DŮLEŽITÉ UPOZORNĚNÍ!
Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.
Aktuálně: Výnos sbírky pro Vlastimila Pechance dosáhl ke dni 6. 10. 2016 částky 59 416 Kč.
Výtěžek prvního benefičního koncertu, který se uskutečnil dne 12. 3. 2016, činil 13 500 Kč.

úterý 27. února 2018

Znovu jsem neuspěl ve sporu o zadávací dokumentaci

Tedy, přesněji řečeno, rozsudkem Městského soudu v Praze mi bylo vyhověno, ale soud nenařídil žalovanému, aby mi informace poskytl, nýbrž rozhodnutí zrušil pro domnělou nepřezkoumatelnost a zároveň dal ministerstvu návod, jak ho lépe odůvodnit. Senát: Eva Pechová, Gabriela Bašná, Milan Tauber, tj. ten vůbec nejhorší, který u tohoto soudu minimálně na správním úseku působí.

Řešena byla rovněž důležitá procesní otázka, zda mám právo seznámit se s těmi částmi správního spisu, které jsou ministerstvem vydávány za utajované. Opakovaně jsem s odkazem na ustanovení § 45 odst. 4 SŘS soudu vysvětloval, že se nemohu vyjádřit k důkazu, se kterým se nesmím seznámit, a opakovaně jsem ho žádal, aby mi nahlédnutí do spisu umožnil – marně.

Zvažuji, že proti rozsudku podám opakovanou kasační stížnost, pro chybějící výrok nařizující žalovanému poskytnutí informací, ovšem nevím, jak ji – bez znalosti obsahu listinných důkazů, které byly soudem provedeny – řádně odůvodnit.

Aktualisováno.
Kasační stížnost.

Nový perlustrační titul aneb Ze života znevažitele

Nikdy se neptejte policistů na jejich evidenční čísla, nebo dopadnete špatně. Minimálně tak, že se místo toho budete muset legitimovat sami:


Vzhledem k tomu, že zpupník byl nakonec nepravomocně uznán vinným přestupkem znevážení postavení úřední osoby podle § 5 odst. 1 písm. b) NPř (ano, ten skutečně existuje!), soudíme, že tato kausa bude mít ještě pokračování.

Aktualisováno.
Zde jsou popsány všechny podrobnosti znevážení. Delikt, jak jistě seznáte sami, je skutečně mimořádně závažné povahy.

Protože jsem dnes převzal zastoupení obviněného, velmi se obávám, že úřední osobu znevážím přímo při projednání přestupku, a to možná i vícenásobně, jakkoli se budu snažit takového následku vystříhat: jak jistě vážení čtenáři chápou, úřední osoba je bytost mimořádně citlivá, jeden se nenaděje a hned je znevážena; a co teprve, když se začnu pertinentně vyjadřovat ke kvalitě a hloubce jejích právních úvah!

pondělí 26. února 2018

"Vítězný" únor

— Occiso autem rege Ottakaro Bohemi ad propria inglorii redierunt et post modica intervalla temporum propriam terram vastare rapinis et incendiis inceperunt. Est enim huius gentis nostre consuetudo pessima, vel pocius corruptela, quod cum contra hostes venire, vel forsan redire ab eisdem properat, terram propriam hoste severior vastare festinat, et qui hostium esse debuerat propulsator, vicinorum suorum hostilis efficitur populator.

(Když pak zabit byl král Otakar, Čechové domů neslavně se vrátili a po krátkých přestávkách časových vlastní zemi drancováním a ohněm pleniti se jali. Jestiť tohoto národu našeho velmi špatný obyčej, nebo spíše zkaženost, se když proti nepřátelům jíti, nebo snad vraceti se od nich pospíchá, vlastni zemi krutěji nežli nepřítel pleniti chvátá, a ten, jenž by měl býti odháněčem nepřátel, stává se nepřátelským plenitelem svých sousedů.)

Kronika zbraslavská (Chronicon Aulæ Regiæ), kapitola IX

K čemuž nám jest toliko poznamenat, že časové se sice změnili, ale národní zvyklosti přetrvávají; což platí nejen pro únor roku 1948, jemuž z nepochopitelných důvodů dodnes přezdíváme Vítězný.

čtvrtek 22. února 2018

Marián Magát zproštěn další obžaloby

Slovensko. Země, kde s extremismem bojují tak úspěšně, že mají dvě takové strany v parlamentu, se pyšní raritou, trestním kodexem, v němž je jako trestný čin postihována nejen podpora a propagace extremistického hnutí jako v České republice, ale i výroba, rozšiřování a dokonce pouhé přechovávání extremistických materiálů, přičemž podle § 130 odst. 7 jejich trestního zákona je extremistickým materiálem prakticky vše, co znalec nebo orgán činný v trestním řízení za takový označí: trestné je příkladmo mít doma Mein Kampf nebo program NSDAP, říci Meine Ehre heißt Treue nesmíte ani ve sprše a nakreslit svastiku si na Slovensku zákona dbalý občan netroufne ani prstem do písku na pláži v Krpeľanoch. Nevlídná, nesvobodná země…

Občas se arci i tam udá zázrak a soudy odmítnou nesmyslné ustanovení zákona aplikovat. Stalo se to v případě Mariána Magáta, jenž byl v I. stupni, zatím nepravomocně, Okresným súdom Čadca zproštěn obžaloby podle protiextremistického paragrafu. Pomohl mu i náš brněnský rozsudek v kause Hitlerových projevů, z něhož soud in extenso citoval.

středa 21. února 2018

Tibetské vlajky v I. stupni

Database rozhodnutí Nejvyššího správního soudu náš obšťastnila prosincovým rozsudkem Městského soudu v Praze ve věci nedovoleného vystavení tibetské vlajky v okně budovy, kde hrozilo, že tato bude spatřena soudruhem čínským presidentem. Po svižném projednání žaloby (rok a sedm měsíců v I. stupni, a to by se žaloby proti faktickému zásahu podle zákona měly řešit přednostně!) vydal senát Ladislava Hejtmánka rozhodnutí, jímž žalobu zamítl co do nezákonnosti perlustrace [písm. l) pokryje vše a vrací pravomoci policie před Listopad, ale o tom píšeme již dlouho] a vyhověl návrhu na vyslovení, že nezákonný byl jak pokyn k odstranění vlajek, tak zákaz jednání policistů si natáčet na mobil.

Ministerstvo vnitra podalo kasační stížnost, takže záležitost tím nemusí být uzavřena. Jak prokázal NSS v kause ekolo (práce dnes již – nechce se mi s ohledem na okolnosti napsat naštěstí, ale velmi mne v tomto směru svrbí prsty – nesoudícího Jana Vyklického), jakož i v řadě dalších kaus, když to jeho soudci vezmou za nesprávný konec, jsou schopni nevídaných věcí.

úterý 20. února 2018

Zpráva z bojiště po prohrané bitvě

V článku Circulus vitiosus jsme vyjádřili určitou míru znechucení nad tím, že díky nejhoršímu ústavnímu soudci všech dob Janu Musilovi vyhráli úředníci nad občany boj o veřejnou známost svých platů a odměn. Kdybychom chtěli usilovat o změnu judikatury, znamenalo by to zaplatit 3+5 tisíc na soudních poplatcích a nakonec, po třech-čtyřech letech, sledovat, jak na nás Musil, Suchánek nebo jiný ústavní výtečník dělá dlouhý nos. Pročež jsme – prozatím – resignovali.

Na blogu D-FENS se rozhodli, že to tak nenechají, a vyhlásili akci, při níž dobrovolníci žádají ministerstvo vnitra o soupis platů a odměn ne pro tři, jako my, ale pro všechny ministerské úředníky. Jak se dalo předpokládat, na ministerstvu si žádostmi vytřeli okolí všech toto užití umožňujících tělesných otvorů a rozhodli se, že žadatelům poskytnou požadované informace v anonymisované, rozuměj bezcenné, podobě – tedy pouze v případě, že si žadatelé anonymisaci nejprve zaplatí.

Tahle bitva je, bojím se, skutečně pro tuto chvíli prohraná, platy z našich daní placených státních zaměstnanců jsou prostě tabu.

Na Tarpejskou skálu s ním! aneb K případu Štěpána Kotrby

Aniž by byl policii poskytnut čas k vyšetření week-endového incidentu mezi Štěpánem Kotrbou a dvěma bezdomovci, ke kterému mělo dojít během sjezdu sociální demokracie v Hradci Králové, dostavila se, zjevně silně nakažlivá, vlna akutní distanciosy: kdo může, od někdejšího spolupracovníka Britských listů a člena Rady Českého rozhlasu se distancuje, případně jej přímo ze svých řad vyobcovává. Učinil tak Český rozhlas, Britský listy i obskurní novinářský syndikát; posledně jmenovaný se od Kotrby distancoval dokonce výslovně jako od svého nečlena, patrně v domnění, že je jednotnou organisací sdružující všechny novináře.

My si počkáme na výsledek šetření, které může prokázat leccos: od výtržnictví přes přestupek proti občanskému soužití po pouhou nutnou obranu. A dokud nebude jasno, spokojíme se s konstatováním, že se tu opět někomu neměří stejným metrem: tak jako vulgární výraz v ústech Karla Schwarzenberga je něžnou roztomilostí, kdežto ten samý výraz pronesený Milošem Zemanem důkazem jeho inveterátní sprostoty, tak jako opilecké sklony Václava Havla jsou milým osobnostním rysem, zatímco u jiných jde o netolerovatelnou charakterovou vadu a další důkaz toho, jak odporné hovado okupuje Pražský hrad, umíme si plasticky představit, jak by zněly novinové titulky, kdyby se identický incident přihodil někomu z opačné strany názorové barikády.

neděle 18. února 2018

GIBS pokryla boxerské vystoupení Jana Vyviala

Čekal-li snad někdo něco jiného, nechť se laskavě přihlásí v diskusi, značka Naivní blbec. Generální inspekce bezpečnostních sborů ani po zhlédnutí sedmi videí zachycujících pěstní útok policisty Jana Vyviala na demonstranty při prvomájové demonstraci v Brně nenaznala, že by jeho jednání mohlo být trestným činem, a věc postoupila Vyvialovým nadřízeným ke kárnému řešení; realisticky očekáváme, že výsledkem projednání bude pochvala.

Autorem písemnosti je plk. Kamil Fejta; lidem jako on můžeme děkovat, že máme policii, která si může dovolit provokovat trestnou činnost – tak jako při operaci Fénix – nebo beztrestně zbít účastníky demonstrace a ještě o tom křivě vypovědět. Hoši, děkujem!

Aktualisováno.
Sprostý zproštěný si na postup GIBS stěžuje u brněnského městského státního zastupitelství: nyní jsme v očekávání, zda případ bude přidělen oné intelektuálně rozvrkočené dámě, která mu u hlavního líčení navrhovala symbolický peněžitý trest, anebo snad Janu Petráskovi.

pátek 16. února 2018

NSS zamítl volební stížnost

Nejvyšší správní soud podle očekávání kuse odůvodněným usnesením zamítl naši volební stížnost. My podle očekávání reagujeme stížností ústavní, která bude podle očekávání jako zjevně neopodstatněná odmítnuta.

Tím máme tuto presidentskou volbu za formálně ukončenou a těšíme se na další.

čtvrtek 15. února 2018

Dlouhý, Široký a policista

O nadlidských schopnostech policistů v oblasti intelektové (též známých pod označením mozkové myšlení) píšeme často. Dnes máme to potěšení oblažit vzácné čtenářstvo zprávou o mimořádném výkonu policejních odborníků, v daném případě z někdejšího Útvaru pro odhalování organisovaného zločinu (zlovolníky přezdívaného, zvlášť po úspěchu operace Fénix, Útvar pro organisování odhalovaného zločinu), rovněž v oblasti sensorické.

Soudní spor o náhradu za serii nezákonných domovních prohlídek, při nichž policisté hledali Síť revolučních buněk alias Lukáše Borla, dospívá, minimálně v I. stupni, k závěru, a tak není divu, že žalovaná Česká republika, jednající ministerstvem vnitra, sahá k nejsilnějším možným prostředkům.

Při včerejším jednání před Obvodním soudem pro Prahu 2 proto předložila tento úřední záznam, z něhož vyplývá, že policisté L. Borla těsně před pražskou razií skutečně spatřili, an si odemyká dům a poté doň vchází.

Problém se ukázal, když jsme se podívali na Google Maps a zjistili, že vzdálenost mezi domem a křižovatkou činí 60 metrů a zázračné rozpoznání se navíc mělo udát po západu Slunce. Jediným vysvětlením je, že podezřelý se před vstupem nejen rozhlédl, jak policisté tvrdí, ale zamával jim a směrem ke křižovatce zakřičel: Ahoj, to jsem já, Lukáš!

pondělí 12. února 2018

Korespondence s právním zástupcem presidenta

Píše nám advokát Marek Nespala, že naše volební stížnost je naprostý nesmysl. To je povzbudivé, vzhledem k tomu, že tento zastupuje úřadujícího presidenta republiky, mohli jsme se dozvědět, že jsme crétin.

Reagujeme replikou.

sobota 10. února 2018

Oslem měsíce února advokát Jiří Machourek

Ceněnou trofej za měsíc únor si odnáší Jiří Machourek, někdejší obhájce disidentů, který v rozhovoru pro Českou justici vysvětlil, že dnes žádné politické procesy neexistují a právo na obhajobu není nikdy porušováno. Možná se ho Dušan Šrámek měl zeptat, jestli je mu znám případ Petra Kočího a co si myslí o kárném stíhání za nevhodnou námitku podjatosti. A také, jestli politickým procesem není úplně náhodou třeba stíhání Adama B. Bartoše.

Zasloužilému blbovi udělujeme cenu Osel měsíce února, spojenou s právem nosit oslí uši ve tvaru paragrafů, a jemu i České advokátní komoře srdečně blahopřejeme.

pátek 9. února 2018

Měli by být Okamura a Rozner stíháni?

Ano, jednoznačně ano! Jakékoli stíhání za názor, natožpak politicky exponovaného a angažovaného obviněného, přispívá k diskusi o svobodě slova a připomíná stále se rozšiřující příkop mezi právy zakotvenými v Listině základních práv a svobod a realitou.

Věcně jsou předmětná tvrzení poslanců Tomio Okamury a Miloslava Roznera přirozeně nehorázností. Tábor v Letech u Písku byl sběrným táborem, určeným pro shromáždění cikánské populace předtím, než byla odevzdána Říši ke konečnému řešení. Máme za prokázané, že čeští dozorci – žádní němečtí tam nebyli – si k vězněným počínali mimořádně brutálně až sadisticky a že během Protektorátu došlo ke genocidiu cikánského obyvatelstva, jež bylo téměř zcela vyhubeno. Vina za to je rozdělena mezi nacistický německý stát, který to umožnil, a české zřizovatele a provozovatele táborů a aktivní, iniciativní vykonavatele této zvůle.

Nepovšimli jsme si, že by se někdo z české strany Romům za tyto tábory kdy omluvil, a neochota vykoupit prasečák nacházející se v těsné blízkosti letského tábora je výmluvným dokladem toho, kde v hierarchii majoritní populace v této zemi stojí dodnes Rom.

Na druhé straně, i názor, že tomu bylo jinak, požívá legitimní ochrany; jak opakujeme snad potisící, spolu s Noamem Chomskym, názory konformní a takové, s nimiž souhlasíme, žádnou ochranu nepotřebují; ta je důležitá téměř výhradně u názorů, které oponují, provokují, urážejí, nebo i znechucují.

Je dobře, že se tyto výroky budou (snad) řešit u soudu.

čtvrtek 8. února 2018

Trestní stíhání Mariána Magáta zastaveno

Opakované trestní stíhání za pražský projev Mariána Magáta skončilo neslavně: když neměla dost rozumu prokuratura, zastavil ho Okresný súd Čadca. Usnesení je odůvodněno celkem nekompromisně. Kéž by si ze samosoudkyně Eriky Dodulíkové vzali příklad aktivističtí čeští soudci!

NSS odmítl mou první volební stížnost jako předčasnou

Usnesení o tom mi bylo doručeno dnes.

Proč se Nejvyšší správní soud ve výkladu § 40 odst. 1 SŘS mýlí, lze vysvětlit velmi snadno: kdyby lhůta počínala až dnem následujícím po vyhlášení výsledku volby, musel by být ten samý princip uplatněn i všude jinde, kde SŘS hovoří o možnosti podat určitý návrh poté, co nastane určitá skutečnost. Předčasná by tak byla valná většina mých správních žalob, protože je obvykle podávám téhož dne, kdy je doručeno napadené správní rozhodnutí.

Více v ústavní stížnosti, kterou proti tomuto usnesení určitě podám.

Aktualisováno.
Ústavní stížnost.

středa 7. února 2018

Plíživé podkopávání

Nejvyšší státní zástupce podal dovolání v neprospěch tří z pěti pravomocně zproštěných žen souzených za účast v hnutí Resistance Women Unity (RWU), tedy v nám dobře známém čarodějnickém procesu. Proč se dovolání netýká dvou dalších zproštěných, Marie R. a Daniely Š., není jasné, možná NSZ došlo, že thesi o mimořádně nebezpečné a zhoubné extremistické trestné činnosti páchané formou pořádání akcí pro děti u Nejvyššího soudu neprosadí.

Text doporučujeme studovat pozorně, zejména pasáž, vrcholící touto větou: V souladu s konceptem tzv. bránící se demokracie je naopak namístě jednání obviněných posoudit jako jednání trestné, neboť společenská akceptace takového jednání by vedla k postupnému, slovy Ústavního soudu, k plíživému podkopávání základů demokratické společnosti…

Repliku plíživých podkopávaček samozřejmě rovněž zveřejníme.

Aktualisováno.
Replika.

Sám si vařím, sám si peru…

…a sám o sobě ve správním řízení rozhoduji. Tedy ne přímo o sobě, ale o svém zaměstnavateli. To mohu, podjatý přece nejsem, ze zákona.

Takhle to zatím není, ale mohlo by vbrzku být, protože, jak referuje Česká justice, předloha novely správního řádu už je ve Sněmovně. Předkladatel, Zastupitelstvo Pardubického kraje, v důvodové zprávě líčí rajský stav po vyloučení těchto námitek podjatosti a končí větou, nad níž nemůže srdce úředníkovo nezaplesat a jeho obstrukcemi sprostých účastníků řízení týraná duše se nezatetelit upřímnou radostí: Důsledkem přijetí navrhované úpravy by měl být výrazný pokles počtu námitek podjatosti, zejména námitek systémové podjatosti, což povede k efektivnějšímu a rychlejšímu rozhodování správních orgánů.

A to přece všichni chceme, no ne?

Nechceme. Vazba mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem je jednou z nejsilnějších myslitelných procesně relevantních vazeb, která může být v některých případech silnější než např. vazba mezi bratrem a sestrou. Sestra s námi může nemluvit a pomluví nás u všech strýčků a tetiček, co jich máme, ale zaměstnavatel nás dokáže postihnout daleko citelněji třeba tím, že přestaneme dostávat mimořádné odměny jako všichni ostatní, zvláštní postavení zaměstnavatele ve správním řízení respektující kolegové. A zdůvodňuj si, že je to kvůli nepovolené stavbě sochy starosty uprostřed středověkého rynku!

Otázka podjatosti je dodnes v České republice chápána zcela jinak než ve zbytku světa. Často v této souvislosti cituji ze staršího, ale dodnes aplikovaného rozsudku ESLP ve věci Wettstein v. Švýcarsko. V něm byl prohlášen za vyloučeného advokát jen proto, že jeho kolega ze stejné kanceláře působil jako právní zástupce protistrany ve zcela jiném řízení. Takovou námitku podjatosti uplatnit v České republice by si dovolil jen svého dalšího osudu nedbalý jedinec, natožpak pomyslit, že by jí mohlo být vyhověno! Prostě: jiná právní kultura.

Může nás arci těšit, že zatímco se západní Evropa zmítá ve smrtelných křečích, naše země vzkvétá a čeká ji budoucnost tak světlá, že si to ještě ani neumíme představit.

úterý 6. února 2018

Propadliště

Propadlo neboli propadliště je jevištní zařízení, umožňující hercům nepozorovaně na scenu vstoupit nebo z ní zmizet. Propadlo silniční je retarder, který je schopen se aktivovat a deaktivovat na základě pokynu ovládací elektroniky. V Branišovicích, požehnané to jihomoravské obci kdesi u Pohořelic, takové propadlo chystají, v provedení spojeném s radarovým měřičem rychlosti projíždějících automobilů. Ti řidiči, kteří překročí rychlostní limit, budou tímto způsobem automatisovaně potrestáni.

Vynález je to, jak zřejmo již z tohoto kusého popisu, báječný, a koncept automatického trestadla dává prostor pro nejrůznější zlepšení. Proč např. nerozdělit řidiče podle míry překročení rychlosti a nepostihovat je diferencovaně: do 20 km.h‐1 propadlem, v rozmezí 20–40 km.h‐1 výsuvnými kartáčky, které poškrábou autu lak, a při deliktu ještě závažnějším byl mohlo auto být zastaveno závorou a po stažení okénka na straně řidiče by remeduru zajistila na pantografu umístěná boxerská rukavice, která by řidiči jasně vysvětlila, že zákony v této zemi nejsou pro legraci.

Říkáte, že to nejde? A máte pravdu, nejde; jedním z principů demokratického právního státu je totiž zákaz trestu bez zákona, nulla pœna sine lege. Což platí dokonce i na jižní Moravě.

Rozner

Talentovaný lidový bavič a amaterský brusič Miloslav Rozner, t. č. poslanec za Pitomiovu SPD, má být, dle mínění mladých sociálních demokratů, trestně stíhán za výrok, že v Letech byl (nebo, chcete-li, nebyl) neexistující pseudokoncentrák.

To mi připomíná dávného spolužáka z mathfysu, který na studijním oddělení do formuláře vyplnil, že má 0 dětí, a pak vypsal údaje o třech z nich, s vysvětlením, že pro prvky prázdné množiny je pravdivý každý výrok.

Pokud Rozner pojme svou obhajobu v této linii, nemá, soudíme, čeho se obávat.

neděle 4. února 2018

Whitewaterské reminiscence

Živit kozy a ovce není levné, ale máme-li štědrého daňového sponsora, který nám k tomu poskytne dotace, vše se dá vyřešit bezbolestně, za cizí peníze. Tak si řeklo a udělalo Babišovo Čapí hnízdo, v době, když již bylo dávno zpět pod Agrofertem, a přišlo se na to tak, že v tichosti cca stotisícovou dotaci určenou pro malé podniky loni vrátilo.

Argumentováno jako obvykle tím, že tak zámožný člověk jako Andrej Babiš přece nepotřebuje ukrást nějakých pitomých sto litrů, a vše skončí tím, že při podpisu žádosti o dotaci kdosi, tipujeme, že paní účetní, udělal drobnou administrativní chybu, čímž došlo k nesrovnalosti; což je, jak víme, Babišův oblíbený eufemismus. Kromě toho, pochopitelně, Babiš nemá s příjemcem dotace nic společného – přirozeně vyjma oné nevýznamné skutečnosti, že ho, momentálně přes svěřenský fond, vlastní.

Vše je v nejlepším pořádku, Babišovi voliči svému vůdci věří a nedokáží se představit, že by člověk tak morální a čestný mohl kdy pochybit. Causa finita.

Napadá mne analogie případu dotačně vykrmovaných koz se skandálem Whitewater, který stál v polovině 90. let Billa Clintona málem presidentský úřad. V něm šlo o to, že Clintonovi byli v době, kdy Bill zastával úřad generálního prokurátora (Attorney General) Státu Arkansas, tichými společníky developerského projektu Whitewater manželů Jima a Susan McDougalových, a když se ukázalo, že developerský projekt narazil na mělčinu, požádal Bill bankéře Davida Hala, aby na něj Susan McDougal poskytl úvěr, v rozporu s tehdy platnými úvěrovým podmínkami. Požádá-li vás o něco generální prokurátor, dobře přemýšlíte, zda nevyhovíte, protože v takovém případě riskujete, i v Americe, obtíže trestněprávního rázu.

Clinton nakonec kausu ustál, arci jen díky tomu, že Susan McDougal, která ho mohla usvědčit, odmítla před porotou odpovídat na otázky a strávila kvůli tomu 18 měsíců za mřížemi – situace, jistě nás napadne, nikoli nepodobná osudu jiného místního výtečníka, Marka Dalíka.

Čím je případ Whitewater zajímavý, je časový odstup mezi událostí, o kterou šlo, a jejím vyšetřováním, který činil téměř dvacet let. Kdyby se zjistilo, že Clintonovi čerpali úvěr pro malé a střední podniky, na který neměli nárok, tak jako Babišovo Čapí hnízdo, nejenže by Bill okamžitě přišel o presidentský úřad, ale oba by strávili ve vězení dalších možná 30 let.

Jenže nejsme v Americe.

pátek 2. února 2018

Výrok

Jako starozákonní Mene, mene, tekel, ufarsin nad králem Balsazarem, visí nad českou společností tvrzení úpějícího premiera Andreje Babiše, že si v této zemi lze objednat trestní stíhání nebo i uvěznění. Kdo může, se od takové nehoráznosti distancuje, virtuálně se při tom křižuje a zaklínaje nejsvětějšími principy právního státu.

Ale zeptejme se přímo: Má pravdu, ten chlapec? Samozřejmě, že má, a pro příklad není třeba chodit daleko: typickým stíháním na objednávku je kausa exprimátora Bohuslava Svobody, Sněmovnou ve fasi odvolacího řízení nevydaného (což mu, řekněme si na rovinu, problémy spíš způsobilo, než že by jeho situaci jakkoli pomohlo).

Trestní orgány, včetně soudů, jsou v této zemi v takovém stavu, že je možné objednat si nejen vlastní nevinu, ale i vinu nevinného, a velmi se obáváme, že obojí vyjde zhruba stejně lacino. Ne vždy – příkladem budiž zlý osud lobbistů Janouška a Dalíka – ale často, či spíš obvykle, to možné je.

Co s tím? Velice se obávám, že teď už nic, protože je zkrátka pozdě: šance postavit soudnictví i státní zastupitelství od základu znovu tu byla krátce po r. 1989, poté se okno příležitosti nevratně zavřelo. V justici zůstali lidé, kteří neměli morální předpoklady k takové práci, a ti si instituce, ve kterých působili, postupně upravili k obrazu svému. Viníky hledejme, jako u řady dalších nedostatků, u tehdejších proponentů nutnosti zachovat právní kontinuitu s komunistickým právem, jež byla s lehkostí pro onu dobu příznačnou rozšířena do požadavku kontinuity personální, tedy primárně u Pavla Rychetského a Zdeňka Jičínského, jímž tímto vztyčujeme fiktivní sousoší. Díky vám, pánové!

Soudci, kteří ovlivnili volby, jsou nepodjatí

Připadá-li vám, že se odůvodnění usnesení o námitce podjatosti jaksi míjí s jejími důvody, nejste v tom sami: namítal jsem, že soudci, kteří sami svým neuváženým obíčkem ovlivnili volby, nemohou rozhodovat o tom, zda se tak stalo, a v odůvodnění jsem se dozvěděl, že namítám jejich ovlivnění předchozím právním názorem (který navíc označuji za přesvědčivý). Koupím manuál Komunikace s Hotentoty, se zvláštním zaměřením na soudce Nejvyššího správního soudu. Spěchá.

Buďte na ně mírní!

President Miloš Zeman vystoupil na veřejnosti a v projevu k nově jmenovaným soudcům zazněla výzva k mírnosti v případě, že obžalovanými jsou funkcionáři malých obcí. Zní to trochu jako exponát do musea postkomunistických bizarností a kuriosit, ale výzva byla míněna vážně a nepostrádá ratio.

Jde o to, že ve svaté válce proti korupci, která se arci zatím spíše předstírá než vede, není snadné dosáhnout reálných výsledků. Důkazy o korupčním jednání jsou obvykle nedostupné, ne každý korupčník je dopaden se škatulí bankovek a ne každému je instalován do ložnice odposlech, a tak, protože rozkaz zněl jasně, přicházejí na řadu důkazy nepřímé, v daném případě zpravidla důkaz nevýhodností určitého kolektivního nebo individuálního rozhodnutí. Kromě toho nelze zapomínat na četné případy, kdy je trestní oznámení jen jednou z forem vedení politického boje, pohříchu stále velice účinnou.

Ne snad, že by korupční jednání neexistovalo a úplatek, případně jiná protislužba, poskytnuty velmi často nebyly, leč praktické provedení těchto trestních řízení vede k paradoxnímu závěru, že česká politika je čistší než sám křišťál, jak kdysi ve Sněmovně pravil tehdejší král všech korupčníků Stanislav Gross. Zda si M. Zeman osmdesát pět procent neúspěšných stíhání zastupitelů vycucal z prognostického palce, netušíme, avšak číslo odpovídá tomu, co o těchto případech víme z praxe.

Nikde na světě není stíhána veškerá trestná činnost, což lze snadno prokázat tím, že kdyby tomu tak bylo, zločin by se v dané zemi nevyplácel a zanikl by; ve skutečnosti trestná činnost patří k nejvýnosnějším řemeslům, co jich lidstvo zná. Podstatné ovšem je, aby bylo stíháno významné procento trestné činnosti, tedy aby risiko bylo dostatečně vysoké, a aby výsledkem trestního stíhání bylo v drtivé většině případů odsouzení pachatelů, tedy aby obviněni byli skuteční viníci a jen v případech, kdy je dostatek důkazů, a aby se justiční omyly, nejen na úrovni rozsudku, ale i nedůvodného obvinění, dály jen ve výjimečných případech.

Jinak se stane, že lidé začnou chápat jako omyl celý tento režim, a rozhodnou se nahradit ho jiným, říznějším; v posledních volbách ostatně hlasovala pro tvrdou ruku, Okamurovu nebo Babišovu, bezmála polovina voličů, tedy zhruba tolik, kolik měla v r. 1933 NSDAP a v r. 1946 KSČ.

čtvrtek 1. února 2018

Zákon o minulosti

Nápad kodifikovat minulost není nový, ostatně státní monopol na výklad historie byl jedním z nejdůležitějších indoktrinačních nástrojů jak nacistického, tak komunistického režimu: Who controls the past controls the future. Who controls the present controls the past, to dobře věděl už George Orwell.

Potíž, tak jako v Polsku, nastane, když se mocenského výkladu dopustí stát, který se pokládá za liberálně demokratický, a když navíc je tento výklad na štíru s realitou do té míry, že zločinci by se, účinností nového zákona, stala celá řada seriosních autorů historiografických prací; ledaže by historici svá tvrzení, nejlépe veřejně, odvolali a nové texty už sepisovali v souladu se zákonem, ale to, pokud známe přímou a čestnou polskou povahu, nelze rozumně předpokládat.

Bude-li skutečně zákonem popřen polský antisemitismus a veškerá odpovědnost za koncentrační a vyhlazovací tábory přenesena na Třetí říši, znamená to pro svobodu slova a vědeckého bádání paradoxně dobrou zprávu, protože čím víc popíračů, tím víc veřejné debaty a tím slabší posice nesvobodu zakotvující legislativy. I té, která nařizuje nepochybovat o holokaustu.

Nechte si ty drby, pane!

Tak pravil do telefonu Josef Bláha v roli šéfa Petru Kostkovi jakožto konstruktérovi stroje času ve starší, ale výborné české komedii Zítra vstanu a opařím se čajem. Stejně se má, podle názoru předsedy Městského soudu v Praze Libora Vávry, vyslovit na adresu soudce téže instituce Kamila Kydalky kárný senát za to, že Kydalka intimoval reporterce Sabině Slonkové své podezření, jak to bylo s Klausovou amnestií. A protože jde o recidivu (o předchozím případu jsme psali zde), měl by podle Vávry přijít relativně přísný finanční postih.

Problém je, že Kydalka se vyjádřil k thematu, které je doposud právně nadmíru žhavé a mohlo by ukázat nemoudrým v této oblasti natvrdo judikovat, protože není jisto, že kausa nebude ještě někdy vyšetřena (příkladmo švýcarské justiční orgány mají teď, po úspěšném uzavření případu Mostecké uhelné, volné kapacity). Kárný senát by tak mohl snadno skončit v roli toho, kdo v r. 1942 odsoudil za pomluvu člověka, který tvrdil, že Winston Churchill předem věděl o bombardování Coventry. A byly by i jiné příklady…