Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Zřejmě nikde jinde se neprojevuje nízká úroveň právního státu v této zemi, hraničící s jeho úplným vymizením, v takové nahotě jako v civilním soudním řízení, kde proti sobě stojí občan a stát. Na rozdíl od správního soudnictví, ve kterém – vyjma případů, kdy jde o skutečně velké peníze – soudy státní orgány příliš nezvýhodňují, bývá vítěz soudního sporu mezi čičmundou-žalobcem a Českou republikou předem jasný: stát má své soudce dobře vychované a vzorně poslušné, a umí toho využít.

Typickou situací jsou žaloby o náhradu škody a nemajetkové újmy podle zákona č. 82/1998 Sb. Do tohoto soukolí se můžete dostat velmi snadno, stačí, když se rozhodnete využít svého práva o požadovat náhradu za průtahy v řízení. Nejenže ministerstvo šestiměsíční lhůtu pro předběžné projednání nároku překračuje i pětinásobně, v naději, že poškozený podá žalobu pozdě a ono pak s velkou lítostí vznese, pokud jde o náhradu imateriální újmy, námitku promlčení, ale stanoviska, která jsou tímto úřadem k nárokům vydávána, genrově variují mezi féerií, fraškou a commedií dell'arte.

Máme tu smůlu, že v trestních věcech, jimiž se zabýváme, dosahujeme až na výjimky zproštění obviněných, a poté následuje nemilá povinnost setkat se s ministerstvem spravedlnosti v odškodňovacím řízení. Co dokázalo ministerstvo ve formě stanovisek vytvořit, by stálo za knižní vydání.

Jistě, byly doby, a ani ne zvlášť vzdálené, kdy se v takových případech neodškodňovalo vůbec: drban ať je rád, že vyklouzl. Dnes již se odškodnění většinou přiznává, ale žádná výhra to nebývá. Ukážeme si pár příkladů.

Především se pravidelně dozvídáme, že obhajoba byla vedena neúčelně: jako nedůvodné je posuzováno příkladmo nahlédnutí do spisu po skončení vyšetřování – přestože jde o povinnost, jejíž zanedbání by obhájce mohlo stát talár a která je výslovně uvedena jako hlavní úkon právní služby v advokátním tarifu – a šlágrem je nepřiznávat náhradu za porady s klientem. Radit se smíte jen výjimečně a rozhodně např. ne před a po hlavním líčení, to už je nadměrná obhajoba, kterou si obžalovaný musí hradit jako advokátní nadstandard sám.

Další favoritem je posuzování délky řízení. Nepřiměřeně dlouhá nejsou dle mínění ministerských úředníků ani řízení sedmi až osmiletá: obvykle si za průtahy může sám žalobce anebo je prostě věc tak složitá, že rychleji rozhodnout nešlo. Že mezi jednotlivými úkony se na spis u soudu kdesi v almaře prášilo klidně i rok, a to třebas i třikrát za sebou, nemůže na onom ušlechtilém náhledu nic změnit.

Kde bývá odpor ministerstva pravidelně vůbec nejsilnější, je náhrada nemajetkové újmy. Maximem je omluva, a jde-li o případ tak frapantní, že by si příslušný úředník se zbytky sebeúcty musel doma zakrýt všechna zrcadla, sáhne ministerstvo k nejsilnějšímu možnému satisfakčnímu prostředku: omluví se poškozenému velice; posledně citovaný dokument stojí arci za úvahu i z jiných důvodů, třeba proto, že podle ministerstva spravedlnosti má obhajoba právo placeně nahlédnout do trestního spisu jen jednou, další nahlížení, byť se řízení vleklo šest let, případně jde o spis zcela jiný, je opět nehrazený nadstandard.

Poškozený se po neúspěchu při předběžném projednání se státem soudí, nově už s povinností platit soudní poplatky jako za každé jiné řízení, soudí se rok, dva, tři, a pokud nezemřel, soudí se s ním dodnes, naplněn radostí, jak obecné soudy dbají svých povinností a nakolik realisují to, co před čtyřmi lety tak vzletně vyjádřila ústavní soudkyně Ivana Janů:

Ústavnímu soudu v této souvislosti konvenuje závěr, dle něhož nelze srovnávat nemajetkovou újmu, spočívající např. v pocitech úzkosti, nejistoty, ve ztížení společenského postavení či v poškození dobrého jména, způsobenou vedením trestního řízení proti člověku dosud netrestanému a zastávajícímu významnou společenskou veřejnou funkci, s řízením vedeným proti osobě již v minulosti vícekrát trestané, která se navíc například i v době předmětného trestního stíhání nacházela ve výkonu trestu. / Věc lze zjednodušeně vyjádřit jako obecně povědomý lidský příběh střetu s mocí: stát po dlouhá léta bezdůvodně trápil slušného a bezúhonného člověka. Vzal mu dobrou pověst, klidný spánek a práci, kterou měl rád. Když se postižený domáhal zadostiučinění, stát se zachoval v podstatě jako opatrný úředník a jakoby na lékárnických vahách odvažoval míru své odpovědnosti, neboť se obával, že věci jako precedentu by mohli využít s odvoláním na presumpci neviny i skuteční zločinci, kterým se jejich činy nepodařilo prokázat.

A to je, milé děti, z dnešní pohádky o Smolíčkovi-občanovi a jezinkách-úřednících a našich demokratických soudcích vše. Když budete hodné, budu vám zase něco strašidelného z praxe vypravovat.

Komentáře   

0 # Anonymní 2018-04-04 14:25
Prostě musíte chápat, že rovnost je vlastně taková vize, ke které se nezávislá česká justice snaží stylem "krok vřed a hned dva kroky vzad", přiblížit. Proč mi to připomíná jeden výrok bolševika Pavky Rychetského o právním státě? My, co máme technické vzdělání, chápeme rovnost opravdu trochu jinak než mafie. JK
0 # Jan Vučka 2018-04-04 17:38
Klasikou je též prohlášení, že účastník si nepřiměřenou délku řízení způsobil sám tím, že podával opakovaně opravné prostředky proti rozhodnutím, které byly v jeho neprospěch (a později byly pro nezákonnost zrušeny).
V jedné ukázce je to naznačuje, ale některé verze z praxe jsou ještě mnohem ďábelštější.
Myslím, že Vaše kritika poměrů je ještě příliš mírná.
Speciální kapitolou je pak výše oškodnění nemajetkové újmy, jak ji přiznávají soudy. Zkuste běžnou výši zdvojnásobit a pak se zeptat nějakého soudce, zda by si za tento dvojnásobek nechal zničit život, rodinu a kariéru. Asi moc dobrovolníků nenajdete. Tak proč o poloviční částce říkají, že úplně stačí?
0 # Anonymní 2018-04-04 23:55
"Náhradu ušlého zisku ve výši 238 € nelze Vašemu klientovi přiznat, protože z předloženého potvrzení zaměstnavatele vyplývá, že žadatel v daných dnech čerpal svou dovolenou a tudíž mu žádný zisk neušel a škoda nevznikla."

Solidně strávená dovolená. To se našinec zcela zotaví.
MP
0 # Tomáš Pecina 2018-04-05 07:24
To byla celkem zajímavá právní otázka. Německý zaměstnavatel nebyl povinen dát klientovi neplacené volno pro návštěvu českého soudu, takže mu nezbylo, než si vzít dovolenou. Soud I. stupně náhradu přiznal, odvolací soud nikoli, s následující argumentací:

"U nároku na náhradu ušlého zisku ve výši 238 EUR se odvolací soud ztotožnil s námitkami odvolatele (žalované) a tento požadavek neshledal oprávněným, když žalobce čerpal dovolenou, tedy byla mu poskytnuta náhrada mzdy a v jeho majetkové sféře se neúčast v zaměstnání tak nijak neprojevila. Soud I. stupně sice správně uvedl, že podle ust. § 200 ZP zaměstnanci od zaměstnavatele přísluší pracovní volno bez náhrady mzdy nebo platu, nicméně za prvé zákoník práce ČR se nevztahuje na zaměstnavatele v SRN a za druhé právně relevantní je, zda se projevila účast u soudu žalobce v jeho majetkové sféře (nikoli v počtu vyčerpaných dnů dovolené). Sám žalobce netvrdil, že by za tyto dny nedostal zaplaceno (bez ohledu z jakého právního titulu) a tak se nejedná o žádnou majetkovou újmu, tedy újmu, která by se projevila v majetkové sféře žalobce. Samotná obsahová náplň trávení dovolené je pak zcela právně irelevantní. Proto v této části odvolací soud rozsudek soudu I. stupně ve vyhovujícím výroku II. změnil tak, že žalobu zamítl."

Takže když jdete o dovolené k soudu, žádná újma vám nevzniká, je to jen jiný, neméně hodnotný způsob trávení volného času.
0 # Anonymní 2018-04-05 10:16
měl si vzít nepacené volno
0 # Tomáš Pecina 2018-04-05 10:22
Ale to mu v Německu nedají. Tam jsou jiná pravidla než v ČR; soudu jsme to opakovaně vysvětlovali, ale odvolačka stejně rozhodla, jako kdybychom nepsali nic.
0 # David Schmidt 2018-04-06 11:51
Náhrada ušlé dovolené je evidentně neuchopitelný koncept.
0 # Tomáš Marný 2018-04-05 10:26
Pokud ve skutečnosti přišel o radost z dovolené, nemělo se spíš požadovat odškodnění nemajetkové újmy?
0 # Tomáš Pecina 2018-04-05 10:45
V principu ano, ale logiku má i odůvodnění soudu I. stupně:

"Dalším požadavkem žalobce byla náhrada ušlého zisku ve výši 238 Eur, soud tento požadavek shledal účelným, dle ustanovení § 202 zákoníku práce vyplývá, že každý je povinen dostavit se k soudu a to na základě výkonu občanské povinnosti.

Dle § 202 zákoníku práce o výkon občanských povinností jde zejména u svědků, tlumočníků, soudních znalců i jiných osob předvolaných k jednání soudu, z právního úřadu jiného státního orgánu nebo orgánu územního samosprávného celku, při poskytnutí první pomoci při opatřeních proti infekčnímu onemocnění, při poskytnutí osobní pomoci, požární ochraně, při živelných událostech nebo v obdobných mimořádných případech a dále v případech, kdy je fyzická osoba povinna dále právních předpisů osobní pomoc poskytnout.

Podle § 200 zaměstnanci od zaměstnavatele přísluší pracovní volno v nezbytném nutném rozsahu k výkonu veřejných funkcí, občanských povinností a jiných úkonů v obecném zájmu, pokud tuto činnost nelze provést mimo pracovní dobu. Náhrada mzdy nebo platu od zaměstnavatele v těchto případech nepřísluší, není-li dále v tomto zákoně stanoveno jinak, nebo není-li dohodnuto ve vnitřním předpisu.

Se shora uvedeným výkonem občanské povinnosti nesouvisí náhrada platu nebo náhrada mzdy. Za dané situace je potom irelevantní, zda-li by se žalobce dostavil k hlavnímu líčení na základě shora uvedeného právního předpisu a to bez možnosti náhrady mzdy, kterou by byl v tomto řízení žalovaný povinen reparovat a nebo zda-li žalobce využil dobrovolně své možnosti, vzal si dovolenou na zotavenou a k hlavnímu líčení soudu se dostavil, byť mu dovolená na zotavenou v rámci reparace od zaměstnavatele byla proplacena, žalobce se však připravil o dva dny institutu dovolené na zotavenou, kdy jak již podle názvu je evidentní, že tato má primárně sloužit k zotavení se z výkonu práce a nikoliv účasti na jednání soudu. Soud tak dospěl k závěru, že i tento požadavek má soud za prokázaný a soud také shledal jako nárokem, který žalobci vznikl v přímé příčinné souvislosti s jeho nezákonným trestním stíháním."
0 # Libor Petříček 2018-04-06 05:20
Rekordem v "mé" judikatuře je řízení desetileté, aneb "je prostě věc tak složitá, že rychleji rozhodnout nešlo. ...".
Kdysi se opravdu také přiznávala náhrada za porady s obhájcem před HL a po něm, ale kdeže ty loňské sněhy jsou, teď je účelnost porady přiznána jen tehdy, když z takové porady "vzejde" nějaké podání k soudu. Tak asi po každé poradě budu muset k soudu napsat minimálně, že to paní soudkyni minule slušelo...
0 # Tomáš Pecina 2018-04-06 07:38
Tak v daném případě oba soudy obou stolic přiznaly všechny porady s výjimkou jedné, a přiznaly i požadovaný trojnásobek. Je to docela pěkně odůvodněno:

"Co se týká dalších porad, soud se neztotožnil se závěry žalované právě v tom směru, že by se jednalo o další porady, které by byly neúčelné, a to u porad ze dne 6.6.2012, 6.6.2014, 5.7.2014 s odůvodněním, že se jedná o porady konané v těsné časové návaznosti na předchozí poradu a u dalších porad ze dne 12.7.2012, 13.8.2012, 25.8.2012, 24.10.2012 a 14.9.2014 když tyto byly v bezprostřední časové souvislosti s nimi, nedošlo k žádnému významnému úkonu v trestním řízení.

Je pouze na obviněném, popř. obžalovaném jakou zvolí procesní obranu ke své obhajobě, pouze z důvodu správně zvolené strategie obhajoby, dojde-li ke zprošťujícímu rozhodnutí, má poškozený právo na náhradu takto vynaložených nákladů. Je absurdní zpětně přezkoumávat, který konkrétní úkon obhájce byl tím, který fakticky k neodsouzení poškozené přispěl a který nikoli, když se jedná o komplexní postup klienta a advokáta. Advokát je vázán profesním slibem a skutečnost, že je povinen co nejlépe hájit zájmy klienta. Je to advokát, jako osoba profesně znalá, kdo volí strategii postupu obhajoby a činí úkony vedoucí pro trestně stíhaného k ukončení stíhání bez odsouzení. Dle názoru soudu nelze poškozovat žalobce za to, že využil svého práva na obhajobu, se kterou byl úspěšný. K tomuto také analogicky rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 22.1.2014 sp. zn. 30 Cdo 4870/2014."
0 # Libor Petříček 2018-04-06 11:19
Pěkné, gratuluji. Hned jsem si to - dovolením - (vlastně bez dovolení), uložil k použití při nejbližší další cause tohoto typu.
0 # Tomáš Pecina 2018-04-06 12:01
Tento rozsudek byl bohužel zčásti změněn a spor pokračuje u NS, takže ho nechci vystavovat, ale jsou v něm i další zajímavé myšlenky, takže, budete-li mít zájem, pošlu vám ho mailem.
0 # Anonymní 2018-04-06 16:10
Nepřiznání dvojnásobku za použití cizího jazyka, protože poradu obviněného a advokáta během hlavního líčení může přece přetlumočit tlumočník tlumočící celé jednání...
0 # Tomáš Pecina 2018-04-06 19:41
Oni nepřiznali nejen trojnásobek, ale ani náklady na tlumočníka: "Nepřiznáváme ani požadované náklady na překlady a tlumočení, neboť tato výdaje opět neodpovídají požadavku účelně vynaložených nákladů řízení." Drban má umět česky, když ho tu obviníme.
0 # Anonymní 2018-04-07 09:00
Koukám, že ovce platí soudní poplatky za odškodňovací soudní řízení, jak si zmetek Pelikán vymyslel lidi znovu okrást. Co na to zdejší přispívající paralegálové v čele s Pecinou?! ÚS se chystá zrušit další Pelikánovu slátaninu - novelizovaný 243b o.s.ř. (Pl. ÚS 14/18), takže by šanci mělo i zrušení oněch zlodějských poplatků.
0 # Tomáš Pecina 2018-04-07 10:58
To jsme již interně probírali, ale podle mě není pro ústavní stížnost dostatečně silná munice.
0 # Tomáš Pecina 2018-04-08 12:45
A ještě jsem zapomněl dodat, když jsme u těch "paralegálů", že Máňa z podatelny říkala, že to stejně není směroplatný.
0 # Anonymní 2018-04-09 22:25
Vyjádření Ivany Janů je opravdu skandální. Odškodňovat nezákonně stíhané nechtějí, protože kromě těchto justice produkuje i osvobozené zločince, kteří by odškodnění dostali taky. Jinými slovy: Odškodňovat poškozené za špatnou práci justice se nebude, protože by na odškodnění dosáhla i zvýhodněná část té samé špatné práce. Jelikož se na tomto blogu nachází noblesní čtenářstvo, omezím se na autocenzurované konstatování, že tato dáma nemá v justici co pohledávat. Olin
0 # Tomáš Pecina 2018-04-09 22:29
Tohle přece neřekla. Přečtěte si to, prosím, znovu a pozorněji.

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v pravém sloupci dole)