DŮLEŽITÉ UPOZORNĚNÍ!
Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.
Aktuálně: Výnos sbírky pro Vlastimila Pechance dosáhl ke dni 6. 10. 2016 částky 59 416 Kč.
Výtěžek prvního benefičního koncertu, který se uskutečnil dne 12. 3. 2016, činil 13 500 Kč.

středa 24. května 2017

Čím víc proužků, tím víc Kajínek

S mírným odstupem se jeví, že jediný, kdo pochopil propuštění vězně Jiřího Kajínka v patřičných proporcích a všech právně relevantních souvislostech, byla společnost Adidas, jež jej pro tento účel vybavila oděvem onu propagujícím. Škoda; kdyby Adidas následovali jiní, mohl Kajínek vystoupit z vězeňské fortny pokrytý logy nejrůznějších komerčních subjektů podobně jako cyklista na Giru, a před prvními dojatými slovy na svobodě se mohl podmíněně omilostněný osvěžit douškem některé stáčené kohoutkové vody s vyváženým poměrem minerálů.

Kterýmžto mírně znevažujícím úvodem chceme naznačit, že rozhodnutí o udělení milosti ani neschvalujeme, ani proti němu neprotestujeme, je nám víceméně lhostejné: pokud Kajínek vraždil, není proč, zbytek trestu mu promíjet, protože humanitární důvody u něho dány zkrátka nejsou – jedinými důvody jsou právě a jen ty mediální. Pokud naopak byl odsouzen nespravedlivě, měli by do jeho čerstvě uprázdněné cely putovat jiní, kteří mu ono příkoří způsobili.

Zbývá otázka, proč se tolik obyvatel této země s Kajínkem a jeho jímavým příběhem identifikuje a bez znalosti jediné stránky z jeho trestního spisu je přesvědčeno o jeho nevině. Kajínek jistě není první odsouzenec, jenž byl na výslovné přání davu propuštěn, vzpomeňme Barabáše (eventuálně, v apokryfním podání, Rogera), přičemž romantické okouzlení smrt očekávajím provinilcem je předmětem uměleckého ztvárnění v nespočtu případů, od Puškina a Máchy po Jaromíra Nohavicu.

Ale na druhé straně to není ani první případ, kdy byla milost udělena z důvodu pochybností o vině: pravomocně odsouzený vrah Anežky Hrůzové a Marie Klímové Leopold Hilsner byl omilostněn hned dvakrát, poprvé mu byl trest smrti přeměněn na doživotí a podruhé byl propuštěn poté, co strávil v žaláři 18 let.

Tedy nic nového pod sluncem, nový je, jak předesláno, pouze mediální a komerční potenciál, který se v nové době prozíravým podnikatelům skýtá: právně tu není k řešení nic.

pondělí 22. května 2017

Law in action

Na právu je krásné, jak lze sledovat, takříkajíc v přímém přenosu, vývoj argumentace, jak ta či ona procesní strana své argumenty ciseluje a zkrášluje, až jsou dokonalé jako precisně vybroušený briliant. Čím argumentovalo ministerstvo spravedlnosti v zamítavém stanovisku ohledně odškodnění pro Lucii Šlégrovou, jsme probírali nedávno, a dnes tu máme další iteraci téhož.

Suché, neplodné argumentační větve byly odříznuty a opuštěny – příkladmo ta, podle níž by bylo nemravné odškodnit pachatele trestného činu – ty nadějnější, notabilně že delikventka měla podat stížnost proti zastavení promlčeného stíhání, ministerstvo propracovalo a rozhojnilo své podání o novou thesi, že na průtazích se obžalovaná částečně podílela sama, a proto si nezaslouží ani náhradu za průtahy (čím průtahy zavinila, když vyjma jedné námitky vůči znalci a jedné vůči soudkyni byla celých pět let pasivní, sdělí arci ministerstvo nejspíše až osobně při jednání).

Co se mi osobně na tomto Blábolu V2.0 líbí nejvíc, je pasáž, že kdyby se (náhodou) soud nedal přesvědčit údernou dikcí odstavce, jak se žalobkyně sama zbavila svého práva na náhradu, protože nepodala ve svůj neprospěch (nepřípustnou) stížnost, nelze odškodnění vyplatit ani podle § 12 odst. 1 písm. b) OdpŠk. Copak ono ustanovení praví? Že právo na náhradu škody nemá ten, kdo byl zproštěn obžaloby nebo bylo proti němu trestní stíhání zastaveno jen proto, že není za spáchaný trestný čin trestně odpovědný nebo že mu byla udělena milost anebo že trestný čin byl amnestován. O promlčení ani slovo, ale nevadí: vhodně motivovaný soudce tam jistě shledá jasnou analogii!

středa 17. května 2017

Causerie z pražských ulic

Autobus MHD v neznámém českém velkoměstě, moderní, poloprázdný, přesný, jak v onom velkoměstě bývá – naštěstí – v posledních letech zvykem. Na zastávce před autobus vjede policejní auto s rozsvícenými majáky, vystoupí dva suverénní, namachrovaní policisté v uniformě a jdou ke středním dveřím. Mladík s potetovanýma rukama už ví, a tak se nebrání: vystoupí a předá policistům batoh, který tito začnou prohledávat. Autobus odjíždí.

O několik zastávek dál se scena opakuje. Tentokrát jsou policisté mnohem méně suverénní, spíše schlíplí, a dotazují se cestujících, zda s mladíkem nejela ještě jakási žena, a zda jí onen čistě náhodou něco nepředával. Ano, jela, a vystoupila o zastávku dál. Předtím si s mladíkem vyměnila několik slov ohledně policejního auta, kterého si povšimli za autobusem. Jestli od něj něco převzala, nikdo neví, nebo pokud ví, nepoví.

Inu, Policie České republiky, profíci; jen vystřihnout a nalepit do učebnice s výkladem, jak zadržení pachatele prchajícího s lupem vypadat nemá.

úterý 16. května 2017

Výročí

Právě před pěti lety proběhla Akce Rath anebo Sedmička (v českých) v krabici, jež se stala v českém právu i politice důležitým, historickým mezníkem, počátkem nového pojetí trestního práva – a dodejme, jeho zneužívání pro politické účely. Připomeňme si napřed, co jsme tehdy psali.

Fakt, že ani po pěti letech není řízení skončeno, není dobrým vysvědčením pro trestní orgány: nikdo z obviněných se nezdržuje v cizině, neskrývá se, se soudem všichni vzorně spolupracují, jenže se – a to je ten problém – hájí. S tím systém nepočítá, aby mohla postkomunistická trestní mašinerie fungovat, musí být funkce obhájce upozaděna a práva obviněných omezena na minimum – jak si představuje kupř. Jan Lata, jedna z nových hvězd bradáčovské éry.

Rathovská anabase se stala symbolem neefektivity státu při boji ze zločinem, což přehlédnout by dokázal jen slepý. Klíčovou otázkou je, co s tím, přičemž lze očekávat, že čím radikálnější řešení, tím populárnější. Politici jistě budou, nejen v předvolební době, dotazováni, jak by chtěli změnit justici, aby se Rathův nekonečný příběh nemohl opakovat, a čím radikálnější odpověď a čím vyšší rotační rychlost zatočení s nimi, tím pro politika moudro vyslovivšího lépe.

A co by pomohlo ve skutečnosti? V první řadě porotní soudnictví. Porotní soudy jsou rychlé a nelze je ovlivnit tak snadno jako soudce profesionální. Za druhé přísná měřítka pro posuzování přípustnosti důkazů, tak aby trestní orgány ani nezkoušely triky se spřáteleným soudcem, který má náhodou toho dne službu. Za třetí širší možnost dohody o vině a trestu. Tím by se soudům odlehčilo a mohly by rozhodovat nikoli za několik let, ale do půl roku.

Nic z toho ale jako reálné nevidíme: jestli Rathův případ něco přinese, bude to velmi pravděpodobně jen omezení práva na obhajobu, jak za to státní zástupci již nyní vehementně lobbují.

sobota 13. května 2017

Čtenost blogu

Stejně jako vloni, i letos zveřejňujeme základní statistické údaje o čtenosti tohoto blogu:


Přestože mám subjektivně pocit, že píšu stále hůř, a minimálně poslední rok nesnesitelně špatně, čtenost stoupá; otázkou je, zda jsou tyto dvě skutečnosti v rozporu.

pátek 12. května 2017

Gag order po česku

Do dalších odvážných právních experimentů se pustilo pražské vrchní státní zastupitelství Lenky Bradáčové, které se pokusilo nařídit Economii, aby stáhla článek Luďka Mádla o detailech korupčně-milostné affairy Pelta-Kratochvílová. Článek zůstal v archivu HN (i my ho pro jistotu máme archivován), tedy účinnost zákazu je nulová (či spíše záporná, protože informace tak byly velmi účinně propagovány), ale čistě po právní stránce jde o závažný precedens, jelikož státní zastupitelství se pokusilo zasáhnout z posice censora do práva veřejných sdělovacích prostředků na šíření informací nad rámec toho, co stanoví trestní řád v nechvalně proslulých náhubkových ustanoveních §§ 8b–8c.

Prostředkem, jak vynucovat součinnost osob stojících mimo trestní řízení, je institut pořádkové pokuty podle § 66 TrŘ. S ním máme čerstvou zkušenost z kausy ušatý traktorista, tady jde arci o poněkud jinou situaci. V daném případě se nabízejí dvě možnosti, jak vydavatelství k něčemu takovému jako stažení textu nutit: prohlásit, že zveřejněním článku došlo k rušení trestního řízení – což je právně-experimentální přístup non plus ultra – anebo že redakce neuposlechla výzvy podle tohoto zákona: tam je ovšem VSZ na velice tenkém ledě, protože trestní řád neobsahuje žádné ustanovení, které by dozorujícímu státnímu zástupci podobnou výzvu vydat umožňovalo.

Princip enumerativnosti veřejnoprávních pretensí vylučuje vykládat zákon extensivně, a tak tipujeme, že pokud Economia, až nechá věc posoudit právníky, článek na svůj web vrátí, její šance uspět v souboji o pořádkovou pokutu u soudu jsou více než slušné. Jde jen o to, nebát se a postavit se zvůli veřejné moci dřív, než bude pozdě, neboť je známo, jednou dobyté území svévole státní orgány nikdy dobrovolně neopouštějí.

Aktualisováno.
Výzva.

Aktualisováno.
Článek na Aktuálně, který byl proti versi v archivu podrobnější, byl v pondělí opět zpřístupněn. Archivní versi publikujeme i my. Šikanosni výzvě nevyhověla ani další media, mj. Český rozhlas.

Aktualisováno.
Publikujeme usnesení Vrchního soudu v Praze, na které VSZ odkazuje. Hloubavější se mohou začíst do rozsudku ESLP ve věci Campos Dâmaso v. Portugalsko a pokusit se pochopit, proč ho vrchní soud používá na podporu svých tvrzení, když z jeho obsahu je zjevné, že se v něm praví úplný opak toho, co se soud snaží argumentačně podložit.

Jak logicky označovat právní předpisy aneb BývOZ, NOZ a druhové jejich

Léta letoucí, roky rokoucí upozorňuji, že jest nesmyslem nikoli kvadraturním, ale přímo exponenciálním používat ve zkratkách označujících právní předpisy písmenu N, míníc, že jde o předpis nový. Zákony odcházejí a přicházejí, avšak texty o nich pojednávající přetrvávají, a kdo bude v takovém roce 2050 hledat, který občanský zákoník byl v r. 2017 nový a který starý? Korunu této temporální zkratkitidě nasadily Zuzana Gajdošová a Eliška Gorčicová, použivše ve svém textu o hlukových imisích pro zrušený občanský zákoník zkratku BývOZ.

Jistě, technicky vzato můžeme jako referenci použít cokoli, bude-li to v textu jednoznačné, příkladmo YUP88 nebo Beruška, ale smysl mají jen takové zkratky, ze kterých bude význam snadno patrný.

Nikdy jsem proto např. nepřijal nejednoznačné zkratky OZ pro občanský a ObZ pro obchodní zákoník, ale vždy pečlivě vypisoval ObčZ a ObchZ, a pokud by mohlo dojít k záměně dvou předpisů, aniž to mohlo být jednoduše reflektováno zkratkou, využíval jsem sufix za lomítkem: ObčZ/1964 nebo TrZ/1961.

Táži se: je nabytí právnické vzdělání skutečně vždy a nevratně spojeno s komplexem kognitivních dysfunkcí lidského mozku, anebo je to prostě tak, že komu to logicky nemyslí, jde na práva?

čtvrtek 11. května 2017

Dnes opět něco o těch plodech

Celé čtyři jednací dny si vyhradil Nejvyšší soud na projednání stížnosti pro porušení zákona, kterou v neprospěch obviněného Davida Ratha a jeho kompliců podal ministr spravedlnosti. Jak správně argumentuje Zdeněk Koudelka, Nejvyšší soud by vůbec neměl SPZ projednávat, dokud neskončí řízení před nižšími soudy, protože jinak porušuje Rathovo ústavní právo na rovnost zbraní: stát má k disposici opravný prostředek, jímž obviněný nedisponuje, a jak bylo dávno judikováno, nelze proto o SPZ v neprospěch obviněného rozhodnout jinak než akademickým výrokem, jenž bude toliko precedenční, pro futuro. Protože trestní řízení běží a jeho pravomocné skončení není v dohledu, byl by případný výrok v Rathův neprospěch všechno jiné, než akademický.

Jádrem sporu je otázka, zda jsou použitelné odposlechy a další důkazy získané na základě copy-pastovaných příkazů, bez skutečného přezkoumání důvodnosti návrhu; rovněž se předpokládá, že se NS vyjádří k principu plodů z otráveného stromu.

Nečekáme nic dobrého: odposlechy budou zpoužitelněny ohledem na veřejný zájem (resp. společenskou objednávku), a ovoce z otráveného stromu odkázáno do prostředí jiné, pokleslé americké právní kultury. V této zemi platí bohužel doposud právo bolševické, kam podobné finesy nepatří. Pracující lid to tak chce.

Proč je zákaz používání důkazů, ke kterým se orgány činné v trestním řízení dostaly nezákonným způsobem, tedy oněch plodů z otráveného stromu, nepřípustné nejen v dekadentní Americe, vysvětlíme na jednoduchém, i soudcům Nejvyššího soudu snad pochopitelném příkladu.

Řekněme, že byli dva lupiči, Pat a Mat, kteří se rozhodli vyloupit banku. Věrni své pověsti, měli smůlu a při činu je dopadla hlídka policie. Patovi se podařilo uprchnout, Mat takové štěstí neměl, ale protože veškeré nářadí i lup měl u sebe Pat, nebyl proti Matovi jediný důkaz. Policie tedy přistoupila k osvědčené methodě a Mata bitím přinutila prozradit Patovu totožnost i místo pobytu. Tam byly zajištěny kompromitující důkazy a pod tíhou tvrzení, že Mat se přiznal – což byla pravda – se ke všemu doznal i Pat.

Pokud uplatníme řečenou doktrinu, nebude u soudu použitelný jeden jediný důkaz a oba výtečníky bude nutno zprostit obžaloby: výpověď získaná bitím je nepoužitelná a bez ní by policie Pata nevypátrala a neměla nic.

Bez ní, což je vlhký sen každého OČTŘ, je ovšem situace jiná: Matova výpověď se použít nedá, avšak není nezákonný ani příkaz k domovní prohlídce u Pata, ani jeho výpověď, a tak oba obvinění poputují na mnoho let za mříže. Že by se policie bez nakládačky Matovi k žádným důkazům nedostala, nehraje roli, to se vyřeší nejvýš kázeňským napomenutím. Porušení zákona – zbití podezřelého – se proto policii vyplatilo.

Opravdu, milí mí čtenáři, chcete, aby v České republice fungovalo právo popsaným způsobem?

Igor Ševcov je nevinen

Jak dopadl horlivý strážmistr četnictva v Putimi Flanderka po nezdařené akci s odhalením ruského agenta, vydávajícího se za jistého Josefa Švejka, klasik neuvádí; je nám tedy než se dohadovat, zda onen byl i se svým pendrekem poslán do Užhorodu, Jasiny, případně jiné, ještě odlehlejší lokality tehdejší monarchie, jež v tomto směru skýtala pohříchu více možností než územně se redukující státy vzniklé na jejích troskách. Jak dopadnou trestní orgáni, kteří úředně pojednali případ Igora Ševcova, jehož vina se z bezmála hrdelního zločinu útoku na dům ministra obrany a útěku po rozhodnutí Nejvyššího soudu zúžila na pouhý potenciální přestupek, lze presumovat s vysokou mírou pravděpodobnosti: povýšeni nebudou.

V usnesení Nejvyššího soudu, jež dává ohledně pomoci pachateli formou natáčení jeho skutku na kameru plně za pravdu našemu předchozímu právnímu posouzení věci, dovolujeme si upozornit na skvostný výklad státní zástupkyně v § 11, kde tato nemá o vině dovolatele pochybnosti ani v míře odpovídající posledním zbytkům zdravého rozumu.

Na Osla měsíce, jímž jsme předchozí právní výkony soudů ocenili, tak dal své razítko i Nejvyšší soud. Jen tak dál, soudruzi soudci!

středa 10. května 2017

Hlavní líčení s ABB se nekoná

Hlavní líčení v procesu s Adamem B. Bartošem bylo odloženo z 18. května na 20. července; škoda, mohl to být vrchol jarní saisony politických procesů.

úterý 9. května 2017

Nedáme! Ne a ne a ne!

Najdou-li se mezi mými milými čtenáři tací, kteří si mysleli, že ministerstvo spravedlnosti poskytne Lucii Šlégrové aspoň část z požadované částky náhrady za nedůvodné trestní stíhání dobrovolně, měli by se nad svou naivitou vážně zamyslet.

Nikoli: obviněná nemá nárok ani na korunu. Vymyslet, proč, to ovšem bylo nesnadné. Nakonec ministerstvo přišlo s nápadem, že obžalovaná měla podat proti usnesení o zastavení promlčeného trestního stíhání ve svůj neprospěch stížnost a měla se domáhat jeho pokračování. Že něco takového nejde? Že taková stížnost je přímo ze zákona nepřípustná? Nevadí! Důvod máme, státní prostředky jsme (dočasně) ušetřili a ty, občane, si nějaký ten rok počkej na rozsudek soudu – proti kterému, přirozeně, jak je naším zvykem, podáme odvolání.

Jak říkám, jsou měsíce, kdy jeden Osel nestačí.

Bude oddlužovací novely škoda?

Pod věcně naprosto nesouvisejícím článkem o informačním právu proběhla rozsáhlá debata týkající se oddlužovací novely a problematiky oddlužení obecně.

Jak avisováno na České justici, hrozí, že oddlužovací novela stane jedním ze zákonů, které v důsledku roztržky ve vládní koalici parlamentem neprojdou. Pro ty z čtenářů, kteří diskuse – z dobrých důvodů – nečtou, dovolíme si k thematu se stručně vrátit a vysvětlit, proč se domníváme, že to rozhodně nebude žádná škoda.

Mnozí mají za to, v souladu s oficiálně presentovanou versí, že oddlužení je pomocí pro ty dlužníky, kteří se dostali do tzv. dluhové pasti a mají tolik dluhů, že by je, rebus sic stantibus, do konce života nesplatili.

I takoví se v armádě českého dlužnictva najdou, není to arci většinová situace. Oddlužení je totiž primárně prostředkem pomoci věřitelům, jak dostat další prostředky z dlužníka, který se dokázal, pod tlakem vícenásobných exekucí, zařídit tak, aby žádný jeho majetek ani příjem nebyl postižitelný: pracuje načerno, veškeré své věci větší hodnoty převedl na blízké osoby a je, jak prostý lid pravívá, za vodou a vysmátý. Zákon ovšem obsahuje kličku, která umožňuje dlužníkům svým povinnostem se vyhnout.

Oddlužení de lege lata předpokládá, že dlužník bude řádně pracovat a z jeho příjmu bude po dobu pěti let strháváno tolik, o kolik by přišel v exekuci na privilegované pohledávky (např. dlužné výživné), a pokud tato suma dosáhně aspoň 30 % všech dluhů, ty se po těchto pěti letech smažou. Zákon ale předpokládá ještě druhou možnost, splátky z renty, kterou dlužník pobírá. Právě tato alternativa se stala pro dlužníky lákavou: pracují dál načerno, a na základě fiktivní smlouvy s některým z příbuzných dostávají rentu, shodou okolností tak vysokou, aby pokryla 30 % dluhů.

Je to podvod, ovšem podotkněmež, že ospravedlnitelný: původní v exekuci vymáhané dluhy bývají jen zřídka právně čisté: pravidelně jde o pohledávky z lichevních smluv, částky přiznané podvodnými rozhodci na základě flagrantně neplatné rozhodčí doložky, exekuční tituly vydané v řízení, kde byl dlužník, často s notným přispěním věřitele, zastoupen opatrovníkem jako osoba neznámého pobytu, různé podivné rozsudky pro uznání, rozhodnutí vydaná na základě aplikace fikce náhradního doručení atp. Dluh bývá také pravidelně obohacen o úhrady různým parasitům, rozhodcům, advokátům a exekutorům, kteří k němu navěšují svá příslušenství jako ozdoby na vánoční stromek, aniž by dlužník měl reálnou možnost proti naprosto neadekvátní výši takových plateb brojit.

Pokud stát uznal pohledávku podvodem, je něco nečestného na tom, zbavit se dalším podvodem s fiktivní rentou aspoň 70 % z ní?

V oddlužení sice přistupuje další parasit, insolvenční správce, který za triviální administrativní úkony inkasuje desetitisícové odměny, ale výsledek bývá pro dlužníka v součtu akceptovatelný: tedy toho dlužníka, který operuje s rentou, rozhodně nikoli takového, který si skutečně nechá ze svých příjmů insolvenčním správcem strhnout tolik, že mu zbude méně, než kolik potřebuje k holému přežití.

Novela prodlužující splátky na sedm let s tím, že dlužník nemusí splatit ani 30 % svých závazků, by nastolila i do oddlužovací praxe to, co známe z exekucí: jak víme, exekutor se stará o to, aby vymohl svou odměnu, oprávněný dostane, pokud vůbec něco, drobty se stolu. Nyní by na jeho místo nastoupil insolvenční správce, který by dohlížel na to, aby dlužník řádně splácel jeho odměnu, a věřitelé by ostrouhali.

Proto rozhodně nebude škoda, když parlament tuto novelu nestihne přijmout: není fairová a situaci na trhu podvodných dluhů, exekucí a insolvencí by jen zhoršila.

neděle 7. května 2017

Závadový diskurs v Brně

Lucie Myslíková je mediální hvězda, naštěstí toliko krátkodobá. Jde o děvče, které je zachyceno, ano oděno ve skautský kroj diskutuje s názorovým odpůrcem na prvomájové demonstraci v Brně. Fotografie je známá, slavná, a takovou nepochybně zůstane, a to i přes to, že na jiné fotografii, již uvádíme pro ilustraci v plné velikosti i ve výřezu, jsou vidět její ponožky, jež se, opět arci než nakrátko, staly slavnějšími než jejich nositelka.

Symbol na nich, Good Night White Pride, doprovázený násilným piktogramem, má totiž protipól, s nápisem Good Night Left Side, a za jeho veřejné vystavování byl jeho nositel Okresním soudem v Sokolově pravomocně odsouzen; šlo o poněkud netypickou situaci, protože ještě než stačila skončit dovolací lhůta, trest byl v důsledku Klausovy amnestie prominut a odsouzení zahlazeno, tudíž nemělo smyslu podávat dovolání.

Zůstává ovšem otázka, co by se stalo, kdyby někdo vzal tehdejší sokolovský rozsudek a poslal ho v příloze trestního oznámení, jež by na skautku Lucii podal. Možná by se dozvěděl, že ony dva symboly nelze porovnávat, neboť ten Luciin zachycuje násilí neškodné, ba ušlechtilé, ale také by se mohlo stát, že by policie dívku skutečně začala stíhat, protože precedens je zřejmý a vina jasná.

To jsou ty paradoxy bojující demokracie, která je ve skutečnosti levicovou, nebo, chcete-li, neomarxistickou, názorovou diktaturou, jež nemá s obranou demokracie společného zhola nic: což by se ukázalo v okamžiku, kdy by se mělo oběma stranám začít měřit stejně, tak jako v onom případě militantní brněnské skautky.

pátek 5. května 2017

Pelta

V době, kdy padají vlády, ústavní právníci se přou, zda fakultativní stanovení data navrhovaného úkonu činí tento neplatným, a vážně hrozí, že příští schůzka mezi presidentem a premierem na nejvyšší úrovni skončí brachiálně, jeví se téměř svatokrádežným psát o čemkoli jiném, leč nedá nám to: dnes byl vzat do vazby předseda fotbalové asociace Miroslav Pelta.

Radost fotbalového lidu, jenž si zvykl korupčníkovo jméno vzývat na každém ligovém zápase skandováním Pelta ven!, nezná mezí, a probíhá cosi jako veřejné výběrové řízení na novou variantu pokřiku, anžto znění dosavadní by implikovalo, že si kdokoli z volajících přeje Peltovo propuštění, což je představa s realitou diametrálně nesouladná.

V čem arci vidíme problém – a není to zdaleka poprvé, kdy o tomto thematu píšeme – je skutečnost, že společnost se smířila s funkcí vazby jako náhrady trestu. Nikdo nepředpokládá, že by si Pelta svůj trest odseděl, tak jako si ho neodseděl Rath, Janoušek nebo Dalík, a vazba tak v celospolečenském konsensu trest nahrazuje, přičemž čím delší, tím lepší.

To máme za nesmírně nebezpečný vývoj, který představuje úplnou perversi trestního práva; pokud by měla být vazba skutečnou a spravedlivou náhradou trestu, muselo by se o ní rozhodovat ve zcela jiném řízení, po dokazování a s garancí aspoň minimálního práva na obhajobu; připomeňme, že soud poslal Peltu do vazby na základě odposlechů, se kterými ale obhajobě výslovně nepovolil se seznámit, když jí při vazebním zasedání odepřel nahlédnutí do spisu.

Čím více takových trest nahrazujících vazeb, tím deformovanější vztah veřejnosti k trestnímu právu. Lidé by se měli naučit, že vazba je výjimečný institut, který lze ve většině případů nahradit některým z vazebních substitutů, a pokud už bude uvalena, musí být co nejkratší, zejména pokud jde o oblíbenou vazbu kolusní, jejíž ústavní konformita spočívá na základech více než vratkých.

čtvrtek 4. května 2017

Facebook v boji proti extremismu konečně kontextuální

Pro ty z mých čtenářů, již dosud nepochopili princip kontextuálního extremismu, zavedený do českého prostředí nestorem protiextremistických znalců Miroslavem Marešem a s nadšením vyznávaný jeho pokračovateli Michalem Mazlem, Ivo Svobodou, Josefem Zouharem a dalšími, dovolím si jeho fungování objasnit na krátkém, ilustrativním příkladu.

Facebook právě odstranil z profilu jedné uživatelky následující obrázek:


Kdyby to samé postoval někdo jiný, zejména kdokoli levicově a antifašisticky zaměřený, byl by význam zřejmý: s využitím motivu postavičky Cartmana ze South Parku autor vtipně podává sarkastickou glosu, jež působí veskrze multikulturně a pro-tolerantně. Ovšem uživatelka, jíž byl onen obrázek zakázan, je známou extremistkou, a význam téhož obrázku je proto jiný, jde o otevřenou, nenávistnou antisemitskou propagandu.

Už je vám jasné, jakými prostředky znalci pracují, aby dosáhli žádoucího, policií objednaného výsledku?

středa 3. května 2017

Osel měsíce za nový rozsudek nad Ztohoven

Dorazil rozsudek, jímž soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 1 Šárka Šantorová odsoudila členy umělecké skupiny Ztohoven za náhradu presidentské standarty olbřímími trenkami se stuhou v barvě trikolory.

Plně souhlasíme s odsouzením za krádež a poškození cizí věci, avšak co předvedla soudkyně Šantorová, pokud jde o výtržnictví, nelze než ocenit zvlášť, a to jediným příhodným způsobem, udělením naší ceny Osel měsíce, spojené s právem nosit oslí uši ve tvaru paragrafů. Posuďte sami:
Co se týká přečinu výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku, jednání obžalovaných bylo namířeno proti hodnotám společnosti, k čemuž volili i prostředky směřující k citelnému zásahu těchto hodnot, ale i k zásahu široké veřejnosti, když jednak svůj čin provedli v místě koncentrace velkého množství lidí, navíc své jednání zdokumentovali pořízením videozáznamu, který umístili na veřejně dostupném serveru, aby jej mohl shlédnout široký okruh veřejnosti, a nepochybně prostředky svého jednání volili i s předpokladem vyvolání zájmu médií a tedy poskytnutí publicity jejich jednání, právě s ohledem na symboly, vůči nimž směřovalo. Je nepochybné, že Pražský hrad jako sídlo českých králů a posléze prezidentů je symbolem svrchovanosti českého národa a prezidentská standarta jako jeden ze státních symbolů zakotvených v článku 14 Ústavy České republiky je symbolem státnosti. Zásah proti těmto symbolům provázený jejich odcizením lze stěží považovat za čistý demokratický projev názoru bez vyvození odpovědnosti. Přitom ochrana veřejného pořádku a slušného občanského soužití zakotvená v § 358 tr. zákoníku je, jak vyplývá ze soudní praxe a ustálené judikatury, poskytována objektům mnohem menšího významu než jsou objekty citované. Je nepochybně výrazem kulturní úrovně národa, v jaké úctě takto významné symboly chová a jak jim tuto úctu projevuje. Tyto symboly přitom nemají význam individuální, nejsou vztaženy ke konkrétní osobě, ale symbolizují celospolečenské hodnoty a v případě prezidentské zástavy instituci prezidenta republiky, která tradičně požívá celospolečenské úcty a vážnosti, přičemž tento symbol nepředstavuje konkrétní osobu právě úřad vykonávající. Způsoby jednání, v nichž je možno spatřovat hrubou neslušnost či výtržnost, jsou uvedeny v § 358 odst. 1 tr. zákoníku toliko příkladmo, přičemž jednání obžalovaných, kdy ústavně zakotvený státní symbol nahradili předmětem představujícím pánské spodní prádlo, je nepochybně možno označit za krajně neuctivé, směřující k hrubému znevážení tohoto symbolu, a tedy naplňující znaky hanobení státního symbolu. Těžko lze připustit, aby svobodou projevu bylo možno ospravedlnit zásah do oprávněných práv jiné osoby v rozsahu ochrany poskytované takovým právům zákonnými předpisy. Dle čl. 2 odst. 4 Ústavy ČR a čl. 2 odst. 3 Listiny základních práv a svobod může každý občan činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá. Jestliže přitom trestní zákoník postihuje zásah do majetkových práv a jím přesně vymezený zásah do těchto práv označuje za trestný čin a stanovuje za něj postih, je nepochybné, že takovéto jednání je zákonem zakázáno a pro případ porušení tohoto zákazu je sankcionováno. Je tedy zřejmé, že svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého a nelze přitom nadřazovat právo na svobodu projevu nad právo na ochranu majetku, do něhož v tomto případě zjevně bylo zasaženo způsobem a v intenzitě odporujícím zákonu.
Něco podobného jsem četl naposledy v předlistopadových rozsudcích nad Vladimírem Hučínem.

Inu, budou slušet. Blahopřejeme!

Bondy

Přiznejme si na rovinu: i dnes se najdou lidé, kteří pokládají undergroundového básníka a opilce Egona Bondyho (1930–2007) za umělce. Ačkoli mezi tyto vadou kognitivních funkcí zjevně postižené jedince nepatříme, kvitujeme jako velmi pozoruhodné jednání vedení brněnské konservatoře, která zakázala své studentce Pavle Limmlové doživotně přednášet jednu z jeho básní a za to, že ta byla na půdě oné nastudována, uložila vyučující Věře Zástěrové důtku. Báseň je prý vulgární a umělecky vzdělaných úst konservatoristky tudíž nehodná.

Potlačme nutkavé představy, jak to vypadalo, když studující s pedagožkou pilovaly správnou výslovnost slova hovno (na kteréžto ústřední thema, je-li nám známo, Bondy sepsal jeden celý svůj text), spokojivše se s poznámkou, že shora zmíněný institut, nesoucí toho času jméno Leoše Janáčka, by možná zasloužil přejmenovat; možností je řada, přičemž nejvíce se nabízejí klasikové české a československé censury, Zdeněk Nejedlý, Ladislav Štoll, Jiřina Švorcová nebo někdejší náměstkyně ředitele státní televise a strážkyně dobrých mravů Milena Balážová, která prý, praví legenda, vlastnoručně měřila účinkujícím délku sukní.

sobota 29. dubna 2017

Kaufland

Dohákovala; takové a podobné žertíky se nyní snášejí na adresu exprodavačky Kauflandu Miriam, jež byla propuštěna za explicitně nacistickou symboliku vytetovanou na předloktí.

Příhodu máme za poučnou z několika důvodů. Nejdůležitější z nich je zřejmě to, že se zákazu diskriminace z důvodu politického přesvědčení dovolávají namnoze lidé, kteří doposud měli antidiskriminační zákon za levicový sprasek, který by měl – nejpozději poté, co vyhrají volby – z právního řádu zmizet. A také ti, kteří by klidně hlasovali pro plošný zákaz muslimských šátků a ve sporu ombudsmanky se zdravotní školou v Praze 10 ani na sekundu nezapochybovali, že škola byla v právu, jestliže nechtěla muslimské dívce povolit zahalování vlasů.

Jenže tak to dost dobře nejde. Dovolíme-li škole, aby studentkám zakázala hidžáby, měli bychom umožnit obchodnímu řetězci, jenž není na rozdíl od oné školy ani veřejnou institucí, aby určoval, co smějí mít jeho zaměstnanci vytetováno na odhalených částech těla. A naopak, chceme-li trvat na tom, aby stát vynucoval nediskriminační povahu soukromoprávních vztahů, mj. pracovněprávních, nesmíme se rozčilovat, jestliže nám bude úřednice od ombudsmanky diktovat, komu pronajmeme svůj byt.

Zlý osud prodavačky Miriam nás proto příliš nevzrušuje: dostala, svým způsobem, ochutnat vlastní mediciny.

středa 26. dubna 2017

RWU, (n+1)-ní kolo


Po Richardu Houdkovi převzala čarodějnický proces státní zástupkyně OSZ pro Prahu 2 Táňa Dočekalová, další snaživý úd té nejprosluněnější Pravdy a Lásky, o jejíž plod ducha se dnes máme to potěšení s čtenáři podělit. Hlavní roli v odvolací argumentaci hraje nepřekvapivě na fotografii vpravo zobrazený plastový panáček, jehož v římském pozdravu zdvižená pravice se nad obžalovanými vznáší s téměř urválkovskou osudovostí a podle přání státní zástupkyně by v dalším kole měla na tyto dopadnout s drtivou silou zákona v podmínkách zostřené bojující demokracie.

Obviněné reagují replikou, lehce znuděnou – není divu, po tolika letech sepisování jde než o rutinu, co nového má člověk stále vymýšlet…

úterý 25. dubna 2017

Přísedící nahoře bez

Abyste správně rozuměli nadpisu tohoto příspěvku: co znamená, že je žena nahoře bez, je všeobecně známo. Říci totéž o muži jest arci dávnou součástí mého idiolektu; míněno tím cosi poněkud jiného.

Takovým, řekněme, cerebrálně odhaleným přísedícím se ukázal Petr Blahuš, jehož poté, co tento komentoval na Facebooku předpokládaný výsledek kausy, senát Městského soudu v Praze vyloučil z dalšího projednávání kausy Fénix, a protože se soudních roků neúčastnil přísedící náhradní, bude se vše opakovat v novém obsazení; nic nového, to samé známe z nálepkového procesu, kde po výměně přísedících startuje hlavní líčení již potřetí.

Tak tedy hodně zdaru a vytrvalosti!

čtvrtek 20. dubna 2017

Ústavní soud opět zklamal

Prohrál jsi volby? Væ victis, nebo, jak bychom řekli dnes, alou do tepláků! Tento neblahý princip potvrdil dnes Ústavní soud, když nevyhověl stížnosti obžalovaných v případu Vojenského zpravodajství, plnícího pokyny premierovy milenky Jany Nagyové, nyní Nečasové, ohledně odnětí věci zákonné soudkyni. Soudcem zpravodajem byla Kateřina Šimáčková, nález se obešel bez jediného disentu.

Kausu jsme rozebírali vícekrát, proto postačí konstatovat, že Ústavní soud opět nenašel dost odvahy, aby se postavil politickému tlaku, a rozhodl přesně v souladu s přáním momentálních držitelů moci.

Samotný nález nemá smysl rozebírat, je právně plytký, spíše se lze zamyslet nad jeho důsledky pro trestní řízení, která se čekají. Prvním na řadě by měl být Andrej Babiš, buď za dotační podvod s Čapím hnízdem, nebo za některou z daňových optimalisací. Budou-li soudy rozhodovat podle precedentu Nagyovágate, závisejí rozsudky na tom, jak vysoký bude volební výsledek Babišova hnutí: odsuzující v případě porážky, zprošťující, pokud bude Babiš ještě ve funkci; a pokud by náhodou ANO kleslo pod pět procent, lze čekat i nepodmíněné tresty. Ještě že máme ten Ústavní soud, který politisaci justice jako jediný stojí v cestě!

sobota 15. dubna 2017

Neolizujte v mrazu zábradlí!

Policie České republiky vydala důrazné varování před hrou Modrá velryba, jež má údajně vrcholit sebevraždou hráče. Chvályhodné: takové upozornění si jistě všechny potenciální oběti vezmou k srdci a hru, kterou vítáme jako prostředek ke zkvalitnění lidského genofondu, si určitě nezahrají.

Tré nových nálezů Ústavního soudu

Třemi pěknými kousky nás v následujících dnech obšťastní Ústavní soud.

Ve čtvrtek 20. dubna bude vyhlášen nález ve věci odnětí případu Nečasová a spol. – zneužití vojenského zpravodajství zákonné soudkyni Heleně Králové. Náš názor je jasný, jedná se o zjevnou svévoli. Soudce zpravodaj je Kateřina Šimáčková.

V úterý 25. dubna by měl Ústavní soud přehodnotit pohled obecných soudů na běh lhůty k podání opravného prostředku – v daném případě dovolání – za situace, je-li napadené rozhodnutí modifikováno opravným usnesením. Stávající judikatura tvrdí, že účinky předvídané v ustanovení § 240 odst. 1 věty druhé o. s. ř. (tj. běh nové dovolací lhůty od doručení opravného usnesení) nastávají pouze v případě takové opravy, jejímž důsledkem je obsahová změna výroku rozhodnutí z hlediska práv a povinností, jež po opravě vymezuje (v porovnání se stavem před opravou), nebo nebylo-li rozhodnutí ve znění před opravou v důsledku takové chyby v psaní materiálně vykonatelné. Jaká oprava se takto kvalifikuje a jaká nikoli, je arci zcela na úvaze soudu, který o opravném prostředku rozhoduje, což lze pokládat za nepřípustně arbitrární výklad zákona; máme za to, že každé opravné usnesení zasahuje do textu rozhodnutí a musí proto vyvolávat běh nové lhůty k podání opravného prostředku. Soudce zpravodaj: Jiří Zemánek.

Téhož dne se nálezu dočká i soudce Miloš Zbránek. Naše stanovisko je i v tomto případě jednoznačné. Soudcem zpravodajem je Vladimír Sládeček.

pátek 14. dubna 2017

Míša

Ztratilo se dítě, dvanáctiletá dívka z Ústí nad Labem Michaela Muzikářová. Policie hledá a hledá, pátrá a pátrá, dny, týdny a měsíce, a nakonec zločince dopadla. Je jím dívčina matka, která na svém facebookovém profilu umisťovala závadový extremistický obsah. Co se stalo Míše, policisté nezjistili.

Toť Policie České republiky a její užitečnost v kostce. Kdykoli se mne někdo bude snažit přesvědčit, jak je policejní práce náročná a pro společnost přínosná a že existují i slušní, poctiví a pracovití policisté, myslím, že zcela postačí odkázat ho na tento případ.

středa 12. dubna 2017

Dalík je volný

Lobbista Marek Dalík uspěl s dovoláním a Nejvyšší soud nařídil jeho okamžité propuštění z výkonu trestu. S tím souhlasíme, je to v souladu s tím, co jsme psali opakovaně: nevěříme, že by Dalík nemohl nákup pandurů ovlivnit, a rozsudek založený na tom, že sliboval něco, co nemohl splnit, a za to si řekl o úplatek – který nedostal – je prostě nesmyslný.

úterý 11. dubna 2017

Godunov si poručil

Tedy možná. Druhou eventualitou, již nemůžeme vyloučit, je, že si věc odňal a rozhodl o ní místo sebe sám. V každém případě ministr spravedlnosti Robert Pelikán vyhověl našemu rozkladu a zrušil rozhodnutí týkající se dat z infoSoudu ve strojově zpracovatelné podobě. Nebyl by to ovšem ministr za Anofert, kdyby zároveň s tím nepoučil prvostupňový orgán, jak má naši žádost o informace správně odmítnout: prý by to pro úředníky byla nepřiměřená zátěž, kdyby měli to, co požadujeme, nechat den co den počítač vygenerovat. Souhlasíme, dobře si vědomi, že pro každou osobu placenou z veřejných peněz je nepřiměřenou zátěží cokoliv nad celodenní hraní solitairu.

Sejdeme se tedy u soudu, Pelikáne! Do roka a do dne… což není vyloučeno; přečtou-li si milí čtenáři v rozhodnutí uvedený harmonogram, seznají, že taková představa naprosto odpovídá svižnosti, s níž žádost o informace na tomto ministerstvu projednávají.

neděle 9. dubna 2017

Osel měsíce za odvolací usnesení v kause Polná

Možná se pamatujete na legendární větu z odůvodnění odsuzujícího rozsudku, jejímž autorem je bývalý vojenský prokurátor, později soudce Obvodního soudu pro Prahu 7 Rudolf Šídlo: Jak vyplývá ze znaleckého posudku […], nebylo možno zcela jednoznačně stanovit, že pro přístup k e-mailovým adresám použitým pro zasílání pornografie byl použit počítač […] používaný obviněným[…] Ze znaleckého posudku, z výpovědi znalce a z výpovědi ředitele ÚPV, však jednoznačně vyplynulo, že tento počítač byl používán obžalovaným.

Se stejnou mírou důkazní invence dovodil Krajský soud v Brně, že tím, kdo text, za který byl Adam B. Bartoš odsouzen k podmínce – nejde o samotnou tabulku v Polné, ale o doprovodný komentář k ní – umístil na Internetu, musí být ABB, neboť jak jinak by se mohl tento dostat do periodika, v jehož tiráži je uveden jako vydavatel. Osel měsíce dubna je, myslím, jasný, všem třem laureátům blahopřejeme!

I právní hodnocení má grády: obžalovaný je vinen, protože žádná židovská otázka v naší zemi neexistuje. Čímž, mimochodem, senát prokázal opak toho, co tvrdí. Židovská otázka existuje a její existence je dostatečně doložena touto, až hysterickou ochranou předmětného ethnika před jakýmikoli verbálními útoky, před kritikou, a jak víme např. z případu Lucie Šlégrové, před pouhými jejími náznaky. Nadpráví, které Židům v této zemi přísluší a které podobné rozsudky dokazují, je ostudou justice a důkazem slabosti demokracie v České republice. Osobně jsem ostře proti jakémukoli rozlišování lidí podle ethnického původu, nikdy jsem je nepraktikoval a ani tak činit nebudu, ano je mi takové rozlišování bytostně cizí, ba odporné; je mi však líto, nemohu zavírat oči před tím, jsou-li to samy orgány státu, které se takového rozlišování dopouštějí a přiznávají Židům vyšší míru práv než jiným ethnikům.

pátek 7. dubna 2017

Fenyk

Na sociální síti vznikla debata o Jaroslavu Fenykovi, soudci Ústavního soudu a bývalém vojenském prokurátoru a předlistopadovém členu komunistické strany. Kdosi se jej pokoušel v souvislosti s dnešním nálezem hájit, já jsem arci opačného názoru.

Problém nevidím ani tak v tom, že u Ústavního soudu – avšak zdaleka nejen tam – působí osoby s hluboce narušenou mravní integritou, ale že už to nikomu ani nepřijde divné. Jako bychom všichni resignovali na to, že každý soudce by měl být pro zbytek společnosti etalonem morálních kvalit, a trpně se smířili s tím, čím nás stát v tomto směru vybavil, přičemž se najdou i tací, kteří budou současný stav hájit jako jediný možný, s odůvodněním, že devastace poměrů v předlistopadovém období žádnou jinou volbu než převzít komunistickou mocí zkorumpované prokurátory a soudce neumožňovala. Ti pak zhusta obviňují každého, kdo trvá na nutnosti těchto osob se zbavit, z fundamentalismu.

Taková úvaha je však zcela zásadně vadná, a blíží se tvrzení, že když máme v hrnci připálený pokrm, je lepší do něj přisypat sůl a koření, zamíchat a tvářit se, že nám chutná, než ho vylít a začít s vařením znovu. Ušetříme si, pravda, něco práce, ale chutnou večeři takto rozhodně nezískáme; odpornou pachuť připáleného jídla pak budeme v ústech cítit ještě několik dalších hodin.

Jsme tu na právně-extremistické půdě, a můžeme si tedy se vší jednoznačností říct: lidé jako Jaroslav Fenyk jsou morální trosky, které do taláru nepatří a nikdy do něj patřit nebudou. Fenykovo lidské selhání není takového druhu, že by se dalo prominout nebo promlčet: co udělal, je a vždy zůstane neomluvitelné. Nechť se soudruh prokurátor živí jako advokát, dokáže-li to, ale – proboha! – copak má někdo takový morální právo soudit druhé!?

Ke kuriosní situaci došlo ve věci ústavní stížnosti Adriana Portmanna, švýcarského historika, jenž se před několika lety – neúspěšně – ucházel o post ředitele Ústavu pro studium totalitních režimů. Obecné soudy rozhodly, že neúspěšnému uchazeči v takovém řízení nesvědčí aktivní žalobní legitimace, a případ doputoval k Ústavnímu soudu, kde byl jako soudci zpravodaji přidělen právě J. Fenykovi. Nezůstalo však při tom, další soudcem v tomto senátu je Jan Filip, další předlistopadový výtečník, komunista, jak se mezi lidem říkává, až na půdu, a někdejší předseda fakultního výboru KSČ, tedy typický karierista, jemuž jsou pojmy jako morálka bytostně cizí. A. Portmann proti oběma vznesl námitku podjatosti, v níž argumentoval, že tito kdysi vysoce postavení komunisté nemohou přece rozhodovat o tom, jak má být obsazeno ředitelské místo v ústavu, jenž by měl šetřit jejich vlastní zločiny, a světe div se – už přes půl roku se nic neděje, námitka se patrně ztratila někde v podatelně. Jeho případ usnul tvrdým spánkem a nejeví známky, že by se měl kdy probudit.

To svědčí o jediném: každý, od předsedy Rychetského po poslední zapisovatelku, si dobře uvědomuje, jaký je skutečný stav věci, totiž že námitka podjatosti je důvodná nejen v tomto konkrétním řízení, ale byla by důvodná obecně; tito morální ztroskotanci nejsou oprávněni rozhodovat o druhých, a už vůbec ne o základních právech, k jejichž ochraně je Ústavní soud eminentně povolán. Stejně dobře bychom mohli soudit zločince porotou složenou z osob, které se v minulosti trestného činu dopustily, nebo, pokud jde o civilní soudnictví, nechat rozhodovat majetkové spory ty, kteří byli sami shledáni vinnými podvodem.

Jak známo, v řízení u Ústavního soudu nemohou účastníci brojit proti průtahům ani stížnostmi, ani návrhem na určení lhůty, a tak nezbývá než trpně vyčkávat. A vlastně – ani se není na co těšit. Jiný senát rozhodne, že Fenyk a Filip jsou těmi nejmorálnějšími lidmi, kteří kdy kráčeli po této zemi, a stěžovatel se dopustil hrubé urážky jejich majestátu, jestliže si o jejich velikosti a morálních kvalitách dovolil pochybovat. Je to jako se vším v této společnosti: že král je nahý, se nesmí u českého soudu vyslovit, a u toho ústavního už tuplem ne.

Museum

Za okny další nevlídný, sychravý jarní den, v mysli než chmury a deprese, v takové situaci jednoho potěší leccos; příkladmo zpráva o tom, jak pražská primátorka Adriana Krnáčová, jejíž jedinou předností je bezmezná hloupost kombinovaná s neméně bezmeznou loyalitou oligarchickému krajanu, vlastoručně instaluje na štaflech nejprovařenějších pražských loupeživých taxikářů v metropolitním soubarví vyvedené plakáty upozorňující turisty, že v této vládne absolutně neschopná samospráva, která si za 27 let nedokázala poradit ani s úkolem tak banálním, jako je zajištění poctivé taxislužby.

Má pravdu, ta osoba: toto město je museum, ba skansen, leč exponátem v něm je primárně ona sama, spolu s mnohohlavým úřednickým aparátem magistrátu a tento obklopujícími politickými podnikateli; možná by bylo dobré zajet do Zadaru, do Monte Carla, případně Dubaje, a tam přitlouct podobné vkusné billboardíky poblíže vil Romana Janouška, Ivo Rittiga, Tomáše Hrdličky a dalších osobností, jež se o rozkvět hlavního města zasloužily. Eventuálně, aby se ušetřilo na cestovném, nechat jejich podobu vytesat a busty doplněné tabulkou s vysvětlením osadit kupř. na Škodův palác.

čtvrtek 6. dubna 2017

Kapitulace

Jen týden poté, co policejní presidium ustoupilo v případu přepracovaného programátora, kapitulovalo i ve druhé kause, týkající se žádosti o úplně znění pokynu policejního presidenta k odběrům DNA, a zaslalo nám jak pokyn, tak i jeho přílohy ([1], [2], [3], [4], [5], [6], [7], [8]).

Rekapitulujme, že napoprvé nám z pokynu poslali začerněné torso, asi jako když na podium vstupuje od hlavy k patě zahalená stripterka, po odvolání z něj poodhalili nejprve vnadné kolínko, poté celou nožku, v reakci na další aplaus obecenstva děva na okamžik sňala i šál dotud halící její ňadra, a nakonec tedy máme ku přečtení pokyn celý.

Děkujeme, a určitě se zase brzy na něco zeptáme!

úterý 4. dubna 2017

ABB obžalován

Konečně byla doručena obžaloba za ediční činnost Adama B. Bartoše, a bylo nařízeno hlavní líčení. Obžalovaný prý předstíral, podsouval, předkládal, čímž vyvolával a upevňoval, dále přisuzoval, poukazoval, tvrdil, zpochybňoval, vyvracel, vydal, nabízel a presentoval, a tím hanobil, podněcoval, popíral, zpochybňoval, schvaloval a snažil se ospravedlnit. Je toho hodně, pravil by dozajista na tomto místě dobrý voják Švejk, tak jako na pražském policejním ředitelství, a dodal by: Všeho moc škodí. A pak by pronesl výklad o tom, že přísnost musí bejt, protože když sloužil na vojně…

Mám rád tyhle Galkové obžaloby. Připomínají mi dobu, kdy jsem, coby ne již robě, spíš rozum ledva pobravší jinoch, sledoval v televisi pořady vyráběné branně-bezpečnostní redakcí, třeba o tom, jak se podařilo vypátrat dodávku pašující odkudsi z Belgie plno závadové literatury, včetně takových nechutností jako Tigridovo Svědectví, anebo jak soudruzi z pohraniční stráže s nasazením vlastního života a s nemalými materiálními výdaji ve formě spotřebované munice zadrželi na hranicích tábora míru a socialismu narušitele, který arci nenarušoval ani tak onen tábor, nýbrž se, marně, pokoušel z něj utéct. Nikdy se to přirozeně nepodařilo, to dá rozum, o tom by v Majáku nevysílali.

ABB se ovšem hodlá bránit, a například bude trvat na tom, aby soud všech sedm knižních titulů, za jejichž vydání je obžalován, stránku po stránce přečetl: jinak si nelze učinit představu, co obsahují, a protože státní zástupkyně žádné závadové pasáže neoznačila, nelze než trvat na jejich provedení formou listinného důkazu.

Myslím, že se Obvodní soud pro Prahu 1 má na co těšit!

Nová doba žádá nové přístupy

O tom, jak Probační a mediační služba (PMS) pracuje na nápravě a resocialisaci Igora Ševcova, odsouzeného za napomáhání trestnému činu sprayerství formou natáčení, jsme již informovali. Její nové methody jsou, jak by řekl (zazpíval) klasik, humosní: v době konání závadové akce se delikvent musí hlásit na policii. A pokud jde o akci trvající déle, např. pět hodin, aby nemusel na služebně sedět tak dlouho, má se tam hlásit dvakrát – na začátku a na konci plánované akce. Nepomůže, ani když se žádná akce nekoná: viz tento půvabný záznam telefonické komunikace odsouzeného s probační úřednicí (mp3), a na jeho okraj naši obrazovou poznámku.

Ať jsme hledali v zákonech sebevíc, tento způsob výkonu trestu zákazu činnosti, ač je to tradiční methoda odzkoušená příkladmo na signatářích Charty '77, jsme tam nenalezli: možnost, aby PMS – ostatně jako kterýkoli jiný orgán veřejné moci – uložila fysické osobě povinnost, aniž by k tomu měla výslovné zákonné zmocnění, je přitom v rozporu s ústavně zakotveným principem enumerativnosti veřejnoprávních pretensí.

Ale zajímá to někoho? Pokud je nám známo, příslušné orgány již pracují na tom, aby Ševcova mohly správně vyhostit: vždyť si představte, ničema se vykroutil ze závažného obvinění, za které mohl dostat nejméně deset let vězení, a pokud proti němu rázně nezakročíme, ještě by po našem zchudlém státu třeba chtěl odškodnění!

Aktualisováno.
Když něco nevíme, není žádná ostuda se zeptat.

pondělí 3. dubna 2017

Členská schůze bude v květnu

Letošní výroční členská schůze našeho Sudetoněmeckého krajanského sdružení v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, zapsaného spolku, se uskuteční na stejném místě jako loni a její jednání bude opět veřejné.

K disposici je rovněž (neradostná) výroční zpráva o naší činnosti.

Všichni jste srdečně zváni!

sobota 1. dubna 2017

Na stráž!

Na Slovensku mají s tímto pozdravem, druhdy užívaným Hlinkovou gardou, dodnes jakýsi problém. V živé paměti je trestní stíhání Mariana Kotlebu, kterého policie za vyslovení onoho sousloví na veřejnosti obvinila, avšak prokurátorka po vleklém vyšetřování trestní stíhání zastavila s odůvodněním, že pozdrav by musel být doprovozen předepsaným pohybem ruky, k čemuž nedošlo. Poté judikoval opačně slovenský Najvyšší súd, a nyní byl policií zadržen a inkarcerován v CPZ s návrhem na vazbu člen Slovenskej ľudovej strany Rudolf Steigauf za to, že měl na veřejnosti oblečeno tričko s tímto nápisem.


Dokazování, že Steigauf měl na mysli právě tento pozdrav, přestože jde o frasi prokazatelně užívanou již cca sto let před založením Hlinkovej gardy, bude jistě vyžadovat znalecké zkoumání; tam je arci Slovensko oproti České republice trapně pozadu, znalecký průmysl jako zvláštní odvětví není konstituován a znalci musejí být proto importováni.

Chcete-li se o pachateli a o tom, proč loni v listopadu dostal za svou politickou činnost v I. stupni 40měsíční nepodmíněný trest, dozvědět víc, můžete např. v tomto pořadu Bez cenzúry Slobodného vysielača.

Tak tedy: Na stráž!

Konečně moderní, efektivní správní řízení!

Při výslechu cizinců nebude prozatím povolen waterboarding; to je jediná potěšující zpráva plynoucí z vládního návrhu novely cizineckého zákona, nad nímž se podivuje i Česká advokátní komora.

Za pozornost stojí zejména § 169j (str. 46), zavádějící zcela nový typ důkazu, související výslech. Aby nemohlo dojít ke kolusi mezi vyslýchanými osobami, budou jejich výslechy prováděny současně nebo bezprostředně po sobě a účastníci řízení se s jejich obsahem budou moci seznámit až následně. A protože advokáti práci správních úřadů a policie jen ztěžují, nesmějí se ani oni, ani jimi zastoupení účastníci takového výslechu účastnit: že svědek vypověděl přesně to, co stojí v protokolu, že mu úředník nebo policista nevyhrožoval a jeho výpověď nijak nepřekroutil, se tak stává svého druhu nevyvratitelnou právní domněnkou.

Vyloučena je arci i možnost klást svědkům a jiným účastníkům otázky. Advokát, bude-li k výslechu vůbec připuštěn, smí na vykázaném místě pouze tiše sedět, aniž by mohl do výslechu svědka zasahovat např. kladením doplňujících otázek, a pokud je vyslýchán jeho klient, smí vznášet pouze taxativně vyjmenované námitky; nevěříte-li, v odst. 4 to najdete černé na bílem.

Pokud se novinka osvědčí, můžeme v dohledné době stejnou změnu očekávat i v ostatních druzích správního řízení: jak říká důvodová zpráva na str. 178, cílem tohoto opatření je zejména efektivním způsobem vést správní řízení a předcházet obcházení zákona. A o to nám všem přece jde, no ne?

PS: Tento článek není apríl; bohužel…

pátek 31. března 2017

Kausa Veselý

Možnost použít proti občanovi trestními orgány, případně tajnou službou pořízený odposlech např. v daňovém nebo přestupkovém řízení, toť tajný sen každého úředníka. Dosud to nešlo, a další pokus, jak to umožnit, se právě odehrává u Nejvyššího správního soudu v kause kárně stíhaného soudce Miroslava Veselého.

Perex článku na České justici sebevědomě tvrdí, že pokud bude Nejvyšší správní soud v zahájeném kárném řízením se soudcem Miroslavem Veselým akceptovat loňský rozsudek ESLP,  může svůj dosavadní názor změnit.

Jde o typickou justičně-mediální manipulaci. Rozsudek ESLP ve věci Versini-Campinchi et Crasnianski v. Francie je třeba vykládat ve světle francouzské procesní úpravy, a ta je od české dosti odlišná. Jednak lze odposlech povolit u podstatně širšího okruhu trestních řízení (čl. 100 tamního trestního řádu) než v České republice, a co je podstatnější, zcela schází obdoba § 88 odst. 6 i. f. TrŘ, podle kterého lze v jiné trestní věci, než je ta, v níž byl odposlech a záznam telekomunikačního provozu proveden, záznam jako důkaz užít tehdy, pokud je v této věci vedeno trestní stíhání pro trestný čin uvedený v odstavci 1, nebo souhlasí-li s tím uživatel odposlouchávané stanice.

A logicky, a maiori ad minus, je-li odposlech nepoužitelný v případě trestních řízení vedených pro méně závažné trestné činy, než pro které ho lze nařídit, není ho už vůbec přípustné použít mimo trestní řízení.

Štrasburský soud tedy řešil použitelnost odposlechu v právním prostředí, kde takový zákaz neplatí, a věnoval se téměř výhradně jiné otázce, zákazu odposlechu komunikace obviněného se svým obhájcem, resp. v daném případě obhájkyní (čl. 100-5), nikoli tomu, zda lze legálně pořízený odposlech použít mimo trestní řízení.

Na kárný senát soudce Karla Šimky bude jistě vyvíjen tlak, aby ustanovení § 88 odst. 6 i. f. TrŘ vyložil absurdně restriktivním způsobem, tedy tak, že je-li něco nepoužitelné v řízení trestním, nezakládá se tím nepoužitelnost v řízení jiném; my se arci domníváme, že zákon i výkladové pravidlo a maiori ad minus v tomto případě vedou k jasnému a jednoznačnému závěru, že používat proti kárně obviněnému odposlechy je nepřípustné.

čtvrtek 30. března 2017

Společnost nemocná Rathem

Chronická rathitida, v pokročilém stadiu, dlouhodobě neléčená; právě tak lze charakterisovat to, co o stavu české justice odhaluje případ Davida Ratha, hejtmana, který, ač přistižen s úplatkem takříkajíc přímo v podpaždí, spravedlnosti stále uniká a čím dál víc se zdá pravděpodobným, že i unikne.

Rath není problémem, nýbrž zrcadlem, které nám ukazuje, jak na tom jsme s vykonatelností práva a spravedlností vůbec: tedy že celý systém trestní represe v této zemi dokáže fungovat jen za předpokladu, že je znemožněna efektivní obhajoba.

Ačkoli nemáme rozumných pochybností o tom, že obžaloba byla podána právem, co se kolem D. Ratha od počátku jeho trestního stíhání dělo a dodnes děje, nemá s fungováním materiálního právního státu nic společného: systém, ve kterém si státní zástupce z desítek možných soudů volí ten, který bude obviněnému nejméně nakloněn, přičemž tento soud, jak od něj očekáváno, jen okopíruje státním zástupcem dodané odůvodnění, včetně do očí bijících věcných chyb, samotná volba dozorujícího KSZ odvíjející se nikoli od místa páchání trestné činnosti, nýbrž od ambicí jedné karieristky, která se chce na odstíhaném politikovi udělat, stížnost pro porušení zákona v neprospěch obviněného za situace, kdy by výrok nebyl jen akademickým, ale do řízení by mohl zasáhnout a obžalovanému uškodit, vyjádření hlavy státu, tedy úředníka, který mimo jiné jmenuje všechny soudce, k neskončenému trestnímu řízení, nyní zcela oprávněně napadené Rathem u Ústavního soudu, to jsou, jak předesláno, kulisy grotesky a nikoli právního státu, ve kterém bychom rádi žili.

Buďme proto vděčni za Ratha, protože bez něj by to, jak kvalitní je místní justice a její lidé, věděli toliko zasvěcení; takto jde o informaci dostupnou každému.

Vše krásné má svůj konec

Turingův stroj z Lega
(zdroj: Wikipedie)
Sbohem a kdybychom se nikdy nesetkali 
bylo to překrásné a bylo toho dost
Sbohem a kdybychom si spolu schůzku dali 
možná že nepřijdem že přijde jiný host

Bylo to překrásné žel všecko má svůj konec

Nedovolivše již zazvonit lodnímu zvonci, konstatujeme shodně s Vítězslavem Nezvalem, že skončit musejí i věci krásné, a tak, po dvou letech a dvou měsících, končí náš spor s policejním presidiem o počet osob evidovaných v Národní databasi DNA, resp. v systému FODAGEN.

Policejní presidium nám sporné informace, tak jak bylo avisovalo, nyní poskytlo bezplatně, a my proto musíme, arci s hlubokým zármutkem, vzít svou žalobu zpět. – Ale nezoufejme předčasně: třeba to není poslední spor o informace, který kdy s policejním presidiem povedeme!

Poskytnuté informace jsou cenné zejména v tom, že se veřejnosti zřejmě poprvé dostává zprávy o lhůtách, po které míní policie profily DNA skladovat. Odhadem 0,5 % populace (fakticky o něco méně, protože v evidenci budou i cizinci) je zařazena do kategorie nad 50 let, což dle příslušného pokynu odpovídá evidenci doživotní.

ESLP přitom v rozsudku velkého senátu ve věci S. et Marper v. Spojené království jasně vyslovil, že pokud se týká doby zpracování těchto osobních údajů, musí být striktně respektována zásada proporcionality:
112. The Court cannot, however, disregard the fact that, notwithstanding the advantages provided by comprehensive extension of the DNA database, other Contracting States have chosen to set limits on the retention and use of such data with a view to achieving a proper balance with the competing interests of preserving respect for private life. The Court observes that the protection afforded by Article 8 of the Convention would be unacceptably weakened if the use of modern scientific techniques in the criminal-justice system were allowed at any cost and without carefully balancing the potential benefits of the extensive use of such techniques against important private-life interests. In the Court’s view, the strong consensus existing among the Contracting States in this respect is of considerable importance and narrows the margin of appreciation left to the respondent State in the assessment of the permissible limits of the interference with private life in this sphere. The Court considers that any State claiming a pioneer role in the development of new technologies bears special responsibility for striking the right balance in this regard.
Těžko věřit, že by se půl procenta našich spoluobčanů dopustilo trestné činnosti natolik závažné, že je odůvodněna potřeba mít jejich DNA v databasi trvale. Pokyn, který z policejního presidia rovněž již roky dolujeme (a vydolováno máme zatím cca z 99 %), je jasným důkazem, že policie svou diskreční pravomoc danou § 65 zákona o policii překračuje a postupuje při evidenci profilů DNA nepřípustně plošným způsobem. To nyní máme stvrzeno i numericky.

úterý 28. března 2017

Cibulka nerozhodně

Rozpaky budí druhý dnes vyhlášený nález, týkající se policejně vyklizeného squatu Cibulka (advokát stěžovatelů Pavel Uhl, soudce zpravodaj Vojtěch Šimíček).

Podle závěrů Ústavního soudu je fakt, že policií realisovaný zásah souvisí s trestním řízením, překážkou pro uplatnění zásahové žaloby – což je názor zastávaný rovněž Nejvyšším správním soudem, a státním orgánem, k němuž se lze obrátit o ochranu, je toliko státní zastupitelství. Prvním – a jediným vnitrostátním – soudem, vstupujícím do stížnostního procesu, tak zůstává soud Ústavní; to je ovšem v rozporu s tím, o co ÚS dlouhodobě usiluje, totiž o legislativní odstranění situací, kdy se stává fakticky soudem první stolice. Proto byl ostatně v trestním řádu umožněn přezkum příkazů k odposlechu Nejvyšším soudem nebo v OSŘ rozšířena možnost brojit zmateční žalobou proti soudem vadně ustanovenému opatrovníku účastníku neznámého pobytu.

Stejně tak jde dnešní nález proti tendenci štrasburského soudu trvat na efektivním vyšetřování policejních přehmatů.

Ústavní soud nicméně uznal, že státní zástupce nemůže namítané policejní pochybení vypořádat sdělením, že co policie činí, dobře činí, a jakési vyšetřování, minimálně pro formu, se tedy zřejmě bude konat. Že bude jen předstírané a skončí závěrem příznivým policii, o tom, myslím, nemůže mít pochybnosti ani největší protipolicejní optimista.

Stručný referát tedy uzavřeme poznámkou, že chcete-li vidět v praxi, jak spor občana s policií u soudu vypadá, zajděte v pondělí 3. dubna k Obvodnímu soudu pro Prahu 7 na jednání ve věci pochodu sexuálních menšin Prague Pride a preventivní detence. Dostavit by se mohl i legendární policista a barový bijec David Janda, jehož proslulost dávno překročila hranice metropole. Jeho výslech, troufám si tvrdit, může být zážitkem, na který přítomní do konce svých dnů nezapomenou.

Případ posvátné pečetě

Erle Stanley Gardner používal v názvech svých perry-masonovek s oblibou aliterace: příkladmo The Case of the Caretaker's Cat, The Case of the Dangerous Dowager, The Case of the Shoplifter's Shoe, The Case Of The Perjured Parrot, The Case of the Haunted Husband, The Case of the Drowning Duck, The Case of the Crooked Candle, The Case of the Borrowed Brunette, The Case of the Lazy Lover, The Case of the Vagabond Virgin, The Case of the Negligent Nymph a mnoho dalších – jistě je, jste-li podobně zaměřeni jako já, všechny znáte.

Učinili jsme dnes podobně, chtějíce vhodně přiblížit nález, jímž Ústavní soud (soudce zpravodaj Jaromír Jirsavyhověl stížnosti Zuzany Candiglioty (vkusně a nespoře oblečené, aby snad v tomto směru nevznikaly žádné pochybnosti!) a zrušil rozsudek Nejvyššího správního soudu, jímž tento umožnil ministerstvu zdravotnictví utajit právní analysu s odůvodněním, že jde o autorské dílo externího dodavatele. Onen rozsudek, byl-li by uspěl, byl by vodou na mlýn úředních utajovačů; dokážeme si živě představit úvahu, že podobným autorským dílem je vlastně cokoli, co kdy lidská ruka sepsala.

Ústavní soud nicméně vyslovil názor, že se soud měl s analysou, ve spisu v zapečetěné podobě založenou, seznámit, aniž by totéž umožnil žalobkyni. Takový postup je ovšem v rozporu s výslovnou dikcí § 45 odst. 4 SŘS: chci-li listinou dokazovat, musím ji zpřístupnit stranám řízení, přičemž výjimku musí zakotvovat zvláštní norma, jakou je kupř. § 133 odst. 3 zákona o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti. Zákon o svobodném přístupu k informacím podobnou výjimku neobsahuje a provádění důkazů listinami, s nimiž se žalobce nesmí seznámit, je hrubým zásahem do podmínek fairového procesu.

pondělí 27. března 2017

Rozsudek v čarodějnickém procesu

Po více než čtyřech měsících byl doručen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2, jímž senát Márie Petrovkové zprostil pět obžalovaných příznivkyň někdejšího hnutí Resistance Women Unity v plném rozsahu obžaloby.

Je to arci nanejvýš tristní četba. Místo, aby senát posoudil žalované jednání ve světle ústavně chráněné svobody projevu, do níž lze zasáhnout jen za zcela výjimečných, Listinou vyjmenovaných okolností, bádá nad otázkou, kdo přesně ohnul plastovému panáčkovi na dětském dnu ručičku nebo zda je dostatečně společensky nebezpečné, jestliže se obžalovaná nebránila, když jiná osoba na společné fotografii zvedla pravici. A fakt, že znalecký posudek zpracovali plzeňští rychnoznalci z téhož akademického pracoviště, na němž působí poškozená Věra Tydlitátová, soud raději zamlčel, tváře se, že obhajoba nic podobného ani nenamítla (ač ta tak učinila důrazně a nejméně dvakrát).

Nežijeme ve svobodné zemi, a soudkyně Márie Petrovková přes veškerou snahu svým rozsudkem tuto svobodu dále oklešťuje. Na Osla měsíce její rozsudek asi není, pocity z něj jsou ovšem výrazně nepříjemné: bohužel, soudnictví v této zemi je dosud ve všech svých aspektech totalitní, bolševické a základními principy demokracie nepolíbené.

Praha 7

Zásluhou informačního zákona existují místa, kam se odvažuji toliko za denního světla a s ochrankou: příkladmo Karlovy Vary nebo Hajany u Brna, které jsem svého času poslal pro neposkytnutí informací do exekuce – posledně jmenované sidlo dokonce dvojnásobné.

Do podobného postavení se dostává Praha 7, městská část proslulá Veletržním palácem, Matějskou poutí, propadající se Stromovkou, zříceninou Šlechtovy restaurace, Blankou a jinými veřejněsprávními a rozpočtovými atrakcemi.

Bylo nebylo, obrátil se na mne loni v létě Michal Altair Valášek s prosbou, zda bych nepožádal o informace týkající se projektu nové radnice, které pro něj řečená část vyhledala, avšak jejich poskytnutí podmínila zaplacením nákladů ve výši 800 Kč. Pokud požádám i já, nebude úřad moci argumentovat, že informace kvůli mně musel vyhledat.

Praha 7 informace dle očekávání neposkytla ani mně, načež se jí zastal Magistrát, jehož právní myslitelé sestrojili konstrukci informací vyhledaných de facto a de iure, míníce, že skutečně vyhledanou informací je až informace zaplacená: do té doby ji smí mít úředník v šupleti a tam ji skladovat, dokud za ni některý ze žadatelů neuhradí úředníkem požadované náklady.

S tím jsem samozřejmě nesouhlasil a podal žalobu. Záměru šikanosní konstrukci vyvrátit však zabránil starosta městské části Jan Čižinský, který mi požadované informace poslal, takže nezbylo než vzít žalobu zpět. Což jsem tedy, starostovi klna, učinil. To je bezesporu škoda, neboť z usnesení soudu o zastavení řízení je patrná vysoká úroveň argumentace radničních úředníků: ve vyjádření, jež jsem již od soudu nestačil obdržet, vyplývá, že dovodili nedostatek pasivní žalobní legitimace, an úřad městské části nemůže být přece žalovaným.

Pročež zazvonil zvonec a této informační pohádce je, bohužel předčasný a antiklimaktický, konec.

čtvrtek 23. března 2017

Obdivovatelé mi píší

Dnes krátce něco z historie a politologie:
From: hyia@post.cz
To: tomas@pecina.cz
Subject: kdo to je ta pecina?
Date: Thu, 23 Mar 2017 15:02:22 +0100 (CET)

.. no přece kurva prodejná, která ani dějiny První (čs.) republiky nezná!! Tedy dějiny své vlasti, pokud to není nějaký poturčenec mající vlast jinde ...
Té vlasti, kterou po 300leté nadvládě Habsburgů obnovili velikáni 1. republiky, v čele s TGM.
I ten TGM spolu s Benešem a R. Štefánikem by se v hrobě museli obracet, slyšet tuto šlapku mluvit o soužití německé menšiny s majoritou od samého počátku té republiky v r. '18.
A pokud ty dějiny i trochu zná, pak je to ještě mnohem horší! Protože je vědomě překrucuje, tu zamlčuje, tu mlží, důsledky vydává za příčiny ..., aby i ten poválečný odsun Němců aj. zobrazil jako (pa)obraz v křivém zrcadle. Je to na pořádnou facku, když už ta výchovná rákoska nezapracovala dřív!!
Občan.
Tak prvně, nadvláda Habsburgů je tím, co zachovalo slovanský charakter českého národa; nebýt doby temna, dávno před nástupem osvícenství by se automaticky stal jedním z německých kmenů, takže dnes by průměrný ubohý Čech jezdil v mercedesu a ne ve starém favoritu a na poměry by nadával ve světovém jazyce a nikoli v nesrozumitelné linguistické zkamenělině se sedmi pády a bezpočtem mluvnických vzorů. Nikomu nic nevnucuji, pouze konstatuji…

Za druhé, TGM a Beneš byli celkem podřadní státníci, jejichž krátkozraká, chauvinistická politika způsobila – nebo přinejmenším významně spolupodmínila – dvě národní tragedie 20. století, ztrátu samostatnosti v letech 1938–9 a pád do ruského područí v r. 1945.

Za třetí, za váš milý a podnětný dopis srdečně děkuji. A napište znovu!

středa 22. března 2017

Godunov II

Zda trpělivost přináší růže, není experimentálně ověřeno, avšak proč to nezkusit: místo, abychom se připravili o instanci a žalovali v kause on-line přístupu k soudním jednáním ministerstvo spravedlnosti, posíláme ministru spravedlnosti další žádost o ochranu (aka poníženou supliku), ve kteréžto jej v souladu s názorem rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu žádáme, aby si přikázal o našem rozkladu rozhodnout, případně si pro urychlení věc odebral a rozhodl o ní místo sebe sám, poznamenávajíce, že tak špatný a indolentní ministr spravedlnosti jako Robert Pelikán na tomto křesle v polistopadové historii dosud neseděl; inu, Babišovi lidé, kteří makají – jen neřekli, že pouze na vlastní karieře a popularitě, nikoli na tom, co je jejich zákonnou povinností.

pondělí 20. března 2017

1488 euro

Jak přimět media, aby se věnovala charitativní činnosti uskutečňované politickou stranou? Je to snadné: stačí darovat vhodnou částku a publicita je zajištěna.

pátek 17. března 2017

Policejní programátor v akci

Turingův stroj z Lega
(zdroj: Wikipedie)
Náš sitcom na thema Jak velká je Národní database DNA? pokračuje další episodou:

Jakkoli bizarním by se to mohlo zdát, podle tvrzení policejního presidia zjistil programátor, že systém obsluhující tuto databasi nepodporuje hierarchické SQL dotazy (míněny patrně subqueries), až ve chvíli, kdy se o jejich využití pokusil.

Jak je u sitcomů obvyklé, následuje salva přimíchaného smíchu – a naše replika.

Aktualisováno.
Protože policejní presidium tvrdí, že dnes už by to šlo i bez složitého programování, poslali jsme mu identickou žádost o informace znovu.

úterý 14. března 2017

Cibulka k Ústavnímu soudu

V článku nazvaném Cibulka aneb Příspěvek k aplikovanému šámalismu jsme se loni pozastavili nad praxí, že podle výkladu Nejvyššího správního soudu nelze proti nezákonnému jednání policistů v rámci úkonů trestního řízení brojit u soudu jinak než odškodňovací žalobou podle zákona č. 82/1998 Sb., vyjadřujíce naději, že kausa bude mít relevantní pokračování u Ústavního soudu.

Stalo se, a za dva týdny Ústavní soud vyhlásí nález, jímž o otázce rozhodl. Náš názor je v tomto případě jednoznačný: zásahy policistů do právní sfery fysických a soukromých právnických osob nemůže jako poslední instance přezkoumávat státní zástupce, a i když se může prima facie jevit jako systémově nevhodné, aby tak činil správní soud, který se jinak trestnímu řízení nevěnuje a trestnímu právu nerozumí, takové řešení má výhodu v tom, že představuje určitou formu vyvažování v rámci jednotlivých součástí justice. Státní zástupci a policisté si příliš zvykli na to, že soudy v přípravném řízení jsou pouhou potvrzovací institucí, v horším případě jen copy centrem, a možnost kontroly excesů správními soudy může tuto svévoli poněkud omezit.

pondělí 13. března 2017

Janota

Péčí České justice máme k disposici obě trestní rozhodnutí ve věci exekutorovraha Jaroslava Janoty: rozsudek krajského soudu, usnesení odvolacího soudu.

Náš názor je arci víceméně stejný jako předtím, než jsme se mohli s rozsudkem seznámit: praxe exekucí, jakož i její širší právní okolí, jsou systémově vadné, protože je-li umožněno, aby se z dluhu 70 Kč na údajném nedoplatku za plyn stalo 17 tisíc, ovšemže s (opakovaným) využitím fikce náhradního doručení – nehovořím akademicky, nýbrž o skutečném případu mého klienta – nemá to se spravedlností společného zhola nic. To chápou i lidé právem jinak nedotčení a není proto divu, že následná sebevražda z Janoty učinila figuru mučednické dimense.

Hagiografické anály jsou plny příběhů, které pro své zužitkování musely být upraveny ještě daleko víc, než kausa Janotova, proto buďme k těmto vypravěčům shovívaví; na druhé straně se patrně nelze nepozastavit nad dosti drakonickou výměrou trestu, který bychom si s ohledem ke všem okolnostem uměli představit poloviční, případně i třetinový, pokud by soudy uznaly, že šlo o jednání v silném rozrušení. Leč – nechtělo se, a jen soudci vědí, nakolik byla za rozsudkem snaha zavděčit se establishmentu: není možná náhoda, že se v obou instancích rozhodovali bývalí komunisté, tedy osoby spíše než spravedlnosti sloužící vlastnímu prospěchu a momentální moci.

Amnestie

Nikdy není tak špatně, aby nemohlo být hůř, říkám si, vnitřním zrakem přitom patře východním směrem, na Slovensko. Tam se momentálně odehrává devátý (ano, devátý!) pokus o zrušení amnestií udělených v r. 1998 Vladimírem Mečiarem. Uspěje-li, mohou být amnestie slavnostně zrušeny ke 20. výročí jejich vyhlášení.

V České republice máme se zneužitím práva vyhlásit amnestii rovněž své zkušenosti, avšak poslední zbytek soudnosti doposud zabránil politikům získávat body prohlášeními o tom, že jednou vyhlášenou amnestii lze zrušit. Na Slovensku, v zemi slynoucí spíše silnými alkoholickými nápoji než tradicí právního státu, jsou tyto zábrany oslabeny a proto se premier Robert Fico pokouší o změnu formou přijetí retroaktivního ústavního zákona.

Amnestie je arci nezrušitelná, protože její účinek je jednorázový, nevratný a neměnný ze samotné podstaty jejího působení, tedy z aktu prominutí trestu (agraciace), případně skutku, jinak trestného (abolice). Stát se nemůže chovat jako pomatený král, který odvolává, co odvolal, a slibuje, co slíbil, a to ani, učinil-li by tak legislativně nejvyšší formou změny ústavního pořádku.

Existuje jediný způsob, jak amnestii zrušit: prohlásit režim, jehož hlava amnestii vyhlásila, za zločinný a postavit před soud vedle domněle amestovaných i onu hlavu. Ale to si, odhaduji, netroufnou ani na Slovensku, kde je vláda jen jednou z větví organisovaného zločinu ještě o stupeň víc než v České republice.

pátek 10. března 2017

Uspěli jsme v dalším sporu s ministerstvem vnitra

Mamutí steak ze surovin, námi formou veřejného příslibu nabídnutou každému, kdo pochopí a vysvětlí nám rozhodnutí ministerstva vnitra o nutnosti utajit zbytek pokynu o zpracování DNA, si neupekou ani u Městského soudu v Praze, an tento soud rovněž argumentaci ministerstva nepochopil a rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost zrušil. Ovšem proč tento proces nepochopení zabral bez jednoho měsíce dva roky, není zřejmé ani nám.

úterý 7. března 2017

Bojující demokracie opět v plné síle

Krajský soud v Brně dnes podle očekávání zamítl odvolání Adama B. Bartoše proti trestu za umístění tabulky k symbolickému hrobu Anežky Hrůzové v Polné. Předseda senátu vysvětlil, že se v žádném případě nejedná o politický proces; něco takového není v naší rozvinuté bojující demokracii vůbec možné! Zde je úplný zvukový záznam ústního odůvodnění ve formátu MP3, ale předem upozorňujeme, že to není nic pro slabší povahy.

O něco lépe dopadla Adriana Meleková, mladá žena vinná pomočením a spálením koránu: tu dnes slovenský Nejvyšší soud propustil z vazby. Prý na svobodu; to je, dovolíme si poznamenat, v tamních, stejně jako zdejších, podmínkách pojem velmi relativní.

pátek 3. března 2017

Ztohoven, druhé kolo

Se značnými průtahy a až pod vlivem podané správní žaloby nám Obvodní soud pro Prahu 1 zaslal kasační usnesení ve věci umělecké skupiny Zhotoven a jimi vyvěšených červených trenek na místě presidentské standarty. S názorem Městského soudu v Praze se rozhodně neztotožňujeme, pokud jde o kvalifikaci uměleckého počinu jako výtržnictví, souhlasíme, pokud jde o krádež, a připouštíme možnost, že pohyb umělců po střechách Pražského hradu mohl způsobit i poškození střešní krytiny, byť jisti si tím nejsme.

Pokračování v dubnu, u Obvodního soudu pro Prahu 1.

čtvrtek 2. března 2017

Zápletka

Rozšiřovanec D. Navara na dlažbě.
Rozšiřovatel: Brněnský deník
Aniž bychom museli ctěné čtenáře zatěžovat podrobným výkladem o náležitostech antického dramatu, bez důkazu postulujme, že bez zápletky není dobrého díla ani literárního, ani literárně-dramatického. To platí pro Aischyla stejně jako pro brasilskou telenovelu, a výjimkou není ani jedna z našich nejblíbenějších telenovel právních, pojímající žalobní úsilí Davida Navary ve věci neoprávněného rozšiřování jeho podoby.

Městský soud v Brně samosoudkyní Ivanou Chlupovou po poněkud vyčerpávajícím průběhu řízení a úmorném řetězu replik a duplik usoudil, že šířit rozšiřovancovu podobu nikdo nesmí, a rozšiřovatelka, společnost guidemedia etc s. r. o., se brání, že ji rozšiřovala oprávněně.

Pokračování u Krajského soudu v Brně, popcorn zakoupíte u justiční stráže ve vrátnici.

středa 1. března 2017

Cesta z Kralup

Do vpravdě bizarní a nikoli tak docela nevinné dimense bobtná affaira kolem rodinného videa, na němž si rodina, nevědouc, jak závažného protispolečenského jednání se dopouští, radostně prozpěvuje Mešitu od kapely Ortel; zde to je v HD:


K videu se veřejně vyslovil bulvární novinář Pavel Novotný a – snad částečně v nadsázce – pohrozil, že rodinu udá OSPODu. Dotčená rodina za to chce Novotného zažalovat o ochranu osobnosti.

Nedomníváme se, že by k realisaci kterékoli z těchto hrozeb mohlo reálně dojít, a pokud, rozhodně ne, že by se takto artikulovaná zbožná přání jakkoli fruktifikovala, přesto viděné vnímáme jako to, co se v angličtině označuje termínem wake-up call, případně eye-opener, tedy fakt, který zásadně a v širším kontextu mění naše nazírání toho, co se děje.

Totiž, že se kolem nás, aniž bychom tomu věnovali pozornost, v tichosti rozhořela ideologická občanská válka, nikoli nepodobná té, která byla vedena v 70. a 80. letech mezi komunistickým vedením, arci fakticky satrapského, československého státu a jeho obyvatelstvem.

Posuzováno čistě politologicky, po okupaci ze srpna 1968 padl základní legitimační pilíř komunistické moci a zbylo násilí a zvůle, prováděné snad jemnějšími prostředky než v období stalinismu, ale o nic méně, a možná tím víc, společnost demoralisující a naleptávající. Většina obyvatel komunisty nenáviděla a oni na oplátku věděli, že ve svobodných volbách by neměli šanci. Symbolem oné doby a tichého odboje byly písně Karla Kryla, umělecky možná jen o málo lepší než Mešita, ale stejně významné.

Jakkoli můžeme argumentovat, že imigrační krise, jejíž zveličená reflexe vedla k vyostření tohoto konfliktu mezi vládnoucími a ovládanými, je než úspěšnou zpravodajskou operací nejmenované tajné služby, nemění to nic na faktu, že politický establishment ztratil podporu občanů a neudrží se u moci déle než po určité přechodné období. Režim, ve kterém lze vážně uvažovat o odebrání dětí z rodiny z důvodu politických názorů rodičů, je hnusný a bude třeba zamyslet se nad alternativou jeho zániku, bez ohledu na to, že hodnoty, které představuje, vesměs sdílíme.

Vyjádřeno lapidárně, nad videem z Kralup nám dochází, že demokracie v postkomunistické, importní formě je možná nereformovatelná.

Aktualisováno.
K udání, zdá se, skutečně došlo.

pondělí 27. února 2017

Hlavní líčení v nálepkové kause se vrací na začátek

S ohledem na další, v pořadí již třetí změnu ve složení senátu Obvodního soudu pro Prahu 1 bylo zrušeno hlavní líčení v případu protistátní nálepkové skupiny Vondrák-Dupová nařízené na středu 1. března. V důsledku výměny přísedícího se budou opakovat i všechny doposud provedené důkazy. Nový termín stanoven nebyl, ostatně není kam spěchat: vždyť trestní stíhání trvá teprve sedm a půl roku!

neděle 26. února 2017

Blokování hazardu prošlo i přes Ústavní soud

Ústavní soud, pro nás překvapivě, ve středu vyhlášeným nálezem zamítl návrh skupiny senátorů na zrušení censury Internetu, tedy povinnosti poskytovatelů připojení znemožnit svým zákazníkům přístup ke stránkám, na nichž se provozují nelegální hazardní hry.

Odůvodnění nálezu pokládáme za zcela povrchní: Ústavní soud vůbec nepochopil, v čem je problém, anebo, řečeno s PhDr. Faustem, v čem je jádro pudla.

Důvody, proč přistoupit k senátory požadované derogaci, můžeme rozdělit do čtyř skupin:

1. Důvody ideologické. Listina základních práv a svobod, arciže pod vlivem zkušeností s předchozím režimem, výslovně zakazuje censuru. Blokování hazardu není censurou v pravém slova smyslu, neboť za tu se tradičně považuje toliko státní dozor nad šířením politicky relevantních textů, avšak mohlo by se stát spouštěcím mechanismem, který by vedl k vykastrování Internetu jako svobodného media do čínské podoby státního intranetu; jakkoli bychom asi mezi zákonodárci nalezli nadpoloviční shodu, že tyhlety počítače a internety by se měly všechny zakázat, minimálně pokud jde o svobodu šířit podvratné, momentálním nositelům moci nepříznivé názory, taková změna je jednorázově nemyslitelná a bude-li k ní přistoupeno, stane se tak po krocích – a ať chceme nebo ne, povinné blokování hazardu je prvním z nich, prvním malým hřebíčkem do rakve svobody Internetu.

2. Důvody technické. Nález, stejně jako zákon, je dílem informaticky na samé hranici tuposti negramotných právníků. Znepokojující je už to, že operují s pojmem webová/internetová stránka, aniž by se pokusili definovat, o co se jedná, a aniž by jim někdo řekl, že internetová stránka není dávno identická s pojmem doménové jméno (to, ostatně, striktně vzato, ani nikdy nebyla), ale může jí být kus javascriptového kodu, kontejner, do kterého se obsah načte odjinud (AJAX, Flash, javový applet… – hazardně hrát se dnes dá nejrůznějšími způsoby), nebo dokonce jen URL s prefixem (schematem) data:. Není zřejmé, co se má blokovat, a kdybychom se řídili methodickým doporučením ministerstva, zablokovali bychom spolu se stránkou mj. i maily a FTP účty, pokud by s hazardní hrou sdílely identické doménové jméno. Blokovat internetovou stránku přitom není to samé jako blokovat stránku webovou, protože existují kupř. i stránky gopherové. Pokud je zákon takto nejasný, nemá v právním státě nárok na existenci.

3. Důvody praktické. Jak vysvětleno, methodické doporučení ministerstva je neaplikovatelné, protože jím bude blokován legální obsah. Přitom však neexistuje žádný způsob, jak nelegální stránku v souladu se zákonem zablokovat. Představme si, že hazardní hra bude provozována na adrese https://www.domena.cz/hazardni-hra/. Protože přenos je chráněn SSL/TLS, poskytovatel připojení neví a nemá jak zjistit, že zákazníkův browser chce právě na tuto stránku, dozví se IP adresu a číslo portu, avšak identická IP adresa přitom může být užívána naprosto legální stránkou https://www.domena.cz/legalni-obsah/ spravovanou jiným, svému poskytovateli služeb internetového připojení tržby generujícím zákazníkem. Zákon je tedy nejen nejasný, ale povinnost jím uložená je materiálně nesplnitelná.

4. Důvody právní. Všichni ti, kteří jsou blokováním dotčeni, tedy nejen provozovatelé hry, ale i uživatelé neprávem zablokovaných e-mailových účtů nebo stránek, musejí mít v právním státě právo na účinný opravný prostředek a na soudní ochranu. S ničím takovým arci zákon nepočítá, tyto osoby se budou horko-těžko domáhat postavení účastníků řízení a i když se ho domůžou, neexistuje mechanismus, jak dosáhnout neprodleného zrušení neoprávněné blokace; vše běží ve lhůtách týdnů a měsíců, přesně podle správního řádu. A ministerstvo je přitom oprávněno dát na seznam klidně www.google.cz, bude-li mít pocit, že je někde na této doméně provozována nelegální sázková hra.

Jak předesláno, touha regulovat Internet je silná a česká vláda není sama ve snaze toto medium ovládnout. Zjištění, že Ústavní soud nebude tím, kde by se jí postavil do cesty, byť v daném případě spíše než z principiálních důvodů z pohodlnosti a neochoty o problému se něco dozvědět, je minimálně pro nás dosti zneklidňující.

čtvrtek 23. února 2017

Polná do druhého kola

Foto: Vít Hassan
Již na úterý 7. března bylo nařízeno veřejné zasedání, ve kterém Krajský soud v Brně, v senátě složeném ze dvou bývalých komunistů a jednoho (snad) slušného člověka, projedná odvolání Adama B. Bartoše proti rozsudku za vyvěšení cedulky k polenské vraždě. Od onoho soudu a zvlášť senátu si nelze nic dobrého slibovat, ale tak jako brněnský krajský soud příjemně překvapil v případu Hitlerových projevů, možná se překoná znovu; obžalovaný arci zůstává realistou a počítá s nutností podat dovolání.

Všichni jste zváni, trička na podporu svobody projevu, ctihodným soudruhům citlivě připomínající, že existuje cosi jako Listina základních práv a svobod, jsou nanejvýš vítána.

pátek 17. února 2017

Případ spáleného koránu

A máme tu oblíbený videokoutek, dnes na ožehavé thema:



Hrdince videa je třeba fandit, souboj s dětským uzávěrem nádobky s hořlavinou byl do poslední chvíle napínavý a jeho výsledek nejistý, avšak podařilo se a delikventka, sama nepopálena, dokázala korán, mírně jej, rdíc se, napřed pomočivši, úspěšně spálit.

Viděné pochopitelně není trestným činem, jen zcela legitimním výkonem svobody projevu, a proto je nanejvýš pobuřující, že slovenské trestní orgány onu osobu stíhají.

Je suis Adriana Meleková.

Aktualisováno.
Prokurátor navrhl vzetí obviněné do vazby (nebo jak se to podle práva šaria správně jmenuje).

Aktualisováno.
Soudce Špecializovaného trestného súdu v Banskej Bystrici návrhu na vzetí do vazby vyhověl; nyní, zdá se, zbývá vyřešit, zda Adriana M. bude ukamenována na Slovensku nebo ji k výkonu trestu předají orgánům Islámského státu.

Aktualisováno.
Poslední rozhlasový rozhovor s obviněnou před zadržením na Svobodném vysílači.