DŮLEŽITÉ UPOZORNĚNÍ!
Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.
Aktuálně: Výnos sbírky pro Vlastimila Pechance dosáhl ke dni 6. 10. 2016 částky 59 416 Kč.
Výtěžek prvního benefičního koncertu, který se uskutečnil dne 12. 3. 2016, činil 13 500 Kč.

čtvrtek 29. prosince 2016

Justice delayed

Případ podnikatele Michaela Vaška z Kuřimi známe, je ostatně starší než tento i předchozí blog, an vznikl v létě r. 2007, kdy kuřimský městský úřad začal exekuovat pokutu na základě neexistujícího exekučního titulu, a místo omluvy zveřejnil pak na úřední desce sdělení, které z pana Vaška učinilo deliktního dlužníka; omluvu za omluvu již tento raději nepožadoval, zhroziv se představy, co by mohlo následovat, a nadále chce pouze relutární satisfakci.

Kausa dospěla k Ústavnímu soudu již podruhé, a i tentokrát vyústila v nález, jenž bude v úterý odpoledne veřejně vyhlášen.

Nechceme čtenáře zatěžovat podrobnostmi ústavní stížnosti, kdo má zájem, může si ji přečíst sám, případně své povědomí o věci doplnit překvapivě rozsáhlým a poněkud arogantním vyjádřením Nejvyššího soudu a replikou stěžovatele; nechce-li se onen tímto procesním diskursem zevrubně probírat, může se arci spokojit i s jeho stručnou rekapitulací: soudce Nejvyššího soudu Pavel Simon stěžovateli, resp. jeho obhájci sděluje, že tento je idiot, a stěžovatel odpovídá, že dle jeho skromného mínění je idiot naopak soudce Simon.

Jak spor vyřešil Ústavní soud, se dozvíme, avšak bez poznámky rozhodně nemůžeme přejít fakt, že civilní spor o náhradu škody, rozhodně nijak extremně složitý, je soudy řešen neuvěřitelných devět letJustice delayed is justice denied, a ať už spor skončí jakkoliv, představuje toto řízení travestii nalézání práva a fatální, neomluvitelné selhání justice.

středa 28. prosince 2016

Lex Babiš

Ten název je trochu nešťastný, an onen zákon nepraví, že má být na průčelí budovy ministerstva financí vytesáno do mramoru sdělení o zásluhách Andreje Babiše o stát, nicméně vžil se a přijměme ho s tím, že námi zmíněný zákon se bude muset jmenovat např. lex Babiš II; ostatně ani lex Schwarzenberg není zákonem shora zmíněného druhu.

Krátce před Vánocemi president Zeman lex Babiš vetoval, což političtí komentátoři vesměs glosovali jako projev stmelování nadcházející předvolební koalice Hrad-Agrofert.

Domníváme se, že nepřiléhavě.

Lex Babiš (ve finální, vetované podobě zde) je totiž formulován velice nešťastným způsobem a některé jeho části stěží mohou obstát v testu ústavnosti. A ačkoli úkolem presidenta republiky není přezkum zákonů z tohoto hlediska, nelze mít presidentovi za zlé, jestliže tímto způsobem na zákon podobné úrovně reaguje; což arci nemění nic na našem setrvalém názoru, že president by právo legislativního veta mít neměl, resp. měl by mít nejvýše právo vybrat si barvu stuhy na věnci, který na pokyn a se souhlasem vlády v určitém místě položí.

Zpět k novele zákona o střetu zájmů. Deficit ústavnosti oné horkou jehlou ušité předlohy vidíme ve dvou aspektech. Za prvé v tom, že členu vlády je zakazováno nikoli pouze provozovat televisní a rozhlasové vysílání, což by se snad dalo – napínajíc přitom ovšem ústavu jako dědečkovy sváteční šle – odůvodnit tím, že kmitočtová pásma jsou z technické podstaty věci omezeným aktivem, jehož rozdělování podléhá regulaci, avšak rovněž vydávat periodický tisk (§ 4a). Proč jen periodický a proč ne i internetové zpravodajské zdroje, jež jsou dnes již přinejmenším stejně důležité jako tištěné noviny, je nejasné, a rozhodně takovou restrikci nelze uvést do souladu s ústavně garantovaným právem každého, i ministra, rozšiřovat informace. Domníváme se proto, že novela je v této části protiústavní, vlastnictví vydavatelství periodického tisku je základním právem, jež nelze upírat nikomu, ani členu vlády, případně jinému veřejnému funkcionáři, na něhož ustanovení § 4a zákona rovněž dopadá.

Druhým problémem jsou omezení vyplývající z § 4b a § 4c novelisovaného zákona, tedy zákaz, aby obchodní společnosti, ve kterých má člen vlády podíl nejméně 25 %, mohly soutěžit ve veřejných soutěžích a pobírat dotace a investiční pobídky. Zákon je konstruován tak, že postihována je samotná obchodní společnost, čímž se znehodnocuje její majetek a má-li společnost více společníků, vzniká jim vůči ministru v důsledku znehodnocení nárok na náhradu škody. To je značně nešťastné řešení, neboť střet zájmu musí být řešen k újmě toho, kdo střet způsobil, nikoli k újmě jiných, jimž vůči tomuto delikventu vzniká, fakticky ovšem často nevymahatelný, civilní odškodňovací nárok.

Nemyslíme si, že ministrem vlastněný nebo spoluvlastněný podnik by měl mít právo pobírat dotace nebo soutěžit o veřejnou zakázku, ale tento zákaz musí být formulován v podobě jasného zákazu majetek podobného druhu vlastnit nebo ovládat; nebyli bychom proti taxativnímu vymezení majetku, který člen vlády může vlastnit, např. jen nemovitý majetek, hotovost a produkty finančního trhu.

Problematické je arci i ustanovení § 3 odst. 1: Veřejný funkcionář je povinen zdržet se každého jednání, při kterém mohou jeho osobní zájmy ovlivnit výkon jeho funkce. Osobním zájmem se pro účely tohoto zákona rozumí takový zájem, který přináší veřejnému funkcionáři, osobě blízké veřejného funkcionáře, právnické osobě ovládané veřejným funkcionářem nebo osobou blízkou veřejného funkcionáře zvýšení majetku, majetkového nebo jiného prospěchu, zamezení vzniku případného snížení majetkového nebo jiného prospěchu nebo jinou výhodu; to neplatí, jde-li jinak o prospěch nebo zájem obecně zřejmý ve vztahu k neomezenému okruhu adresátů.

Samotné ustanovení je v pořádku, avšak není dostatečně určité; opět, daleko lepší by byl generální zákaz vlastnit průmyslový majetek, protože při extensivním výkladu je takovým zakázaným jednáním třeba i podpis rozhodnutí o rozkladu, jímž je konkurentu ministrovy právnické osoby ukládána sankce.

Zda bude naše výhrady sdílet i Ústavní soud, ke kterému tento zákon, bude-li veto podle předpokladů přehlasováno, dorazí, ukáží příští měsíce.

SPZ za všechny peníze

Bezprostředně poté, co byl zveřejněn obsah usnesení Vrchního soudu v Praze v kause Davida Ratha, dal se slyšet ministr spravedlnosti Robert Pelikán, že podá v neprospěch obviněných stížnost pro porušení zákona. Pokud to skutečně udělá, nevídaně tím Rathovi a jeho partě pomůže.

sobota 24. prosince 2016

Libri prohibiti

Více nežli školní knihy těšily mladého choralistu ony, jež mu půjčoval páter Matyáš. Jak nyní František dospíval, brával ho častěji s sebou do bibliotheky. Každá taková návštěva byla studentíkovi pravým svátkem. Mezi těmi poklady pátera Matyáše byl by vydržel třeba celé dni. Ochotně mu posluhoval, vykázané knihy nebo atlanty přenášel, oprašoval, jako veverka po žebříku lezl a z vyšších oddělení svazky snášel nebo tam přerovnával. Jindy, když páter Matyáš se zabral do studia, Frantík jako duch kolem přecházel, přehlížeje sobě hřbety knih nebo stanuv prohlížel si malbu na stropě. Někdy páter Matyáš také něco pro něj zajímavého vytáhl, a tu studentík, usednuv někde v koutku, zabral se do knihy.

pátek 23. prosince 2016

SQL dotaz nefungoval

Turingův stroj z Lega
(zdroj: Wikipedie)
A konečně máme jasno, proč bylo tak náročné zjistit, kolik záznamů obsahuje Národní database DNA. Jak se píše v odůvodnění nového rozhodnutí: programátor nejprve vytvořil rekursivní SQL dotaz, ale ten nefungoval. Proto musel napsat pomocný program, ten ladit a ladit, až ho za 37,5 hodiny odladil a kýžený výsledek získal.

Akutalisováno.
Správní žaloba.

středa 21. prosince 2016

Lustrace

Foto: Vít Hassan
Úkolem ideopolicie není jen zjistit, že došlo k myšlenkovému zločinu a kdo jej spáchal, ale je nutno jít ke kořenům zla a během vyšetřování odhalit všechny možné zdroje, ze kterých může závadový politický názor pramenit. Tak postupoval i nám známý policejní orgán Milan Ulrich, který si nechal z Biskupského gymnasia Bohuslava Balbína v Hradci Králové, ideozločincem Adamem B. Bartošem absolvovaného v r. 1998, tedy před 18 (!) lety, poslat zevrubnou zprávu v rozsahu 32 stran. Orgán chtěl vědět, jaké známky měl delikvent během celé školní docházky, a gymnasion muselo přiložit kompletní osnovy závadového předmětu, které si onen zvlášť vyžádal; dokument bohužel končí v polovině, takže podrobnosti o Ježíšových zázracích nezjistíme, stejně jako se nedozvíme, co přesně bylo od gymnasia vyžadováno: zařazování listin do trestního spisu bývá, jak víme, přísně selektivní.

Známky měl tedy obviněný obstojné, tedy až na setrvalou dvojku z mathematiky; policejnímu orgánu arci mohu přislíbit, že na něj osobně dohlédnu a on si mezery nejpozději do pravomocného rozsudku doplní.

Aktualisováno.

úterý 20. prosince 2016

Dvojí metr Ústavního soudu

Radovan Krejčíř, bez konkurence největší tuzemský gangster několika posledních desetiletí – a jeden z mála, kteří se ve své branži prosadili mezinárodně – vymyslel kdysi geniální plán. Na státem vlastněnou společnost ČEPRO, a. s., podal smyšlenou žalobu-návrh na vydání platebního rozkazu, znějící na 348 milionů korun s příslušenstvím, a prostřednictvím svého spolupracovníka zajistil, že pracovnice, která v ČEPRu chodila na poštu, všechny obsílky, které se této věci týkaly, předala místo podatelně onomu spolupracovníkovi – a svému, arci než dočasnému, milenci.

Kinematograficky zpracováno je to ve filmu Gangster Ka (2015), kterýžto vám ku zhlédnutí spíše nedoporučuji, právně daleko podstatnější je, co se s platebním rozkazem dělo dál. Obecné soudy logicky usoudily, že za svůj zlý osud si ČEPRO může samo a škodu nechť vymáhá po oné zamilované dámě; jistě, aby ji splatila, patrně by musela začít vydělávat ve svrchní juře, ale to soudy, a dodejme, že zcela v souladu se zákonem, nezajímalo.

Na pomoc přišel soud ústavní, který velkoryse přehlédl, že stěžovatelka nevyčerpala dostupné prostředky procesní obrany, resp. nevyčerpala ani ten první, odpor proti platebnímu rozkazu, a judikoval, že napadený platební rozkaz neměl být vydán.

Jsem možná formalistou, ale domnívám se, že Ústavní soud tak porušil základní pravidlo právního státu, rovnost před zákonem, a jeho nález řadím mezi pět nejhorších a nejhanebnějších rozhodnutí, které tento soud v celé své historii vydal: pokud vinou vlastního zaměstnance nevyčerpám opravný prostředek, jímž disponuji, nemohu jít k Ústavnímu soudu, a není rozhodné, jsem-li OSVČ na hranici úpadku nebo nejbohatší státní akciovka v zemi.

Na tento dávný nález, v němž Ústavní soud de facto judikoval, že procesní právo platí pro každého jinak, jsem si vzpomněl nad nálezem dnes vyhlášeným, ve kterém třetí senát se soudcem zpravodajem Jaroslavem Fenykem tvrdí, že fikci náhradního doručení nelze uplatnit v případě, že jde o usnesení, jímž je přeměněna podmínka, resp. vysloveno, že se podmíněně odsouzený neosvědčil. Trestní řád přitom taxativně vypočítává případy, kdy je fikce náhradního doručení vyloučena, a tato situace, stejně jako mnohé jiné, do této kategorie nespadá.

Vadí mi, stejně jako u dávného nálezu Krejčíř v. ČEPRO, zjevná účelovost v chápání práva. Samozřejmě, že rozhodnutí, na jehož základě má být odsouzený poslán do vězení, je tak důležité, že je unfair doručovat mu jakkoli jinak než fakticky, nefiktivně, ale totéž se přece děje denně ve spoustě jiných případů, v trestních i civilních věcech. Žádné soudní rozhodnutí není tak nedůležité, aby bylo možné jeho doručení fingovat, protože povinností státu je zajistit, že procesní korespondence se bude skutečně doručovat, bez jakýchkoli výjimek.

Jestliže Ústavní soud nemá odvahu, aby to jasně proklamoval, povede to jen k rozmělňování práva a k arbitrárnímu rozlišování, která zásilka je pro adresáta natolik důležitá, že má právo ji skutečně obdržet, a která je podružná a klidně může být doručena fiktivně. Pravidla pro toto rozlišování daná trestním řádem jsou evidentně vadná, avšak to nespravíme tím, že je budeme takto kasuisticky opravovat, ale že prostě necháme v plenu prohlásit fikci náhradního doručení za protiústavní, neboť takovou zkrátka a dobře je.

Rath je (nejspíše) nevinen

Co jsme o případu Davida Ratha napsali v červnu 2012, stalo se skutkem. Usnesení Vrchního soudu v Praze má 44 stran a stejně jako my se obšírně obírá doktrinou ovoce (plodů) z otráveného stromu, dovodivši (§ 132), že bude třeba při novém rozhodnutí soudu pečlivě zvažovat, ke kterému z důkazů je možno v rámci meritorního rozhodování přihlédnout a který je třeba odmítnout právě ze shora naznačených důvodů. Jinými slovy bude třeba zabývat se tím, zda konkrétní důkaz, resp. informaci z něj by bylo možno obstarat i bez skutečností zjištěných z odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu a ze sledování osob a věcí, tj. procesně souladným způsobem.

Soud na druhé straně nepřisvědčil další důležité námitce obžalovaných, že došlo k účelové volbě místně nepříslušného Okresního soudu v Ústí nad Labem, a to s odkazem na domněnku, že závěry Ústavního soudu ohledně ústavně konformního výkladu příslušnosti soudu v přípravném řízení je možné aplikovat toliko pro futuro. S tím máme určitý problém, protože právní stát musíme mít teď hned, ne někdy v budoucnosti. Jsme schopni akceptovat, že pokud by šlo o málo podstatnou, technickou otázku, mohla by judikatorní činnost Ústavního soudu být chápána jako pouhé vodítko, dotvářející nejasné znění právního předpisu, avšak od toho Ústavní soud není; jeho intervence přichází až ve chvíli, kdy došlo k porušení základního práva a toto porušení dosáhlo ústavní dimense, a pokud si trestní orgány mohly účelově vybírat z desítek soudů na území, kde působí vrchní státní zastupitelství, jde o vadu řízení, mírně řečeno, nekosmetickou, kterou nelze přejít mávnutím ruky.

Existuje tu totiž i korelace mezi snadností, s níž státní zástupce získal všechny požadované příkazy, nyní vrchním soudem fakticky anulované, a volností vybrat si soud, jemuž svůj návrh předloží. Státní zástupce si zcela logicky vybral soud, kde nedělají potíže a kde je povolení odposlechu řešeno jako pouhá administrativní operace, v horším případě jako copy&paste, a nyní co zasel, sklidil.

Závěrem, pokud se mne někdo zeptá, zda jsem nebo nejsem ztotožněn s tím, že (pravděpodobný) korupčník Rath může uniknout usvědčení a potrestání, odpovídám kladně: ano, pokud to přispěje k tomu, že se z trestního stíhání politiků v této zemi přestane dělat politická, v horším případě dokonce předvolební, agenda prvořadé důsažnosti a státní zástupkyně, která se druhdy učinila mediální hvězdou – a trestněprávním kitschem –, zaznamená fiasko, případně ztratí funkci, budu spokojen, protože dodržování pravidel trestního řízení, vtělených do trestního řádu, je v demokratickém právním státě tak eminentně důležitou věcí, že jeden nevinný Rath za jeho prosazení stojí.

čtvrtek 15. prosince 2016

Policie bude vydávat knihy A. B. Bartoše

To je jediné vysvětlení pro usnesení, jímž policejní orgán kpt. Bc. Milan Ulrich, DiS., zajistil Adamu B. Bartošovi autorská práva k jeho knihám. Měl jsem původně v úmyslu udělit mu za tento nesmysl Osla měsíce, ale pak jsem si řekl, že každý musí podporovat svého šerifa a namísto zesměšnění mu poskytneme určitou míru vzdělání.

Autorská práva skutečně nejsou jinou majetkovou hodnotou, kterou by bylo možno obviněnému zajistit, a to dokonce ani v případě, že by jich skutečně při trestné činnosti použil, jak orgán tvrdí. Takovou hodnotou může být např. obchodní podíl v eseročku, který by jinak nebylo možné postihnout, anebo právo na výnosy ze životní pojistky, která by gangstera doživotně luxusně zabezpečila.

Představa, že když se státní moci nelíbí, co kdokoli z poddaných napíše nebo řekne, zajistí mu autorská práva a obviněný už bude muset doživotně – nebo minimálně do konce trestního řízení, což nebývá velký rozdíl – mlčet, případně psát a říkat něco jiného, je právně zcela naivní, a zrodit se mohla skutečně jen v mysli, již formovali a tříbili na policejním rychlokursu práva.

K čemuž patří douška, že úprava zajištění výnosů trestné činnosti není provedena legislativně šťastným způsobem, a každá novela situaci spíš zhoršuje: příkladmo možnost státních orgánů nevyčkávat, až bude zjištěno, že obviněn byl skutečný viník, a zpeněžit věc, která by měla být spravována, jestliže s výkonem správy budou spojeny nepřiměřené náklady [§ 12 odst. 2 písm. c) zákona č. 279/2003 Sb. – míněn např. Krejčířův žralok], ale také, pokud např. rychle ztrácí na hodnotě, což zákonodárce exemplifikuje jako motorová vozidla a elektrozařízení, nás posouvá daleko mimo rámec právního státu.

Je totiž povinností soudů soudit rychle, a pokud se tak neděje, nelze tento podstatný rys materiálního právního státu suplovat presumpcí, že obviněný je vlastně už skoro odsouzený a s jeho majetkem lze proto zacházet, jako by jeho ani nebyl.

středa 14. prosince 2016

Úvaha předvánoční aneb Služba

Když jsem před několika týdny přešel na novou versi Fedory (=distribuce Linuxu), přestal mi – dočasně, jak doufám, leč poměrně persistentně – fungovat spamový filtr na emaily. Dozvěděl jsem se tak, proti své vůli, jsa, žel, držitelem zákaznické karty České pošty, s. p., a tedy předmětem proudu jejích spamovacích nabídek, že si mohu balík, jejž by se kdokoli z odvážných mužů a žen podjal prostřednictvím této mi zaslat, vyzvednout přímo na depu, příjezdu neb příchodu personálu k tomu určeného, na to najatého a za to patrně i více či méně placeného nevyčkávaje.

Ne, nepatřím k zoufalcům, kteří by řečené odvážné muže a ženy podporovali v rozhodnutí služeb České pošty využívat, nemusejí-li, dokonce se domnívám, že kdyby se kdo takový našel, padl by u mne v podezření z mozkové slabosti a byl by následně z mé strany podrobován bedlivému zkoumání, zda příznaky přetrvávají, nicméně nápad mne zaujal po právní stránce, totiž sub specie slevy, na kterou bych měl za těchto okolností nárok.

Možnost, že objednanou službu včas neobdržím, a zčásti ji proto nahradím svépomocí, je obecně spíše neobvyklá: v restauracích nebýváme vyzváni, abychom, nechtějíce dále čekat, navštívili kuchyň a pokrm si sami z připravených polotovarů dokončili, obchody nábytkem nám ani pod vlivem notného prodlení s dodávkou nenabízejí pilu, zakázková zhotovna oděvů nám rovněž, jsouc vytížena objednávkami zákazníků, kteří se umístili v pořadí před námi, neposkytuje možnost oblek na šicím stroji finalisovat, a stejně tak jsem se nesetkal s případem, že by advokátní kancelář, v časové tísni, nabídla klientovi možnost žalobu si sepsat s tím, že ji po uhrazení příslušné odměny za něj podá.

Všichni si totiž uvědomují, že přenést část služby na objednatele je vadou plnění, za něž by musela poskytnout slevu, nejde o bonus, který se onen státní podnik neostýchá dokonce chlubit. Jen Česká pošta ne – ta je, obávám se, nejen v tomto nevratně a neřešitelně jiná.

pondělí 12. prosince 2016

Za Forejt-gate

Jsouce patrně tím posledním, kdo se ještě nevyjádřil k pervitinovému dýchánku hradního exprotokoláře Jindřicha Forejta, činíme tak nyní, konstatujíce, že pro řečeného nebyl vyhazov z Hradu jistě zážitkem příjemným, leč díky hlouposti pánů Břešťana a Neumanna z Hlídacího psa nemusí být konečné účtování tak tragické. Nedomníváme se, že by po osobě s jeho předpoklady toužil Vatikán (ten má svých Forejtů dost), avšak neušlo nám, na koho je domena Psa registrována: na eseročko ANNONCE Publishing, s. r. o., které nedávno zfusovalo v akciovku ANNONCE, a. s., a soudě dle poslední účetní závěrky, ta má stále dostatečné prostředky, aby jí Forejt a jeho právníci mohli notně zavařit.

Věc se má totiž tak, že byly zveřejněny diskreditující informace (předpokládejme, že pravdivé), které mohly vést, a skutečně vedly, k Forejtově společenské dehonestaci, fakticky k jeho sociální likvidaci. Hlídací pes, resp. jeho vydavatelka, přitom neprokážou ani jejich fakticitu – videonahrávky byly pořízeny v rozporu se zákonem a jako důkaz je soud nepřipustí – ani své oprávnění informace publikovat ve veřejném zájmu, protože co dělá státní úředník ve volném čase a ve svém bytě, je výsostnou záležitostí téhož – a nikoho jiného. Žaloba na ochranu osobnosti může proto klidně znít na desítky milionů korun, a není bez naděje na plný úspěch.

Zároveň s tím je tu trestněprávní aspekt affairy. O přečin pomluvy by se jednalo pouze tehdy, kdyby informace byly nepravdivé a Břešťan&Neumann s tím byli srozuměni, což patrně skutečnému stavu věci neodpovídá, a podobně a z téhož důvodu je vyloučen přečin poškození cizích práv. Zda se OČTŘ pustí do jiných, právně odvážných, konstrukcí, uvidíme. V každém případě máme pocit, že na journalistickém trhu zakrátko přibudou, pokud se tak již nestalo, dva zkušení, draví novináři s investigativními zkušenostmi, s bonusem čerstvě nabytého vzdělání v oblasti mediálního práva.

Akutalisováno.
Hlídací pes se brání, že doména hlidacipes.org je registrována na Ondřeje Neumanna, nikoli na ANNONCI. To je ovšem slabá útěcha, protože existuje přesměrování domény .cz -> .org. Pokud by šlo o pouhý link, vlastník domény by za obsah neodpovídal, avšak v případě přesměrování je situace jiná.

neděle 11. prosince 2016

Odvolání v kause Polná

Adam B. Bartoš změnil obhájce a podává proti rozsudku za Polnou odvolání.

K právním důsledkům advokátského prokletí

Česká advokátní komora, paragon nekvalitní advokacie a institucionalisovaný výsměch advokátní ethice, se po neúspěchu kárné žaloby na Petra Kočího pouští do další politicky exponované kausy: Klára Samková jí bude kárně projednávána za to, že na demonstraci před tureckou ambasádou třikrát proklela Jeho Excelenci mimořádného a zplnomocněného velvyslance Turecké republiky.

Umíme si představit právní větu toho rozhodnutí: Je zaviněným porušením povinností advokáta, jestliže na veřejném místě více než dvakrát prokleje člena diplomatického sboru spřátelené mocnosti ve funkci, případně ho bez písemného souhlasu předsednictva Komory veřejně uhrane. Zaříkávání je povoleno pouze s použitím Komorou schválené magické formule; za vystavení osvědčení o nezávadnosti téhož se vybírá poplatek ve stavovským předpisem stanovené výši.

Leč nežertujme, věc je vážná. Samková hodnotí jednání Komory jako ustupování totalitnímu islamistickému režimu, my se domníváme, že jde spíše o osobní mstu představitelů ČAK vůči někomu, kdo se dlouhodobě netají svým názorem na kvality osob, které dnes advokacii representují. Souhlasíme, že se v této zemi najde málokterý kolektivní orgán, ve kterém by bylo vedle sebe tolik morálních trosek, jež by v zemi dbalé pověsti svých institucí mohly v příslušných budovách nejvýš vynášet odpadky nebo čistit sociální zařízení: snad jen Nejvyšší soud se Komoře v tomto smyslu poněkud blíží. Za vrchol směšnosti přitom pokládáme, že v samotných kárných orgánech působí advokáti, kteří se v minulosti zapsali do dějin této země provozováním podvodných arbitráží nebo zmnožováním svých výnosů štěpením bagatelních pohledávek.

pátek 9. prosince 2016

Mařenka u ocásků

U extremistických blogů jako je tento patří k dobrému tonu pozvat čtenáře tu a tam k páchání trestné činnosti. Kteréžto povinnosti činíme tímto postem zadost.

Na úvod tedy několik vysvětlení: Mařenka neboli mařena je přečin maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 337 trestního zákoníku. Ocásci, v počtu tří, tvoří název kavárny na adrese Gorkého 37 v Brně. Gorkého je ta ulice, které jde z Veveří přes Obilní trh na Úvoz. Brno je… však víte!

Igor Ševcov, nám dobře známý pachatel přečinu sprayerství formou filmování, jemuž byla vrchním soudem zakázána po dobu tří let účast na manifestacích, demonstracích, pochodech a veřejných shromážděních anarchistického hnutí, obdržel dnes ráno tento e-mail:
From: <tkodesova@pms.justice.cz>
Date: 2016-12-09 10:00 GMT+01:00
Subject: Oznámení
To: XXX

Dobrý den pane Shevstsove,
akce, na kterou se dne 12. 12. 2016 (od 19:00 hodin) chystáte do Brna (kavárna Tři Ocásci, Gorkého 37, Brno), je z naší strany hodnocena jako ta, na kterou se vztahuje soudem uložený zákaz. 
V případě účasti zde se vystavujete hrozbě trestního stíhání.  
S pozdravem,
Mgr. Tereza Kodešová
probační asistent 
Probační a mediační služba
Středisko Praha
Na Míčánkách 1497/2
110 00 Praha 10
tel.: +420 251 444 956
e-mail: tkodesova@pms.justice.cz
http://www.pmscr.cz
Probační úřednice Tereza tak reagovala na plánovanou účast Ševcova na této akci, která zcela evidentně není ani veřejným shromážděním, ani manifestací, ani demonstrací, a může být snad jedině pochodem, tedy pokud účastníci v prostorech podniku utvoří kruh a budou na protest proti státní represi svého hnutí organisovaně pochodovat okolo kavárenských stolků.

Doufejme, že se mladý terorista in spe úkladů státní moci nezalekne a do Brna přijede.

čtvrtek 8. prosince 2016

Dozvuky Fénixu aneb Hledá se Borl

Přesněji řečeno hledal se v dubnu, a protože ho hledala Policie České republiky, šly zákony stranou. Účet za tři razie v bytech, které přitom policisté provedli, dostalo ministerstvo spravedlnosti a jeho prostřednictvím daňový poplatník, a to v celkové výši 900 tisíc korun: za první razii žádají poškození po sto tisících, za druhou, opakovanou, o polovinu víc.

Osobně se nejvíc těším na dojemné projevy zástupce ministerstva u soudu, až bude vysvětlovat, že taková nezákonná domovní prohlídka, to přece nic není, a že on sám, případně ona sama, by si nechal/nechala byt od policie dobrovolně prohledat i dvakrát týdně. Vždyť slušný občan se přece nemá čeho obávat, no ne?

středa 7. prosince 2016

Takový normální přísedící

Měli by případy pravicového extremismu soudit přísedící ze spolku Romea, případně z Ligy lidských práv, tradiční bašty levicového lidskoprávního aktivismu? Mnozí z laskavých čtenářů tohoto blogu jistě odpovědí kladně, vždyť může-li znalec Mazel, sám presumptivně židovského původu, nestranně posuzovat antisemitský charakter výroků v politických projevech, nemůže být kognitivní bias faktorem a důvodem k vyloučení ani v těchto případech.

My si to arci nemyslíme, a když tři obviněné z těžší zločinecké skupiny v čarodějnickém procesu zjistily, že je má soudit jako přísedící Ondřej Načeradský, úřadující předseda spolku SPOLEČNOU CESTOU z. s., jenž na dotacích inkasuje ze státního rozpočtu téměř 28 milionů korun, namítly jeho podjatost. Ne snad, že by je politika tak brala, tyto ambice dávno nemají (vždyť RWU už nejméně sedm let neexistuje!), ale je dána důvodná obava, že si s nimi bude chtít vyřizovat účty přísedící Načeradský.

S neziskovými organisacemi se to má jako s každým jiným dobrým (levicovým) nápadem, který v praxi nefunguje. Je-li dána celospolečenská potřeba řešit určité sociální problémy, najdou se vždy ochotné ruce, připravené s tím státu – arciže nikoli zadarmo – pomoci. Pro státního úředníka je problém vyřešen, pro neziskovku také, protože získala pro svou prospěšnou aktivitu finanční zdroje. Věc začíná zadrhávat, když neziskovka roste, protože zjišťuje, že to, k čemu byla zřízena, není k její existenci vůbec nezbytné. Ponechá si proto jen malou část klientely, několik lidí, pro než se hodí staré dobré označení paradegoy, případně tedy paraderom, aby měla alibi, že není zcela nečinná, a soustředí se na vykazování činnosti, obstarávání peněz a administrativu.

Tyto neziskovky, z hlediska své sociální funkce klinicky mrtvé, obalují, dovolíte-li mi užít obraznější vyjádření, státní rozpočet jako mšice růžový keř a lížou slaďoučkou mízu dotací. Některé, jako ta Načeradského, jsou v lízání tak úspěšné, že se dostanou do osmiciferných dotací, jiné mají smůlu a prostředky jim postačují tak-tak na holé živobytí – rozumějte plat několika aktivistů, nájem kanceláře, otop a elektřinu, rozhodně nikoli pomoc potřebným, to je něco, na co NGO v této fasi už dávno resignovala a co ponechává těm méně úspěšným, kteří jsou v klovacím pořádku pod ní.

Jestliže Resistance Women Unity proti neziskovkám tohoto druhu vystupovala, činila tak plným právem, a je hrubou nespravedlností, jestliže by nyní měly být obviněné souzeny někým, kdo ze státního rozpočtu tímto způsobem pohodlně a blahobytně žije – či, chcete-li, tyje.

Znalec Uhlíř utrpěl ztrátu paměti

Dnešní jednání u Obvodního soudu pro Prahu 1 ve věci nálepkového procesu bylo poněkud antiklimaktické. Znalec Jan B. Uhlíř prý po úrazu hlavy trpí ztrátou paměti, takže si nedokázal vzpomenout, např. z čeho při své práci čerpal. Pokračovat se bude v březnu, až se jeho zdravotní stav zlepší. Ne, to není vtip, i když sebekriticky uznávám, že číst to na svém blogu, neuvěřil bych si.

Vyhrál jsem další spor s policií

Turingův stroj z Lega
(zdroj: Wikipedie)
Šlo o informace týkající se rozsahu Národní database DNA a osmý senát Městského soudu v Praze, jak je patrné z infoDesky, včera rozhodnutí policejního presidia zrušil, vrátil mu věc k novému projednání a rozhodnutí a přiznal mi právo na náhradu nákladů řízení. Učinil tak, poněkud překvapivě, bez přibrání znalce, nejspíše naznav, že sestavení dvou příkazů SQL může být pro policejní programátory extremně náročná intelektuální činnost, avšak za téměř jeden celý pracovní týden by se dalo zvládnout i víc. Opět chválíme relativní rychlost rozhodnutí: naše žaloba byla podána před šesti měsíci.

Aktualisováno.
Plné znění rozsudku. Soud neakceptoval tvrzení policie o mimořádně rozsáhlém vyhledání informací a chce po něm konkretisaci, co tak dlouho programátor dělal. Umím si ji představit, aneb Z deníčku policejního programátora: Den 1. Dnes jsem dostal nový úkol. Považ, deníčku, oni po mně chtějí, abych programoval! Úplně mě to zdrtilo. Musel jsem celé odpoledne odpočívat u Minecraftu, abych ten šok vstřebal. Den 2. Ne, deníčku, dnes určitě nezačnu, je to ještě příliš čerstvé. Den 3. Je opravdu nutné, abych se pustil do práce už dnes? Musím se poradit s naším služebním psychologem. Den 4. Dobře, dnes tedy začínám oficiálně problém studovat. Prý počet záznamů v databasi. Na to je snad v Oraclu nějaký agregátor, ale nejsem si jist, udělám si pracovní cestu a zajedu za kolegou do IBM, abych se poradil. Den 5. Tak prý COUNT. Dobrá, ale jak ho použít? COUNT FODAGEN? Syntaktická chyba, prý. Mám nápad: zaplatím Jardovi ze SAPu večer U zahnutý šavle panáka a on mi to na svém noťasu naprogramuje. Den 6. Hotovo, máme to, teď jen vyplnit do výkazu, jaká byla pracnost. Řekněme 37,5 hodin, to zní uvěřitelně, ne?

úterý 6. prosince 2016

Policie poskytla T. Zelenému informace

Stalo se tak, rekapitulujeme, až pod tlakem navržené exekuce, a z informací vyplývá, že znalec z oboru kybernetiky – nejspíše Ing. Jan Janka, který má s policií dlouhodobě výborné vztahy a jehož engagement vřele podporujeme, neboť nedokáže rozluštit ani nejjednodušší hesla typu adolfhitler88, případně, jde-li o extremisty levicové, svatyche123 – celkovou částku 427 204 Kč takticky rozdělil do čtrnácti faktur.

Stručně

  • Podzimní saisona politických procesů končí zítra dalším hlavním líčením v případu Nálepky. Od zahájení trestního stíhání uplynulo již přes sedm let, ale to senát soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 1 Dany Šindelářové zjevně neznepokojuje. Stíhání, ač promlčeno, zastaveno nebylo, proto by měl být nyní vyslechnut znalec-aktivista Jan Boris Uhlíř; tím arci věc zdaleka nekončí, po Novém roce se bude pokračovat výslechy svědků, mezi nimiž nejprominentnějším by měl být rakouský radikál Gottfried Küssel, jehož dopravu z Vídně do Jihlavy na magistrátem rozpuštěnou demonstraci měl dle ÚOOZ i podle obžaloby zajistit obžalovaný Patrik Vondrák. Jak státní zástupkyně Zdeňka Galková vysvětlí, že sám Vondrák přitom v Jihlavě vůbec nebyl, se arci dozvíme až v příštím roce. Asi nějak podobně jako strážmistr Flanderka.
  • Na konjunkturální a oportunistické vlně se veze i Česká advokátní komora, která bude projednávat kárnou žalobu na advokátku Kláru Samkovou, jež se měla dopustit kárného provinění svým politickým projevem proneseným na půdě poslanecké sněmovny. To jako vážně.
  • Kárná žaloba byla podána i na advokátku Zuzanu Candigliotu, v souvislosti s tím, že starostu v místě svého bydliště označila za pohlavní orgán. Podobné prohřešky obvykle řeší třídní učitel poznámkou do žákovské knížky, Komora má arci za potřebné traktovat thema starosta na velbloudu in extenso sama. Dobrá, snad z toho tedy vzejde něco cenného ve formě kárné judikatury; že by byla jako vedlejší produkt řízení finálně vyřešena otázka, co je břeclavský starosta, máme za možné, arci za méně pravděpodobné. Na fotografii nás zaujal rovněž neuctivě až výsměšně se tvářící velbloud, jenž by, pokud má být uplatňován na všechny stejný metr, za to měl být kárně projednán Českou komorou cirkusových velbloudů.
  • Pražský hrad byl již od středověku zvláštním, magickým místem. Protokolář, který se nepohodne s residentem cizí rozvědky a ihned poté jsou veřejně nabízeny inkriminující intimní videozáznamy téhož, to je, soudíme, něco s charakterem onoho místa plně souladného; překvapení proto nebudeme ani předstírat.

neděle 4. prosince 2016

Interview s udavačkou

Na úvod ten rozhovor Zuzany Vlasaté v Deníku Referendum obsahuje jednu dobrou zprávu: Věra Nováková, autorka trestního oznámení na Martina Konvičku a jedna z předních bojovnic proti svobodě slova v České republice, již není státní zástupkyní. Okolnosti její resignace širší veřejnosti známy nejsou; nestřízlivé by bylo předpokládat, že jí byla nadřízenými intimována informace, že aktivismus se s úřadem státního zástupce neslučuje, realističtější je myslet si, že odstoupila, protože pocítila své pracovní povinnosti jako příliš svazující pro to, čemu by se chtěla věnovat naplno, tedy aktivismu a udávání.

Interview je pozoruhodné tím, že není strukturováno do otázek a odpovědí, ale je jakýmsi paralelním proudem konvergentních a proplétajících se názorů tazatelky a tázané. Např. věta Zdá se totiž, se si uživatelé sociálních sítí zdaleka neuvědomují závažnost svých výroků a neustále je zaměňují se svobodou projevu, není součástí odpovědi, nýbrž překvapivě otázky; odpověď je pak pouhou afirmací, vyslovením souhlasu s řečeným.

Rozhovor je pozoruhodný a rozhodně si ho přečtěte. Obě dámy jsou viditelně šťastné, jak se v České republice daří omezovat právo na demokratickou diskusi, aniž by si thematisovaný fakt, že Tomáš Ortel v jakési soutěži vyhrál druhou cenu bez toho, že by uměl zpívat, jen protestní silou svých textů, promítly do formy poznatku, že je-li tomu tak, musejí být už lidé naštvaní skoro stejně, jako byli v 80. letech.

A protože patří k dobré tradici tohoto blogu udělit tu-a-tam příležitostnou cenu, činíme tak i nyní a dekorujeme Zuzanu Vlasatou, autorku rozhovoru, mimořádnou Cenou žurnalistické kvality Jaroslava Kojzara. Blahopřejeme!

sobota 3. prosince 2016

Kárné rozhodnutí ve věci advokáta Petra Kočího bylo zrušeno

Městský soud v Praze zrušil rozhodnutí odvolacího kárného senátu České advokátní komory v kause advokáta Petra Kočího, kterému byla uložena stotisícová pokuta za námitku podjatosti vůči bývalému znalci Michalu Mazlovi. Žádné další podrobnosti zatím známy nejsou.

Hyenismus

Ten Langáškův judikát jsem shodou okolností četl v létě, když byl nový, v souvislosti s vytvořením svého archivu úřední desky rozhodnutí NSS. Nyní, téměř po půl roce, si jej povšimli na Novinkách a s určitou mírou pro žurnalisty symptomtické prostoduchosti jej tam reflektují.

čtvrtek 1. prosince 2016

Tomáš Zelený dostal zpět svůj počítač

Kdo čekal, že policie pod tlakem hrozící exekuce poskytne aktivistovi V. M. známému pod přezdívkou Tomáš Zelený vysouzené informace, chyboval. Vrátila mu arci poslední – a nejdůležitější – věc zabavenou při domovní prohlídce provedené vloni v dubnu, jeho notebook obsahující cenná data. Nyní tedy lze ústavní stížnost vzít zpět a čekat, jakou částku na náhradě škody a nemajetkové újmy přizná navždy podezřelému za nezákonnou prohlídku soud.