je třeba Romea.cz. Toto jen ukazuje na totální morální úpadek české justice a celého prohnilého státního aparátu.

Máte nějaké "veselé příběhy" z rozhodování o vazbě?

Veselé asi ani ne, spíš mi přišlo úsměvné, že mnohem víc řešila naše nepropuštění eskorta než my dva s Patrikem. Stále se mne vyptávali na to, jak je tohle vůbec možné, že denně vozí k soudům zloděje a podvodníky, které normálně z vazby po takhle dlouhé době pouští. Všichni cítili, že to je velmi dobře naplánované z vyšších míst a komediálnost průběhu soudního líčení tomu jen dávala punc tragičnosti.

Jak vás přijalo po více než ročním věznění vaše okolí, rodina a přátelé? Připadalo vám, že se změnili (což by asi bylo spíše signálem, že jste se změnila vy)?

Tohle všechno člověka změní, ať chce nebo ne. Máte dost času na zhodnocení situace a přetřídění měřítek na svém žebříčku hodnot. A v tom spočívá ta změna, kterou na sobě pociťuji asi nejvíce. Vážím si lidí, kteří mi dokázali pomoct, kteří se neobrátili zády proto, aby si zachránili vlastní zadek. A jestli jsem se já změnila? Ano, nevěřím lidem jako před tím a pochopila jsem význam přísloví: Štěstí přátele přitahuje, neštěstí prověřuje. S rodinou to mé vztahy spíše jen prohloubilo, drželi při mně celou dobu, za což jim velmi děkuji.

Pokračovala jste po propuštění ve svých politických aktivitách? Účastnila jste se např. nějak akcí na Šluknovsku? Co si o vlastně tamních nepokojích myslíte?

Pochopitelně, že nelze stát po tom všem úplně stranou, ale člověk si musí hlídat tu velmi tenkou hranici, za kterou prostě v tomto demokratickém státě jít nemůžete. Není vyhráno, a to je třeba mít stále na paměti. K situaci nejen na Šluknovsku se vyjádřím jen velmi okrajově – je jen otázkou času, kdy nepokoje vypuknou na jiných stejně doutnajících místech, bude opět stačit jen jedna malá jiskra k tomu, aby se rozhořel plamen emocí nespokojených lidí, lidí, kteří mají dost diskriminace ze stran úřadů a kteří se nechtějí dál bát chodit po ulicích svých rodných měst.

Žádné akce jsem se neúčastnila, ale pokud by nastaly obdobné nepokoje v mém rodném Kladně, tak potom, by nešlo mlčet a bát se poukazovat na problémy, které dlouho drží vláda pod pokličkou.

Nyní jste, budeme-li pesimisty/realisty, v přechodném období mezi vazbou a výkonem trestu. Nakolik si tuto eventualitu připoouštíte? Připravujete se na to nějak?

Ano i ne. Na jednu stranu se chci oprostit od těch věcí kolem vězení, ale pokud chci i zůstat nohama na zemi, musím s tím tak trochu počítat. Nepřipravuji se na to nijak, ono to asi ani trochu nejde, pokud chce člověk žít a užívat si života.

Jen asi jediná věc teď pro klid mého svědomí nejde, a to pořídit si rodinu. To prozatím nelze, jelikož toho je v našem procesu stále dost před námi. A aby toho nebylo málo, tak mým budoucím manželem je jeden z pěti vazebně stíhaných z policejní akce Power 1, takže nás čekají soudy dva.

Přeji tedy vám oběma hodně štěstí!

Případ závadového rapu aneb Pozvánka do Prahy 5

2011-11-26T20:30:00.012+01:00

…Moloko Drencrom, which would sharpen you up and make you ready for a bit of the old ultraviolence, vzpomněl jsem si na Kubricka, který měl před 40 lety v Británii srovnatelné problémy s těmi, jež zažívají tři hudebníci-rappeři, vystupující pod přezdívkami Řezník, Pitva a Hrobka. Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 4 je totiž obžalovalo, že se svým klipem Konečný řešení dopouštějí blíže nespecifikovaného extremistického trestného činu.

Kubrick měl potíže toliko s censurou (a slavnou scenu soulože v Alexově pokojíku musel pustit proti scenáři v mnohonásobném zrychlení, jinak by film do kin nedostal), v tomto smyslu je tedy Británie přece jen o trochu civilisovanější a svobodnější.

Kdo má zájem, rapperský případ (který sleduji jen okrajově) bude v úterý 29. listopadu od 13.30 hod. v jednací síni č. 1, budova B, projednávat Obvodní soud pro Prahu 5 a není vyloučeno, že přijde i nejmenovaný soudní znalec.

Z hlediska mého odborného zájmu bude nejdůležitější, které zakázané hnutí klip propaguje; žádné se tam totiž nevyskytuje, takže buď budou OČTŘ muset sáhnout k osvědčené volbě Národní odpor, anebo přijít s thesí, že takové hnutí bylo klipem založeno. Další možností je násilí proti skupině, avšak to je podle mého soudu prokazatelné ještě obtížněji.

Aktualisováno.
Mám to! Jelikož si zpěvák podle vlastního vyjádření nechal vytetovat hákáč na bicáka, bude-li mu prokázáno, že v minulosti nosil tričko s krátkým rukávem, lze to kvalifikovat podle § 403 odst. 1, 2 TrZ/2009 ve stadiu přípravy!

Aktualisováno.
Soud I. stupně všechny tři rappery zprostil obžaloby.

V Pleteném Újezdu se dál zastupitelstvo nahrávat nesmí

2011-11-26T01:15:00.009+01:00

Pro ty z milých čtenářů, kteří by chtěli vědět, jak se vyvíjí kausa zákazu nahrávání v Pleteném Újezdu, zde máme usnesení, jímž osmý správní senát Městského soudu v Praze (složený – jak jinak – ze dvou exkomunistů) návrh na nařízení předběžného opatření zamítl, a to s odůvodněním, jehož pitomost by v méně exponovaném měsíci byla jistě poprávu odměněna prestižní cenou našeho blogu.

Přirozeně, že nelze požadovat, aby soud přiznal předběžným opatřením to, o čem má být meritorně rozhodnuto, avšak to platí pouze u žalob na plnění nebo na určení, nikoli u žalob zápůrčích, mezi něž správní žaloba proti faktickému zásahu patří. U těch je naopak tento druh předběžné ochrany přirozený a obvyklý: soud posoudí, zda žalobce brojí proti jednání, jež se prima facie jeví být protiprávním, a to žalovanému po dobu řízení zakáže.

V dané situaci to znamená, že zasedání zastupitelstva budou v Pleteném Újezdu jako zřejmě v jediné české obci probíhat bez toho, že by měli občané možnost si jejich průběh zaznamenat, a protože senát soudruha Nováka a soudružky Pipkové je u tohoto soudu nejen nejhloupější, ale také s přehledem nejlínější, další dva roky se nebude dít nic. Kasační stížnost je nepřípustná (i když z jiného důvodu, než tvrdí ti tři naivní umělci; viz usnesení NSS č. j. 1 Ans 2/2003-35) a Ústavní soud by s největší pravděpodobností odpověděl, že zásah do základních práv stěžovatele neshledal dostatečně intensivním.

Jaká radost žít v zemi s dysfunkční a morálně i odborně zcela rozloženou justicí!

Tak tohle tedy ne!

2011-11-25T19:04:00.011+01:00

Toto je další typicky postkomunistický (čti: kocourkovský) příběh: dopravce a policie zvažují, zda nezažalují/neobviní muže, který odřídil za namol opilého šoféra v Aši zbytek trasy, a to buď za to, že neoprávněně užil cizí věc, nebo že poté vrátil klíčky opilci, kterýžto následně autobus odvezl do garáží.

Na to, že můžete být trestně/přestupkově stíháni, jestliže si natlučete po pádu z vlastního kola, jsme si už zvykli. Že majitel neuklizeného chodníku neodpovídá za úrazy, které si na něm chodci přivodí, jak judikoval náš milý a moudrý Nejvyšší soud, na to se zvyká obtížněji, ale i to se může podařit, podobně jako že každý má právo fysicky napadnout a násilím zadržet toho, o němž se domnívá, že mu dluží pár korun (credits: Zdeněk Kühn, Nejvyšší správní soud), a že není trestným činem, když si soukromá obchodní společnost zřídí a vycvičí elektroměrné komando a když jeho členové vydírají její zákazníky.

Nyní bychom tedy měli přistoupit i na to, že když se dopravci ztříská pod obraz šofér autobusu, povinností cestujících je vyčkat jeho vystřízlivění, eventuálně zajištění náhradního kusu, a pokud už učiní tu chybu a bus v bezpečí odvezou do konečné stanice, je jejich povinností řidiči nevrátit klíčky, tak aby ten nemohl dopravcovu majetku ublížit.

Protestuji, to je v hrubém rozporu s tím, jak právo chápu já – a jak je chápáno i v demokratickém právním státě. Účelem (objektivního) práva je dosáhnout rozumného uspořádání společenských vztahů, není to absurdně vyložitelná matice pravidel bez vzájemných souvislostí a smyslu. Právní regulace je přitom až subsidiární, nastupující tehdy, když jednání vybočí z normálního společensky tolerovatelného průběhu. Muž zastoupivší šoféra se zachoval normálně a rozumně, a pokládám za nehorázné, jestliže by měl být za svůj postup jakkoli, natožpak trestněprávně, popotahován. Mám právo rád a opravdu těžko snáším, je-li takto znásilňováno.

Shodou okolností jsem byl tento týden přítomen jednání odvolacího soudu ve věci manželů Kolečkových. Senát za předsednictví komunistického soudce Alexandra Šímy činí vše pro to, aby Kolečkovým jejich bývalý pronajimatel nemusel za zničené bytové zařízení nic zaplatit, a hledá naprosto umělé důvody, jak toto své evidentně nespravedlivé rozhodnutí odůvodnit. I proto si myslím, že bývalí komunisté do justice nepatří: jsou to trvale mravně narušené osoby, které mají tendenci místo práva hledat a sofistikovaně odůvodňovat bezpráví.

Je jen na nás, co všechno a jak dlouho si necháme líbit; lhostejno zda v Aši, v Plzni nebo kdekoliv jinde.

Pozvánka do Mostu

2011-11-25T17:24:00.000+01:00

V pátek 2. 12. 2011 ve 12.00 hod. se u mosteckého okresního soudu uskuteční odročené hlavní líčení s Lucií Šlégrovou. Přijďte, myslím, že bude legrace!

Podrobnosti najdete v tiskové zprávě.

Doplnění námitky podjatosti aneb Znalci Mazlovi s láskou

2011-11-23T02:40:00.001+01:00

Lucie Šlégrová podává dnes soudu toto doplnění své námitky podjatosti.

Ústavní soud znovu rozhodl o zpřístupnění informací o minulosti soudců

2011-11-22T11:08:00.005+01:00

Ústavní soud vyhověl mé ústavní stížnosti (historicky sedmé úspěšné) a zrušil rozsudek Nejvyššího správního soudu o tom, že soudy nemusejí poskytovat informace o komunistické minulosti svých soudců, přičemž ostře kritisoval čtvrtý senát Nejvyššího správního soudu za nerespektování své závazné judikatury.

Písemné vyhotovení nálezu nemám dosud k disposici, takže se k němu nemohu blíže vyjádřit. Zde je zpráva ČTK.

Aktualisováno.
Nález, z něhož je patrné, že si Ústavní soud na adresu Nejvyššího správního soudu věru servítky nebral.

Za epileptický záchvat do vazby

2011-11-21T19:24:00.002+01:00

Další neuvěřitelný exces při rozhodování o vazbě se odehrál u Okresního soudu v Hradci Králové. Nechápu, jak je možné poslat do vazby obviněného za nedbalostní trestný čin a za situace, kdy není jasné, zda jsou vůbec dány podmínky trestní odpovědnosti.

Úlitba veřejnému mínění? Soudy, které rozhodují podle toho, co napíšou v Blesku, nepotřebujeme.

Vimperk, tak trochu jiné město aneb Úřední zvůle 2.0

2011-11-21T17:42:00.004+01:00

Kuriosní a zcela ojedinělé rozhodnutí o zákazu shromáždění DSSS vydal Městský úřad Vimperk. Na Facebooku našel diskusní skupinu, na jejímž základě demonstraci zakázal s odůvodněním, že účel oznámeného shromáždění, spočívající v mítinku příznivců a členů strany DSSS s předsedou této strany, povede, s ohledem na shora popsané závěry správního orgánu, k výzvám k rozněcování nenávisti a nesnášenlivosti zejména pro národnost či sociální postavení.

Aktualisováno.
Soud podle očekávání tento výplod chorého ducha zrušil. Odůvodnění zatím k disposici není, pouze zpráva ČTK.