DŮLEŽITÉ UPOZORNĚNÍ!
Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.
Aktuálně: Výnos sbírky pro Vlastimila Pechance dosáhl ke dni 6. 10. 2016 částky 59 416 Kč.
Výtěžek prvního benefičního koncertu, který se uskutečnil dne 12. 3. 2016, činil 13 500 Kč.

středa 18. října 2017

Rozsudek za Prague Pride

Máme tu rozsudek v případu pražské pre-crime divise: Obvodní soud pro Prahu 7 soudcem Janem Koberou naznal, že preventivní detence Pavla Matějného v policejní cele byla nesprávným úředním postupem, avšak zakázat osobám hodlajícím protestovat proti pochodu nikoli. S tím arci nesouhlasíme, i když oceňujeme, že rozsudek není na rozdíl od typických produktů místní justice snůškou blábolů, příčících se právu, logice a zdravému – a leckdy i nemocnému – rozumu, takže umožňuje hodnotnou a právně sofistikovanou protiargumentaci; po dohodě se žalobci připravíme odvolání.

Případ osla z Mnichovic má happy-ending

Okres Praha-východ, toť takové malé Palermo, téměř na úrovni Příbrami nebo Kladna: Ihned po medialisaci případu Pavlíny S. a její šikany, k níž její extchán, JUDr. H. z Říčan, využívá svého vlivu na orgány činné v trestním řízení (je to, jsme-li správně informováni, bývalý komunistický prokurátor), se tamní OSZ rozhodlo, že sice k jejímu stíhání dalo výslovný pokyn, ale bude lépe změnit názor, a usnesení o zahájení trestního stíhání zrušilo. Že to učinit nesmí, protože rozhodovat o stížnosti mělo nadřízené KSZ v Praze [§ 146 odst. 2 písm. a) TrŘ], je detail, který lze snad v tomto případě odpustit, nicméně pocit, že státní zástupci postupují v dané věci mírně řečeno nestandardně, nás rozhodně neopustil: kultura komunistické prokuratury, podle níž si trestní orgány mohou vůči sprostému obviněnému dovolit vše a vše jim projde, je na Praze-východ doposud živá a zdravá, ba dá se říci, že v nových podmínkách dostala justiční zvůle takový prostor, o jakém si komunističní prokurátoři mohli nechat jen zdát.

pátek 13. října 2017

Bureš

Andrej Babiš se včera opět stal agentem StB s krycím jménem Bureš, protože Ústavný súd Slovenskej republiky zrušil předchozí rozhodnutí obecných soudů, podle nichž byla jeho evidence neoprávněná (zvukový záznam ústního odůvodnění nálezu ve formátu MP3).

Dopad nálezu na výsledek nadcházejících českých voleb bude minimální, Burešovi voliči jsou s jeho agentstvím zčásti smířeni, zčásti ho oceňují. Rozhodnutí je přesto poměrně zajímavé, jednak tím, že ústavní soud zřetelně nadřadil důkazní validitu záznamů vzniklých činností Státní bezpečnosti validitě současných výpovědí jejích důstojníků, které označil za implicite nevěrohodné, jednak judikoval, že žalovaným musí být ne ten, kdo evidenci ve formě archivalií spravuje, tzn. Ústav pamäti národa, nýbrž ten, kdo je nástupnickým orgánem StB. Pasivní žalobní legitimace bude tedy svědčit buď ministerstvu vnitra, tak jako je tomu v České republice, anebo tajné službě. Kdyby stejně judikovaly české soudy, zůstala by agenty řada osobností, pars pro toto herci Jiřina Bohdalová a Jan Kanyza.

Fakt, že Babiš opět nemá k disposici negativní lustrační osvědčení, bude arci hrát po volbách jen okrajovou roli: pokud nebude po vítězství jeho hnutí příslušná legislativa vůbec zrušena, platí, že podle § 58 odst. 1 písm. c) a odst. 6 zákona o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti má předseda vlády ex lege přístup ke všem utajovaným informacím, včetně informací cizí moci. A tak to má ve správné banánové republice být, ne?

úterý 10. října 2017

Nevinny

Zatím ne všech patnáct (resp. jedenáct, protože čtyři svůj boj předčasně vzdaly), ale prvních pět obžalovaných: Městský soud v Praze v senátu Václava Kašíka dnes zamítl odvolání státní zástupkyně, takže extremistky jsou, pravomocně a snad už definitivně, zproštěny obžaloby a jejich ukrutné zločiny, jejichž pináklem a klimaktickým bodem bylo, jak rozsáhle a květnatě argumentováno odvolatelkou, zdvihnutí ručičky plastovému panáčkovi, uniknou spravedlivému trestu.

Ostatní delikventky arci na svůj osud dosud čekají; jim posíláme něco pro povzbuzení nálady:

sobota 7. října 2017

Krvavý parlament

Nudíte se? A máte volné odpoledne? Co kdybyste na černém trhu koupili pár samopalů, něco granátů a vyšli si s kamarády vystřílet parlament?

Právě takovými myšlenkami se, přirozeně v hypotheticko-umělecké rovině, zabývá film Alexandra Vojty Krvavý parlament.



Může se něco takového opravdu stát? Uvážíme-li, že v době panování všeobecně nenáviděného Husákova režimu byl nejhorším zaznamenaným teroristickým útokem pokus o poškození nově odhalené sochy Klementa Gottwalda v Přerově (teroristou byl tehdy Vladimír Hučín a zbraní určenou k uskutečnění atentátu kulovnice ráže 7,62 mm), vidíme takovou eventualitu jako spíše nepravděpodobnou, nehledě na to, že i teroristé velmi mdlého úsudku by si museli být vědomi, že poslanci jsou v mocenské hierarchii ti nejsnáz nahraditelní a útok na ně by na politické sceně nezměnil vůbec nic.

Nicméně je třeba připustit, že úvahy na toto thema nepostrádají určitou dávku vzdorné lákavosti: když občan nemůže změny poměrů reálně dosáhnout, může o ní aspoň naivně snít.

pátek 6. října 2017

V případu pre-crime divise uspěl pouze Pavel Matějný

Obvodní soud pro Prahu 7 přiznal Pavlu Matějnému náhradu za neoprávněnou detenci v policejní cele ve výši 5 000 Kč; u dalších šesti žalobců, kterým byl policií zakázán přístup do míst, kudy procházel průvod Prague Pride 2014, soud žalobu zamítl.

Ústní odůvodnění bylo velmi stručné, komentovat proto budeme až písemné vyhotovení rozsudku.

čtvrtek 5. října 2017

David Navara opět prohrál

Krajský soud v Brně senátem Michala Ryšky včera zčásti změnil, zčásti potvrdil rozsudek brněnského městského soudu ve sporu David Navara v. guidemedia etc s. r. o., a to tak, že žalobu v celém rozsahu zamítl a přiznal žalované právo na náhradu nákladů řízení v obou stupních (zvukový záznam ústního odůvodnění rozsudku ve formátu MP3, 8 minut).

Soud zdůraznil, že to byl sám žalobce, kdo svým jednáním u hlavního líčení vystoupil z anonymního davu a upoutal na sebe pozornost, jeho presentace na videu nebyla ani v nejmenším dehonestující a risika, o nichž ve svých podáních plamenně řečnil, se během několika let nematerialisovala, tedy je třeba míti je za spíše hypothetická (respektive, dodáváme my, paranoická).

Nesouhlasíme arci s tím, že by společnosti guidemedia v daném případě nemohla svědčit zpravodajská licence.

Ze samotného termínu zpravo-dajství se podává, že se jím rozumí jakékoli podávání zpráv, nevyjímaje komunikaci marketingovou, jejíž funkci ono video bezesporu mělo.

Podle našeho názoru existuje sice bezpočet případů, které zpravodajská licence, pokud jde o marketingovou komunikaci, nepokrývá, příkladmo majitel cukrárny nemůže jen tak vystavit fotografii blahobytného pána pochutnávajícího si na věnečku s popiskou Naše obložené chlebíčky a zákusky zbožňuje i pan starosta – a to už vůbec nemluvíme o podnicích nabízející služby jiné, např. sexuální povahy – avšak na druhé straně, jestliže majitel autosalonu uspořádá speciální akci, při které může vylosovaný návštěvník vyhrát nejnovější model džínového velorexu s hliníkovými koly, automatickou převodovkou a střešním oknem, je oprávněn video z této akce použít na svých stránkách, aniž by musel každého, kdo je na něm zachycen, žádat o svolení nebo jeho tvář na požádání rozpixelovat.

Vždy je nutno posuzovat intensitu zásahu do práva na ochranu osobnosti a u zásahů, jež jsou již ze samotné podstaty bagatelní, je na místě vycházet ze zásady de minimis non curat a odkázat žalobce na jiný, pro řešení jeho problému vhodnější právní institut (míněno stížnost adresovanou územně příslušné lampárně), případně mu doporučit laskavou a citlivou péči odborníka, který je na tyto případy specialisován (míněn psychiatr).

středa 4. října 2017

Osel měsíce října do Mnichovic

Mnichovice jsou městečko východně od Prahy, právně proslavené zejména případem soudce Kamila Kydalky, jenž byl kárně stíhán (a uznán vinným) v souvislosti s aktivním zapojením do komunální politiky – do politiky, jak víme, smějí zasahovat jen nejvyšší soudní funkcionáři a výhradně v případě cizího suverénního státu, kupř. Polska.

Mají tam i kriminalisty, již slynou svou hloupostí daleko nad rozsah mnichovického intravilánu, katastrálního území a podle všeho i celého okresu. Posuďte sami:

Toto pozoruhodné usnesení vydal poručík Adam Kunc, a doporučujeme číst je velmi pomalu a pozorně, neboť tolik pitomostí na jediném listu papíru se jen tak hned nevidí. Obviněná Pavlína S. je stíhána za zanedbání povinné výživy, kteréhož přečinu se měla dopustit tím, že na své dva syny platila na výživném pouze tolik, kolik jí vyměřil soud, a nikoli víc, přestože, jak policejní orgán (a v tomto případě opravdu hodně velký orgán!) naznal, klidně tak učinit mohla.

Věříme, že tento výjimečný talent na poli policejní logiky rozvine své schopnosti např. v oblasti hospodářské trestné činnosti a zakrátko pošle do tepláků zákazníka, který zaplatil pouze fakturovanou částku, i když si mohl a měl být vědom, že dodané zboží mělo cenu vyšší, případně toho, který zaplatil daň z příjmu pouze v zákonné sazbě, i když vzhledem ke svým finančním možnostem mohl odvést víc.

Poručíku Kuncovi posíláme za tento mimořádně hodnotný výkon na poli práva cenu Osel měsíce října spojenou s právem nosit oslí uši ve tvaru paragrafů a srdečně do Mnichovic blahopřejeme a vzkazujeme jeho nadřízeným: piplejte si ho, pánové, je to rarita – takového výstavního blba v uniformě jen tak někde nemají.

Fikce

Mnohdy mi připadá, že česká justice je formou bojové hry, kterou stát se svými občany hraje a jejíž pravidla neustále zdokonaluje.

Vezměme fikci náhradního doručení: ta předstírá, že písemnost byla doručena adresátovi, ač ten ji nedostal a mnohdy se ani nedozvěděl, že by ji dostat měl. Pro soud je to pohodlné, účastník, který o něčem neví, se obvykle nebrání a soudní osoby mají s případem tím méně práce – a ovšem tím víc času na solitaire nebo jinou vhodnou náplň pracovní doby. Pro účastníka je to naopak devastující, osobně i finančně, arci o něj, občanský plebs, tu a limine nejde: soudy jsou přece zřízeny pro pohodlí soudců a dalších zaměstnanců.

Úřední desky dovolují sledovat takové bojové hry v přímém přenosu, takříkajíc online. Běžné jsou dokumenty jako Předvolání uprchlého (uprchlostí se obvykle míní, že policie se ani nepokusila jeho pobyt vypátrat), který se zpravidla nedostaví a tím spravedlivěji je poté odsouzen, ale někdy jsou to celé seriály. Příkladmo ministerstvem zahraničí objednané zrušení spolku Nely Liskové: úřední deska se tu stala základním, resp. jediným komunikačním mediem a soudu nepřišlo v žádné fasi této anabase nezbytným optat se, kam by si paní Lisková přála doručovat korespondenci. Proč taky: mají přece úřední desku, ta sprostému občanovi musí stačit.

pondělí 2. října 2017

Dýško

Spropitné, trinkgeld, tuser (z fr. douceur), diskrece neboli dýško je dobrovolná, diskreční – tj. na úvaze ponechaná – přirážka k ceně služby, hrazená zákazníkem v hotovosti obvykle tomu, kdo cenu účtuje: vrchnímu v restaruaci, poslíčkovi, taxikáři apod.

Z textu Saši Uhlové o zážitcích pokladní vyplývá, že obchodní řetězec Albert, v němž se nechala brigádně zaměstnat, praktikuje vůči pokladním pozoruhodný přístup: dýška, která dostanou od zákazníků, jim sebere, případně se jimi zcela nebo zčásti vyrovná pokladní manko.

To máme za nepřijatelné ethicky i právně. Prvně, nelze mít řetězci za zlé, že stanoví svým zaměstnanců zákaz přijímat tusery: to je věcí firemní politiky a je to legitimní, lze to stanovit v rámci předpisů upravujících pracovní kázeň zaměstnance. Jestliže je ovšem prohlášeno přijímat tyto drobné dary za neethické, dost těžko si je může přivlastnit sám Albert, který od zákazníka žádnou pozornost nedostal – dar byl určen konkrétní pokladní. Tvářit se, že nejde o dýško, nýbrž o chybu při manipulaci s hotovostí – tedy záporné manko – zavání přinejmenším pokrytectvím, spíš je to arci vědomá nepravda, tedy lež.

Za druhé se domníváme, že pokladní nelze v souladu s právem zakázat, aby u sebe měla při obsluze pokladny vlastní hotovost. Takové omezení nemá žádný rozumný, aprobovatelný důvod a nevyplývá ani z pracovněprávních, ani z občanskoprávních předpisů. Jediným vysvětlením je, že řetězec právě tímto způsobem umožňuje ono shora popsané obírání, a takový důvod jako legitimní obstát nemůže.

Závěrem, pokud by pokladní měly fungující odborovou organisaci, mělo by být ukončení této hluboce amorální praxe tím prvním, o co by se zasadila.