DŮLEŽITÉ UPOZORNĚNÍ!
Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.
Aktuálně: Výnos sbírky pro Vlastimila Pechance dosáhl ke dni 6. 10. 2016 částky 59 416 Kč.
Výtěžek prvního benefičního koncertu, který se uskutečnil dne 12. 3. 2016, činil 13 500 Kč.

pátek 31. března 2017

Kausa Veselý

Možnost použít proti občanovi trestními orgány, případně tajnou službou pořízený odposlech např. v daňovém nebo přestupkovém řízení, toť tajný sen každého úředníka. Dosud to nešlo, a další pokus, jak to umožnit, se právě odehrává u Nejvyššího správního soudu v kause kárně stíhaného soudce Miroslava Veselého.

Perex článku na České justici sebevědomě tvrdí, že pokud bude Nejvyšší správní soud v zahájeném kárném řízením se soudcem Miroslavem Veselým akceptovat loňský rozsudek ESLP,  může svůj dosavadní názor změnit.

Jde o typickou justičně-mediální manipulaci. Rozsudek ESLP ve věci Versini-Campinchi et Crasnianski v. Francie je třeba vykládat ve světle francouzské procesní úpravy, a ta je od české dosti odlišná. Jednak lze odposlech povolit u podstatně širšího okruhu trestních řízení (čl. 100 tamního trestního řádu) než v České republice, a co je podstatnější, zcela schází obdoba § 88 odst. 6 i. f. TrŘ, podle kterého lze v jiné trestní věci, než je ta, v níž byl odposlech a záznam telekomunikačního provozu proveden, záznam jako důkaz užít tehdy, pokud je v této věci vedeno trestní stíhání pro trestný čin uvedený v odstavci 1, nebo souhlasí-li s tím uživatel odposlouchávané stanice.

A logicky, a maiori ad minus, je-li odposlech nepoužitelný v případě trestních řízení vedených pro méně závažné trestné činy, než pro které ho lze nařídit, není ho už vůbec přípustné použít mimo trestní řízení.

Štrasburský soud tedy řešil použitelnost odposlechu v právním prostředí, kde takový zákaz neplatí, a věnoval se téměř výhradně jiné otázce, zákazu odposlechu komunikace obviněného se svým obhájcem, resp. v daném případě obhájkyní (čl. 100-5), nikoli tomu, zda lze legálně pořízený odposlech použít mimo trestní řízení.

Na kárný senát soudce Karla Šimky bude jistě vyvíjen tlak, aby ustanovení § 88 odst. 6 i. f. TrŘ vyložil absurdně restriktivním způsobem, tedy tak, že je-li něco nepoužitelné v řízení trestním, nezakládá se tím nepoužitelnost v řízení jiném; my se arci domníváme, že zákon i výkladové pravidlo a maiori ad minus v tomto případě vedou k jasnému a jednoznačnému závěru, že používat proti kárně obviněnému odposlechy je nepřípustné.

čtvrtek 30. března 2017

Společnost nemocná Rathem

Chronická rathitida, v pokročilém stadiu, dlouhodobě neléčená; právě tak lze charakterisovat to, co o stavu české justice odhaluje případ Davida Ratha, hejtmana, který, ač přistižen s úplatkem takříkajíc přímo v podpaždí, spravedlnosti stále uniká a čím dál víc se zdá pravděpodobným, že i unikne.

Rath není problémem, nýbrž zrcadlem, které nám ukazuje, jak na tom jsme s vykonatelností práva a spravedlností vůbec: tedy že celý systém trestní represe v této zemi dokáže fungovat jen za předpokladu, že je znemožněna efektivní obhajoba.

Ačkoli nemáme rozumných pochybností o tom, že obžaloba byla podána právem, co se kolem D. Ratha od počátku jeho trestního stíhání dělo a dodnes děje, nemá s fungováním materiálního právního státu nic společného: systém, ve kterém si státní zástupce z desítek možných soudů volí ten, který bude obviněnému nejméně nakloněn, přičemž tento soud, jak od něj očekáváno, jen okopíruje státním zástupcem dodané odůvodnění, včetně do očí bijících věcných chyb, samotná volba dozorujícího KSZ odvíjející se nikoli od místa páchání trestné činnosti, nýbrž od ambicí jedné karieristky, která se chce na odstíhaném politikovi udělat, stížnost pro porušení zákona v neprospěch obviněného za situace, kdy by výrok nebyl jen akademickým, ale do řízení by mohl zasáhnout a obžalovanému uškodit, vyjádření hlavy státu, tedy úředníka, který mimo jiné jmenuje všechny soudce, k neskončenému trestnímu řízení, nyní zcela oprávněně napadené Rathem u Ústavního soudu, to jsou, jak předesláno, kulisy grotesky a nikoli právního státu, ve kterém bychom rádi žili.

Buďme proto vděčni za Ratha, protože bez něj by to, jak kvalitní je místní justice a její lidé, věděli toliko zasvěcení; takto jde o informaci dostupnou každému.

Vše krásné má svůj konec

Turingův stroj z Lega
(zdroj: Wikipedie)
Sbohem a kdybychom se nikdy nesetkali 
bylo to překrásné a bylo toho dost
Sbohem a kdybychom si spolu schůzku dali 
možná že nepřijdem že přijde jiný host

Bylo to překrásné žel všecko má svůj konec

Nedovolivše již zazvonit lodnímu zvonci, konstatujeme shodně s Vítězslavem Nezvalem, že skončit musejí i věci krásné, a tak, po dvou letech a dvou měsících, končí náš spor s policejním presidiem o počet osob evidovaných v Národní databasi DNA, resp. v systému FODAGEN.

Policejní presidium nám sporné informace, tak jak bylo avisovalo, nyní poskytlo bezplatně, a my proto musíme, arci s hlubokým zármutkem, vzít svou žalobu zpět. – Ale nezoufejme předčasně: třeba to není poslední spor o informace, který kdy s policejním presidiem povedeme!

Poskytnuté informace jsou cenné zejména v tom, že se veřejnosti zřejmě poprvé dostává zprávy o lhůtách, po které míní policie profily DNA skladovat. Odhadem 0,5 % populace (fakticky o něco méně, protože v evidenci budou i cizinci) je zařazena do kategorie nad 50 let, což dle příslušného pokynu odpovídá evidenci doživotní.

ESLP přitom v rozsudku velkého senátu ve věci S. et Marper v. Spojené království jasně vyslovil, že pokud se týká doby zpracování těchto osobních údajů, musí být striktně respektována zásada proporcionality:
112. The Court cannot, however, disregard the fact that, notwithstanding the advantages provided by comprehensive extension of the DNA database, other Contracting States have chosen to set limits on the retention and use of such data with a view to achieving a proper balance with the competing interests of preserving respect for private life. The Court observes that the protection afforded by Article 8 of the Convention would be unacceptably weakened if the use of modern scientific techniques in the criminal-justice system were allowed at any cost and without carefully balancing the potential benefits of the extensive use of such techniques against important private-life interests. In the Court’s view, the strong consensus existing among the Contracting States in this respect is of considerable importance and narrows the margin of appreciation left to the respondent State in the assessment of the permissible limits of the interference with private life in this sphere. The Court considers that any State claiming a pioneer role in the development of new technologies bears special responsibility for striking the right balance in this regard.
Těžko věřit, že by se půl procenta našich spoluobčanů dopustilo trestné činnosti natolik závažné, že je odůvodněna potřeba mít jejich DNA v databasi trvale. Pokyn, který z policejního presidia rovněž již roky dolujeme (a vydolováno máme zatím cca z 99 %), je jasným důkazem, že policie svou diskreční pravomoc danou § 65 zákona o policii překračuje a postupuje při evidenci profilů DNA nepřípustně plošným způsobem. To nyní máme stvrzeno i numericky.

úterý 28. března 2017

Cibulka nerozhodně

Rozpaky budí druhý dnes vyhlášený nález, týkající se policejně vyklizeného squatu Cibulka (advokát stěžovatelů Pavel Uhl, soudce zpravodaj Vojtěch Šimíček).

Podle závěrů Ústavního soudu je fakt, že policií realisovaný zásah souvisí s trestním řízením, překážkou pro uplatnění zásahové žaloby – což je názor zastávaný rovněž Nejvyšším správním soudem, a státním orgánem, k němuž se lze obrátit o ochranu, je toliko státní zastupitelství. Prvním – a jediným vnitrostátním – soudem, vstupujícím do stížnostního procesu, tak zůstává soud Ústavní; to je ovšem v rozporu s tím, o co ÚS dlouhodobě usiluje, totiž o legislativní odstranění situací, kdy se stává fakticky soudem první stolice. Proto byl ostatně v trestním řádu umožněn přezkum příkazů k odposlechu Nejvyšším soudem nebo v OSŘ rozšířena možnost brojit zmateční žalobou proti soudem vadně ustanovenému opatrovníku účastníku neznámého pobytu.

Stejně tak jde dnešní nález proti tendenci štrasburského soudu trvat na efektivním vyšetřování policejních přehmatů.

Ústavní soud nicméně uznal, že státní zástupce nemůže namítané policejní pochybení vypořádat sdělením, že co policie činí, dobře činí, a jakési vyšetřování, minimálně pro formu, se tedy zřejmě bude konat. Že bude jen předstírané a skončí závěrem příznivým policii, o tom, myslím, nemůže mít pochybnosti ani největší protipolicejní optimista.

Stručný referát tedy uzavřeme poznámkou, že chcete-li vidět v praxi, jak spor občana s policií u soudu vypadá, zajděte v pondělí 3. dubna k Obvodnímu soudu pro Prahu 7 na jednání ve věci pochodu sexuálních menšin Prague Pride a preventivní detence. Dostavit by se mohl i legendární policista a barový bijec David Janda, jehož proslulost dávno překročila hranice metropole. Jeho výslech, troufám si tvrdit, může být zážitkem, na který přítomní do konce svých dnů nezapomenou.

Případ posvátné pečetě

Erle Stanley Gardner používal v názvech svých perry-masonovek s oblibou aliterace: příkladmo The Case of the Caretaker's Cat, The Case of the Dangerous Dowager, The Case of the Shoplifter's Shoe, The Case Of The Perjured Parrot, The Case of the Haunted Husband, The Case of the Drowning Duck, The Case of the Crooked Candle, The Case of the Borrowed Brunette, The Case of the Lazy Lover, The Case of the Vagabond Virgin, The Case of the Negligent Nymph a mnoho dalších – jistě je, jste-li podobně zaměřeni jako já, všechny znáte.

Učinili jsme dnes podobně, chtějíce vhodně přiblížit nález, jímž Ústavní soud (soudce zpravodaj Jaromír Jirsavyhověl stížnosti Zuzany Candiglioty (vkusně a nespoře oblečené, aby snad v tomto směru nevznikaly žádné pochybnosti!) a zrušil rozsudek Nejvyššího správního soudu, jímž tento umožnil ministerstvu zdravotnictví utajit právní analysu s odůvodněním, že jde o autorské dílo externího dodavatele. Onen rozsudek, byl-li by uspěl, byl by vodou na mlýn úředních utajovačů; dokážeme si živě představit úvahu, že podobným autorským dílem je vlastně cokoli, co kdy lidská ruka sepsala.

Ústavní soud nicméně vyslovil názor, že se soud měl s analysou, ve spisu v zapečetěné podobě založenou, seznámit, aniž by totéž umožnil žalobkyni. Takový postup je ovšem v rozporu s výslovnou dikcí § 45 odst. 4 SŘS: chci-li listinou dokazovat, musím ji zpřístupnit stranám řízení, přičemž výjimku musí zakotvovat zvláštní norma, jakou je kupř. § 133 odst. 3 zákona o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti. Zákon o svobodném přístupu k informacím podobnou výjimku neobsahuje a provádění důkazů listinami, s nimiž se žalobce nesmí seznámit, je hrubým zásahem do podmínek fairového procesu.

pondělí 27. března 2017

Rozsudek v čarodějnickém procesu

Po více než čtyřech měsících byl doručen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2, jímž senát Márie Petrovkové zprostil pět obžalovaných příznivkyň někdejšího hnutí Resistance Women Unity v plném rozsahu obžaloby.

Je to arci nanejvýš tristní četba. Místo, aby senát posoudil žalované jednání ve světle ústavně chráněné svobody projevu, do níž lze zasáhnout jen za zcela výjimečných, Listinou vyjmenovaných okolností, bádá nad otázkou, kdo přesně ohnul plastovému panáčkovi na dětském dnu ručičku nebo zda je dostatečně společensky nebezpečné, jestliže se obžalovaná nebránila, když jiná osoba na společné fotografii zvedla pravici. A fakt, že znalecký posudek zpracovali plzeňští rychnoznalci z téhož akademického pracoviště, na němž působí poškozená Věra Tydlitátová, soud raději zamlčel, tváře se, že obhajoba nic podobného ani nenamítla (ač ta tak učinila důrazně a nejméně dvakrát).

Nežijeme ve svobodné zemi, a soudkyně Márie Petrovková přes veškerou snahu svým rozsudkem tuto svobodu dále oklešťuje. Na Osla měsíce její rozsudek asi není, pocity z něj jsou ovšem výrazně nepříjemné: bohužel, soudnictví v této zemi je dosud ve všech svých aspektech totalitní, bolševické a základními principy demokracie nepolíbené.

Praha 7

Zásluhou informačního zákona existují místa, kam se odvažuji toliko za denního světla a s ochrankou: příkladmo Karlovy Vary nebo Hajany u Brna, které jsem svého času poslal pro neposkytnutí informací do exekuce – posledně jmenované sidlo dokonce dvojnásobné.

Do podobného postavení se dostává Praha 7, městská část proslulá Veletržním palácem, Matějskou poutí, propadající se Stromovkou, zříceninou Šlechtovy restaurace, Blankou a jinými veřejněsprávními a rozpočtovými atrakcemi.

Bylo nebylo, obrátil se na mne loni v létě Michal Altair Valášek s prosbou, zda bych nepožádal o informace týkající se projektu nové radnice, které pro něj řečená část vyhledala, avšak jejich poskytnutí podmínila zaplacením nákladů ve výši 800 Kč. Pokud požádám i já, nebude úřad moci argumentovat, že informace kvůli mně musel vyhledat.

Praha 7 informace dle očekávání neposkytla ani mně, načež se jí zastal Magistrát, jehož právní myslitelé sestrojili konstrukci informací vyhledaných de facto a de iure, míníce, že skutečně vyhledanou informací je až informace zaplacená: do té doby ji smí mít úředník v šupleti a tam ji skladovat, dokud za ni některý ze žadatelů neuhradí úředníkem požadované náklady.

S tím jsem samozřejmě nesouhlasil a podal žalobu. Záměru šikanosní konstrukci vyvrátit však zabránil starosta městské části Jan Čižinský, který mi požadované informace poslal, takže nezbylo než vzít žalobu zpět. Což jsem tedy, starostovi klna, učinil. To je bezesporu škoda, neboť z usnesení soudu o zastavení řízení je patrná vysoká úroveň argumentace radničních úředníků: ve vyjádření, jež jsem již od soudu nestačil obdržet, vyplývá, že dovodili nedostatek pasivní žalobní legitimace, an úřad městské části nemůže být přece žalovaným.

Pročež zazvonil zvonec a této informační pohádce je, bohužel předčasný a antiklimaktický, konec.

čtvrtek 23. března 2017

Obdivovatelé mi píší

Dnes krátce něco z historie a politologie:
From: hyia@post.cz
To: tomas@pecina.cz
Subject: kdo to je ta pecina?
Date: Thu, 23 Mar 2017 15:02:22 +0100 (CET)

.. no přece kurva prodejná, která ani dějiny První (čs.) republiky nezná!! Tedy dějiny své vlasti, pokud to není nějaký poturčenec mající vlast jinde ...
Té vlasti, kterou po 300leté nadvládě Habsburgů obnovili velikáni 1. republiky, v čele s TGM.
I ten TGM spolu s Benešem a R. Štefánikem by se v hrobě museli obracet, slyšet tuto šlapku mluvit o soužití německé menšiny s majoritou od samého počátku té republiky v r. '18.
A pokud ty dějiny i trochu zná, pak je to ještě mnohem horší! Protože je vědomě překrucuje, tu zamlčuje, tu mlží, důsledky vydává za příčiny ..., aby i ten poválečný odsun Němců aj. zobrazil jako (pa)obraz v křivém zrcadle. Je to na pořádnou facku, když už ta výchovná rákoska nezapracovala dřív!!
Občan.
Tak prvně, nadvláda Habsburgů je tím, co zachovalo slovanský charakter českého národa; nebýt doby temna, dávno před nástupem osvícenství by se automaticky stal jedním z německých kmenů, takže dnes by průměrný ubohý Čech jezdil v mercedesu a ne ve starém favoritu a na poměry by nadával ve světovém jazyce a nikoli v nesrozumitelné linguistické zkamenělině se sedmi pády a bezpočtem mluvnických vzorů. Nikomu nic nevnucuji, pouze konstatuji…

Za druhé, TGM a Beneš byli celkem podřadní státníci, jejichž krátkozraká, chauvinistická politika způsobila – nebo přinejmenším významně spolupodmínila – dvě národní tragedie 20. století, ztrátu samostatnosti v letech 1938–9 a pád do ruského područí v r. 1945.

Za třetí, za váš milý a podnětný dopis srdečně děkuji. A napište znovu!

středa 22. března 2017

Godunov II

Zda trpělivost přináší růže, není experimentálně ověřeno, avšak proč to nezkusit: místo, abychom se připravili o instanci a žalovali v kause on-line přístupu k soudním jednáním ministerstvo spravedlnosti, posíláme ministru spravedlnosti další žádost o ochranu (aka poníženou supliku), ve kteréžto jej v souladu s názorem rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu žádáme, aby si přikázal o našem rozkladu rozhodnout, případně si pro urychlení věc odebral a rozhodl o ní místo sebe sám, poznamenávajíce, že tak špatný a indolentní ministr spravedlnosti jako Robert Pelikán na tomto křesle v polistopadové historii dosud neseděl; inu, Babišovi lidé, kteří makají – jen neřekli, že pouze na vlastní karieře a popularitě, nikoli na tom, co je jejich zákonnou povinností.

pondělí 20. března 2017

1488 euro

Jak přimět media, aby se věnovala charitativní činnosti uskutečňované politickou stranou? Je to snadné: stačí darovat vhodnou částku a publicita je zajištěna.

pátek 17. března 2017

Policejní programátor v akci

Turingův stroj z Lega
(zdroj: Wikipedie)
Náš sitcom na thema Jak velká je Národní database DNA? pokračuje další episodou:

Jakkoli bizarním by se to mohlo zdát, podle tvrzení policejního presidia zjistil programátor, že systém obsluhující tuto databasi nepodporuje hierarchické SQL dotazy (míněny patrně subqueries), až ve chvíli, kdy se o jejich využití pokusil.

Jak je u sitcomů obvyklé, následuje salva přimíchaného smíchu – a naše replika.

Aktualisováno.
Protože policejní presidium tvrdí, že dnes už by to šlo i bez složitého programování, poslali jsme mu identickou žádost o informace znovu.

úterý 14. března 2017

Cibulka k Ústavnímu soudu

V článku nazvaném Cibulka aneb Příspěvek k aplikovanému šámalismu jsme se loni pozastavili nad praxí, že podle výkladu Nejvyššího správního soudu nelze proti nezákonnému jednání policistů v rámci úkonů trestního řízení brojit u soudu jinak než odškodňovací žalobou podle zákona č. 82/1998 Sb., vyjadřujíce naději, že kausa bude mít relevantní pokračování u Ústavního soudu.

Stalo se, a za dva týdny Ústavní soud vyhlásí nález, jímž o otázce rozhodl. Náš názor je v tomto případě jednoznačný: zásahy policistů do právní sfery fysických a soukromých právnických osob nemůže jako poslední instance přezkoumávat státní zástupce, a i když se může prima facie jevit jako systémově nevhodné, aby tak činil správní soud, který se jinak trestnímu řízení nevěnuje a trestnímu právu nerozumí, takové řešení má výhodu v tom, že představuje určitou formu vyvažování v rámci jednotlivých součástí justice. Státní zástupci a policisté si příliš zvykli na to, že soudy v přípravném řízení jsou pouhou potvrzovací institucí, v horším případě jen copy centrem, a možnost kontroly excesů správními soudy může tuto svévoli poněkud omezit.

pondělí 13. března 2017

Janota

Péčí České justice máme k disposici obě trestní rozhodnutí ve věci exekutorovraha Jaroslava Janoty: rozsudek krajského soudu, usnesení odvolacího soudu.

Náš názor je arci víceméně stejný jako předtím, než jsme se mohli s rozsudkem seznámit: praxe exekucí, jakož i její širší právní okolí, jsou systémově vadné, protože je-li umožněno, aby se z dluhu 70 Kč na údajném nedoplatku za plyn stalo 17 tisíc, ovšemže s (opakovaným) využitím fikce náhradního doručení – nehovořím akademicky, nýbrž o skutečném případu mého klienta – nemá to se spravedlností společného zhola nic. To chápou i lidé právem jinak nedotčení a není proto divu, že následná sebevražda z Janoty učinila figuru mučednické dimense.

Hagiografické anály jsou plny příběhů, které pro své zužitkování musely být upraveny ještě daleko víc, než kausa Janotova, proto buďme k těmto vypravěčům shovívaví; na druhé straně se patrně nelze nepozastavit nad dosti drakonickou výměrou trestu, který bychom si s ohledem ke všem okolnostem uměli představit poloviční, případně i třetinový, pokud by soudy uznaly, že šlo o jednání v silném rozrušení. Leč – nechtělo se, a jen soudci vědí, nakolik byla za rozsudkem snaha zavděčit se establishmentu: není možná náhoda, že se v obou instancích rozhodovali bývalí komunisté, tedy osoby spíše než spravedlnosti sloužící vlastnímu prospěchu a momentální moci.

Amnestie

Nikdy není tak špatně, aby nemohlo být hůř, říkám si, vnitřním zrakem přitom patře východním směrem, na Slovensko. Tam se momentálně odehrává devátý (ano, devátý!) pokus o zrušení amnestií udělených v r. 1998 Vladimírem Mečiarem. Uspěje-li, mohou být amnestie slavnostně zrušeny ke 20. výročí jejich vyhlášení.

V České republice máme se zneužitím práva vyhlásit amnestii rovněž své zkušenosti, avšak poslední zbytek soudnosti doposud zabránil politikům získávat body prohlášeními o tom, že jednou vyhlášenou amnestii lze zrušit. Na Slovensku, v zemi slynoucí spíše silnými alkoholickými nápoji než tradicí právního státu, jsou tyto zábrany oslabeny a proto se premier Robert Fico pokouší o změnu formou přijetí retroaktivního ústavního zákona.

Amnestie je arci nezrušitelná, protože její účinek je jednorázový, nevratný a neměnný ze samotné podstaty jejího působení, tedy z aktu prominutí trestu (agraciace), případně skutku, jinak trestného (abolice). Stát se nemůže chovat jako pomatený král, který odvolává, co odvolal, a slibuje, co slíbil, a to ani, učinil-li by tak legislativně nejvyšší formou změny ústavního pořádku.

Existuje jediný způsob, jak amnestii zrušit: prohlásit režim, jehož hlava amnestii vyhlásila, za zločinný a postavit před soud vedle domněle amestovaných i onu hlavu. Ale to si, odhaduji, netroufnou ani na Slovensku, kde je vláda jen jednou z větví organisovaného zločinu ještě o stupeň víc než v České republice.

pátek 10. března 2017

Uspěli jsme v dalším sporu s ministerstvem vnitra

Mamutí steak ze surovin, námi formou veřejného příslibu nabídnutou každému, kdo pochopí a vysvětlí nám rozhodnutí ministerstva vnitra o nutnosti utajit zbytek pokynu o zpracování DNA, si neupekou ani u Městského soudu v Praze, an tento soud rovněž argumentaci ministerstva nepochopil a rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost zrušil. Ovšem proč tento proces nepochopení zabral bez jednoho měsíce dva roky, není zřejmé ani nám.

úterý 7. března 2017

Bojující demokracie opět v plné síle

Krajský soud v Brně dnes podle očekávání zamítl odvolání Adama B. Bartoše proti trestu za umístění tabulky k symbolickému hrobu Anežky Hrůzové v Polné. Předseda senátu vysvětlil, že se v žádném případě nejedná o politický proces; něco takového není v naší rozvinuté bojující demokracii vůbec možné! Zde je úplný zvukový záznam ústního odůvodnění ve formátu MP3, ale předem upozorňujeme, že to není nic pro slabší povahy.

O něco lépe dopadla Adriana Meleková, mladá žena vinná pomočením a spálením koránu: tu dnes slovenský Nejvyšší soud propustil z vazby. Prý na svobodu; to je, dovolíme si poznamenat, v tamních, stejně jako zdejších, podmínkách pojem velmi relativní.

pátek 3. března 2017

Ztohoven, druhé kolo

Se značnými průtahy a až pod vlivem podané správní žaloby nám Obvodní soud pro Prahu 1 zaslal kasační usnesení ve věci umělecké skupiny Zhotoven a jimi vyvěšených červených trenek na místě presidentské standarty. S názorem Městského soudu v Praze se rozhodně neztotožňujeme, pokud jde o kvalifikaci uměleckého počinu jako výtržnictví, souhlasíme, pokud jde o krádež, a připouštíme možnost, že pohyb umělců po střechách Pražského hradu mohl způsobit i poškození střešní krytiny, byť jisti si tím nejsme.

Pokračování v dubnu, u Obvodního soudu pro Prahu 1.

čtvrtek 2. března 2017

Zápletka

Rozšiřovanec D. Navara na dlažbě.
Rozšiřovatel: Brněnský deník
Aniž bychom museli ctěné čtenáře zatěžovat podrobným výkladem o náležitostech antického dramatu, bez důkazu postulujme, že bez zápletky není dobrého díla ani literárního, ani literárně-dramatického. To platí pro Aischyla stejně jako pro brasilskou telenovelu, a výjimkou není ani jedna z našich nejblíbenějších telenovel právních, pojímající žalobní úsilí Davida Navary ve věci neoprávněného rozšiřování jeho podoby.

Městský soud v Brně samosoudkyní Ivanou Chlupovou po poněkud vyčerpávajícím průběhu řízení a úmorném řetězu replik a duplik usoudil, že šířit rozšiřovancovu podobu nikdo nesmí, a rozšiřovatelka, společnost guidemedia etc s. r. o., se brání, že ji rozšiřovala oprávněně.

Pokračování u Krajského soudu v Brně, popcorn zakoupíte u justiční stráže ve vrátnici.

středa 1. března 2017

Cesta z Kralup

Do vpravdě bizarní a nikoli tak docela nevinné dimense bobtná affaira kolem rodinného videa, na němž si rodina, nevědouc, jak závažného protispolečenského jednání se dopouští, radostně prozpěvuje Mešitu od kapely Ortel; zde to je v HD:


K videu se veřejně vyslovil bulvární novinář Pavel Novotný a – snad částečně v nadsázce – pohrozil, že rodinu udá OSPODu. Dotčená rodina za to chce Novotného zažalovat o ochranu osobnosti.

Nedomníváme se, že by k realisaci kterékoli z těchto hrozeb mohlo reálně dojít, a pokud, rozhodně ne, že by se takto artikulovaná zbožná přání jakkoli fruktifikovala, přesto viděné vnímáme jako to, co se v angličtině označuje termínem wake-up call, případně eye-opener, tedy fakt, který zásadně a v širším kontextu mění naše nazírání toho, co se děje.

Totiž, že se kolem nás, aniž bychom tomu věnovali pozornost, v tichosti rozhořela ideologická občanská válka, nikoli nepodobná té, která byla vedena v 70. a 80. letech mezi komunistickým vedením, arci fakticky satrapského, československého státu a jeho obyvatelstvem.

Posuzováno čistě politologicky, po okupaci ze srpna 1968 padl základní legitimační pilíř komunistické moci a zbylo násilí a zvůle, prováděné snad jemnějšími prostředky než v období stalinismu, ale o nic méně, a možná tím víc, společnost demoralisující a naleptávající. Většina obyvatel komunisty nenáviděla a oni na oplátku věděli, že ve svobodných volbách by neměli šanci. Symbolem oné doby a tichého odboje byly písně Karla Kryla, umělecky možná jen o málo lepší než Mešita, ale stejně významné.

Jakkoli můžeme argumentovat, že imigrační krise, jejíž zveličená reflexe vedla k vyostření tohoto konfliktu mezi vládnoucími a ovládanými, je než úspěšnou zpravodajskou operací nejmenované tajné služby, nemění to nic na faktu, že politický establishment ztratil podporu občanů a neudrží se u moci déle než po určité přechodné období. Režim, ve kterém lze vážně uvažovat o odebrání dětí z rodiny z důvodu politických názorů rodičů, je hnusný a bude třeba zamyslet se nad alternativou jeho zániku, bez ohledu na to, že hodnoty, které představuje, vesměs sdílíme.

Vyjádřeno lapidárně, nad videem z Kralup nám dochází, že demokracie v postkomunistické, importní formě je možná nereformovatelná.

Aktualisováno.
K udání, zdá se, skutečně došlo.