DŮLEŽITÉ UPOZORNĚNÍ!
Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.
Aktuálně: Výnos sbírky pro Vlastimila Pechance dosáhl ke dni 6. 10. 2016 částky 59 416 Kč.
Výtěžek prvního benefičního koncertu, který se uskutečnil dne 12. 3. 2016, činil 13 500 Kč.

středa 26. dubna 2017

RWU, (n+1)-ní kolo


Po Richardu Houdkovi převzala čarodějnický proces státní zástupkyně OSZ pro Prahu 2 Táňa Dočekalová, další snaživý úd té nejprosluněnější Pravdy a Lásky, o jejíž plod ducha se dnes máme to potěšení s čtenáři podělit. Hlavní roli v odvolací argumentaci hraje nepřekvapivě na fotografii vpravo zobrazený plastový panáček, jehož v římském pozdravu zdvižená pravice se nad obžalovanými vznáší s téměř urválkovskou osudovostí a podle přání státní zástupkyně by v dalším kole měla na tyto dopadnout s drtivou silou zákona v podmínkách zostřené bojující demokracie.

Obviněné reagují replikou, lehce znuděnou – není divu, po tolika letech sepisování jde než o rutinu, co nového má člověk stále vymýšlet…

úterý 25. dubna 2017

Přísedící nahoře bez

Abyste správně rozuměli nadpisu tohoto příspěvku: co znamená, že je žena nahoře bez, je všeobecně známo. Říci totéž o muži jest arci dávnou součástí mého idiolektu; míněno tím cosi poněkud jiného.

Takovým, řekněme, cerebrálně odhaleným přísedícím se ukázal Petr Blahuš, jehož poté, co tento komentoval na Facebooku předpokládaný výsledek kausy, senát Městského soudu v Praze vyloučil z dalšího projednávání kausy Fénix, a protože se soudních roků neúčastnil přísedící náhradní, bude se vše opakovat v novém obsazení; nic nového, to samé známe z nálepkového procesu, kde po výměně přísedících startuje hlavní líčení již potřetí.

Tak tedy hodně zdaru a vytrvalosti!

čtvrtek 20. dubna 2017

Ústavní soud opět zklamal

Prohrál jsi volby? Væ victis, nebo, jak bychom řekli dnes, alou do tepláků! Tento neblahý princip potvrdil dnes Ústavní soud, když nevyhověl stížnosti obžalovaných v případu Vojenského zpravodajství, plnícího pokyny premierovy milenky Jany Nagyové, nyní Nečasové, ohledně odnětí věci zákonné soudkyni. Soudcem zpravodajem byla Kateřina Šimáčková, nález se obešel bez jediného disentu.

Kausu jsme rozebírali vícekrát, proto postačí konstatovat, že Ústavní soud opět nenašel dost odvahy, aby se postavil politickému tlaku, a rozhodl přesně v souladu s přáním momentálních držitelů moci.

Samotný nález nemá smysl rozebírat, je právně plytký, spíše se lze zamyslet nad jeho důsledky pro trestní řízení, která se čekají. Prvním na řadě by měl být Andrej Babiš, buď za dotační podvod s Čapím hnízdem, nebo za některou z daňových optimalisací. Budou-li soudy rozhodovat podle precedentu Nagyovágate, závisejí rozsudky na tom, jak vysoký bude volební výsledek Babišova hnutí: odsuzující v případě porážky, zprošťující, pokud bude Babiš ještě ve funkci; a pokud by náhodou ANO kleslo pod pět procent, lze čekat i nepodmíněné tresty. Ještě že máme ten Ústavní soud, který politisaci justice jako jediný stojí v cestě!

sobota 15. dubna 2017

Neolizujte v mrazu zábradlí!

Policie České republiky vydala důrazné varování před hrou Modrá velryba, jež má údajně vrcholit sebevraždou hráče. Chvályhodné: takové upozornění si jistě všechny potenciální oběti vezmou k srdci a hru, kterou vítáme jako prostředek ke zkvalitnění lidského genofondu, si určitě nezahrají.

Tré nových nálezů Ústavního soudu

Třemi pěknými kousky nás v následujících dnech obšťastní Ústavní soud.

Ve čtvrtek 20. dubna bude vyhlášen nález ve věci odnětí případu Nečasová a spol. – zneužití vojenského zpravodajství zákonné soudkyni Heleně Králové. Náš názor je jasný, jedná se o zjevnou svévoli. Soudce zpravodaj je Kateřina Šimáčková.

V úterý 25. dubna by měl Ústavní soud přehodnotit pohled obecných soudů na běh lhůty k podání opravného prostředku – v daném případě dovolání – za situace, je-li napadené rozhodnutí modifikováno opravným usnesením. Stávající judikatura tvrdí, že účinky předvídané v ustanovení § 240 odst. 1 věty druhé o. s. ř. (tj. běh nové dovolací lhůty od doručení opravného usnesení) nastávají pouze v případě takové opravy, jejímž důsledkem je obsahová změna výroku rozhodnutí z hlediska práv a povinností, jež po opravě vymezuje (v porovnání se stavem před opravou), nebo nebylo-li rozhodnutí ve znění před opravou v důsledku takové chyby v psaní materiálně vykonatelné. Jaká oprava se takto kvalifikuje a jaká nikoli, je arci zcela na úvaze soudu, který o opravném prostředku rozhoduje, což lze pokládat za nepřípustně arbitrární výklad zákona; máme za to, že každé opravné usnesení zasahuje do textu rozhodnutí a musí proto vyvolávat běh nové lhůty k podání opravného prostředku. Soudce zpravodaj: Jiří Zemánek.

Téhož dne se nálezu dočká i soudce Miloš Zbránek. Naše stanovisko je i v tomto případě jednoznačné. Soudcem zpravodajem je Vladimír Sládeček.

pátek 14. dubna 2017

Míša

Ztratilo se dítě, dvanáctiletá dívka z Ústí nad Labem Michaela Muzikářová. Policie hledá a hledá, pátrá a pátrá, dny, týdny a měsíce, a nakonec zločince dopadla. Je jím dívčina matka, která na svém facebookovém profilu umisťovala závadový extremistický obsah. Co se stalo Míše, policisté nezjistili.

Toť Policie České republiky a její užitečnost v kostce. Kdykoli se mne někdo bude snažit přesvědčit, jak je policejní práce náročná a pro společnost přínosná a že existují i slušní, poctiví a pracovití policisté, myslím, že zcela postačí odkázat ho na tento případ.

středa 12. dubna 2017

Dalík je volný

Lobbista Marek Dalík uspěl s dovoláním a Nejvyšší soud nařídil jeho okamžité propuštění z výkonu trestu. S tím souhlasíme, je to v souladu s tím, co jsme psali opakovaně: nevěříme, že by Dalík nemohl nákup pandurů ovlivnit, a rozsudek založený na tom, že sliboval něco, co nemohl splnit, a za to si řekl o úplatek – který nedostal – je prostě nesmyslný.

úterý 11. dubna 2017

Godunov si poručil

Tedy možná. Druhou eventualitou, již nemůžeme vyloučit, je, že si věc odňal a rozhodl o ní místo sebe sám. V každém případě ministr spravedlnosti Robert Pelikán vyhověl našemu rozkladu a zrušil rozhodnutí týkající se dat z infoSoudu ve strojově zpracovatelné podobě. Nebyl by to ovšem ministr za Anofert, kdyby zároveň s tím nepoučil prvostupňový orgán, jak má naši žádost o informace správně odmítnout: prý by to pro úředníky byla nepřiměřená zátěž, kdyby měli to, co požadujeme, nechat den co den počítač vygenerovat. Souhlasíme, dobře si vědomi, že pro každou osobu placenou z veřejných peněz je nepřiměřenou zátěží cokoliv nad celodenní hraní solitairu.

Sejdeme se tedy u soudu, Pelikáne! Do roka a do dne… což není vyloučeno; přečtou-li si milí čtenáři v rozhodnutí uvedený harmonogram, seznají, že taková představa naprosto odpovídá svižnosti, s níž žádost o informace na tomto ministerstvu projednávají.

neděle 9. dubna 2017

Osel měsíce za odvolací usnesení v kause Polná

Možná se pamatujete na legendární větu z odůvodnění odsuzujícího rozsudku, jejímž autorem je bývalý vojenský prokurátor, později soudce Obvodního soudu pro Prahu 7 Rudolf Šídlo: Jak vyplývá ze znaleckého posudku […], nebylo možno zcela jednoznačně stanovit, že pro přístup k e-mailovým adresám použitým pro zasílání pornografie byl použit počítač […] používaný obviněným[…] Ze znaleckého posudku, z výpovědi znalce a z výpovědi ředitele ÚPV, však jednoznačně vyplynulo, že tento počítač byl používán obžalovaným.

Se stejnou mírou důkazní invence dovodil Krajský soud v Brně, že tím, kdo text, za který byl Adam B. Bartoš odsouzen k podmínce – nejde o samotnou tabulku v Polné, ale o doprovodný komentář k ní – umístil na Internetu, musí být ABB, neboť jak jinak by se mohl tento dostat do periodika, v jehož tiráži je uveden jako vydavatel. Osel měsíce dubna je, myslím, jasný, všem třem laureátům blahopřejeme!

I právní hodnocení má grády: obžalovaný je vinen, protože žádná židovská otázka v naší zemi neexistuje. Čímž, mimochodem, senát prokázal opak toho, co tvrdí. Židovská otázka existuje a její existence je dostatečně doložena touto, až hysterickou ochranou předmětného ethnika před jakýmikoli verbálními útoky, před kritikou, a jak víme např. z případu Lucie Šlégrové, před pouhými jejími náznaky. Nadpráví, které Židům v této zemi přísluší a které podobné rozsudky dokazují, je ostudou justice a důkazem slabosti demokracie v České republice. Osobně jsem ostře proti jakémukoli rozlišování lidí podle ethnického původu, nikdy jsem je nepraktikoval a ani tak činit nebudu, ano je mi takové rozlišování bytostně cizí, ba odporné; je mi však líto, nemohu zavírat oči před tím, jsou-li to samy orgány státu, které se takového rozlišování dopouštějí a přiznávají Židům vyšší míru práv než jiným ethnikům.

pátek 7. dubna 2017

Fenyk

Na sociální síti vznikla debata o Jaroslavu Fenykovi, soudci Ústavního soudu a bývalém vojenském prokurátoru a předlistopadovém členu komunistické strany. Kdosi se jej pokoušel v souvislosti s dnešním nálezem hájit, já jsem arci opačného názoru.

Problém nevidím ani tak v tom, že u Ústavního soudu – avšak zdaleka nejen tam – působí osoby s hluboce narušenou mravní integritou, ale že už to nikomu ani nepřijde divné. Jako bychom všichni resignovali na to, že každý soudce by měl být pro zbytek společnosti etalonem morálních kvalit, a trpně se smířili s tím, čím nás stát v tomto směru vybavil, přičemž se najdou i tací, kteří budou současný stav hájit jako jediný možný, s odůvodněním, že devastace poměrů v předlistopadovém období žádnou jinou volbu než převzít komunistickou mocí zkorumpované prokurátory a soudce neumožňovala. Ti pak zhusta obviňují každého, kdo trvá na nutnosti těchto osob se zbavit, z fundamentalismu.

Taková úvaha je však zcela zásadně vadná, a blíží se tvrzení, že když máme v hrnci připálený pokrm, je lepší do něj přisypat sůl a koření, zamíchat a tvářit se, že nám chutná, než ho vylít a začít s vařením znovu. Ušetříme si, pravda, něco práce, ale chutnou večeři takto rozhodně nezískáme; odpornou pachuť připáleného jídla pak budeme v ústech cítit ještě několik dalších hodin.

Jsme tu na právně-extremistické půdě, a můžeme si tedy se vší jednoznačností říct: lidé jako Jaroslav Fenyk jsou morální trosky, které do taláru nepatří a nikdy do něj patřit nebudou. Fenykovo lidské selhání není takového druhu, že by se dalo prominout nebo promlčet: co udělal, je a vždy zůstane neomluvitelné. Nechť se soudruh prokurátor živí jako advokát, dokáže-li to, ale – proboha! – copak má někdo takový morální právo soudit druhé!?

Ke kuriosní situaci došlo ve věci ústavní stížnosti Adriana Portmanna, švýcarského historika, jenž se před několika lety – neúspěšně – ucházel o post ředitele Ústavu pro studium totalitních režimů. Obecné soudy rozhodly, že neúspěšnému uchazeči v takovém řízení nesvědčí aktivní žalobní legitimace, a případ doputoval k Ústavnímu soudu, kde byl jako soudci zpravodaji přidělen právě J. Fenykovi. Nezůstalo však při tom, další soudcem v tomto senátu je Jan Filip, další předlistopadový výtečník, komunista, jak se mezi lidem říkává, až na půdu, a někdejší předseda fakultního výboru KSČ, tedy typický karierista, jemuž jsou pojmy jako morálka bytostně cizí. A. Portmann proti oběma vznesl námitku podjatosti, v níž argumentoval, že tito kdysi vysoce postavení komunisté nemohou přece rozhodovat o tom, jak má být obsazeno ředitelské místo v ústavu, jenž by měl šetřit jejich vlastní zločiny, a světe div se – už přes půl roku se nic neděje, námitka se patrně ztratila někde v podatelně. Jeho případ usnul tvrdým spánkem a nejeví známky, že by se měl kdy probudit.

To svědčí o jediném: každý, od předsedy Rychetského po poslední zapisovatelku, si dobře uvědomuje, jaký je skutečný stav věci, totiž že námitka podjatosti je důvodná nejen v tomto konkrétním řízení, ale byla by důvodná obecně; tito morální ztroskotanci nejsou oprávněni rozhodovat o druhých, a už vůbec ne o základních právech, k jejichž ochraně je Ústavní soud eminentně povolán. Stejně dobře bychom mohli soudit zločince porotou složenou z osob, které se v minulosti trestného činu dopustily, nebo, pokud jde o civilní soudnictví, nechat rozhodovat majetkové spory ty, kteří byli sami shledáni vinnými podvodem.

Jak známo, v řízení u Ústavního soudu nemohou účastníci brojit proti průtahům ani stížnostmi, ani návrhem na určení lhůty, a tak nezbývá než trpně vyčkávat. A vlastně – ani se není na co těšit. Jiný senát rozhodne, že Fenyk a Filip jsou těmi nejmorálnějšími lidmi, kteří kdy kráčeli po této zemi, a stěžovatel se dopustil hrubé urážky jejich majestátu, jestliže si o jejich velikosti a morálních kvalitách dovolil pochybovat. Je to jako se vším v této společnosti: že král je nahý, se nesmí u českého soudu vyslovit, a u toho ústavního už tuplem ne.

Museum

Za okny další nevlídný, sychravý jarní den, v mysli než chmury a deprese, v takové situaci jednoho potěší leccos; příkladmo zpráva o tom, jak pražská primátorka Adriana Krnáčová, jejíž jedinou předností je bezmezná hloupost kombinovaná s neméně bezmeznou loyalitou oligarchickému krajanu, vlastoručně instaluje na štaflech nejprovařenějších pražských loupeživých taxikářů v metropolitním soubarví vyvedené plakáty upozorňující turisty, že v této vládne absolutně neschopná samospráva, která si za 27 let nedokázala poradit ani s úkolem tak banálním, jako je zajištění poctivé taxislužby.

Má pravdu, ta osoba: toto město je museum, ba skansen, leč exponátem v něm je primárně ona sama, spolu s mnohohlavým úřednickým aparátem magistrátu a tento obklopujícími politickými podnikateli; možná by bylo dobré zajet do Zadaru, do Monte Carla, případně Dubaje, a tam přitlouct podobné vkusné billboardíky poblíže vil Romana Janouška, Ivo Rittiga, Tomáše Hrdličky a dalších osobností, jež se o rozkvět hlavního města zasloužily. Eventuálně, aby se ušetřilo na cestovném, nechat jejich podobu vytesat a busty doplněné tabulkou s vysvětlením osadit kupř. na Škodův palác.

čtvrtek 6. dubna 2017

Kapitulace

Jen týden poté, co policejní presidium ustoupilo v případu přepracovaného programátora, kapitulovalo i ve druhé kause, týkající se žádosti o úplně znění pokynu policejního presidenta k odběrům DNA, a zaslalo nám jak pokyn, tak i jeho přílohy ([1], [2], [3], [4], [5], [6], [7], [8]).

Rekapitulujme, že napoprvé nám z pokynu poslali začerněné torso, asi jako když na podium vstupuje od hlavy k patě zahalená stripterka, po odvolání z něj poodhalili nejprve vnadné kolínko, poté celou nožku, v reakci na další aplaus obecenstva děva na okamžik sňala i šál dotud halící její ňadra, a nakonec tedy máme ku přečtení pokyn celý.

Děkujeme, a určitě se zase brzy na něco zeptáme!

úterý 4. dubna 2017

ABB obžalován

Konečně byla doručena obžaloba za ediční činnost Adama B. Bartoše, a bylo nařízeno hlavní líčení. Obžalovaný prý předstíral, podsouval, předkládal, čímž vyvolával a upevňoval, dále přisuzoval, poukazoval, tvrdil, zpochybňoval, vyvracel, vydal, nabízel a presentoval, a tím hanobil, podněcoval, popíral, zpochybňoval, schvaloval a snažil se ospravedlnit. Je toho hodně, pravil by dozajista na tomto místě dobrý voják Švejk, tak jako na pražském policejním ředitelství, a dodal by: Všeho moc škodí. A pak by pronesl výklad o tom, že přísnost musí bejt, protože když sloužil na vojně…

Mám rád tyhle Galkové obžaloby. Připomínají mi dobu, kdy jsem, coby ne již robě, spíš rozum ledva pobravší jinoch, sledoval v televisi pořady vyráběné branně-bezpečnostní redakcí, třeba o tom, jak se podařilo vypátrat dodávku pašující odkudsi z Belgie plno závadové literatury, včetně takových nechutností jako Tigridovo Svědectví, anebo jak soudruzi z pohraniční stráže s nasazením vlastního života a s nemalými materiálními výdaji ve formě spotřebované munice zadrželi na hranicích tábora míru a socialismu narušitele, který arci nenarušoval ani tak onen tábor, nýbrž se, marně, pokoušel z něj utéct. Nikdy se to přirozeně nepodařilo, to dá rozum, o tom by v Majáku nevysílali.

ABB se ovšem hodlá bránit, a například bude trvat na tom, aby soud všech sedm knižních titulů, za jejichž vydání je obžalován, stránku po stránce přečetl: jinak si nelze učinit představu, co obsahují, a protože státní zástupkyně žádné závadové pasáže neoznačila, nelze než trvat na jejich provedení formou listinného důkazu.

Myslím, že se Obvodní soud pro Prahu 1 má na co těšit!

Nová doba žádá nové přístupy

O tom, jak Probační a mediační služba (PMS) pracuje na nápravě a resocialisaci Igora Ševcova, odsouzeného za napomáhání trestnému činu sprayerství formou natáčení, jsme již informovali. Její nové methody jsou, jak by řekl (zazpíval) klasik, humosní: v době konání závadové akce se delikvent musí hlásit na policii. A pokud jde o akci trvající déle, např. pět hodin, aby nemusel na služebně sedět tak dlouho, má se tam hlásit dvakrát – na začátku a na konci plánované akce. Nepomůže, ani když se žádná akce nekoná: viz tento půvabný záznam telefonické komunikace odsouzeného s probační úřednicí (mp3), a na jeho okraj naši obrazovou poznámku.

Ať jsme hledali v zákonech sebevíc, tento způsob výkonu trestu zákazu činnosti, ač je to tradiční methoda odzkoušená příkladmo na signatářích Charty '77, jsme tam nenalezli: možnost, aby PMS – ostatně jako kterýkoli jiný orgán veřejné moci – uložila fysické osobě povinnost, aniž by k tomu měla výslovné zákonné zmocnění, je přitom v rozporu s ústavně zakotveným principem enumerativnosti veřejnoprávních pretensí.

Ale zajímá to někoho? Pokud je nám známo, příslušné orgány již pracují na tom, aby Ševcova mohly správně vyhostit: vždyť si představte, ničema se vykroutil ze závažného obvinění, za které mohl dostat nejméně deset let vězení, a pokud proti němu rázně nezakročíme, ještě by po našem zchudlém státu třeba chtěl odškodnění!

Aktualisováno.
Když něco nevíme, není žádná ostuda se zeptat.

pondělí 3. dubna 2017

Členská schůze bude v květnu

Letošní výroční členská schůze našeho Sudetoněmeckého krajanského sdružení v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, zapsaného spolku, se uskuteční na stejném místě jako loni a její jednání bude opět veřejné.

K disposici je rovněž (neradostná) výroční zpráva o naší činnosti.

Všichni jste srdečně zváni!

sobota 1. dubna 2017

Na stráž!

Na Slovensku mají s tímto pozdravem, druhdy užívaným Hlinkovou gardou, dodnes jakýsi problém. V živé paměti je trestní stíhání Mariana Kotlebu, kterého policie za vyslovení onoho sousloví na veřejnosti obvinila, avšak prokurátorka po vleklém vyšetřování trestní stíhání zastavila s odůvodněním, že pozdrav by musel být doprovozen předepsaným pohybem ruky, k čemuž nedošlo. Poté judikoval opačně slovenský Najvyšší súd, a nyní byl policií zadržen a inkarcerován v CPZ s návrhem na vazbu člen Slovenskej ľudovej strany Rudolf Steigauf za to, že měl na veřejnosti oblečeno tričko s tímto nápisem.


Dokazování, že Steigauf měl na mysli právě tento pozdrav, přestože jde o frasi prokazatelně užívanou již cca sto let před založením Hlinkovej gardy, bude jistě vyžadovat znalecké zkoumání; tam je arci Slovensko oproti České republice trapně pozadu, znalecký průmysl jako zvláštní odvětví není konstituován a znalci musejí být proto importováni.

Chcete-li se o pachateli a o tom, proč loni v listopadu dostal za svou politickou činnost v I. stupni 40měsíční nepodmíněný trest, dozvědět víc, můžete např. v tomto pořadu Bez cenzúry Slobodného vysielača.

Tak tedy: Na stráž!

Konečně moderní, efektivní správní řízení!

Při výslechu cizinců nebude prozatím povolen waterboarding; to je jediná potěšující zpráva plynoucí z vládního návrhu novely cizineckého zákona, nad nímž se podivuje i Česká advokátní komora.

Za pozornost stojí zejména § 169j (str. 46), zavádějící zcela nový typ důkazu, související výslech. Aby nemohlo dojít ke kolusi mezi vyslýchanými osobami, budou jejich výslechy prováděny současně nebo bezprostředně po sobě a účastníci řízení se s jejich obsahem budou moci seznámit až následně. A protože advokáti práci správních úřadů a policie jen ztěžují, nesmějí se ani oni, ani jimi zastoupení účastníci takového výslechu účastnit: že svědek vypověděl přesně to, co stojí v protokolu, že mu úředník nebo policista nevyhrožoval a jeho výpověď nijak nepřekroutil, se tak stává svého druhu nevyvratitelnou právní domněnkou.

Vyloučena je arci i možnost klást svědkům a jiným účastníkům otázky. Advokát, bude-li k výslechu vůbec připuštěn, smí na vykázaném místě pouze tiše sedět, aniž by mohl do výslechu svědka zasahovat např. kladením doplňujících otázek, a pokud je vyslýchán jeho klient, smí vznášet pouze taxativně vyjmenované námitky; nevěříte-li, v odst. 4 to najdete černé na bílem.

Pokud se novinka osvědčí, můžeme v dohledné době stejnou změnu očekávat i v ostatních druzích správního řízení: jak říká důvodová zpráva na str. 178, cílem tohoto opatření je zejména efektivním způsobem vést správní řízení a předcházet obcházení zákona. A o to nám všem přece jde, no ne?

PS: Tento článek není apríl; bohužel…