DŮLEŽITÉ UPOZORNĚNÍ!
Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.
Aktuálně: Výnos sbírky pro Vlastimila Pechance dosáhl ke dni 6. 10. 2016 částky 59 416 Kč.
Výtěžek prvního benefičního koncertu, který se uskutečnil dne 12. 3. 2016, činil 13 500 Kč.

pondělí 31. července 2017

Opět DNA

Turingův stroj z Lega
(zdroj: Wikipedie)
Cenu za nejnudnější soudní spor, který vedu, by vyhrál bez nejmenších pochyb ten informační, o počtu záznamů v Národní databasi DNA, které mi policie dávno bezplatně sdělila, ale přesto se chce soudit dál, že nemusela.

Vyjádření, replika.

Snad neprozradím nic tajného, když svým čtenářům intimuji, že za utajovací výkony v oblasti Národní database DNA jsem nominoval policejní presidium společně s ministerstvem vnitra v soutěži Otevřeno/Zavřeno 2017.

Kdysi jsme s obcí Hajany u Brna vyhráli, tak, prosím, držte policii a vnitru palce – cenu by si opravdu zasloužily!

Ústavní soud k právu nahrávat soudní jednání

Ústavní soud usnesením svého toho času patrně nejhoršího senátu, se soudcem zpravodajem Vladimírem Sládečkem, odmítl stížnost Jana Šinágla a pochválil soudkyni Městského soudu v Praze soudružku Moniku Křikavovou, jak dobře rozhodla, když mu zakázala, v rozporu se zákonem, nahrát si soudní rok.

Jen tak dál, to právo bylo v zákoně stejně jen pro zlost: nahrávat si soudce je privilegium, kterého si občan musí náležitě vážit a ne ho znevažovat např. tím, že nahrávku dá k disposici veřejnosti anebo snad se na jejím základě opováží soudruha v taláru kritisovat.

Na usnesení si, prosím, povšimněte, jak detailně a příkladně se soudce zpravodaj, resp. jeho asistent, vypořádal se všemi stížními body. Smekáme!

MPO ustoupilo

K předvídanému sesutí nebeské klenby mělo dojít v pátek 28. července 2017, kdy ministerstvo průmyslu a obchodu zaslalo Janu Šináglovi požadované informace o odměnách svých vedoucích zaměstnanců za rok 2015. Tabulka obsahuje, jak vyžaduje rozsudek, pouze jména, arci není problém spojit je s původními informacemi, a tak vidíme, kolik který náměstek nebo vedoucí odboru obdržel. Nejvíc, přes 100 tisíc měsíčně, inkasoval na odměnách Mládkův náměstek Tomáš Novotný (to prozradil Mládek už loni Blesku), mediálně nejznámější Lubomír Odstěhujte se do Polska Bokštefl ve funkci v onom roce nebyl, i když nepochybujeme, že i on pracoval pro svého ministra příkladně.


pátek 28. července 2017

Kotleba aneb Když má soudnost volný den

– Poslechni, Loužo, my bychom měli zase s něčím novým přijít, aby se o nás psalo, pravil vyšetřovatel řečený Plouža zasněně svému kolegovi z elitní protiextremistické jednotky a hluboce se zamyslel.

Tedy, abychom byli přesní, nešlo o Loužu a Ploužu, kteréžto dva jedince dobře známe z neúspěšného mosteckého honu na Lucii Šlégrovou, nýbrž o jejich slovenské kolegy, spíše tedy Lúžu a Plúžu. Na výsledku jejich mozkového výkonu to arci mnoho nemění.

Nápad začít stíhat banskobystrického župana, poslance slovenské Národní rady a předsedu Ľudovej strany Naše Slovensko Mariana Kotlebu za to, že jeho strana poskytovala sociálně slabým rodinám pomoc formou šeků na 1488 euro, má potenciál dostat se na první stránky světových deníků, což je, pokud si správně vzpomínáme, úspěch, jehož v regionu naposledy dosáhl český president Klaus krádeží pera.

Případ budeme bedlivě sledovat, předpovídajíce, že až na taneční parket vstoupí – presumptivně ze západu, rozuměj z České republiky, importovaní – znalci s kontextuálně numerologickým výkladem, budeme svědky takových výkrutů a piruet, jaké jsme doposud ani u českých soudů nespatřili.

středa 26. července 2017

1xbet.com

Web v okně Tor Browseru
Děkujeme ministerstvu financí, že na svém webu eviduje seznam nepovolených sázkových her. Donedávna jsme se domnívali, že hrozí rozšíření takových seznamů o weby obsahující dětskou pornografii, extremistické texty nebo kupř. o stránky nabízející služby botnetů, nyní zjišťujeme, že takový seznam, ve spojení s vhodným browserem, jako např. Tor, dokáže být více než užitečný. Praktická služba, vše na jednom místě… Díky, Andreji! Díky, pánové zákonodárci!

pátek 21. července 2017

Metamorfosa aneb Provokovat a mlátit

Před proměnou…
Přední místo mezi městskými legendami, urban legends, má ta o existenci policistů v civilu, kteří se účastní demonstrací extremistů a snaží se na nich vyvolat násilné konflikty. Nic takového není pravda, nevěřte tomu, policisté v civilním oblečení bývají sice demonstracím přítomni, ale rozhodně si protiprávně nepočínají ani se nikoho nepokoušejí vyprovokovat – nikdy!

Moji vnímaví čtenáři jistě vycítili jemně ironický nádech předchozího odstavce a jsou snad připraveni pohlédnout drsné realitě tváří v tvář. Touto realitou je zjištění, že není extremistické demonstrace, aby na ní policejní provokateři v akci nezaposovali fotografům, pro jejichž objektivy jsou sceny násilí vítanou pastvou, a poté, co se s účastníky do sytosti poperou, neoděli své rámě páskou POLICIE a touto vyzbrojeni své protivníky, často arci především ty, kteří se je oprávněně snažili pacifikovat, zadrží a předvedou. 

…a po ní
Okamžik metamorfosy je stejně vzácný, jako když se mění larva v krásně vybarveného motýla, a zachytit ho fotograficky nebo na videu se podaří jen zřídka: policie totiž důsledně tají, že si na demonstracích její příslušníci takto protiprávně počínají, a snaží se veřejnost udržet v klamu, že i tam toliko pomáhají a chrání.

Měli jsme takovou výjimečnou příležitost o výsledek našeho entomologického bádání předkládáme svým čtenářům. Metamorfosu podstoupil mimořádně pěkný exemplář, nádherně zbarevný sameček policisty, a dozvěděli jsme se o ní v souvislosti s (křivým) obviněním Štepána Reicha, jenž měl na prvomájové demonstraci DSSS napadnout jiného policistu v civilu.

A propos, Reichův případ je zajímavý sám o sobě, a neuškodí vystavit k němu několik dokumentů: trestní příkaz, návrh důkazů, video 1, video 2, fotografie. Soud zde bude postaven před obtížné rozhodnutí, zda věřit spíš tomu, co tvrdí policista, nebo něčemu jinému, co ukazuje video; jak známe české soudce, po určitém váhání se soud přikloní na správnou, policejní stranu. 

(Všechny fotografie i videa jsou vystaveny bez souhlasu a vědomí autorů, na základě úřední licence – jde o důkazní návrhy předložené soudu.)

čtvrtek 20. července 2017

A. B. Bartoš souzen za vydávání knih

Hlavní líčení s Adamem B. Bartošem proběhlo dnes u Obvodního soudu pro Prahu 1 v klidném, důstojném duchu. Úvodní vyjádření obžalovaného nesla paní soudkyně jaksi nelibě, ale pak se procesní diskurs soustředil na otázku, zda je nutné, aby se soud s knihami seznámil, anebo postačí, aby si přečetl, co o nich napsali policejní specialisté; obhajoba přirozeně s názorem soudu nesouhlasí a argumentuje zásadou přímosti.

Pokračujeme v říjnu.

středa 19. července 2017

ČEZ

Ten nález by mohl mít stručné odůvodnění: Protože ČEZ. A hned by bylo jasno; jsme ostatně v zemi, jíž se mezi zasvěcenými přezdívá ČEZko.

Omezení práva na informace, které senát Ústavního soudu se soudcem zpravodajem Pavlem Rychetským provedl, je poměrně dalekosáhlé. Doposud se mělo za to, že při posuzování, zda určitá právnická osoba je nebo není povinným subjektem, je rozhodující její účel a způsob jejího fungování, nikoli to, zda jde o subjekt soukromého nebo veřejného práva. Nebyl proto činěn zásadní rozdíl mezi státními podniky a obchodními společnostmi, ve kterých mají stát nebo samosprávné korporace rozhodující podíl.

To se nyní radikálně změní a spolu s ČEZem se zpod veřejného dohledu vymaňují mj. krajské nemocnice, městem zřizované a vlastněné sportovní kluby, nejrůznější komunální servisní a distribuční společnosti, prostě všechny ty obchodní společnosti, kde bývá zvykem umisťovat na dobře placená místa v radách vysloužilé politiky nebo jejich příbuzné (viz dávná kausa Livie Klausové). Kolik si takto zabezpečený emerita vydělal, bude nyní tajné, stejně jako celá řada dalších informací o tom, jak tyto, veřejné prostředky často obhospodařující, subjekty s našimi penězi nakládají.

Dalším problémem je, že výklad předestřený Ústavním soudem je poměrně nejasný, a tak jít do informačního sporu bude mnohem riskantnějším podnikem než doposud. Předpokládat přitom lze, že povzbuzeni úspěchem ČEZu začnou tvrdit, že zákonu nepodléhají, i mnohé další právnické osoby; nedivili bychom se, kdyby to nyní začala prohlašovat i sama veřejná správa, protože: co kdyby.

Spor Šinágl–MPO pokračuje

Spor Jana Šinágla s ministerstvem průmyslu a obchodu o odměny náměstků a šéfů odborů jde do dalšího kola. Nový rozsudek, jak se dalo očekávat, nebyl s ohledem k počtu zúčastněných osob nijak rychlý, avšak jeho obsah je prakticky identický jako minule.

Nyní se budou řešit kasační stížnosti, a pokud některé z nich NSS přizná odkladný účinek, budou informace poskytnuty možná někdy v polovině příštího roku.

Pozvánka

Vrcholící léto, doba filmových, divadelních, hudebních i jiných festivalů, představuje pro justici náročnou konkurenci, proto je nutné sáhnout po nejtěžším kalibru, politickém procesu, který i samotná státní zástupkyně Zdeňka Galková v mediích označila za největší v polistopadové historii.

Souzen pro svou vydavatelskou a politickou činnost je Adam B. Bartoš a jste všichni srdečně zváni. Kdo se nedostaví, přijde o příležitost jednou o tom vyprávět, aniž by lhal, vnukům.

Tedy zítra v půl desáté ráno na Ovocném trhu!

Tisková zpráva.

neděle 16. července 2017

Komunista = nejlepší soudce

Hosana, sláva Bohu – či spíše bohyni, pro tento případ – na výsostech, Ústavní soud si konečně ve svém náročném programu vyšetřil pár minut a zamítl říjnovou námitku podjatosti ve věci stěžovatele Adriana Portmanna, jenž se marně a a limine, jako nevyléčitelný Nečech, naivně, pokoušel uspět ve výběrovém řízení na místo ředitele Ústavu pro studium totalitního režimu.

Soudruzi ústavní soudci Jaroslav Fenyk a Jan Filip sice nenaplnili naše očekávání a nevysvětlili hlupáčku-stěžovateli, že členství v Komunistické straně Československa a aktivní práce pro věc socialismu – tak se tehdy říkalo komunismu – nesvědčí o charakterové vadě, nýbrž je předností, s. Fenyk toliko podotkl, že vojenským prokurátorem byl než rok (proč se za to arci implicite omlouvá, když v tom nevidí problém?), a poté bylo rozhodnuto, že oba soudruzi mohou o otázce, kdo povede ústav vyšetřující mj. i jejich vlastní zločiny, nestranně rozhodnout.

Osobně jsem vždy byl proti existenci ÚSTRu, resp. proti jeho nestandardnímu statusu, a toto usnesení ve mně evokuje pocit resignace: tato země je komunismem nejen těžce poznamenaná, ona je jím dodnes nemocná, protože stát, ve kterém je normální, že vrcholný soud obsazují lidé, kteří pomáhali udržovat totalitní režim takovým způsobem, jako Fenyk a Filip, místo, aby – tak, jak je ukázáno např. v německém filmu Das Leben der Anderen (2006) – prokazovali své schopnosti na přiměřeném místě poštovních doručovatelů, je překonání totalitní minulosti stále nekonečně daleko.

O odmítnutí nebo zamítnutí Portmannovy ústavní stížnosti budeme na tomto místě informovat. A že by snad výsledek mohl být jiný? Jen klid, tohle si soudruzi vždycky uměli pohlídat!

pátek 14. července 2017

Šmejdi

Kulturní normy podnikání v České republice zdají se být založeny na geniálním podvojném účetnictví Ivana Mládka: ukradli jsme – ukradli nám. Vidíme to nejen na praktikách prodejců předražených hrnců, s nimiž státní orgánové již roky bojují, s úspěchem, přiznejme, spíše střídmým než znatelným, ale třeba i na tom, jak kartel telekomunikačních operátorů vzdoruje nařízení o zrušení roamingových poplatků v rámci Evropské unie.

Příkladmo T-Mobile připravil za tím účelem trik se zálohou (chcete-li bezplatný roaming, musíte na něj zaplatit pětitisícovou zálohu, a navíc vám dovolíme volat jen v rámci navštívené země a do České republiky). U O2 zase vymysleli systém dvou roamingových tarifů, ze kterých si zákazník musí vybrat: s tarifem Svět Basic sice voláte v EU zadarmo, ale to je plně vyváženo cenami za volání mimo ni: odchozí hovor 66 korun, roaming 54 korun za minutu. Druhý tarif, Volání bez hranic, má ceny normální, ovšem nařízení o zákazu účtovat roaming v EU nerespektuje a tak v obou případech platíte jako mourovatí: ať si vyberete kterýkoli z tarifů, vítězem je váš operátor.

středa 12. července 2017

Exempla trahunt i postmortálně

Zdroj: Google Street View
Nápad intelektuálně mdlých specialistů z BESIPu využít video z nehody u Obrnic jeví se nám býti v pozoruhodné shodě s obsahem materiálu samotného. Právně je to samozřejmě vyloučeno: zemřelá dívka (skoro jsme už napsali blbka, arci víme, že tím bychom mohli narušit tradičně vysoké niveau tohoto blogu), jejíž záznam osobní povahy má být veřejně presentován, již souhlas s tímto užitím udělit nemůže, a pozůstalí nemohou, neboť takový souhlas by byl nemravný a tudíž neplatný.

Na nehodě nás překvapilo, jak je dané místo imanentně nebezpečné: zastávka autobusu je oddělena od krajnice vyvýšeným ostrůvkem, což ve spojení s tím, že se nachází na vnějším obvodu zatáčky v místě, kde je povolena rychlost 90 km.h–1, činí ze zastávky smrtelnou past pro každého řidiče, který zatáčku nezvládne a jehož automobil je odstředivými silami vynesen; svodidla jsou navíc v inkriminovaném místě přerušena, takže náraz do dřevěné bariery není ničím tlumen.

S odstrašením by tudíž mohlo jít o jaksi dvojsečný plán.

Kárný dotek motýlího křídla

Mírnost kárných senátů Nejvyššího správního soudu kritisujeme opakovaně: troufáme si tvrdit, že právě benevolence, s níž je posuzováno protiprávní jednání soudců, způsobuje u oněch pocit nedotknutelnosti – nadlidství, a ve svém důsledku činí z justice takovou žumpu, jakou se tato jeví navenek.

Případ liberecké soudkyně Lenky Zhoufové patří do této kategorie: podvod, za jaký by kdokoli jiný šel bez pardonu do vězení, vyřešil senát Jakuba Camrdy kosmetickým snížením platu. Další otázkou ovšem je, jak se mohlo stát, že Zhoufová byla vydána kárnému stíhání: běžně se tyto věci u soudů řeší ve stylu tří mušketýrů, tedy (zatloukáme) všichni za jednoho, jeden za všechny – zhruba stejně, jak to předvedla policie v případu nabouraného BMW.

Neradi bychom planě moralisovali, arci že se ve styku s českou justicí musíme neustále brodit stokou fekálií, a tento stav se ani za téměř 30 let od změn v r. 1989 nezlepšuje, nás naplňuje obavou, již jsme artikulovali v nedávném rozhovoru, tedy že justice v této zemi je nemocná nevyléčitelně a změnu přinese jedině pád režimu.

středa 5. července 2017

Sen

Před pár dny se mi zdál sen – sen právní, pracovní, tedy takový, jemuž se člověk občas neubrání. Zdálo se mi, že jsem přišel o řidičské oprávnění, z důvodu, že jsem v jakési zákonné lhůtě neohlásil příslušnému úřadu změnu adresy. Hrůzou (a rozčilením) jsem se vzbudil. Taková sankce je doposud mimo možnosti platného práva, leč co není, může vbrzku být: vzpomeňme na pětitisícové pokuty, které ukládají finanční úřady daňovým poplatníkům za to, že nepodali přiznání k dani z příjmu datovou schránkou, ač ji mají zřízenu: společenská škodlivost zanedbatelná, sankce pohříchu nikoli.

Připadá mi, a to dlouhodobě, jako by občanstvo přímo volalo po utužování represe, jako by lidé sami chtěli být trestanější a reprimovanější; pohleďme kupř. na problematiku tzv. silničních pirátů: takovým pirátem je kdokoli, kdo překročí povolenou rychlost o více než 40 km.h–1, přičemž, dle mediální reflexe, by takový jedinec měl být, ne-li na místě dopadení pro výstrahu druhým ukamenován, pak minimálně doživotně degradován na chodce. A v případě, že se někdo za volantem zachová skutečně nebezpečně, je uvržen do vazby a dostane u soudu výjimečný trest, stejný, jako za dokonanou vícenásobnou vraždu. Media plesají, jejich příjemci si spokojeně pobrukují: dobře jim tak, autozločincům!

Na druhé straně je přitom známo, že efektivita přestupkového řízení je takového stupně, že se dodnes ekonomicky vyplatí poskytovat tzv. pojištění proti pokutám: obstrukce a aplikace několika jednoduchých triků, typu řízení osobou blízkou, vzdálenou nebo mrtvou, vede spolehlivě k preklusi.

Výsledkem popsaného stavu, který je arci charakteristický pro mnoho dalších oblastí života, je cosi, co by se dalo nazvat státním fatalismem: zásahy státu a jeho orgánů, notabilně exekutorů, do života lidí jsou chápány zhruba stejně jako novozákonní Abaddonova armáda kobylek, která dopadá na své oběti svévolně a nahodile, bez zjevného důvodu a bez seznatelné viny na straně postižených.

To máme za velmi nebezpečné, protože stát, jak je moderní demokracií chápan, musí být primárně ochráncem občana, tím, kdo garantuje a vynucuje právo, nikoli mstitelem na neoblíbených: bezohledných řidičích, zbohatlících, domněle nepoctivých hostinských (přece všetci kradnú!), podnikatelích a živnostnících. Stát musí být tím, kdo zajišťuje ochranu, protože jinak se o ni lidé obrátí jinam: na lokální úrovni k územně příslušnému mafiánovi, celostátně k populistovi, který slibuje celý ten Augiášův chlév, arciže i s demokracií, která se – podobně jako např. v Rusku – přežila a neosvědčila, vymést a nahradit něčím dokonalejším.

Právě proto je percepce státu jako svého druhu přírodní pohromy nesmírně nebezpečná, a tak jako jsme již nejméně před deseti lety varovali, že korupční prostředí přivede k moci populisty (nebyli jsme ovšem takovými pesimisty, abychom si mysleli, že prvním z nich bude bývalý karierní komunista a agent StB!), nyní máme pocit, že tato dysfunkce a pokračující erose státu v jeho vitálních funkcích může dát vzniknout strukturám, které stát nahradí: tedy mafii. Ta plní své sliby a jak víme, trestá rychle a efektivně.