DŮLEŽITÉ UPOZORNĚNÍ!
Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.
Aktuálně: Výnos sbírky pro Vlastimila Pechance dosáhl ke dni 6. 10. 2016 částky 59 416 Kč.
Výtěžek prvního benefičního koncertu, který se uskutečnil dne 12. 3. 2016, činil 13 500 Kč.

úterý 30. ledna 2018

Volební stížnost

Tak jsem podal volební stížnost. Vážně nevím, proč to dělám, když se jen dozvím, že tomu vůbec nerozumím a nejsem oprávněn soud svými výtkami obtěžovat. Klid k práci je v této zemi přece to nejdůležitější, odedávna.

Protože nesouhlasím s názorem, že je nutno čekat na den následující po vyhlášení výsledků volby (to je svévolný výklad, který nemá oporu v zákoně), podal jsem shodný návrh před půlnocí i po půlnoci, a budu se teď velmi bavit úvahami NSS o předčasnosti a o překážce litispendence.

Circulus vitiosus

Jak to Lubomíru Metnarovi šlo u pohotovostního pluku ministerstva vnitra s pendrekem a kolik demonstrantů osobně zbil, nevíme, an měl dostatek duchapřítomnosti, aby na rozdíl od svého soudruha ve zbrani (resp. na stráži socialismu a míru) Zdeňka Ondráčka nedával své názory ostentativně mediálně najevo.

Terazky je ovšem ministrem vnitra a rozhodl, že odměny a platy jeho zaměstnanců zůstanou tajné. Prý jsem neprokázal, že by zveřejnění přispělo veřejné diskusi, a také prý, i kdybych se byl zavázal, že informace nikomu neprozradím, neznamená to ještě, že bych je dostal; s ohledem na to, že jde o ministra za Agrofert, v tomhle mu věříme!

Jestliže si arci podmínku artikulovanou v rozhodnutí rozebereme, zjistíme, že jde o klasický circulus vitiosus neboli začarovaný kruh: dokud žadatel neprokáže, že plat a/nebo odměny určité osoby jsou nestandardní, nemá právo se jejich výši dozvědět. Prevenční působení informačního zákona se tím kompletně neguje.

Správní žalobu vážně zvažuji, jen se mi příliš nechce ji psát, představím-li si řadu tupých tváří správních soudců Městského soudu v Praze a (některých) soudců Nejvyššího správního soudu, kteří do sporu s Janem Musilem určitě nepůjdou a tak mou žalobu a kasační stížnost s jednoduchým odkazem na jeho nález zamítnou. Možná by bylo lépe smířit se s tím, že v této zemi si prostě úředníci vydobyli to, co nikde jinde v Evropě nemají, a právně se realisovat jinde a jinak.

A. Schillerová trvá na utajení zprávy OLAFu

Ministryně financí za Agrofert Alena Schillerová rozhodla negativně o našem rozkladu ve věci zprávy OLAFu o Čapím hnízdě. Protože v rozhodnutí strana 7 chybí, známe důvody jen zčásti, ale i tak je to povznášející četba: přestože kompletní, nekrácená zpráva dávno vyšla v novinách, bylo by její poskytnutí závažným, ba nevratným zásahem do probíhajícího trestního řízení. Věříme, že si před podpisem tohoto dokumentu ministryně aspoň nasadila úřední baret s rolničkami.

Aktualisováno.
Již zde máme rozhodnutí kompletní; na str. 7 se hovoří o tom, jak jsou všichni, kdo se rozhodnutím zabývali, od členů rozkladové komise po ministryni, na stíhaném premierovi nezávislí. Tak určitě!

A. B. Bartoš odsouzen

Něco dokumentů z pátečního hlavního líčení:

Nejprvě přednesla závěrečnou řeč státní zástupkyně Zdeňka Galková (MP3), vysvětlujíc, že svoboda slova není bezbřehá – souhlasíme, v jejím podání jde spíše než o bystřinu svobody o bahnitý potok, ztěžka se, občas vysychaje zcela, prodírající krajinou nesvobody mezi vysokými náspy politické korektnosti z jedné strany a povinností kořit se momentální vrchnosti na straně druhé – a navrhla obžalovanému nepodmíněný trest, neboť jen ten postačí k jeho nápravě.

Obhájce Robert Cholenský se poté snažil vysvělit, že slušné režimy oposici nekriminalisují, ale umožní jí ukázat své schopnosti ve volbách (PDF). Obžalovaný Adam B. Bartoš následně krátce pohovořil o morální odpovědnosti soudkyně Pavly Hájkové (PDF).

Obhajoba arci dopadla na hluché uši. Soud o rok zpřísnil podmínku, kterou měl obžalovaný za závadovou cedulku v Polné, a vyslovil nad ním dohled (MP3). Úředník probační a mediační služby tak bude tři roky dohlížet na to, zda Bartoš něco nedovoleného nepíše nebo neříká. A tak jako chartistům kdysi zabavovali psací stroje, vyslovil soud i propadnutí Bartošova počítače – jde přece o nástroj, kterým byl spáchán trestný čin! Součástí rozsudku je i výrok o propadnutí (pojmově nezabavitelných) autorských práv: to zřejmě, aby soudkyně nenechala nikoho na pochybách, jak málo rozumí právu.

Komická je pasáž, kdy soud vysvětluje, že důkaz lze provést i tak, že se s ním soud seznámí mimo hlavní líčení (§ 2 odst. 12 TrŘ!) a že obhajoba mohla předložit vlastní revisní posudek; ve skutečnosti dostal Bartošův obhájce protokol o výslechu znalce Zouhara (který byl k tomu účelu nezbytný, protože samotný znalecký posudek byl stručný a Zouharova ignorance se plně vyjevila, až když promluvil před soudem) až 17. ledna, a bezprostředně poté revisní posudek pro svého klienta objednal: bohužel, znalecký ústav ho za pět dnů, které mu na to soud ponechal, zpracovat nedokázal.

Při studiu dokumentů a při poslechu buďte, prosím, opatrní: snadno by se vám mohlo udělat ze stavu české justice 28 let po Listopadu nevolno tak jako nám.

sobota 27. ledna 2018

Konspirace v primetimu

K volbám už tradičně patří konspirační theorie. Jednu takovou, přímo z Aeronetu, si dovolujeme přiblížit v následujícím videu ze čtvrteční debaty na České televisi:



Vyvozovat z této ukázky, že Jiří Drahoš i moderátorka Světlana Witowská znali správnou odpověď předem, a tedy že debata kandidátů, minimálně v určité míře, byla připravena ještě před živým vysíláním, se přímo nabízí, přesto jsme s radikálními soudy opatrní a připouštíme, že mohlo jít o nahodilou shodu okolností: moderátorka tušila, o čem chce Drahoš hovořit, a napověděla mu mimoděk.

Pravdu se v tomto případě možná nikdy nedozvíme.

Změní volební výsledky soud?

Zhruba před hodinou začalo být jasné, že vítězem druhého kola presidentské volby se stane Miloš Zeman. Protože, jak neustále opakujeme, obecný blog již nemáme, musíme se zdržet politických komentářů a omezit se na právní aspekty proběhlé volby, a tedy primárně na možnou aplikaci § 66 VolPr, jíž je založena možnost voliče napadnout volbu stížností, pokud byla porušena ustanovení zákona způsobem, který její výsledek hrubě ovlivnil.

S ohledem na to, že Nejvyšší správní soud letos vyložil možnost napadnout registrační fasi volby velmi restriktivním způsobem, zřejmě nebude možné udržet právní názor, který NSS zastával ještě před pěti lety, tedy že závažné vady při registraci nejsou důvodem, proč nařídit opakování volby na návrh voliče.

Do druhého kola letos postoupili kandidáti, kteří při registraci zákon pravděpodobně neporušili, arci zbytek sestavy byl tvořen pouze dvěma kandidáty, o nichž lze říct to samé: Petr Hannig, Jiří Hynek, Vratislav Kulhánek a Mirek Topolánek dostatečný počet jedinečných podpisů poslanců nebo senátorů nezískali, a podle závěrů NSS tedy měli být z volby ještě před prvním kolem vyřazeni; u M. Hilšera je situace složitější: tento kandidát měl mezi nominujícími jednu duplicitu, ale i tak jeho kandidaturu podpořil požadovaný počet deseti senátorů, a je otázkou výkladu, dosud autoriativně neučiněného, zda tento duplicitní podpis jeho kandidátku právně kontaminoval čili nic.

Pokud by se prvního kola účastnili pouze Miloš Zeman, Jiří Drahoš, Pavel Fischer a Michal Horáček, byl by, s ohledem na poměrně malý počet hlasů postupujících kandidátů, možný předpoklad, že by se druhé kolo neuskutečnilo buď vůbec, anebo by do nej postoupili jiní pretendenti. Tím je založena potencialita hrubého ovlivnění výsledku volby a aktivní stížnostní legitimace pro každého voliče.

Další možností je napadnou průběh kampaně, a to zejména před druhým kolem, kdy sice nedošlo k excesům, jakým byl inserát proti Karlu Schwarzenbergovi, nicméně tři ze čtyř televisních stanic odvysílaly debaty, v nichž celkem nepokrytě jednomu z kandidátů stranily. I to je reálně využitelný stížnostní prostor.

Úspěchem volební stížnosti bychom však byli spíše překvapeni, přestože máme za velmi pravděpodobné, že v opakované volbě by už Miloš Zeman nezvítězil.

čtvrtek 25. ledna 2018

V pátek končí soud s Adamem B. Bartošem


Pokud můžete, přijďte, politický proces je něco, co se neomrzí a o čem budete jednou vyprávět dětem, případně vnukům, tak jako byste jim vyprávěli, pokud byste se bývali zúčastnili hlavního líčení s Miladou Horákovou, Závišem Kalandrou nebo Rudolfem Slánským. Všechny důkazní návrhy obhajoby byly v úterý zamítnuty a jde se do finále. Obhájce i obžalovaný se chystají přednést velmi ostré závěrečné řeči, i když možnost ovlivnit politicky jasně instruovanou soudkyni Pavlu Hájkovou zde asi není; ale nevzdáváme se a chystáme se k odvolacímu soudu.

neděle 21. ledna 2018

Tertium datur

Někteří z mých čtenářů si možná ještě vzpomenou na rozsudek Nejvyššího správního soudu, dílo soudkyně zpravodajky Elišky Cihlářové (soudkyně mimořádně špatné a bohudíky již bývalé), jímž bylo rozhodnuto, že ve sporu o informace s předsedkyní Nejvyššího soudu nemohu uspět, protože jsem nepodal na její postup stížnost k ní samotné. Ano, pokud existuje soudcovské peklo, jsem pevně přesvědčen, že se do něj Cihlářová dostane a bude toto své rozhodnutí muset den co den odůvodňovat!

Nápad, tehdy arci naprosté novum, se ujal a vyústil v to, co na tomto blogu označujeme jako judikát Godunov: než může účastník řízení brojit proti nečinnosti ministra, musí si tomuto ministrovi nejprve na něho samotného stěžovat, jinak je žaloba předčasná. Rozhodnutí stejně hloupé jako nepředvídatelné.

Znejistět právnickou obec ohledně toho, jak určitou věc žalovat, je u NSS vůbec oblíbenou kratochvíli, a proces se dostává do nových obrátek: viz usnesení z loňského listopadu, jímž byla rozšířenému senátu předložena k rozhodnutí otázka, jak postupovat, podá-li žadatel o informace stížnost na průtahy a ta je zamítnuta. Vzniká dilema, má-li za takových okolností žalovat povinný subjekt, který informace neposkytl, anebo nadřízený orgán, který mu svým zamítavým rozhodnutím cestu k informacím uzavřel.

Správná a v materiálním právním státě jediná přijatelná odpověď je, že může žalovat oba dva, podle svého výběru, přičemž efektivnější je podat přímo žalobu na povinný subjekt. Neexistuje totiž žádné zlaté pravidlo, že v určité situaci musí existovat právě jeden postup, jak se domoci práva u soudu. Je-li znění zákona nejasné, tak jako v tomto případě, musejí soudy vždy postupovat in favorem žalobce a poskytnout mu ochranu, nikoli hledat důvody, jak se žaloby s co nejmenším mentálním úsilím zbavit.

Jenže to by nesměli být čeští soudci takoví, jací jsou: obludně líní, nevzdělaní, hloupí a v některých případech, jako soudkyně Cihlářová, prostě a jednoduše zlí.

sobota 20. ledna 2018

Povolání: policejní šarlatán aneb Den, kdy zemřela methoda pachové identifikace

O tom, proč je methoda pachové identifikace (MPI) v současné podobě podvodem a neměla by se vůbec používat (a proč se mýlí Ústavní soud, jestliže judikoval opačně), jsme psali v dubnu 2016.

pátek 19. ledna 2018

Rada ROP Střední Čechy odmítla žádost o informace

Týden po lhůtě – a až na základě stížnosti – reagovala Rada Regionální rady soudržnosti Střední Čechy a dokumentem, snoubícím nízkou úroveň obsahovou, formální (i typografickou), naši žádost odmítla. Odvoláváme se.

úterý 16. ledna 2018

Linguistický koutek aneb Ztraceno v překladu

Jak čtenáři mého zaniklého blogu vědí, již dávno jsem empiricky určil, že čeští policisté si ve služebním styku tykají a oslovují se vole. Tento mravoličný příběh má nyní pokračování: obnaživší se aktivistka po propuštění vypověděla, že ji policisté oslovali jako kurvu, což shledala ne právě zdvořilým. Pravda je arci jiná: z jí reprodukované části projevu vyplývá, že nešlo o oslovení, nýbrž o interjekci: policista tímto citoslovcem zdůraznil, že nebude-li jeho příkazu ihned uposlechnuto, použije proti zadržené osobě donucovací prostředky. Jistě se tento poznatek bude hodit, setkají-li se mí vážení čtenáři s některým příslušníkem onoho sboru takříkajíc ve volné přírodě.

pondělí 15. ledna 2018

Pražské MSZ odmítlo žádost o zprávu OLAFu

V soutěži o nejpitomější odůvodnění, proč veřejnost nesmí dostat zprávu OLAFu, zatím vede s převahou pražský městský státní zástupce Martin Erazím, který vyprodukoval tento blábol; zvlášť passus o tom, jak provedli test proporcionality, je kouzelný! Naše odvolání.

Jediný, kdo neodpověděl v zákonné lhůtě, je Rada ROP Střední Čechy, ostatní s Andrejem Babišem drží basu a inkriminující, mezitím arci každému známou, zprávu tají.

Účet za Vyviala

Za povedenou akci policejního násilníka Jana Vyviala požaduje poškozený Štěpán Reich náhradu ve výši 188 660 Kč. A záležitost prý stále šetří i GIBS. To je správné, každý případ tak závažného zneužití pravomoci je třeba řádně vyšetřit. Co bude výsledkem? Znalí běžné praxe tohoto komického kontrolního orgánu, řekli bychom – s klasikem užité alchymie – že nejspíš žbrdluch.

sobota 13. ledna 2018

Zákeřný útok nahými prsy

Presidenta Klause málem zastřelili v Chrastavě, jeho nástupce Miloše Zemana před podobným zneuctěním jeho ochranka zachránila, jen mu přitom vyrazila z ruky hůl, takže ho pak musela z volební místnosti spíš vynést (zachyceno je to nejlépe na videu Lidovek, které, žel, nelze embeddovat).

Příliš nerozumíme, proč je věc šetřena jako podezření z výtržnictví, ve zkráceném řízení, když jde nejvýš o přestupek podle § 5 odst. 1 písm. e) ZNP – přičemž je zde silná obhajoba tím, že proti podobně jednajícím účastníkům LGBT pochodů policie nezasahuje –, ani se nedomníváme, že by šlo o předem pečlivě orchestrovanou akci ke zvýšení Zemanovy popularity; nic podobného Zeman nepotřebuje, a už vůbec ne v prvním kole volby.

Nápis Zeman's Putin's slut (nikoli děvka, to odpovídá spíš anglickému bitch, nýbrž, prominete-li, úplně jednoduchá kurva) je politickou proklamací par excellence, a to proklamací skutkově rozhodně nikoli nepodloženou, a i když způsob její presentace byl pohoršlivý, je zde validní argument precedentem policejního bezpráví při návštěvě čínské delegace: běžný transparent by aktivistka do volební místnosti stěží pronesla.

Domníváme se, že 1. trestný čin výtržnictví měl z trestního práva dávno zmizet; a 2. mediální pokrývání toho, jak hlasují politici, je anachronický kitsch a porušení zákazu politické agitace ve volební místnosti.

Víc není, co bychom k oné banalitě dodali.

Aktualisováno.
Podezřelá akceptovala trestní příkaz, jímž dostala podmíněný trest a vyhoštění. Oceňujeme báječnou práci delikventčiny obhájkyně Lucie Hrdé. Tahkhle nějak má správná obhajoba podle ČAK vypadat: vysvětlit obviněnému, že bude nejlépe, když se nebude bránit. Kde mohly být takové členky RWU, mít místo R. Cholenského za obhájce tohle, s odpuštěním, jelito v taláru!

Aktualisováno.
Zde je, pro úplnost, předmětný trestní příkaz.

pátek 12. ledna 2018

Oslem měsíce ledna Martina Horčičková

K mimořádnému výkonu na poli práva blahopřejeme Martině Horčičkové z ministerstva vnitra, která stvořila rozhodnutí, podle něhož jsme zneužili právo na informace, jestliže jsme chtěli vědět, jaké odměny pobírají z našich daní placení státní úředníci. Cena Osel měsíce, spojená s právem nosit soukromě i v práci oslí uši ve tvaru paragrafů, je laureátce k disposici na adrese tohoto blogu.

Rozumí se samo sebou, že si takovou drzost nenecháváme líbit a podáváme rozklad.

Vtípek

Jindřich Šídlo občas udělá vtip. To by neměl, nebo to dopadne takhle:


Kausu dementuje ministr vnitra, policie ji šetří jako možné maření voleb, presidentský balamut Ovčáček na svém twitteru šílí, a pokud by (náhodou) Miloš Zeman do druhého kola nepostoupil, bude mít Nejvyšší správní soud na krku blíže neupřesnitelný počet důvodných volebních stížností.

Jindřichu, v této zemi, a zvlášť před volbami, už, prosím, nežertujte!

Uzunoğlu pravomocně odsouzen

Krajský soud v Praze dnes zamítl odvolání kurdského podvodníka Ergüna Yekty Uzunoğlu proti rozsudku Okresního soudu Praha-východ, jímž byl tento výtečník spolu s recidivistou Václavem Faktorem odsouzen k podmíněnému trestu za intriky proti Uzunoğlově bývalé manželce Monice. Blahopřejeme, zdá se, že se voda nakonec dovařila.

Jistý vývoj zaznamenal i volně související případ syna a bývalé snachy JUDr. Zdeňka Hraby z Říčan, ve kterém jsme dekorovali Oslem měsíce října policistu Adama Kunce. Protože jsme o sporu psali, JUDr. Hraba usoudil, že jsem autorem exsnašiných podání, a toto strašlivé zjištění neopomněl ihned intimovat soudu. Že jsem velmi podivná existence, s Hrabou souhlasím, leč žádné podání protistrany jsem nejen nepsal, ale ani neviděl. To se ovšem nyní bude muset změnit: jsem-li z autorství podezřelý, budu muset průběžně dohlížet, aby tyto texty měly dostatečnou odbornou a stylistickou úroveň!

MF částečně odmítlo žádost o informace

Naší žádosti o informace nevyhovělo ani ministerstvo financí, s odůvodněním, že nám musejí stačit tři již zveřejněné odstavce. Nemyslíme si to a v rozkladu si nebereme servítky.

Aktualisováno.
To samé ministerstvo pro místní rozvoj: rozhodnutí, vyrozumění, rozklad.

čtvrtek 11. ledna 2018

NSZ odmítlo žádost o informace

Píše nám soudruh bývalý vojenský prokurátor Igor Stříž z NSZ ve smyslu, že na zprávu OLAFu nemáme nárok. Samozřejmě se odvoláváme.

Zpráva OLAFu

Pokud jde o poslední vývoj kolem Čapího hnízda, otázka zda se postupně mění v otázku komu kolik (tedy jestli vůbec). Kompletní zpráva, zveřejněná dnes ráno v českém překladu několika medii (např. zde), nám k tomu konečně poskytuje přesnější vodítko.

Propojení mezi příjemcem dotace a Babišovým holdingem se zdá být prokazatelné mnoha přímými i nepřímými důkazy: rodinnými vazbami mezi domnělými akcionáři a Andrejem Babišem, Babišem vlastnoručně podepsanými garancemi za úvěr od HSBC, faktem, že majetek vybudovaného Hnízda byl dvojnásobně vyšší, než kolik by mohl být bez skyté podpory – a nikdo jiný podezřelý ze sponsorství se v blízkém ani vzdálenějším okolí nevyskytuje –, a celou řadou maličkostí, jako angažmánem advokátů, auditorů a notáře Agrofertu, registrací a hrazením domény (skutečně nezávislý podnikatel si zkrátka nemůže dovolit, aby jeho doménu držel někdo jiný než on sám nebo s ním propojená osoba, k podnikání užívaná doména má v dnešní době nemalou cenu), místem konání valných hromad v sídle Agrofertu atd. atp.

Dalším, arci poněkud paradoxním, důkazem je to, že dotace byla projektu přidělena takřka bezprostředně poté, co dva auditoři, Ivana Havlíková a Karel Mojžišík, vyjádřili značné pochybnosti nad rentabilitou v žádosti předvídaného – tedy Agrofertem nepodporovaného – projektu. Důvodem mohl být buď úplatek, nebo vědomí, že kategorisace žadatele jako SME (malého nebo středního podniku) je jen naoko a ve skutečnosti vše zaplatí Babiš.

Poněkud jasněji je i nad odpovědností jednotlivých akterů za dotační podvod. Ta je evidentní u osob, které podepsaly žádost, o níž věděly, že obsahuje nepravdivé a neúplné údaje, i u členů obou rad Čapího hnízda, protože ani oni nemohli nevědět, o co ve skutečnosti jde a k čemu jejich akciovka slouží.

Pokud jsou pravé kupní smlouvy týkající se akcií, resp. pokud jejich pravost bude u soudu prokázána, trestně odpovědní by mohli být i Babišovi příbuzní, protože nelze mít za plausibilní představu, že nevěděli, jaké akcie a k jakému účelu kupují. Zajímavou otázkou je možnost trestní odpovědnosti advokátů, kteří akcie na valných hromadách předkládali. Ta by nastoupila v případě, že by neprokázali plnou moc k zastupování – tedy tu, která dle tvrzení IMOBy nebyla na valných hromadách předkládána. Podle ObchZ vykonával práva spojená s akciemi na majitele ten, kdo je na valné hromadě předložil, a nelze dost dobře akceptovat, aby zákonné privilegium advokátní mlčenlivosti pokrývalo i informaci o identitě osoby, na základě jejíhož pověření advokát jedná: to by se, s trochou nadsázky, mohlo stát, že by se vyvinil advokát, který vykradl večerku a poté tvrdil, že jednal na základě plné moci svého klienta, jehož identitu arci nemůže s ohledem na povinnost mlčenlivosti policii prozradit.

Co se týká trestní odpovědnosti Andreje Babiše a vykonavatele jeho příkazů Jaroslava Faltýnka, tam se dá říci, že Babiš se svými předchozími výroky vmanevroval do neudržitelné posice: svá v čase proměnná prohlášení do tisku a ve Sněmovně může jen stěží věrohodně popírat a jestliže tu není nikdo jiný, kdo by dotační podvod zosnoval – a kdo z něj efektivně těžil! – nelze než uzavřít, že, jak praví příhodné anglické rčení, the buck stops here. Poukázka na pěti- až sedmiletý ozdravný pobyt v některém k tomu vhodném ústavu je tu více než pravděpodobná.

Aktualisováno.
Lidové noviny namísto zprávy zveřejnily vyjádření IMOBy, z něhož, abychom vážené čtenáře ušetřili nutnosti nadbytečné četby, postačí citovat závěrečný bod: S ohledem na shora uvedené společnost IMOBA musí konstatovat, že vzhledem ke způsobu provádění vyšetřování i zpracování závěrečné zprávy ztratila vůči úřadu OLAF veškerou důvěru. Nezbývá než doufat, že po OLAFu ztratí Babišovu důvěru postupně policie, státní zastupitelství, soud a Vězeňská služba.

Aktualisováno.
Zprávou se zabývá na Neviditelném psu rovněž Jan Vučka, který upozorňuje, že důkazní situace nemusí být pro veřejnou žalobu právě růžová. S tím souhlasíme, arci dodáváme, že není úkolem OLAFu zjišťovat trestní odpovědnost konkrétních osob, takže existence důkazů typu zvukový záznam ze schůzky obsahující zmínku o připravovaném podvodu není vyloučena. Na straně druhé, pokud jde o vinu A. Babiše, ta se nám jeví jako prokazatelná poměrně snadno, protože ze svých úmyslů se Babiš sám veřejně usvědčil, když hovořil nejprve o tom, že Čapí hnízdo byl jeho vlastní (míněno geniální – s tím bychom arci raději počkali) nápad, a pak dodal, že podle analys nebyl projekt bez dotace rentabilní. Jako soudce bych v této chvíli považoval za prokázané, že Babiš jednal s úmyslem získat pro svůj projekt dotaci, o které věděl, že na ni nemá nárok. Klíčové pro jeho odsouzení bude prokázat existenci pokynu akci spustit: zatím víme jen to, že akcie svým příbuzným koupil, resp. ze svého účtu zaplatil jejich cenu, ale to samo o sobě stačit nemusí.

středa 10. ledna 2018

Co bude pak aneb Úvaha trestně-eschatologická

Orgány činné v trestním řízení
chtějí stíhat nevinné poslance.
Zdroj: Wikimedia
Po včerejším vystoupení Piráta Jakuba Michálka, který naznačil, že se počíná vytvářet sněmovní většina potřebná pro zamítnutí žádosti o vydání poslanců Andreje Babiše a Jaroslava Faltýnka k trestnímu stíhání v kause Čapí hnízdo, se ukazuje potřebným probrat možnosti dalšího postupu trestních orgánů za situace, že Sněmovna své dva přední údy nevydá.

Podle toho, co je známo z minulé žádosti, jíž bylo vyhověno, se jeví nesporným, že stíháno je celkem jedenáct osob, a to za jediný skutek: dotační podvod. Máme za krajně nepravděpodobné, že by nevydání vedlo k pozastavení úkonů trestního řízení i u spolupachatelů; k tomu není důvod, nemožnost dočasně stíhat některého z podezřelých – příkladmo proto, že zatím nebyl dopaden – se obecně nepokládá za překážku stíhání ostatních, a je poněkud překvapivé, že státní zástupce – aspoň podle informací z medií – dosud nerozhodl o stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání u neimunisovaných obviněných, byť je zřejmé, že těm takové zdržení nebylo proti mysli.

Posuzováno v rovině ústavněprávní, existují-li důvody pro nevydání poslanců, představuje to důkaz o tak závažném pochybení orgánů činných v trestním řízení (na obrázku), že je nemyslitelné, aby ve svém zločinném jednání pokračovaly a je na místě zjednat pořádek: policistu Nevtípila pensionovat, dozorujícího státního zástupce poslat před kárný senát a zajistit, aby šikanosní trestní stíhání bylo neprodleně zastaveno, případně aby nový SZ rozhodl o stížnostech obviněných v souladu s vyřčeným názorem. A přirozeně se postarat, aby potrestáni byli i inspektoři OLAFu, kteří se do protibabišovského spiknutí aktivně zapojili a vydali o dotačním podvodu lživou zprávu.

Není-li tomu tak a nevydání je toliko prostředkem, jak vítězi voleb zajistit klid k vládnutí – což je, podotkněme, výrazně jiný než Ústavou předvídaný důvod – může trestní stíhání jejich spolupachatelů pokračovat.

To bude pro hnutí ANO, resp. Agrofert, který hnutí ovládá zhruba stejnou měrou, jako ovládal Farmu Čapí hnízdo, představovat problém, jehož magnitudo může s časem narůstat nad všechny myslitelné meze. Jestliže by byla podána obžaloba, padla by obrana Agrofertu neveřejností přípravného řízení a za stavu, že nejsou projednávány ani nemravné, ani tajné skutečnosti, bychom byli zásobováni podrobnostmi z jednací síně, včetně záběrů na manželku a dospělé děti premiera na lavici obžalovaných, přičemž fakt, že dva z podezřelých zatím stíháni být nemohou, by pikantnost soudního příběhu zvyšoval prakticky ve stejném stupni, jako kdyby souzena byla celá povedená jedenáctka.

Babiš proto nemá žádná dobrá řešení, nevydání je pro něj stejným politickým problémem jako vydání, a alternativy další, jako např. presidentská milost ve formě abolice, by jeho vládu delegitimisovaly způsobem, jaký nemá v polistopadové historii obdoby.

Jak by na tomto místě asi řekl Bohumil Doležal, protikorupční revoluce právě začala požírat své děti.

úterý 9. ledna 2018

Policista-komentátor

Ano, i u krajského soudu, a to dokonce ostravského, jenž má v místní justici pověst dračího doupěte a kolébky všeho zla, vzniknou občas zajímavé a použitelné judikáty. Dnes budeme komentovat usnesení v trestní věci severomoravského extremisty, jenž se provinil tím, že symbolika na jím vyráběném zboží připomíná symboliku nacistickou (krátce jsme thema pojednali s Josefem Zouharem v Debatním klubu).

Krajský soud tvrdí (od str. 6), že je nepřípustné, aby policisté místo prosté dokumentace trestné činnosti extremisty vyhotovovali úřední záznamy, v nichž nalezené předměty, resp. jejich fotografie, komentují a předjímají odborné a právní závěry.

To je důležité pro celou řadu našich případů, protože komentování je činnost, v nichž se někteří policisté, příkladmo Zlata Pálfiová z NCOZ (dříve ÚOOZ), přímo vyžívají. Znalci dostanou nikoli fotografii předmětu, který by měli posoudit, ale podrobný výklad, co předmět z hlediska Marešovy theorie kontextuálního extremismu představuje, přičemž obvinění, případně dosud pouze podezřelí, i jejich činnost obdrží hned v úředním záznamu nebo protokolu zvučnou nálepku.

Jak jsme na tomto blogu zvyklí, ukážeme si to na praktickém příkladu:

U podezřelé Martiny B. z kausy RWU (čarodějnický proces) se při domovní prohlídce našly jakési samolepky. Z. Pálfiová vyhotovila protokol, kde znalcům a posléze i soudu vysvětlila, co samolepka zachycuje (zřejmě pro případ, že by protokol byl studován osobou nevidomou v Braillově písmu), a neopomněla – třikrát – zopakovat, že stíhány budou neonacistky; snad proto, aby znalci nechtěli zpozdile dojít k závěru jinému.

Obžalované se, inter alia, domnívají, že takto policií naprogramovaní znalci jsou podjatí a že je porušena zásada rovnosti zbraní, protože obhajoba právo anotovat znalcům předkládané fotografie a vysvětlovat, co je na nich, nedostala. Co na to senát (i s nepodjatým přísedícím z neziskovky), uvidíme.

Ke stejné situaci došlo arci i u Adama B. Bartoše: tam, jak jsme nedávno demonstrovali, policista vyhodnotil obsah knih místo znalce, a protože celá řada publikací, za něž je Bartoš stíhán, jiným znalcem než tímto policejním expertem posouzena nebyla, bude z Ulrichových textů vycházet v rozsudku i soud, tak jako učinil ten novojičínský.

To zas bude na Zbraslavi radosti, až se dozvědí, že něco tak samozřejmého, jako vysvětlovat znalcům a soudu význam fotografií, dělat nesmějí!

pondělí 8. ledna 2018

Omerta

Tak nejspíš průkaz loyalního občana – hlídacího psa demokracie – nedostanu, an jsem odmítl přistoupit na podmínku ministerstva vnitra, že poskytnuté informace nikomu dalšímu neprozradím (výzva, moje odpověď), ba argumentuji, že uzavřít takovou dohodu s povinným subjektem by bylo nemravné a svědčilo by to o tom, že si privilegium hlídacího psa nezasloužím.

sobota 6. ledna 2018

Řekni, kde ty tramvaje jsou

Blahopřejeme Janu Cibulkovi, který u Městského soudu v Praze porazil na hlavu pražský dopravní podnik ve věci své žádosti týkající se přístupu k informacím o polohách tramvají a autobusů v reálném čase. Rozsudek Ladislava Hejtmánka, Naděždy Treschlové a Hany Kadaňové odmítl veškeré argumenty žalovaného, od zjevně nesmyslných po relativně plausibilní, a poskytnout informace mu nařídil.

Je to důležitý judikatorní krok na cestě k otevřenosti veřejné správy, který snad bude mít dopad i do dalších podobných informačních řízení. Jedno takové vedeme s ministerstvem spravedlnosti, jemuž bylo ministrem Pelikánem předchozí rozhodnutí zrušeno, avšak zároveň dostalo návod, jak žádost o informace odmítnout. Tento návod je nyní, ve světle rozsudku městského soudu, z větší části nepoužitelný.

Mimochodem, překvapuje vás, že rozhodnutí o rozkladu je z dubna 2017 a od té doby se nic dalšího nestalo, zejména tedy že nebylo o žádosti nově rozhodnuto? To je na tomto ministerstvu normální stav. Věc byla odložena ad acta a dvě naše žádosti o odstranění průtahů adresované ministru ([1], [2]) zůstaly bez odpovědi. Asi rušíme při vládnutí.

čtvrtek 4. ledna 2018

Holovská před tváří Ústavního soudu

Rysy s lehkou hysterií hraničícího zoufalství má místy majoritní votum v usnesení Ústavního soudu, jímž byla odmítnuta stížnost Terezie Holovské. Daleko věcnější a přesnější je disent čtyř soudců, kteří požadovali, aby bylo rozhodnuto nálezem, v němž by se ÚS vypořádal s otázkou, jak to tedy je s multiplicitními podpisy zákonodárců.

Nám nezbývá než opakovat, že podmínit přípustnost volební stížnosti napadající neoprávněnou registraci jiného kandidáta tím, že navrhovatel se zároveň musí domáhat vlastní registrace, je v rozporu s výslovnou dikcí zákona a představuje to porušení ústavního práva na přístup k soudu. Stížnost Terezie Holovské byla nejen meritorně projednatelná, ale i důvodná.

Slovo

Takto zábavná byla politika v této zemi naposledy za normalisace; vzpomínám si, jak komunisté, zděšeni Gorbačovovou perestrojkou a glasností, vydali někdy kolem r. 1987 směrnici, jíž mediím zakázali mj. užívat slovo změna. Dnes se totéž opakuje, ovšemže, dodejme s Marxem, spíš jako fraška.

Představuji si to živě: v centrále Agrofertu velký flipchart, na něm tlustou červenou fixou přeškrtnuté PODVOD, a šipka ke stejně výrazně vyvedenému slovu NESROVNALOST. Před flipchartem Marek Prchal s dlouhým ukazovátkem, poněkud připomínajícím rákosku, v obecenstvu zaměstnanci Agrofertu na posicích ministrů a hejtmanů. Nikdo ani nedutá, Prchal vysvětluje.

Tato představa mi vytanula, když jsem sledoval nepředstíraný úlek ministryně financí Aleny Schillerové, které se moderátor v České televisi zeptal, zda se ve zprávě OLAFu hovoří o podvodu. Zábavné, poněkud přízračné, a následující den korigované ministryniným kolegou Danem Ťokem, který v tomtéž pořadu – naoko rebelsky – vyjádřil přání, aby zpráva byla zveřejněna.

Pomineme-li, že anglický termín irregulatities lze jako nesrovnalosti překládat toliko eufemisticky a přesnější by v daném kontextu bylo hovořit o nedostatcích, celé trapné odtajňování zprávy per partes se jeví jako katastrofálně nezvládnutý úkon krisové komunikace, a lekce, proč stát nelze řídit jako firmu. Snaha neznelíbit se šéfovi vede k alibismu, který je, pozorován zvnějšku, nejen směšný, ale i kontraproduktivní.

Babiš nemá dostatek politické síly k tomu, aby svoje stíhání zametl pod koberec, a pokud nehodlá respektovat, že moderní demokratický právní stát je vybudován tak, že do jeho ústavního základu je vložena celá řada brzd a protivah, systém se dříve nebo později obrátí proti němu. V tuto chvíli tu není nic, co by svědčilo o tom, že trestní stíhání za Čapí hnízdo je nedůvodné, a obrana jeho účelovostí, kterou patrně nelze popřít, nemůže k vyvinění postačit. Kompromitovat státní orgány a myslet si, že pod vlivem zastrašování nebudou plnit své povinnosti, povede jedině k reakci, která by mohla mít např. velmi nepříjemnou formu vazebního stíhání.

Ještě je čas, aby Babiš svůj problém začal řešil věcně, tedy nechal zprávu kontrolního orgánu EU zveřejnit a poté veřejně uplatnil svou obhajobu. Je-li tato obhajoba tak chabá, že se mu prima facie jeví jako neudržitelná, pak je tu druhá možnost: resignovat. Volební výsledek jeho hnutí nikdo neupírá a nikdo mu nevezme právo vládnout, arci jen za předpokladu, že ono vládnutí nebude připomínat nechvalně známý komunistický třídní boj, jak se bohužel zatím děje.